Novinky, drby, informace a bonzy
Chcete být informováni o všem, co se šustne ??
21.8.2004
NABLIND - Slavnosti u příležitosti konc léta - u Lanýže na chatě -15.8.2004
NABLIND - Zdice - městské slavnosti + Vodáci -18.7.2004
NABLIND - Lounín (BE) - soukromá akce - svatba -5.7.2004
NABLIND - Líšná u Zbiroha - Městské slavnosti -
|
1.7.2004
NABLIND - Zdice - Otvírák ke kinematografu bratří Čadíků -
|
28.6.2004
NABLIND - Zdice - Mateřská škola Zdice -
|
|
2.2.2004
A je po všem. Všichni už jsme
zase normální a vrátili jsme se spokojeně k našim rodinám. Jsme bohatší
o pár fotografií, hodinovou videokazetu naší produkce a spoustu nových zkušeností.
Takže se v rychlosti vraťme do 30.1.2004 .....
Postupem času však každý dojedl, každý si dal kávu a další
pivo a řeč vázne a vázne ... Před pátou hodinou přichází ke chlívkům
vedoucí místního kulturního klubu Přemek Landa, který je i spolupachatelem
dnešního večera a dává si sváču na vidličku. Povídáme si o dnešním večeru a hltáme organizační informace. Vzhledem k tomu, že nám bylo doporučeno, abychom pozvali na trachtaci co nejvíc našich příznivců, během předchozích 14 dnů jsme 2x projeli berounský okres křížem krážem a téměř všude visely naše plakáty.
Za tuto skutečnost nám bylo patřičně vynadáno. To se prej nesmí ...
Pomalu se blíží šestá hodina a tudíž termín našeho odjezdu do
kulturáku. Strháváme tedy plakáty z Trosky abysme Oldu zbytečně nedráždili
a vyrážíme do kulturáku. Vykládáme harampádí a nasáváme atmosféru
chvíle. Legendy mají právě zvukovou zkoušku a tak se klidíme k záchodkům.
Trosku parkujeme do dvora kulturáku a já zjišťuji, že Troska odmítá
startovat, resp. snaží se ale startér se pouze volně otáčí a
nepřiskakuje. Zachovávám klid a utěšuju se, že až ukončíme
produkci Troska se sama opraví a k naší nezměrné radosti sama naskočí.
Jeden z techniků nás vyzývá abychom si odnesli nástroje na podium a
Katapult se klidí do šatny. Zvučíme a jsme zatím v klidu. Všichni
jsou na nás velice hodní a uklidňují nás, že to bude v pohodě abychom
se nebáli. Jsme upozorněni na to, že ten zvuk nebude nic moc, že to ve
Zdicích haluje a dělá kouli a že se s tim nedá nic udělat. To mi nemuseli ani říkat, neboť Zdický kulturák s přestávkami zvučím asi 10 let a akustické vlastnosti tohoto kulturního stánku znám víc než dobře. Po první písničce jsme zvukařem uklidněni, že to bude pohoda, že to nemá chybu a že pracovat s náma je paráda. Že ta kapela co hrála před náma (Mej Dej) to měla strašně nahlas a že si furt na něco stěžovali a že se nakonec pohádali, ale my že sme jiný. Zvukař nás též ujistil, že nás vlastně ani zvučit nebude, ale že na nás jenom pustí nějakej program a že to půjde samo. Vycítili jsme že jsme zřejmě v dobrých rukách, neboť nikdo neprudil. Dali jsme tedy Narozeniny a Přízrak abysme věděli, jak dobře se s Lanýžem slyšíme, nechal jsem si ke zvukařově zděšení ztlumit uřvaný odposlech a ještě jsme si prubli Přízrak na zkoušku. Podiový zvukař nechápal, že si chci nechat ztlumit odposlech, když ta kapela před náma to prý chtěla ještě zesílit, tak jsem argumentoval, že chci slyšet sebe, ale i ostatní. Nakonec jsem zjistil, že neslyším kytaru, ale s tím se prý stejně nedá nic udělat, neboť kytara se do odposlechů nedá dát .... Zvukař je zahleděn na Jandovo bicí a mumlá si pod vousy, že by to chtělo ještě dva stojánky, které on ale s sebou nemá. Zatmívá se mi před očima a už vidím, jak jandovo bicí nejsou nazvučeny, nebo jak jedeme pro naše stojánky do zkušebny. Janda protrhává ticho slovy "My bysme pro ně zajeli do zkušebny ...", a kouká přitom na mne. "To je zbytečný", odvětí zvukař, "já je mám v autě". A je vyhráno. Janda dostává do bicích 2 mikrofony a ještě jeden kontaktní snímač. Naprosto v klidu odcházíme na kávu a tušíme, že to bude dobré. V šatně Katapultu zatím vládne hrobové ticho. Jakmile budeme slavný, tak tento systém asi zavedeme taky. Je to balzám na nervy a ideální pro nadcházející koncentraci. My jsme se však zatím koncentrovali šálkem kávy u výčepu a snažili se vypadat naprosto nenápadně ... Sem tam se po očku koukáme na hodiny na mobilu a čím dál tím častěji chodíme na záchod. Odcházím za Oldou s dotazem, kdy jako máme začít hrát, neboť nikdo nám ještě dramaturgii večera nepředstavil. Olda sděluje, že začátek je ve 20.04 a budeme hrát přesně 60 minut. Ještě se dost blbě ptám jak se na jevišti měří přesně 60 minut, když si tam nikdo normální mobil nevezme a hodinky nikdo z nás nemá. Odpovědí je mi pouze lakonické konstatování, že déle hrát nesmíme qůli Katapultu a míň taky ne, protože bysme lidi ochudili o naši šou. Vzhledem k tomu, že máme nacvičený repertoár na asi 50-55 minut předpokládám, že to bude tak akorát a že za těch 5 minut co budou zbejvat do hodiny nás nezastřelej .... O5 odcházíme pít kávu a čůrat a pít kávu a čůrat. Poblijona Jandu odhánim od pípy, která je hned vedle WC. Janda kouká dost dotčeně a objednává si natruc sodovku. Ze zkušenosti vím, co s Jandou udělá jedno pivo a tak mu sodovku povoluji. Je asi 5 minut do osmé hodiny a velím jít do šatny, kde je stále hrobové ticho a připravit se. Šeptem se dohadujeme, jestli nám skutečně Olda měří ty čtyři minuty po osmé, nebo jestli to má na háku. Všichni jsme nervózní jak prvničky a s klepajícíma se rukama odpočítáváme poslední minuty před obecní popravou. Naší ... Je přesně 20.00. Ještě čtyři minuty. Já du domu, sděluje někdo. Ostatní by šli zřejmě rádi s ním ..... V duchu ještě hodnotíme, jestli se stačíme za ty čtyři minuty ještě hromadně vyčůrat, ale vypadá to, že už asi ne, tak si zase hromadně slibujeme, že to teda tu hodinu vydržíme. Vlastoše jsme poslali i s kamerou na balkón a někde by tam měl být i můj táta, který spáchal tyhle nádherný fotky. Vlastoš má nakázáno, aby koncert nahrál naprosto celej abysme si to potom mohli v klidu rozebrat a zjistit chyby, popř. hned někomu za trest nabančit. Ještě minuta. Vypínám mobil s tím, že ani ty moje hodinky nejdou úplně přesně podle grynyče a že se z tý minuty už asi nikdo neposere a velím k výstupu na podium. Letmo zjišťuji, že jsem si nezapnul Rožďala, takže hulákám do mikrofonu "Ahoj Zdice", zapínám zesilovač a aby měly elektronky aspoň trochu času se probudit k práci, oznamuji návštěvníkům, že "Teď vám tady bude hrát jednu hodinu skupina ACKCELLENT". Teprve nyní zapíná Vlastoš kameru, takže o začátek jsme na pásku přišli. Publikum - asi 100-150 lidí - se přesouvá z přísálí do kotle. Zesilovač hraje, Janda odklepává Ropuchu (plagát Zdeňka Hellera jsme pro jistotu nechali doma) a jedeme. 14 dní pilného zkoušení se vyplatilo a kapela je docela sehraná. Nahle bicí znějí jako trabant jedoucí na jeden válec. Janda je nervák a zřejmě mu zase upadla palička. Cítím, že kapela nehraje tak, jaxme naučený, že je to všechno strašně křečovitě, že ta tréma asi působí na každého ale chyb tam moc není. Každou písničku uvádím několika "vtipnými" slovy (za které mě pak Přemek sprdne) a hrajeme. Lidi tleskaj !!! Na tuto skutečnost nejsme zvyklí a tak se pomalu dostáváme do pohody. Zkouším, Narozeniny. Kdesi doma jsem ukradnul malou rádiovku. Nandavám si jí na hlavu (smích) a hrajeme Houmlesáka. Úspěch. Všechny ty písničky hrajeme tak nějak mimo pohodu, všechno je to trošku rychlejší než by to mělo bejt a leckdy jsou moje sóla málo čitelná, protože to prostě nestihnu zahrát. Starý schody. Máme s Lanýžem nacvičenej krásnej dvojhlas. Teprve v noci z kamery zjišťuji, že ho Lanýž nechyt a že to bylo takový trošku pohnojený unissono. Naštěstí ne nenaplňuje moje obava, že zapomenu text a všechno běží jak na drátku. Přízrak - tklivej ploužák a další dvojhlas. Sice trošičku ujetej, ale ladí. Moje sólo má dvě části. Odehraju první a těším se na druhou. Z druhé strany se ale ozve refrén. HA !! Lanýž je taky nervózní a nevydržel napětí chvíle. Zpívám tedy refrén a lituju polovičky sóla o kterou jsem přišel. Na druhou stranu, ženský by určitě házely kalhotky na podium a to by se Katapultu nelíbilo. Sem tam odněkud bleskne blesk, světla svítěj jak o Silvestra, sem tam se za mnou vyhrne oblak mlhy (úplně poprvé jsem si myslel, že za mnou hoří protože nás nenapadlo, že by na nás mohli tento efekt aplikovat). Hrajeme "Blues prázdný kapsy". Protože Janda je nervózní jako pes, nezní to ani jako blues, ale spíš jako polka. Po koncertě povídal Lanýž, že při tý písničce slyšel bouchnout dveře na podiu. Otočil se a ve dveřích usmívající se Olda. Copak se mu asi honilo hlavou ...
Jako předposlední písničku hrajeme unylý rock and roll "Když jsme byli malý" s dost stupidním textem. Tato písnička byla do repertoáru zařazena v podstatě pouze z vycpávacích důvodů. Ženeme se rockandrollem, sólo odehrávám popaměti, prsty tuhnou jak je to všechno šíleně splašený a konec písničky. Lidi strašně tleskaj. No to si vybrali tu pravou písničku ... Loučíme se s publikem, sdělujeme, že nevíme kolik je hodin, že jsme sice měli hrát do devíti, ale pokud je to jinak, že to musej přežít a začínáme Vzpomínky. Šlapavka šlape a bez zádrhelů dorážíme do cíle. Lidi tleskaj, Vlastoš vypíná kameru, takže ten úplnej konec na pásku nebude .... Rychle demontujeme naší aparatůru, počínáme si při tom jako mechanici od McLarenu, kabely lítaj vzduchem a v tom přichází jeden z bedňáků a s bohorovným klidem uklidňuje "klucí klídek - je čas". Harampádí odnášíme do šatny a jdeme na pivo, já na kávu a vincentku, kterou jsem si přines. Je mi horko a ani si nevzpomínám na mikinu a 2 telefony v ní. Když si na ní vzpomenu, je už pozdě a šatna Katapultu je zase zamčená. Dnes v Hořovicích totiž hrálo
The Teplo - The Beatles
revital Kladno a s Luďkem Maulisem jsem měl dohodnuto, že mi přiveze nějaké jejich demo až se budou z Hořovic vracet. Jestli tedy volal, tak měl smůlu - ale na moji omluvu, já se snažil, ale na mé klepání na šatnu nikdo nereagoval. Asi mě měli za nějakého ožralu. Koncert Katapultu končil s půlnocí, tzn. že hráli 2.5 hodiny.
Celou produkci Katapultu čekám u kasy, co kdyby se náhodou ve dveřích
neobjevil Luděk Maulis, ale nikdo nevchází, naopak několik podnapilých lidí
s kopancema pod očima je vyvedeno ven. Několika lidem u kasy ještě sáhodlouze
vysvětluji, že The Beatles
revital Kladno jsou moji kamarádi a ne ti profláklí Slováci, jak si všichni
shodně myslí. Šatna se stále neotevírá, ale my už chceme pomalu uklízet harampádí. Kradu se tedy do šatny přes podium a jsem stopnut jedním z bedňáků, který se jde zeptat jestli si to můžeme odnést. Můžeme, ale pouze za podmínky, že budeme "tišší a hodní". Takže taháme bedny do Trosky
zdravíme Dědka s Michalem kteří již jedou domu a zjišťujeme, že se startér neuklidnil. Lanýž je už dávno doma, protože zítra ráno vstává do práce, takže na tlačení trosky do mírného kopečka (asi 15m) jsme sami. Funíme, tlačíme Trosku, někteří i do kalhot, ale Troska zůstává v hlubokém stěhu tvrdošíjně stát. Tohle kolo tedy vyhrála. Jdu za Vaškem Šestákem, který dělá jednoho z vedoucích všem těm pohůnkům, nezavazejům, škublístkům a vyhoďvožralům a prosím jej o dva silné pomocníky. "Neblázni"; radí. "Vezmeme je všechny"; dodává. Jak moudré rozhodnutí to bylo zjišťuji vzápětí. "Ta Troska je moc úzká !!!" pláče jeden ze silotlačů na kterého již nevyzbylo místo na tlačení. Hravě vytláčíme Trosku na silnici, děkuji silákům, kteří ale ještě trvají na skutečnosti, že Troska musí naskočit a bublat a pak teprve prý odejdou. Dělám jim radost, na trojku Trosku nastartuji,
z již jedoucího auta ještě hulákáme slova díků a jedeme skládat harampádí. Janda je posera, dostal by doma nabančíno a ještě k tomu vstává do práce, tak utíká spát. My s Vlastošem ještě uklízíme Trosku aby nepřekážela a chceme jít do baru Alpro na kafe. Je však zamčeno a jeden za podnapilejších návštěvníků, který nás viděl, na nás dokonce kroutí hlavou. Nezjišťujeme tedy, co se děje uvnitř a proč je naše přítomnost nevítaná a kávu vařím doma. Nádavkem, jako kdyby nebylo už tak pozdě, ještě pouštím právě nahranou videokazetu a kromě toho, že jsem naší produkcí zhnusen, neb vidím tu nervozitu a uspěchanost s odstupem, dopíjím kafe a klimbám. Vlastoš odchází domů a já ve 2.30 ráno usínám. Nádavkem ještě prospím celou sobotu a nálada se mi zlepšuje teprve, když táta přináší fotografie ....
Dle našeho názoru a názoru jiných tedy ta akce nebyla úplně průserová, ale máme my na víc a hlavně to umíme zahrát líp než jsme se předvedli. Zvuk byl dle našeho (na podiu) slušný, lidi příjemný a pouze publikum shodně tvrdilo že nám nebylo rozumět. Takže zvukař měl asi skutečně nakázáno, nebo že by na nás zvolil špatný program ?? Jedna z fanynek dokonce s uzarděním v obličeji přiznala, že se jí náš koncert líbil, že to je její krevní skupina a že jednou budu velkej a slavnej zpěvák (!). Zároveň mi poradila, abych si nechal vyměnit plomby v hubě. Prý to stašně svítí do tmy .... zatracenej amalgám, takhle na nás VZP šetří ...
Na pátek 30.1.2004 jsme si všichni kromě Dalibora Jandy vzali dovolenou
abychom mohli ještě dopoledne udělat zkoušku. Libor, který neustále
sliboval jaxi to zařídí nakonec přišel s tím, že zůstane v práci sám a
tudíž svůj džob nemůže opustit a přijde až na dvanáctou . Takže jsme
si to dopoledne každý zařídili po svém. Já jsem ještě narychlo dodělával
vizitky, které jsme nakonec položili ke kase. Zkouška dopadla docela dobře,
Janda sice vykazoval jisté známky nervozity, ale dalo se to snést. Snažili
jsme se zachovat klidnou hlavu a rozumně uvažovat nad programem a skutečností
že se nám všem klepou nohy a že bychom tady neradi něco zapomněli i když
to máme ke kulturáku asi kilometr. Zjišťujeme, že náš program má asi
hodinu a jsme s tímto stavem spokojeni. Úderem čtrnácté hodiny odjíždíme
do místní restaurace "Pod skálou", které ale nikdo neřekne díky
kójím jinak než "U chlívků". Každý dáváme oběd a jedno pivo
abychom zahnali trému. Zatím jsme v pohodě a povídáme si o docela obyčejných
věcech.
30.1.2004 - jako otvírák a předkapela Katapultu - Zdice - Kulturní dům
Na konci roku dohodnul Libor Dalibor Slávek Petr a Zora Janda Flossmann Janda s vedoucím místního kulturního stánku, proč sem maj porád tahat předkapely odněkud jinde, když maj naši progresivní kapelu přímo před nosem a nejsou schopni toho využít. Předběžně tedy dostal naší účast od vedoucího potvrzenu s tím, ať dodáme demo. Vzhledem k tomu, že to Libor ohlásil zbytku kapely v restauraci, kde jsme byli na pivu, pokládal jsem Jandovo proslov za velmi blbej a nemístnej vtip, už qůli tomu že se Janda při všech vážných i nevážných větách neustále přiblble usmívá. Beru tedy do ruky svůj mobil a ačkoliv je po osmé večer volám vedoucímu sám. Janda se stále přiblble usmívá. Hlas v telefonu ale Jandovo slova potvrzuje a mě běhá mráz po zádech co to zase bude za průser neboť jsme jako ACKCELLENT od léta nehráli. Takže mám aspoň nějakou motivaci a věci začínají mít spád. Protože již delší dobu nemůžeme cvičit u nás ve zkušebně, je potřeba najít zkušebnu jinou. Po týdnu jednání se mi to nakonec daří a s Vlastošem bleskem stěhujeme aparaturu do nové zkušebny a montujeme a montujeme. Zkouška dopadá docela dobře a některé z písniček dokonce obohacujeme dvojhlasem. Všichni pochvalně qitujeme, že by to zase nemusela bejt až tak strašná veřejná poprava. Kamarádi nás sice od Katapultu zrazují a nabádají k ostražitosti, neb prý tato kapela programově kurví předkapelám zvuk za účelem vylepšení vlastního image. Netušíme proč by tohle měli zrovna oni mít po těch letech hraní zapotřebí ale necháme se překvapit - jsme jenom předkapela určená k zabití hodiny před vlastním koncertem, takže tušíme že tam stejně budeme za šašky a že s náma druhý den nepromluví půlka Zdic, takže to bereme zvesela ....
20.12.2003 - Radouš (BE) - soukromá vánoční oslava firmy
SES spedice s.r.o.
Akce byla domluvena již asi 2 měsíce předem, všichni z ní ale měli trochu strach, protože na ní měl zaexcelovat náš nový basák Jarda Bábel. Samozřejmě s sebou vláčíme světla - ze čtyř koupených filtrů vybíráme barvu červenou a zelenou. Ostatní namítají, že jiná barevná kombinace by byla lepší, ale my s Vlastošem víme své, neboť hned druhý den, kdy nám stativy na dobírku přišly, jsme si je postavili večer na zahradě a až do dvou do noci jsme k velké radosti sousedů kombinovali jednotlivé filtry tak, aby výsledek byl co nejlepší. Vzhledem k tomu, že naše Troska je pojízdná pouze s velkým úsilím, kupujeme si Trosku jinou - silnější. Do Radouše přijíždíme včas a rychle stavíme, neboť se ukazuje, že ve firmě nejde jeden počítač. Souvislost to má s naší hudební produkcí asi takovou, že v této firmě dělám údržbu počítačů a dnešní výpadek počítače a moje přítomnost zde jsou dány do souvislosti, a tak jsem náležitě využit nejen k hudební produkci. Mix se nám vrátil z opravy, polovina konektorů nešla, takže jsme zvědavi, co nám s tím v servisu provedli. Letmo zjišťujeme, že jedna ze šavlí zase nejde a hlavně že veškeré naše nastavení je to tam, takže to musíme kompletně nastavovat celé znovu. Lidé se již pomalu scházejí a my budeme ladit do lidí. Jarda přijíždí na poslední chvíli, neboť ho z práce dřív nepustili. S hrůzou zjišťujeme, že basa nedrží géčko a kolík se protáčí, sál kde hrajeme nevá valné tlumení, takže to celé haluje a píská a houká a zvuk nic moc ... Za dlouhých 30 minut se nám podařilo ten šílenej zvuk aspoň nějak ukrotit a tak můžeme začít produkci. Sice to ze začátku nešlape tak jako s Paňákem, ale na to že to je první vystoupení, to není nejhorší. Jarda Bábel neremcá jako Paňák a bez řečí na sebe nechá pražit červené světlo z jedné a zelené světlo z druhé strany, takže zepředu vypadá částečně jako čert kterýmu se z jedný stranu udělalo blbě od žaludku. My ostatní na tom ale nejsme o nic lépe .... Vlastoš tančí s místními děvami a vůbec se nevěnuje zvučení a technice qůli které sem byl přivežen. Průběžně jsme chváleni za kvalitu produkce, neboť jsme prý pořadatele příjemně překvapili. Nu, co dodat ... Udělali nám suprovej řízek (děkujeme moc), uklidili jsme aparaturu a mazali jsme zase domu, kde se všichni najednou rozprchli jako když střelí do fronty na maso a aparaturu jsme museli zase uklízet sami s Vlatošem ...
27.9.2003 - Beroun (BE) - Pivovar Berounský medvěd - Pivní
slavnosti 26.9.2003 - Zdice (BE) - Jiřinková slavnost Základní školy
Zdice 30.8.2003 - Stašov (BE) - soukromá narozeninová oslava 29.8.2003 - Paňák hlásí, že mu zesilovač vyhořel, takže
za částku 10.000,- dostane zájemce baskytaru Hohner s vyhořelým zesilovačem
a bednu. 19.8.2003 - Paňák prodává baskytaru i s aparátem - cena k jednání asi 10.000Kč - tel.: 606250598 16.8.2003 - Líšná u Zbiroha - soukromá oslava Vzhledem k neoficiálnosti oslavy měl
Paňák povoleno vzít si sebou tričko se smrtkou, tentokrát nás ale
překvapuje a bere si smrtku úplně jinou než do Karlštejna. Původní
smrtka je totiž od Karlštejna ještě umaštěná neboť Paňák se
vidličkou najíst neumí a veškeré poživatiny mimo piva jí zásadně
rukama. Postavili jsme tedy aparát, zjistili, co kde zase nefunguje,
opravili nefungující a zkusili první 2 písničky na zjištění jak
to funguje. Vypadalo to, že to asi funguje a žebrota Paňák se hned
začal zajímat o to, kde že maj to prasátko, co pořadatel sliboval.
Po chvíli též otravuje s jiným dotazem, a sice "kam s ním",
neboť nám pořadatel zapomněl ukázat onu místnůstku, kam i pan císař
chodil sám a pěšky ... Radíme mu aby zatím chodil za reprobednu, jak už to
udělal pořadatelovo vlčák, ale Paňák odmítá s ohledem na nedalekou
osmačku a nechce si uříznout ostudu hned na začátku, kdyby mu snad nedejbože náhodou ten jeho chlupatej ještěr upad na zem. Začínáme hrát
a vypadá to, že to dneska půjde. Najednou basa nehraje. Všichni se otáčíme a Paňák, který celou dobu co my jsme ladili pidlikal na basu svoje neurčitá sóla, zjistil, že mu aparát nehraje. Ozývaly se z něho zvuky ne nepodobné ladění rádia popř. lámání kamene ve velkolomu Čertovy schody. Paňák chvíli laboruje s čudlíky a já pro jistotu hledám kabel, kterým standardně připojuji Paňáka s basou do mixu. Naštěstí na mě poblijóni volají, že už je vše v pořádku, že je problém pouze v ekvalizéru, což je část zesilovače v podstatě postradatelná, a tak je nastavení korekcí provedeno tak, aby zesilovač vyluzoval zvuky pouze žádané.
Nikdo z nás se při produkci nešetří, Já s
Lanýžem řveme do mikrofonů jak o poslední hodince, Mach (podle něhož
letci pojmenovali rychlost letadel) bouchá do bicích s odhodláním přinejmenším
přehlušit
nás a Paňák chlastá jak o život. Prasátko několikráte padá do
ohně, řetěz převodovky několikráte padá z pastorku, Paňák několikráte
padá do trávy. Zábava pěkně ubíhá, všem se zřejmě líbíme a
snad jen nerudní sousedé volají na našeho pořadatele (jinak
starosty obce Líšná) aby
12.8.2003 - Ropucha posílá SMS 26.7.2003 - Karlštejn - Romantický hotel Mlýn - Nablind V inkriminovaný den se scházíme kolem 14.00 - ze zkušenosti
víme, že nakládání nám většinou zabírá kolem hodiny. V 15.00 máme
skutečně naloženo a hodláme pomalu odjet, když v tom volá náš rodinný
automechanik, že troska je již opravena ... Nechává nás to klidnými a vyjíždíme
přes Beroun, 21.6.2003 - Zdice - Koupaliště - Ackcellent 14.6.2003 - Zdice - Koupaliště - Nablind 10.5.2003 - Počaply - U Ciprů 22.2.2003 - Hrnčířské trhy v Praze - Julda Fulda 4.2.2003 30.1.2003 27.1.2003 25.1.2003 - - Pivovar Berounský
Medvěd 18.1.2003 Pámbůch asi nebyl doma, ale Zlatovlásce se podařilo najít
práci. V podstatě udělali kozla zahradníkem , protože tento okresní opilec
dostal práci výčepního ve zdické herně "U HUMLA". Plni radosti
jsme jej šli navštívit i s fotoaparátem (fotografie jsou ještě v laboratoři)
a hned začaly padat sázky, jak dlouho Pochvoň Zlatovlas za pípou vydrží
abstinovat. Již po první šichtě utíká Zlatovláska s právě vydělanou částkou
800,- do berounského NON-STOPU, kde ji kompletně směňuje za alkohol.
2003 28.12.2002
30.12.2002 - Setri si kredit, vis co uz jsi utratil penez. A hlavne
nevopruzuj, nemam na tebe kdy - a ani naladu. Bramboraku dvojko, jdi po sobe
sezrat svy hovno. Nazdar! No a pak dostáváme poslední ránu ..... Ze své poštovní
schránky tahám obálku nadepsanou "kapitalista Šilhavý" s miliónem
útržků červenobílého papíru. Zdeňku.
To, co jsi roztrhal a narval mi do schránky je tvůj
Certifikát dobrého zákazníka z Homecreditu (tzn. že dobře své
nové bicí splácíš a nejsi s platbami v prodlení), který tě
opravňuje (resp. opravňoval) ke slevě až 600Kč při nákupu jakéhokoliv
zboží v prodejnách s logem Homecredit
dále jsi mohl využít odklad splátek až o 2 měsíce
mohl sis vybrat hotovostní úvěr až 20000 Kč (až
zase nebudeš mít v polovině zimy na uhlí) aniž bys cokoliv dalšího
musel komukoliv předkládat
nemusel by si při dalších úvěrech dokládat tvůj
žalostný příjem
a hlavně byl to TVŮJ dokument, ne můj. Na
to, co se děje se smlouvami v Homecreditu nemám nejmenší vliv.
... a teď máš hovno. Tím, žes to roztrhal, jsi
nepomoh ani neuškodil ani mě, ani nikomu jinému, kromě sebe.
Prostě pokud ti můžu dobře poradit (na základě
našich dlouhodobých pozorování), di a vem si volňáska do nejbližšího
cvokhausu, protože seš nukleární vůl kterej zasluhuje ústavní péči, a
to dost intenzivní. Nechápu, že ti za tu tvoji náladovost a
nespolehlivost eště nikdo z kamarádů nerozbil hubu ... Hlavně
nezapomeň zase poslat aspoň 50 SMS, co že jsme to za bandu parchantů
a že s náma končíš ...
Jinak (k obrázku níže):
Nevim, co bych ti měl vyčítat. To, že neumíš zahrát v
písničce stopku, jsem ti nevyčítal ani jsem to nikterak nekomentoval,
byla to přece jenom první zkouška. Paličky jsi ale zahodil první ty ! Je to v prvý řadě tvůj problém, že psychicky neuneseš zahrát refrén 4x po sobě. Až jednou složíš hit a lidi ho budou chtít na koncertě hrát 5x po sobě
(Olympic - Vymyslel jsem spoustu nápadů), tak taky práskneš s paličkama a zrušíš kapelu ??
Kripl se píše s měkkým "I"
Do prdele si to nestrčim, neboť my už delší dobu používáme
toaletní papír. Je o poznání měkčí než ty prospekty co používáš
ty. Zkus to taky - stojí to za to.
Zhodnocení v kostce ???
Dali jsme dohromady Trosku1203 a v podstatě 30 vlastních písniček
repertoáru Několikrát jsme Zlatovláskovi vyhrožovali smrtí protože
chlastal líp než hrál Získali jsme Vlastoše Díky Ropuchovo přímluvě jsme navázali kontakt s Crystal
Planet a Mey Dey a odehráli jsme s nima za listopad a prosinec 6
vystoupení Na základě šílených zvučení Velkého Fuela jsme se
rozhodli koupit vlastní nový P.A.aparát asi 2x550W. Takže už jsme provždy
opustili věčně šumící Teslyho přístroje. Navázali jsme spolupráci s agenturou AHNE, která nám slíbila
nahrát CD - to jsme ještě nevěděli že se jedná o zloděje Zlatovláska dostává vyhazov ze školy a posléze na základě nezkrotitelného chlastání
i vyhazov od nás a bereme jsme si místo ní Krakena. Kraken ještě výrazněji snížil
věkový průměr kapely (je mu teprve 18 světelnejch let), ale za 14 dní
uměl to, co Zlatovláska za 2 roky. Dokázali jsme si, že když se chce, tak to jde a všichni
kibicové co to neuměj a kteří hlavně radí jak by to mělo vypadat, se
maji udržovat co nejdál od kapely Jsme zase o rok starší
dost málo na to, že to trvalo celej rok ....... ? 14.12.2002 - Bavoryně (BE) 30.11.2002 - Nový Jáchymov (BE) Předpokládáme, že když nemáme čím, tak po nás
přece nebudou chtít zvučit. Nechtěli, o5 přijel velkej Fuel. Na rozdíl od
naší Trosky, které brzdí pouze levé přední kolo, jemu nebrzdilo žádné.
Prej v pakně něco zarachotilo a pak už jenom brzdil motorem. Jako obvykle
jsme přijeli s dostatečným předstihem. Všude vyvěšené plakáty (asi 2) dávaly
tušit vysokou návštěvnost. Pouze jeden z místních domorodců (shodou
okolností také muzikant) celou dobu věštil, že to bude s návštěvností
slabé, že v těchto místech mimo sezónu chcíp pes. Jeho slova se měla zakrátko
potvrdit v celé své kráse. Paní hostinská otevřela hlavní vchod a
nakázela přeparkovat Trosku, abychom to měli blíž k vykládání harampádí.
Sedám do Trosky a pomalu točím kolečko k restauraci. Ostatní poblijoni si
zatím dávají u baru pivo a kouř. Couvám k otevřenému vchodu a najednou se
Troska začíná nebezpečně naklánět, jakoby ji něco stahovalo dozadu na
bok. Zašlápnu veškeré všechny jednu fungující brzdu a bleskem hodnotím
situaci. Poblijoni u baru, přesně tak aby mne neviděli, zapřádají nějaký
strašně důležitý rozhovor o sběru borůvek na příští tisíciletí. Úvaha
je jasná. Když vylezu z Trosky, tak se převrátí na bok, tak moc hezky je
nakloněná. Zůstávám sedět a vyčkávám. Noha dřevěná od brždění.
Zkouším ruční brzdu, ale jedno ze zadních kol asi zřejmě visí ve vzduchu
neboť Troska pomalu klouže dál .... Asi po dvou minutách, kdy už jsem měl
v noze křeče od brzdění, vycházejí veselí poblijoni z putyky ven a nevěřícně
zírají na nakloněnou Trosku. Otevírám střešní okénko a volám na
poblijony, jestli je to z jejich úhlu stejně ošklivé jako z toho mého.
Poblijoni z uctivé vzdálenosti přitakávají, že je a že Troska skutečně
hrozí převrácením. Nadávám tedy poblijonům do obecních blbů a netáhel
a přikazuji jim aby se vší silou opřeli do střechy Trosky a
pomohli jí vyrovnat, že se to tedy pokusíme zcouvat. Poblijonům náhle svítá
a vší (od slova "veš") silou tlačí zboku do Trosky a vyrovnávají
jí do té chvíle, než se mi podaří vycouvat asi čtyři metry z neosvětleného
pangejtu, který má hospoda přímo před vchodem. Ó, jaká prozřetelnost mě
velela najmout si právě takovéto inteligentní poblijony.... ostatním by to
snad mohlo trvat ještě déle, než by pochopili že mají Trosku zboku podepřít.
Troska zase stojí bezpečně na všech čtyřech kolech, já se potácím ven,
jednu nohu dřevěnou od stání na brzdě a mrazením v zádech, kdo by Trosku
zase stavěl na kola, kdyby se převrátila a jdu na panáka - tu chvíli zvládnou
poblijoni vykládat Trosku sami.... 23.11.2002 - Zdice (BE) 9.11.2002 - Bavoryně 5.10.2002 - OSOV 27.9.2002 - LODĚNICE 23.9.2002 - dnes ve večerních a časně ranních hodinách
jsme s Ropuchou uzavřeli dohodu o vzájemném neútočení a klidu zbraní. Zatím
je to sice dohoda dočasná, neboť se plánuje několik společných hraní s
The Crystal Planet (Ropucha na bicí), ale kdo ví, třeba už bude svárům
odzvoněno ... 1.8.2002 - Ropucha nám dává najevo, že Zlatovláska
dostal v jeho skupině The Crystal Ship padáka a že už maji jinýho basáka.
Zároveň nás upozornil, že kapela byla přejmenována na The Crystal
Planet a hned nám poslal rozpis koncertní šňůry, kterou hodlají uchvátit
pracující lid : 24.8.2002 Madla-Beroun (Ropuchovo narozeninová show),
28.9.2002 Osov (rock&blugras), Roztoky se vyjednávají ... (takhle nám to
napsal) 25.6.2002 - Ropucha snad fetuje nebo má depku, neboť
nám posílá sprosté a výhružné SMS, nedosti na tom, prozvání i naše
pevné linky v jednu hodinu v noci, pročež jej oficiálně varujeme, že mu
bude kompletně rozbita čelist vč. ciferníku pokud s tím okamžitě nepřestane. Ropucha nás obšťastnila např. těmito výrazy: "Banda
parchantů", "vykur mi prdel","magore","kriple
neschopnej","lemple","pretvarko zasrana","mantaku","priblblo","prase
nekulturni","misto mozku mas prdel z vosku","uriznu ti
kriplovskou palici","sráči","zbabela sracka","zaostala
nicka","zaostalej magor, hlava bez mozku","hnus
sobeckozidackej", a spoustu jiných, celkem asi 50 zpráv během dne
.... 5.6.2002 - Ropucha posílá SMS: A je to tady! Kdo za to může! Ropucha zřejmě utrpěla
mozkovou menstruaci ... Škoda, že Ropucha nehraje u nás v kapele. Upřímně
lituju Jimiho, který dělal konkurs na zpěváka ve skupině The Other Voices (Doors
Revival) a který fakt platí za profíka, že takového dementa v okruhu 10km
od svého bydliště trpí a že Ropuchovi ještě nerozbil hubu. 4.6.2002 - Ropucha posílá SMS: Zřejmě se milé Ropuše doneslo, že v Osově byla až druhá
a asi se jí to dotklo. Je to zvláštní, ze právě Ropucha horovala v podstatě
rok pro to, aby jsme společně jeli zahrát do Broum, "aby jsme jim to natřeli"
našim bývalým kamarádům z dob 1990-1994. Teprve po mých nesčetných
dotazech, zdali už jejich čerstvě založená skupina má vůbec něco nazkoušíno
dal pokoj. 2.6.2002 - Jímka na dešťovou vodu je po měsíci vykopána.
Bubu sice neudrží v rukách kytaru, protože je má od sbíječky rozbité,
ale všichni jsou naplnění euforií, co dál. Jakou práci teď ??? Naštěstí
je ještě potřeba dodělat plot, takže chlapci se dlouho nudit nebudou
...
Večer, i přesto že zítra je pondělí a my musíme
do práce, byla uspřádána dokopná
Vlastoš přinesl 6 lahví Dorata, které jsme nechali
"chladit" do místního bazénu. Tady je jich ale už jenom 5.
Ta šestá neměla čas schladnout ...
Kromě Dorata jsme měli sem tam i nějaký fernet.
Akce skončila v pondělí asi v 1.00 hodinu ráno 28.5.2002 - tento víkend jsme prožili hustě. 3.5.2002 - ...a deme do ňý ! teda do tý výměny ... a
hned přejmenováváme Azora na Trosku a vybíráme barvu na finální nástřik
- zřejmě to bude červená metla. Kdybysme raději více cvičili .... Nablind je u ledu .... Tohle je náš starej Azor 30.4.2002 - 1.5.2002 - Nablind hraje ve večerních
hodinách v rodinném pivovaru Berounský medvěd, jak jinak - v Berouně. Původně
jsem předpokládali návštěvnost vyšší a byla potvrzena i účast Military
clubu, ale nic takového se nekonalo a tak jsme se oprávněně obávali druhého
dne, kdy jsme měli projíždět na korbě vojenského vozu v koloně Military
clubu. Akce skončila kolem druhé hodiny ranní, když už jsme mleli z posledního
(hrálo se v podstatě od 18.00). Racek hodlal hned po sbalení věcí odjed domů,
ale v podstatě všichni se těšili na prvomájovou projížďku po Berouně a
vlastně i tu trošku slávy, i když ani ve tři ráno jsme nevěděli nic jistého...
Ráno se naše obavy ještě prohloubily, protože pan Majer, majitel pivovaru,
hlásil, že stále nic neví. Takže jsme dali ranní kávu, Paňák s Anýžem
i několik ranních a dopoledních pšeničných piv, Racek pouze několik ranních
a dopoledních toniků a veseta-col a podívali se, jestli v udírně ještě
nezbyli nějaké klobásy z večera. Byly tam! V jedenáct dopoledne kolem nás
projela kolona Military clubu aniž by se obtěžovala i jen přibrzdit a tím v
podstatě naše dvoudenní akce skončila. Kromě hezkého pocitu z hraní, z
piva a klobás se přidružil i hezký pocit z vrakoviště, kde jsme nalezli
vrak Škody 1203 v lepším stavu než je náš Azor, takže asi budeme jednat o
jeho výměně ... 26.4.2002 - Ropucha posílá SMS, že se mu na nové bicí
soupravě povolují šrouby 25.4.2002 - Racek a Krasavcem Jandou Flossmannem Jandou
šli navštívit koncert spřátelené skupiny The Teplo v Berounské Madle,
která je kupodivu o5 otevřena pro hudební sdružení, což přes rok nebyla
pravda. Okamžitě po shledání se Tepláci ptali kde máme Ropuchu. Vzhledem k
tomu, že jim jeho přítomnost na place citelně chyběla odrazilo se to i na
celkovém výkonu skupiny, který byl ten večer vyjímečný oproti jiným večerům,
kdy je také vyjímečný. Tryskáč Tomišín slavil ten den svátek a Zbyněk
Maulisů narozeniny, takže jsme každému z nich koupili alkoholický nápoj a
šli se podívat raději na novou tepláckou aparaturu, která díky Houmrovi hrála
skvěle. Mimo jiné jsme v Madle povečeřeli (a zaplatili) i kuřecí nudličky
na nivě s americkými bramborami což výsledný dojem z akce ještě podpořilo
... Vivat Teplo ! 31.5. jedem na Teplo do Labe do Hořovic 21.3.2002 14.3.2002 9.3.2002 16.11.2001 3.11.2001 Náš kamarád Vlasta Jaroš je o rok starší (chudák) a Paňák
asi zřejmě taky, Pinďa bude mít svátek, a to všechno se zřejmě bude
slavit právě dneska v malém salónku restaurace SAVOY ve Zdicích. Hrát bude
jako obvykle Trampsko country hudební skupina Nablind, neboť Vlasta slíbil
taky něco k jídlu a taky k pití. Je až s podivem, že v dnešním
kapitalistickém světě se člověk musí v první řadě především starat o
to, jestli nebude mít hlad nebo žížeň a kolik že za to svoje komediantství
druhým vlastně dostane mědi. Na cizelování hudebního přednesu a umělecké
úrovně vůbec pak většinou nezbývá čas. Několik fotografií z
akce. Vlasta Jaroš, náš budoucí zvukař, je ta osoba ve fialovém tričku.
1.11.2001 David Hošek se půl roku neukázal, nezvedá telefony, na SMS
neodpovídá. I přes svůj kladný a aktivní vztah k hudbě se nezúčastnil
ani jediné zkoušky. Post baskytaristy zatím zaujímá kytarista ze skupiny
Nablind Libor Anýž.. Ackcellent sice nepravidelně ale často cvičí a
kvalita produkce rychle vzrůstá. Škoda, že nemáme čas jenom na muziku .... 1.7.2001 * * * * * Ropucha zřejmě prožívá osobní depresi, neboť neustále týrá
svůj mobilní telefon a posílá nám, hlavně však kapelníkovi různé výhružné
SMS - hlavně poté, co si přečetl tyto stránky. Vzhledem k tomu, že s Ropuchou nijak nekomunikujeme, snaží se zřejmě
kdysi excelentní, nyní stárnoucí bubeník na sebe upoutat pozornost a proto
otravuje. Nektere z jeho SMS jsme byli nuceni uverejnit: 28.7.2001 1.8.2001 6.7.2001 8.7.2001 Jak sami vidíte, obsah Ropuchovo zprav postráda jakýkoliv
rozumný obsah a je omezen pouze na emotivní výtrysky Ropuchovo nitra. A stejně
ho máme rádi .... 19.6.2001 18.6.2001
Skupina NABLIND byla pozvána na besídku dětí v nové mateřské
škole ve Zdicích. Děti posledního ročníku se loučily se školkou neb v září
půjdou některé z nich do školy.
Proti původnímu návrhu hrát na hubu jsme se zakrátko všichni svorně
postavili, takže se brala aspoň miniaparatura na mikrofony. Vzhledem k tomu,
že Libor hrál na španělku nasucho, nebylo jej slyšet a posléze jsme se
shodli, že bez velké aparatury již nebudeme jezdit nikam, neboť výsledek
stejně nestojí za nic. Racek pokazil co se dalo, bylo vedro, dusno, hnusně,
bez odposlechů. Děti si i přes nevalnou úroveň produkce hudbu pochvalovaly
a i asi 50 ks dospělých svorně tleskalo. Poslední píseň odpoledne "Mašinka"
byla bleskově upravena pro použití v dětském zařízení, takže jsme zpívali
např. jede jede do dáli, veze samý opilý, nebo přistoupila starší dáma,
přisedla mi peněženku. Jaké však bylo naše překvapení, když za námi začaly
ty prckové chodit, že to zpíváme blbě, že tam má bejt vožralý a dařbujána
.... Sloku "já ti ho tam nalámu, jako šišku salámu" jsme nezpívali
pro jistotu vůbec, což omladina těžce nesla, neboť se na ní těšila nejvíce.
V očích dospělých se na oplátku zračily obavy, jak si s textem poradíme
aby nedošlo k mravní újmě prcků. Zřejmě jsme obstáli na výbornou neboť
nám zástupkyně školky veřejně poděkovaly a vychválily, že děláme malé
přestávky a hodně hrajeme. Poté se všichni kromě nás, neboť my jsme utíkali
do Újezda na Katapult, odebrali opékat špekáčky. Za celou akci od nás
dostaly černý puntík do žákajdy pouze Zdické neviny, které se sice zmínily
o našem hraní ve školce a jmenovitě i uvedly jména umělců (to jako nás),
naší fotografii ale neuveřejnily a jméno NABLIND taktně ukryly za nicneříkající
název "Kytarová skupina Libora Anýže". Fotografie si tedy uveřejňujeme
sami a vlastní. Za zmíňku stojí pouze to, že Paňák si na Katapultu našel
dífku svého srdce, takže nesplnil původní slib daný Ropuchovi, že jej
vezme autem domu. Ropucha, která přijela do Újezda vlakem, tak byla nucena
ukecat Racka, kterýžto byl nucen jí poslouchat až do Zdic, a to ani nepřidala
na benzín. 19.4.2001 citujeme: 15.4.2001 1.4.2001 27.3.2001 11.3.2001
Jedna z fotografií
Krasavec Janda se pokusil o i pózu alá Majkl Džeksn.
Hvězda pop music to ale zřejmě umí o něco lépe ... Promrzlému
Krasavci se totiž klepala ruka ...
Promodralí zimou jsme přijali vřelé pozvání našeho
krasavce na kávu. Vzniklé kulturní sezení bylo využito (vzhledem k
tomu, že Zlatovláska je stále ještě muzikant začátečník) k názorné
ukázce, jak se drží kytara.
Byla takhle dlouhá, ale pak se utrhla a odplavala pryč....,
krasavec se baví se Zlatovláskou o vodních vílách ... nebo že by
to byla velikost pozadí naší fotografky ... ?
Krasavec radí Zlatovlásce: Musíš bejt chytrej ....
když nebudeš cvičit, tak z tebe milionář nebude .....
.... Zlatovláska ale dobře míněným radách
nerozumí ....
druhá z fotografií ... Ropucha stále ještě nemá bicí. Nedosti tomu, jeho mobilní
telefon je již delší dobu tich, na SMS zprávy neodpovídá, ba je ani nepřijímá.
Vzhledem k tomu, že je i málo viděn na veřejnosti, proslýchá se, že se zřejmě
začal živit prací (což mu samozřejmě při jeho povaze nemůže dlouho vydržet)
a mobilní telefon, který má na splátky a za který dluží ještě 700 Kč
firmě ACKCELLENT-výpočetní,
kancelářská a telekomunikační technika, zřejmě zrušil ... 01.03.2001 19.01.2001 Poslal nám tuhle SMS: S TEMA SUPERFLY TO KLEKLO.NESEDI MI TO.NA ZENSKY SPATNE
NEHRAJOU.STYLOVE JSEM JINDE.MA PREDSTAVA JE:POETIC ROCK.KDYZ SKLADAM TEXT TAK
TAM TU HUDBU SLYSIM. Škoda jenom, že Superfly nevěděly, že Ropucha stále ještě
nemá bicí .... 10.12.2000 20.11.2000 16.11.2000 A zde jsou některé drobné postřehy z akce:
Jako obvykle jsme hráli trampský
repertoár pod názvem "NABLIND"
Nálada (aspoň) v našem kulturním koutku byla
vynikající
Podívat se přišla i Ropucha
Všichni se v podstatě dobře bavili a hladina
alkoholu v krvi některých prudce stoupala. Vlasta Jaroš (to je ten pán
na obrázku) nebyl opilý. Bylo mu pouze ten den večer dost špatně a
tak to moc nepřeháněl.
Penkovi ale ten den špatně nebylo ...
Nálada místních se prudce zvýšila, když Paňák
zjistil že mezi dary je i zavařovačka s kyselým zelím
Pinďa měl jenom svátek a tak nedostal tolik dárků
jako Paňák, který měl narozeniny...
... Paňák ale zase nedostal pannu s třemi
nafukovacími otvory, kterou dostal Pinďa
V podstatě se ale akce vydařila ... 1.11.2000 11.10.2000 20.8.2000 19.8.2000 29.7.2000 26.7.2000 1.6.2000 10.5.2000
S
Lanýžem (Libor Anýž) jsme byli domluveni, že s sebou vezmeme naše nová světla
a uděláme z dnešní produkce šou. Libor to má do pivovaru akorát přes
Berounku, takže se nakládání nezúčastní. Nakládám já a Vlastoš a svou
ruku přiloží i Paňák. Troska je naložena a já se rozhoduji, jak povezeme
světla aby škody pomlácením a odřením byly co nejmenší ... Nesu stojan v
krabici - Paňák na mě valí bulvy a dost nasraně se ptá, co to je ? Povídám,
že stojany od světel, aby lidi měli šou a třeba i něco "přitlačili"
a i do budoucna že to bude profesionálnější, že je to dohodnutý s Lanýžem.
Paňák se otáčí na podpadku a se slovy "nehraju" odchází. Povídám
Vlastošovi: "Vsaď boty, že nedoběhnu k telefonu (mobil jsem měl doma
na stole) a bude volal Libor". Rychlým krokem jdu k telefonu a co se
nestalo. Již z dálky slyším telefon neúnavně zvonit - mám to k telefonu
asi 30 metrů. Volá Lanýž, že mu Paňák volal ohledně světel. Sděluje
mi, že světla tentokráte nakládat nebudeme, že je to sice velká škoda,
ale že to vydržíme a že mám Paňákovi vyřídit, že je rád že s ním
dneska hraje naposled. Oponuji Liborovi, že nelze vyřídit vzkaz někomu, kdo
již dávno odešel ... Takže se aspoň domlouváme tak, že se pro Paňáka
stavíme až pojedeme s aparaturou kolem něj ... Naposledy si s Vlastošem
opakujeme seznam, co vše v Trosce je a co není abychom snad nedej bože něco
nezapomněli a pomalu vyrážíme. Paňák mi nestojí za to abych z trosky
vystupoval, takže troubím a prozváním jej a čekáme. Po dlouhé chvíli Paňák
vylézá ze dvora. s dotazem : " Máš světla ??". Odseknu pouze
"sedni si, nebo ti rozbiju hubu" a odjíždíme do Berouna. V Berouně
vládne nálada na
bodě
mrazu ale všichni se držíme, protože jsme se zařekli, že pokud budeme Paňáka
bít, tak jedině až po produkci aby nebyl poškozen zákazník .... Dneska je
sobota. Včera tady hrál Honza Vyčítal se svým orchestrem, a tak se ptám místních
jakej to byl šrumec, protože jsem jeho produkci nestih - původně nám bylo
slibováno, že mu budeme dělat předkapelu, ale to byly asi pouze dohady z
kuloárů, neboť chronologie večera tomu nějak neodpovídala. "Pssst
!!! O tom se tady nesmí nahlas mluvit jestli nechceš bejt v průseru",
odsekne tiše jeden z dotázaných a dost daleko bokem od ostatních sděluje,
že Honza sice přijel a chtěl zahrát, ale nepřijela aparatůra a majitel
aparatury a zvukař v jedné osobě měsíc dopředu sliboval, co všechno už
zvučil a jaké má výsledky a neustále ujišťoval a ujišťoval až byl onen
kritický den produkce a zvukař nikde. Hrát se mělo od 19.00. Aparatura přijela
v 19.10. Na place asi 300 lidí. Zvukař prý obhlídl podium a sdělil, že
tolik drátu nemá, že přivezl pouze jeden mikrofon a bednu .... a odjel.
Majitel pivovaru byl samozřejmě zralý na infarkt a vše co by tedy mohlo faux
paux připomínat bylo zapovězeno pod trestem strašné smrti, což je ale na
druhou stranu pochopitelné. Takže podnik vrátil lidem vstupné a všichni se
zase pokojně rozešli do svých domovů. Večer u stolu prý akorát zahráli nějací
místní šmrdlálistí, ale pouze na hubu, takže to nebyla ani malinká náplast
nad zlikvidovaným večerem ... Sděluji tedy ostatním co se včera přihodilo
a ostatní přikyvují, neboť už o tom vědí - těm to zase po strašlivém
zapřísahání řekli ostatní místní.
Paňákova nová basa
hraje přes velkou aparaturu nádherně, ale Paňákovi se zase něco nelíbí a
kecá a kecá ... V průběhu produkce se nemůžeme ubránit pocitu, že Paňák
hraje do některých písniček bludy, a to ne, že by měl baskytaru se šesti
strunami, ale že tisíckrát ohrané věci z dob Zelenáčů 68-71 mu prostě
nestojí za to, aby si je aspoň občas doma nasucho přehrál, takže je prostě
zapomněl a tóny loví ve vzpomínkách .... ty jsou ale k jeho škodě notně
zředěné pivem ... Vytahuji fotoaparát, který jsem si sebou vzal za účelem
zhotovení aspoň jedné fotografie z každého hraní a chci fotit. To zmerčí
jeden z posluchačů a neustále po mě chce abych jej vyfotil s Frantou Pytlíkem,
neb je jeho kamarád a má dneska narozeniny. Když to opakuje už asi podesáté,
odebéřu se s foťákem ke stolu, kde sedí dva tisknoucí se ochmelkové a
fotografuji. Do toho přichází další požadavek. Zahrát Frantovi Pytlíkovi
písničku, protože má dneska narozeniny a do mikrofonu to výslovně uvést.
Nechci se dohadovat s ochmelkou, který většinu slov obtížně cedí skrze
zuby, rezignuji na svou funkci a před další
sérií uvádím oslavence jakožto hvězdu večera a vynáším množství jeho
zásluh při budování naší krásné socialistické vlasti ačkoliv jej vidím
poprvé v životě.... Nutno poznamenat, že slavnosti
piva byly docela správnou pitkou, na nádvoří šrotiště obrovskej kolotoč
s jízdou za 20 Kčs a ještě dle tabulky na kolotoči zjišťujeme, že těch
atrakcí tady bylo včera povícero ...
Standardně končíme akci po půlnoci a jsme dotazováni,
zda-li bychom neodehráli Mikulášskou. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli je
již Paňák odejit, sdělujeme že jsme bez basáka a že se do týdne ozveme.
Lanýž bleskem kontaktuje Jardu Bábela, ten slibuje pomoc, ale posléze se
dozvídáme, že kapela je již dohodnuta. Za 14 dní se dozvídáme i skutečnost
že se nikdo nezajímá ani o Silvestra, takže díky Paňákovi jsme přišli o
pár super kšeftů, ale aspoň budeme po létech na Silvestra zase doma s
rodinou ...
Nejdřív
jsme se této akce dost báli, neboť co je v domě není pro mě, ale pak jsme
na to kývli a dobře jsme udělali. Počasí bylo vynikající, nálada byla
vynikající a Paňák se předvedl s novou šestistrunnou baskytarou na kterou
ještě neuměl, a tak co chvíli šahal někam jinam než měl .... Protože
ale byla docela hezká, tak jsme ho nechali, ať tedy s náma hraje ...
Celou dobu jsme hráli v podstatě po zpaměti, neboť odposlechy strašně
vazbily, což je i z fotografie pochopitelné - ta stříška nad vchodem do tělocvičny
tam neměla být - takže odposlechy jsme měli staženy na minimum. Jako školáčci
jsme si tu stříšku ale docela chválili, zvlášť v zimních měsících,
takže jí tam asi nechaj ....
Na slavnosti nabízeli děti za tučný peníz své výrobky - dá se říci že
pěkně vyvedené, takže jsme pustili chlup a domu také něco přinesli ... Po
jedné písničce se po naší pravé straně ozval bouřlivý potlesk. To se místní
kuchařky původně najaté na vaření kávy odhodlaly vyhledat zdroj hluku (to
jako nás) a celou sérii potichu poslouchaly. Samozřejmě že tím okamžikem
podávání kávy skončilo. My už byli po kávě, takže nás to až tak
nemrzelo ... A kolem nás chodily děti všech ročníků a velikostí sem a
zase tam a korzovalo se a vybíralo a nakupovalo a ti nejšťastnější honili
mičudu na blízkém hřišti. A do toho někdo (zřejmě to byl Libor Mach)
utrousil: "Já se v podstatě těm pedofilům ani nedivim ...". My
teda taky ne ... Vzhledem k tomu, že jsme hráli pro první až pátý ročník
- ti starší mi přišlo že tam zastoupeni nebyli - jsme byli nuceni
konstatovat, že některé dívky jsou vyspělé více, než leckterá dáma naší
generace dnes .... hold vitamíny jsou svinstvo ... Přichází paní ředitelka
školy a děkuje nám za produkci a prosí nás jestli bychom nezahráli na
plesu školy někdy v únoru.. Paňák mezi zuby utrousí:"Já se toho
Nablindu snad nezbavim", ale ples slibujeme a blba si nevšímáme ....
Tato
sešlost usnesla se v podstatě narychlo,
o to víc však byla spontánní. Máme to ze svých skromných příbytků do
Stašova co by kamenem dohodil a zbytek došel a tak vyrážíme velmi zvolna. K
tomu ještě někde doma ztrácím klíče, a to jak od domu, tak od Trosky, takže
hledáme a čekáme a hledáme a čekáme. Po půlhodině hledání, kdy jsme s
Paňákem prošli celý dům dvakrát a všude si opakujeme kde jsme oba byli,
což je v podstatě zbytečné, protože klíče jsem někam pohodil já, klíče
nacházím na závaží u vrat a já si najednou z ničeho nic vzpomínám, že jsem je tam položil s
tím, že je to dobře viditelné místo "na ráně" kde prostě nelze
klíče přehlédnout. Hold stárnem
... Zapomněl jsem ještě uvést, že asi tak dvě hodiny před tímto
extempore jsem na Trosce vyměňoval brzdovou pumpu, neboť i poslední brzdící
kolo Trosky vypovědělo poslušnost. Odvzdušnit se však již nepodařilo a
tak jedeme do 5 km vzdálené vísky na dvojku a při brždění je potřeba 2x
našlapat. Jinak je Troska v perfektním stavu - tedy kromě věčně prázdné
nádrže ... Libor Mach s námi tentokrát nejel, neboť mu nestálo za tak
mrzutý peníz startovat auto. Nevadí, celý večírek se nakonec ukázal velmi
neformálním a bicí nechyběly ...
Do Stašova přijíždíme s asi půlhodinovým zpožděním, ale nevadí to,
neboť oslavenec ještě čutá míč na hřišti neb jest fotbálista anébrž míčočud
hřištní. Leje jako z konve a protože stále ještě nevíme
jestli máme hrát venku (už je zima) nebo vevnitř (tam je o poznání
teplejc) sedíme v místní restauraci a každý pijeme pivo. Za chvíli se začnou trousit i ostatní fotbálistí včetně uštvaného
oslavence. Místní vyhráli 3:0. Teplota venku - a po dešti - kvapem klesá, a
tak protože už nejsme nejmladší, budeme hrát vevnitř. Ve Stašově je
parádní stupínek, takové malé podium a tak si s Liborem říkáme, že jsme
měli vzít naše nová "show" světla, která jsme si za tím účelem
koupili. Sami - bez Paňáka, který na rozdíl od roku 1989, kdy tvrdil, že je
jedno jak to hraje, hlavně že to svítí a svůj zesilovač zdobil ruskou tříkanálovou
barevnou hudbou u které jako na potvoru třetí kanál nikdy nefungoval, se dneska zařek,
že světla hřejí a že mu asi bude horko a jestli toho máme vůbec zapotřebí
a jiný slaboduché kecy ... hold Paňák. Rozsvítili jsme si tedy světla
místní, a to světla všech barev - akorát bílý nebylo. Zkouším i něco
vyfotit, ale osvětlení je tak mizerné, že přepínám na infra aby z těch
lidí dole aspoň něco bylo... Začínáme hrát, je to
trochu nahlas, sál nepatří k největším a koule jak má bejt. Skoro všechno
se vrací nazpátek. Paňákovi dokonce i pivo. Po první písničce všichni tleskají
jako jeden oslavenec. Dneska nám tady bude dobře .... Pouštíme se tedy do práce
- písnička střídá písničku, sem tam někdo zatleská, sem tam někdo
trsne křápem. Oslavenec nese na stůl kousky prasátka, které teda za
oslavencovo stáří vůbec nemohlo. V porovnání s Líšnou se nám
kůži (byť
vypadala sebenádherněji) už přinést neopovážili - už proto, že si Paňák
zapamatoval, jak taková vepřová kůže vypadá .... sám jí totiž má už
od dětství na bříšku a na prdelce. Hrajeme Mašinku a dav dvaceti
lidí se zvedá ze židlí. Stejně je to ale krásnej song, co ?? Ten co šel
jako první, krade nějakému místnímu miminku panenku z kočárku a už si to
ten lidskej had žene sálem. Zatáčky vybíraj s největšíma obtížema a vždy
pouze s kvílením pneumatik. Naštěstí písnička končí a ten co šel první
vrací panenku zpátky do kočárku. Co taková blbá písnička s lidma dokáže
udělat .... Libor se dneska zařek, že o půlnoci končí protože jde v neděli
do práce. Je neděle, čtvrt na jednu ráno a všichni včetně kapely (mimo mě
a moji studniční vodu) nerušeně konzumují pivo. Honím tedy poblijony aby
šli hrát když se odpoledne tak tumlovali. Lanýž se jen tak mimochodem ptá
kolik je hodin a když mu ukazuju hodinky, hrozí se. Jdeme na poslední sérii,
hrajeme a zpíváme jako Kája Gottů a loučíme se jako vždycky Jasnou zprávou.
Lanýž svůj slib nedodržel a do postele doráží až kolem druhé ráno,
stejně jako my.
Přijali jsme v úterý požadavek na hraní
na soukromé slavnosti, a protože jsme neměli na sobotu jiného programu a i
Paňák se cítil střízliv, akci jsme přijali. Zprvu jsme byli ujišťováni,
že se jedná o narozeniny, ale pak se ukázalo, že to byl svátek, což ale na
celé akci nic neměnilo. Usmyslel jsem si, že koupím za kapelu oslavenci flašku,
ale pak se na to nějak v návalu práce zapomnělo, no snad nám to odpustěj
....
Příjezd
kapely do Líšné byl požadován na 16.00. Protože ale na všechny naše
akce jezdíme včas, vyjma akcí, kdy přijedeme pozdě (protože se něco
zapomene a musíme se vracet), byli jsme v Líšné již o půl třetí.
Pořadatelům jsme tím zřejmě udělali velkou čáru přes rozpočet,
protože jak jsme posléze zjistili, celá akce byla přísně časově
naplánována, a tak jsme jim tu radost trošku zkazili ... Ihned po příjezdu
na náves, kde jsme měli s pořadateli sraz, se všichni začali shánět
po nálevně. Byla nedaleko, avšak zavřená. Ale to již přicházel
hlavní pořadatel a poblijóni se tudíž nestačili ukázat v tom horším
světle. Vjíždíme Troskou do nedaleké zahrady, kde se má trachtace
odehrávat. Spousta nechápavých pohledů. Představení hlavní
oslavenkyni - teprve nyní zjišťujeme že je to žena, neboť se celou
dobu mluvilo o oslavenci. Vykládáme harampádí z Trosky.
A pak se to najednou z ničeho nic stalo. Přišla
ONA a zeptala se, jestli něco nepotřebujeme, že
nám byla přidělena, kdybychom jako něco potřebovali. No, potřebovali
jsme najednou všichni, ale jak jsme posléze zjistili, zrovna námi požadovaná
služba nebyla jako na potvoru mezi nabízenými. V kapele zavládlo
hrobové ticho a všichni se snažili nekoukat tam, kam se oči samovolně
stáčely. Až teprve v průběhu večera přišel její dědeček, zamáčkl
slzu a sdělil nám, že chodí teprve do osmý třídy... (Veronika
(taxe jmenovala), ne ten dědeček). Kapela byla
tedy terorizována hormony nejrozmanitějších druhů a v průběhu večera
jsme občas myšlenkou zapomínali být věrnými manželi, Paňák
nemaje manželku pak věrným zoofilem. Všichni namísto toho, aby si
pivo objednávali najednou, si jej objednávali většinou postupně,
aby to nádherný tělo mohlo co nejdelší dobu co nejblíž k nám a
my do toho krásnýho výstřihu mohli koukat co nejdýl .... ten den jsme pohledem zhřešili všichni ...
si "ztlumil to rádio". První nadšenci se vrhají k
prasátku a obsluha ořezává na prkénko. Každý na porce ale kouká
dost divně, neboť je to samá kůže a masa jen pomálu. Obsluha tedy
s provinilým úsměvem jako že jsme jí na ten podraz přišli krájí
poctivě od masa. Já již delší dobu konzumuji svoji dovezenou studniční
vodu, ostatní se dolejvaj alkoholem. Co chvíli přijde někdo z rodiny
a nabízí tu Napoleóna, tu Metaxu s tím, jak je to strašně jemné a
lahodné .... Nemůžeme samozřejmě urazit a tak s mottem "Vejdi
a neuškoď" poctivě necháváme
voňavé a pálící tekutině vejít dovnitř. V zápalu boje si
dokonce zahrál hlavní pořadatel trachtace a starosta obce Líšná
na bicí s tím, že už to kdesi viděl v televizi a že to zřejmě umí taky.
Jeho synovec se nenechal zahambit a zdatně jej podporoval. Končili
jsme přesně v deset večer. Prý aby si vesničané nepletli naši
produkci se zkouškou místního rozhlasu a hromadně nepodávali stížnost
na rušení nočního klidu. To nám ale vůbec nebránilo v tom, abysme
neuklidili harampádí do Trosky a nezasedli s Lanýžem s kytarou k
jednacímu stolu, kde seděli všichni ostatní a ještě asi hodinu jim
tam nepreludovali unplugged (nahubu). Spojenými tamtamy se nám
doneslo, že veškeré sousedstvo prý stálo u hradeb a poslouchalo.
Vyrážíme domu příjemně unaveni a jsme rádi, že jsme našli nové
a tak příjemné přátele. Domu jsme jeli přes Žebrák, neboť
Troska je stroj velmi hladový a jedině v Žebráce maji nejlevnější
benzín. Sesedám se stroje, čepuji, jdu platit, a hle! Zdická policie
- no zdravíčko, svět je strašně malej, ale nepožil jste, že ne ??
No ani náhodou, přece mě znáte ....že ano ? Ale zajisté, tak šťastnou
cestu a hodně kilometrů bez nehod .... Děkujem ... Udělám dva kroky
a hle: kamarád Zdeněk Vinš - topenář, kterého jsem asi 2 roky
neviděl, ale kterému jsem asi před 3 hodinami volal a celý ve
svatebním. "Co blbneš ?? Tys utopil starou ?". Zdeněk
nakonec vysvětluje, že náš společný kamarád Zdeněk Simr se právě
oženil (po asi pětiletém fungování na psí knížku) a jsme oba rádi,
že se po tak dlouhé době vidíme. Doma vyhazujeme oba Libory a Paňák
jde se mnou vykládat harampádí. Neustále žebroní abych jej šel
vyprovodit aspoň k Oktábcům, ale protože já nejsem ani
homosexuál ani zoofil a chce se mi již spát, zanechávám Paňáka za
dveřmi na pospas osudu ...
Žebrota Paňák si vybírá vždy ty nejlepší kusy masa
Kluci s klukamááá, ....
holky s holkamááá, ....
Prodám ty moje bubny. Akorat mi prekazej ve
sklepe (viz Hellerclub). Zeptej se Bramboraka (Libor Janda), zda je bude chtit.
Dik, Ropusak
Taxmesi zase uřízli pěknou ostudu. Ačkoliv naše nepojízdná Troska
byla od úterý v servízu (nespojkovala, nebrzdila, a vůbec nedělala spoustu
věcí, které by auto dělat mělo...) a náš rodinný mechanik Milan se dušoval
že bude v pátek jako rybička (Troska, ne Milan), v pátek na Trosce ještě
nebylo autogenem šáhnuto a ve výfuku stále díra jak po zásahu kalašnikovem.
S mrazením v zádech zvedám mobila a volám Libora Macha, který akci
dohazoval, že by možná stálo za hřích celou akci odvolat, neboť jak se do
Karlštejna dopravíme, ví Bůch ... Libor v zápětí volá zpět, v
telefonu bledý až zsinalý a též s mrtvolným potem a hlásí, že paní pořadatelku
naše dopravní problémy nezajímají, což je nakonec pravda ... Volám
narychlo našeho kamaráda a velkopodnikatele Míru Petrenku, který disponuje
lecjakým mobilním parkem a dotazuji se na odvoz do Karlštejna. Míra nabízí
tranzita. Jsme zachráněni ...
kde
nakládáme oba Libory -
Macha
a Lanýže. Libor Mach, u kterého se všeobecně ví, že jeho páteř drží
stejně jako ta moje na čestné slovo, se usazuje na předním sedadle a oba
poblijony strkáme dozadu. Vzhledem k tomu, že Tranzit nemá zadní sedačky,
vzal jsem z domova obyčejné židle. Nikdo z nás stále ještě neví o jámě
lvové, do které jedeme, neboť všichni jakž takž známe Karlštejn a předpokládáme,
že budeme hrát někde v hospůdce směrem k hradu. Namísto toho dle instrukcí
přejíždíme na druhý břeh a jedeme podél vody k našemu hotelu "Mlýn".
U brány zjišťuji, že někdo zaparkoval modrou oktávku tak, že nelze projet
ani tam ani sem. Libor Mach, který je strůjcem dnešní akce, vylézá ven a
jme se hledat viníka. Za chvilku se vrací se zprávou, že viníkem je návštěvnice-žena-řidička
a že za chvíli zjedná nápravu.
"OK", povídám Machovi, "takže ty dva vzadu nebudeme zatím
ukazovat, že jo ?"
"Nojo, dej jim náhubek ...", odvětil oslovený ...
Tu teprve s hrůzou zjišťujeme, co to s sebou vláčíme za exota. Všichni
se domníváme, že jsme jakž takž oblečeni. Kulak Paňák (Paňákus Slámus
Sedlákus) si sebou ale veze své opocené pumpky a obnošené tričko Irón
Mejdej s lebkou přes všechna prsa. A že Paňák má prsa .... Leckterá ženská by se mohla stydět .... Pravda, že paňákovo
tričko bylo o dost dražší než naše nažehlené košile .. Až do poslední
chvíle předpokládáme, že Paňák z futrálu v posledním okamžiku vytáhne
aspoň trošku ucházející oblečení. Nevytáhnul.... Přecházíme tuto skutečnost
mlčením a vírou, že si toho pořadatel nevšimne. Jsme totiž součástí nějakého
kulturního programu pro pražskou pobočku snad nějaké americké firmy a místní
sešlost podle toho vypadá. Snažíme se vybrat aspoň trošku kloudné místo
pro bicí, neboť Mach si neustále stěžuje, že mu souprava cestuje po trávníku,
a to i přesto, že za tím účelem sebou vláčí koberec. Po chvilce nalézá
optimální místo a i my ostatní podle jeho pozice stavíme ostatní
aparaturu. Hraje se nám docela dobře, i když šťávu to začíná mít až
po druhé sérii, kdy leckteří začínají tancovat. Paňák tancuje již dávno.
Poté, co se začne stmívat
a dostaneme do naší blízkosti stylovou louč abychom nepadali do vody, protože
stojíme na srázu hned vedle řeky, poskakuje Paňák vedle louče. Oheň mu na
tváři kreslí strašidelné stíny a někteří návštěvníci znechuceně
odcházejí. Teprve později zjišťujeme, že za to nemohla Paňákova vizáž,
ale že návštěvníci odcházeli po dvojicích do blízkosti řeky, kde si měli
ten večer co říct. Po vynikající večeři (kdy my už nemohli a Paňák
stejně jako jindy plakal, že toho bylo málo) odcházíme hrát. Dneska se
hraje pěkně a akustika exteriéru je velice chválena. Co chvíli chodíme na
toaletu a zjišťujeme, že obyčejnému lidu na jehož počest je celá
trachtace prováděna se ten cirgus líbí. Cestou na toaletu zjišťujeme kam až
při povodních sahala voda a není nám moc dobře ... přinejmenším by nám
to zatopilo pisoáry a my bychom pak neměli kam chodit. Končíme asi o půl
jedné ráno a jsme příjemně překvapeni, že místní lidé nám nenadávají
do různých forem života, jako to umějí návštěvníci restaurací nižších
kategorií, kam též chodíme hrát. Je to prostě akce na úrovni a až na paňákovo
zevnějšek se dle našeho celá akce vydařila. Pouze zjišťujeme, že je
nutno více cvičit, a to dohromady, neboť Libor Mach s námi běžně nehraje
a na výsledku je to sem tam znát. Dohodli jsme se i na rozšíření repertoáru
neboť již asi druhý rok je nám předhazováno, že hrajeme moc country (jsme
vlastně country skupina) a málo Olympiců a Katapultů, a tak s tím jako máme
něco udělat. Tak asi jó. Balíme a nasedáme do zapůjčeného tranzita.
Kontrolně se ptám, jestli všechno máme a jestli někomu něco neschází.
Jsme všichni a nikomu neschází nic.
Mach se na mě náhle otáčí : "
Maj náhubky ??"
Domů dorážíme před třetí
ráno a je to první akce, kdy nejsme servaní od hraní a smradlaví od
kouření svých závislých kamarádů. Jen více takových akcí ...
Hned v pondělí objíždím Zdice a okolí s plakátama.
Nablind mě může být dneska ukradenej, ale Ackcellent je moje kapela, a tak
se snažim neponechat nic náhodě. V duchu si vysnívám nadšené ovace
aspoň stovky návštěvníků. Ještě, že jsem nevěděl o tom, jak to v
sobotu dopadne, protože od té doby bych všechny naše oficiální akce ve
Zdicích vyměnil za jednu útulnou hospůdku hodně daleko odtud, protože dnes
už vím, že Zdice jsou jeden velkej Kocourkov, kde je můžou auta i motorky v
obytné zóně na Samohelce jezdit sedmdesátkou, kde si lidi za významného přispění
obce vybudují svépomocí sportovní hřiště a další rok jedná obec o
odstranění stavby, protože na hřiště nebylo povoleno a spoustu dalších,
ale popořádku....
Již v pondělí domlouvám s Kostrou (zdický plavčík), že já jsem ten, co
tady v sobotu hrál a že máme dovoleno v sobotu hrát znova. Kostra již o mě
ví a slibuje že v 15:00 nám vjezd na koupaliště otevře. Celou akci beru již
tak, že to není akce ani města ani Míry a že v tom lítám sám. Pár lidí
nám sice vrazilo kudlu do zad, ale dejme tomu - život je boj a fňukat se nesmí.
Poctivě objíždím plakátovací plochy, pájim kabely, sháním zvukaře....
V sobotu, asi o půl třetí, přijíždíme ke koupališti a hrůzou nás polévá
pot. Ačkoliv praží sluníčko, na koupališti neni jediná noha a celé
koupaliště je zavřené na zámek. Takže o dnešní návštěvnosti je již
rozhodnuto. O tom, jak je možné že koupaliště, které si na sebe musí vydělat
za pouhé 3 měsíce v roce (a to ještě
polovinu z té doby proprší, takže lidi nepřijdou), je v hlavní sezóně
zavřené, již nediskutujeme. Již před dvaceti léty se na zdické koupaliště
sháněl plavčík teprve na začátku července a koupaliště se otevíralo s
příchodem prvních mrazíků, takže zdičtí si již přivykli, tenkrát se
ale ještě dalo chodit do řeky, dneska je z Červeného potoka pouze 3 metry
hluboká obecní stoka. Kostra skutečně přichází a otevírá koupaliště.
Plni veselí a elánu stavíme aparaturu a přichází osazenstvo kiosku, které
snad dneska tuší tučnou tržbu. V duchu odhadujeme návštěvnost někde mezi
5-10 lidmi. Povídáme si ještě chvilku o tom, který podnikatel by si dovolil
nechat v sezóně zavřené koupaliště, popř. jej dokonce v tu dobu opravovat
a někdo si vzpomenul i na otvírání koupaliště 1.6. letošního roku, kdy
se sice otevřelo, ale koupat se nesmělo, neboť nikdo odpovědný nezajistil
odebrání vzorků vody pro laboratoř. V největších vedrech tedy laborantky
dělaly rozbor zdické vody a koupaliště bylo zavřené. Otevíralo se opět s
příchodem prvních mráčků.
Aparatura je již postavená a počítáme lidi. Je jich na vteřinu přesně sedm.
Návštěvnost jak blázen, ale bereme to s humorem. Stavím ještě kameru na
stolek abysme měli záznam toho našeho faux paux, jak říkáme a začínáme
hrát. Repertoár máme asi na 90 minut, někteří další přijíždějí, jiní
odcházejí. Chtěli jsme si zahrát a nechtěli jsme nakrknout ty, co již přišli,
takže dojíždíme až do finále, děkujeme sedmi divákům za mohutnou návštěvnost
a neutuchající ovace a jdeme sbírat vajgly a kelímky u kiosku ....
O dalším oficiálním hraní kdekoliv v Kocourkově jménem Zdice je tedy
rozhodnuto ....
S Mírou Petrenkou, který si letos vzal do nájmu
obžérní stánek na zdickém koupališti jsme si řekli, že hudební činnost
v těch místech má dlouhou tradici a že by koupajícím se návštěvníkům
nebylo proti srsti, kdyby byli nuceni sem tam vyslechnout nějakou tu naši
hudební produkci. Vybere se nějaké vlezné, Míra bude mít na pivu větší
obrat a my dostaneme pivo zadarmo. Slovo tedy slovo a Míra slíbil, že vše zařídí,
abysme si vytiskli plakáty. Tisknu tedy asi 40 plakátů a hned v úterý jich
20 vezu Mírovi s tím, aby je odnesl na obec tak, jak slíbil, aby se stačily
vyvěsit. Míra ale na smluveném místě není a do telefonu má, zdá se, těžší
jazyk a odpovídá táhle a váhavě, takže mu sděluji že plakáty nechávám
v jeho nálevně na baru, barmanovi přikazuji aby hned jeden z plakátů
vylepil na dveře a všechny ostatní na prostory zdického koupaliště a na
oficiální vývěsní plochy. Sám beru zbytek plakátů a objíždím blízké
vesnice s cílem neponechat nic náhodě. Ještě v pátek večer, když jedu
navečer kolem koupaliště zjišťuji, že nevisí ani jeden plakát, a to ani
na koupališti, kde je to vlastně nejjednodušší. Tuším zradu a spoléhám
aspoň na plakáty mnou vyvěšené. Celý důsledek tohoto průšvihu ale pocítíme
až zítra a tak stále ještě věřím na zázraky. Zdické koupaliště je
otevřeno do 19.00, tzn. my bychom tak kolem 17.00-18.00 mohli začít hrát,
tzn. v 15.00 už aby se stavělo, abychom nebyli v moc velkém tlaku kdyby se něco
stalo. Přijíždíme Troskou ke koupališti, hlava na hlavě, auto na autu a
zjišťujeme několik závažných skutečností. Na koupaliště se nelze
dostat neboť u vrat stojí auto, Míra Petrenka je někde pryč, nikdo o nás
neví a plakát není ani jeden. Nejhorší na tom bylo to, že i zaměstnanci Mírovo
stánku najednou začínají tvrdit, že je to naše akce a že jsme si to měli
oběhat sami, ale já jsem jim nedokázal vysvětlit, že nám to Míra slíbil
zařídit jako součást jeho stánku - jednalo se v podstatě o jeho kšeft,
protože jemu se zvedne obrat na pivu. Sháníme tedy Míru, ale ten je někde v
Praze. Slibuje sice, že je do hodiny zpět a vše dozařídí po telefonu, ale
30 minut se nic neděje. Jdu tedy za plavčíkem Kostrou, který stejně jako
ostatní nic neví. Deset lidí volá deseti jiným lidem, honí se
starosta, správce koupaliště, plavčík, uklízečka, nástěnkář i topič
a já oceňuji svoji trpělivost, protože přijet na svým kamarádem
zpunktovanou akci takhle nepřipravenou se mi už dlouho nestalo. Nechci ale
nikomu podrazit nohy a tak vyjednáváme a vyjednáváme. Nakonec jsme vpuštěni
do areálu s podmínkou, že nikdo o ničem neví, ale že si to budeme jako pořadatelovat
sami a že dohlídneme aby se nikdo neutopil a uklidíme vajgly a kelímky od
piva u Mírova kiosku po těch co budou poslouchat. Nevěřím vlastním uším,
ale když už jsme tady, bude aspoň prdel, neboť se nám to nechce zase jen
tak tahat nazpátek ... Než je aparatura postavena, je skoro čtvrt na
sedum a lidi se pomalu začínají balit. Začínáme hrát a zjišťujeme, že
by to i lidi zajímalo ale nikdo s tim nepočítal takže rodiny s dětmi odcházejí
domů. Ani ta country a trampská muzika je nestačila zabrzdit. Končíme asi před
devátou a znechuceni jdeme balit. Jeden z místních při poslední sérii bere
krabici a obchází posluchače. Dle jeho slov tam bylo asi 380,- korun. Peníze
ale nenese kapele, ale do kiosku, o čemže se dozvídáme až dodatečně, neboť
si nikdo vybírajícího místního nevšiml. Ze slušnosti se ptám Míry
jestli jsme za konzumaci něco dlužni, Míra chvíli přemýšlí a v duchu počítá
a sděluje, že nic. Na honorář si nikdo nárok neděláme, protože jsme o
vybraných penězích nevěděli a co můžete chtít po deseti lidech, takže
jsem to brali spíš jako takovou PROMO akci - jako reklamu do budoucna a ponaučení.
V závěru se ještě Míra vytasil s 19 plakátama, které mu prý v pátek
barman podal, co jako s nima že už tam tejden ležej ... a my jdeme uklízet vajgly a kelímky ke kiosku ...
NABLIND měl zahrát v Počaplích (BE) fotbalistům. Vzhledem k tomu, že se jedná o destinaci vzdálenou 5 km od našich domovů, rozhodli
jsme si dát sraz až v šest večer s tím, že to bude stačit. Paňák avízoval, že s sebou bereme Pavla Sudíka, který akci dohazoval. Původně totiž měl zahrát fotbalistům Čoudabend, ale protože konkurenční kapela byla nějak rozhádaná, akci odmítla. Nakládáme aparát do Trosky a vyrážíme s Paňákem pro Pavla Sudíka, který bydlí na druhém konci Zdic. Libor Anýž mezitím vyrazil z Berouna, a do Počapel, kam mu jezdí mandelinka, to má přibližně stejně daleko jako my ze Zdic. Pavla Sudíka očividně utrhujeme od večeře, neboť má plnou pusu jídla a umaštěné ruce. Na jeho posmutnělé tváři lze vyčíst organizační problémy. "Právě mi volali, kolik by prej stálo zrušení. Prej se všichni rozutekli a nikdo tedy na place neni...". Vzhledem k tomu, že tato informace přišla v podstatě hodinu před začátkem trachtace, byli jsme dost naštvaní. Horší bylo, že náš host-bubeník Michal Charvát byl v tu dobu již nějaký čas na cestě ze Sedlčan. Bylo nasnadě, že už jej odchytneme někde pár kilometrů od Počapel. Raději jsme tedy volili cestu nejjednodušší, a to společné setkání v restauraci u Ciprů, kde měla trachtace proběhnout s tím, že teprve tam domluvíme další postup. Posléze tedy skutečně všichni scházíme v inkriminované hospodě kde inkasujeme bakšiš pro Michala na benzín, neboť to má skutečně dost daleko. Porovnáváme mezi hraním do čepice zde pro místní sedící a mezi tím samým hraním do čepice ve Zdicích v restauraci Savoy na sídlišti, kam jsme mezitím ještě zavolali. Po chvilce rozhodování volíme Zdice, protože to tam známe a máme tam naše publikum. Teda musíme to stihnout dokud budou ještě střízliví, aby nás ještě poznali. Sedáme tedy do aut a jedeme do Zdic. Oknem stěhujeme kompletní aparát na sálek. Začínáme hrát a už první sérii hrajeme naplno. V duchu přemítáme o úspěšnosti akce ale hrajeme jako o život. Při druhé sérii se na náš sálek hrne asi 12 lidí a obsazuje nejbližší dlouhý stůl. Skoro všechny písničky zpívají s námi, k těm rychlejším ještě přidávají bouchání pěstí
do stolu. Takže ještě trošku zvyšujeme hlasitost neboť se neslyšíme, ale protože teď už sebou pořád bereme Rackovu novou aparaturu, potenciometry ještě mají velikou rezervu. Mezi návštěvníky je i dost našich kamarádů, kteří nás ale ještě neměli tu čest slyšet a je vidět, že jsou dost překvapeni. Kvalita produkce je totiž jako vždy vysoká a to ve Zdicích není vždy zvykem. V jedenáct hodin večer, přesně ve chvíli kdy s Paňákem a pinglem Radkem debatujeme o produkci, zvoní místní Savoyský telefon. Koukáme s Paňákem po sobě a v duchu si říkáme "průser" a Radek od telefonu přikyvuje. Naše muzika, ale hlavně bušení rytmické skupinky do stolu
a otevřené okno, neboť se vevnitř nedalo dýchat, udělalo své a tak raději balíme. Zahráli jsme si suprově. Nikdo nám ale nic neposlal-
i lístek jsme si museli zaplatit sami, ale hlavně že byli posluchači spokojeni.
Michal jede domu, Libor a Paňák jedou ještě s Pavlem Sudíkem a jeho banjem do hospody
U ptáka a já jedu s Troskou domu vykládat aparaturu. Libor volá telefonem
"Taxi Petrenka" a těch pár metrů z hospody do hospody se vezou taxíkem.
Tato akce byla přímým důsledkem silvestrovské trachtace s NABLINDEM v
pivovaru Berounský Medvěd. Svým přijemným zevnějškem jsme udolali
organizátora Hrnčířských trhů a tak jsme si plácli. Vzhledem k tomu, že
jsme si nebyli jisti atmosférou, rozhodli jsme se vzít sebou Vlastoše coby
zvukaře pro záchranu nenadálých výpadků počas hry. Má se hrát od 12.00,
naše milá přítomnost se tudíž očekává již od 11.00, z důvodu rezervy
chceme být v Praze tedy v 10.00, tzn. v 8.00 začít nakládat a v 9.00 projíždět
Berounem, kde nabereme Lanýže. Neboť jsem osoba tuze zodpovědná, vstávám
již v 6.00 a vše připravuji aby se na něco nezapomnělo. Bije osmá hodina
ale nikde ani noha. Volám Paňákovi, má ale vypnutý telefon. Volám tedy na
pevnou linku s tím rizikem že dostanu po držce. Paňákovo maminka mi sděluje,
že Paňák již vstal a obléká se. Jdou na mě mrákoty. Volám Vlastošovi.
Telefon zvoní a zvoní a zvoní. Znám Vlastošovo spánek z dob, kdy jsme
kopali studnu a vím, že vůbec není lehké jej probudit. Takže volám ještě
jednou. Telefon zvoní a zvoní a zvoní. Proklínám moji zodpovědnost a milé
kamarády a začínám nosit reprobedny. V 8.50 přiváží tatínek Paňáka.
Oběma prý není dobře - jsou nemocni na sračky - prý na ně leze nachlazení. Nemuseli tedy spát
spolu .... Nakládáme rack, který sám neunesu a který jako jediný na Paňáka
zbyl, jinak už je Troska naložena. Volám ještě Vlastošovi, neboť si
nejsem jist jestli spí ve Zdicích u exmanželky, nebo v Počaplích u rodičů
nebo u nějaké z jeho nových milenek, že bychom jej eventuelně cestou někde
nabrali (třeba nárazníkem nebo tak ...). Vlastošovo telefon zvoní a zvoní a
zvoní až padá do schránky. To je pro mne znamení že Vlastošovo baterka již
dokonala, neboť Vlastoš nemá aktivovanou schránku a v 9.00 opouštíme Zdice
s tím, že hold jedeme bez Vlastoše. Lanýž mezitím již 3x došel na
smluvenou autobusovou zastávku a zase domu, neboť se mu nechtělo tak dlouho
samotnému čekat, ale na druhou stranu nás zase nechtěl propásnout. V 9.45 přichází
SMS. Píše Vlastoš, kde že jako jsme ? Že stojí v naší ulici a Troska
nikde. Odpovídáme mu esemeskou, že sraz byl v 8.00. Praha byla totiž prázdná
a právě projíždíme Letnou. Vlastoš dává vinu mě, že jsem jej
neprobudil a že jsme se pro něj nezastavili, ale kdo mohl vědět kde Vlastoš
zrovna přebývá. Píšu tedy Vlastošovi, že je vůl. Nechci mu nadávat, ale
Lanýž s Paňákem zákonitě zjistili že se dá na malé akce jezdit i bez
zvukaře a Vlastoš tedy přišel o kšeft. O tento, i o ty další. Hraje se nám
mizerně - instrumentálně sice nemáme chybu, ale atmosféra je strašná. Co
chvíli někdo přijde abychom to ztlumili, ale my už neměli kam. Jak jsme
zvyklí zpívat nahlas po hospodách, tak tady jsme přeřvávali i ty
mikrofony, co jsme si sebou vzali. Korunu všemu nandal jeden z hrnčířů,
který za námi přišel s tím, že jsme mu odehnali všechny zákazníky a že
přišel o kšeft. Drželi jsme se tedy zpátky, hráli jsme bez razance, nesršelo
to z nás jako obvykle, nikoho jsme nestrhli k tanci ale ustáli jsme to. Naučili
jsme se, jak se nese zvuk v široké a dlouhé hale plné keramických cetků,
kde se dalo v pohodě zpívat "na hubu". Vrcholem všeho byl již zmíněný
trhovec, který nám přišel vynadat na začátku za příliš hlasitou
produkci, který nám na konci programu přišel poděkovat za tichou produkci a
dal nám každému jednu pohlednici s keramickým motivem. Moc tímto děkujeme.
Eště ji mám schovanou, jak by řekl Čochtan. Vzhledem k tomu, že byl začátek
Matějské pouti, neopomněli jsme domů přivézt spoustu "hodnotných dárků"
jak to říkal Standa Kubeš, jako např. nafukovací balónky, srdce z perníku,
čokoládu a jiné běžně nedostupné zboží z Prahy.
Pochvoň Zlatovláska dostává vyhazov z práce, protože se mu podařilo mít
za 5 odpracovaných směn 5 maňasů na kase. Zlí jazykové doporučují
Zlatovlasovi, aby ještě jednou zkusil školu, neb je pro samostatný život
(kromě chlastu) ještě nepřipravený.
Přichází Niki, tentokráte s celými novinami (Berounsko 30.1.2003) a
lakonickým sdělením, že jsme zase v novinách. Informace potěšila hlavně
z toho důvodu, že ze tří kapel, které na akci hrály, si vyfotili nás. Asi
jsme byli nejopilejší ... Dostává se nám i ohlasu od studentů Berounského
Gymnázia, kteří nám vzkazují, že naši kapelu milují, neboť se prý při
zpívání strašně šklebím a jim se to libí. No proti gustu, žádnej dyšputát
...
Při poklepání na fotku se vám otevře obrázek v původní velikosti. Na
fotografii lze vidět zleva Nikiho, mezi tanečníky je vytřeštěná Krakenovo
hlava s ohňovejma očima a Bubu. Krasavec Brambor Janda není vidět protože při
hraní sedí (možná se dokonce právě ohýbá, neboť zlomil 2 paličky -
takovou má Brambor sílu) a Vlastoš stojí fotografovi za zády a dělá na
kapelu ošklivé xichty
Přichází Niki s útržkem novin (Berounsko 27.1.2003) v ruce a lakonickým
sdělení, že jsme v novinách. Název naší kapely samozřejmě zase napsali
blbě ....
Včera mi volal Brambor, jak to bude s tím hraním a já se přiznávám,
že jsem na to zapomněl jako na smrt a hned zháníme Nikiho, jestli si to nějak
nerozmyslel. Nerozmyslel, porád to platí a jde do tuhého. Naštěstí Niki už
kapelu převčírem skoro potajmu obvolal, takže dneska už si vychutnávali
jenom mě. Neboť je prý předem dáno, že budeme hrát jako poslední,
tzn. třetí a protože nezvučíme, nemusíme nijak moc spěchat neboť bychom
se v Berounském Pivovaru pletli, takže balíme v klidu a po šesté vyrážíme
ze Zdic do Berouna (11 km). Přijíždíme do nám dobře známých míst a
jdeme se podívat co je vevnitř. Vevnitř je teplo. Všichni dáváme jedno
pivo "na uvítanou" a já "na uvítanou" a "na
hlas". Posléze zjistíme, že to "na hlas" nemělo smysl, že to
stačilo pouze "na uvítanou". Já tedy zůstávám u jednoho piva,
neboť jsem řidič a nehodlám si nechat sebrat řidičák qůli jedný akci,
ostatní se nehodlají nikterak omezovat a je to na nich rychle vidět. Všichni
se královsky bavíme na účet ostatních dvou kapel, které zkouší a porád
jim něco nehraje. Jdeme si tedy aspoň do Trosky pro nástroje aby měly čas
rozmrznout. Niki jde za zvukařem, který jaxe ukazuje nemá o naší produkci ani potuchy. Niki se vrací spokojen, neboť zvukařovi je jedno jestli zahrajeme nebo ne, takže i my jsme spokojeni že zvukař neprudí. Popíjím tonik a limonádu a několik káf a prohlížím žalostné vybavení zvukařovo. Žalostné proto, že je porovnávám s naším nedávno zakoupeným aparátem. Pravda, že na něco podobného jsme hráli donedávna i my. Zajímá mě typ použitých mikrofonů, neboť mám strach, že mne nebude slyšet, ale Niki mě upozorňuje, že tento typ dobře zná a že se na tento typ mikrofonu - až nápadně podobnému polskému mikrofonu ULTRA ze sedmdesátých let - mohu stoprocentně spolehnout. Jdu si sednout k ostatním a zjišťuji, že zábava poblijonů pokračuje i beze mne, což mne mrzí, neboť jsem předpokládal, že úcta ke kapelníkovi bude větší. Poblijoni zatím využívají mé nepřítomnosti k co největší konzumaci piva než jim na to přijdu a konzumaci zakážu. Začíná hrát první kapela. Nehrají špatně, ale je to žánrově úplně mimo nás, a taxe královsky bavíme, trsáme na jejich písničky a děláme ostudu. Přichází druhá kapela. Kytarista má problémy, neboť z komba se ozývá pouze brum a na jakoukoliv kombinaci šlapek efektového procesoru budna nereaguje. Vlastně reaguje. Temným bručením. Asi dneska nemá den. Jdu s pískem a protože na pískoviště se jde kolem výčepu a tudíž kolem kapely, slyším, jak jeden konkurenční muzikant povídá druhému konkurenčnímu muzikantovi. Vono už to zase nehraje ??? Jéje. Kolikrát my jsme si už takhle povídali, ale zatím se technika
jaˇx taˇx (jakš - takš) drží a tak raději držíme hubu. Při dokončování potřeby slyším, že kapela již začala hrát a tak spěchám abych byl u toho. Vybalujeme z Trosky zesilovače aby se aspoň trošku ohřály a pomalu se připravujeme. V duchu hodnotím návštěvníky - je jich tady asi 70 i stav muzikantů a odhaduji úroveň našeho vystoupení. Kraken i Brambor mají zase nakoupíno, ale oba slibují že jsou v pohodě. V pohodě skutečně jsou, ale v trošku jiné než by měli před vystoupením, při kterém by si neměli uříznout ostudu, být. Kapela končí a my čekáme než si svůj herberk nastrkají do auta. Pak začínáme drátovat my. Zjišťuji, že na případné mrknutí do textu mohu zapomenout, neboť na kapelu se zde nesvítí a my starší potmě již vidíme slabějc, takže aspoň si na viditelnější místo pokládám
playlist. Kraken si do stejného místa pokládá svoji tabulaturu, která mu bude v příštích okamžicích stejně nanic. Kraken má ještě stále drobnější problémy se zapamatováním naší tvorby a třeba rockandroly qůli němu nehrajeme vůbec. Zkouším mikrofon a aspoň trošku ukonejšen že slyším vlastní hlas z beden pozoruji jak jsou na tom ostatní. Vlastoš pluje prostorem a pomáhá nám tahat kabely. Trošku mám hrůzu z toho, jak měl zvukař nastaveny korekce a odhadoval jsem kvality použitých mikrofonů i přes Nikiho uklidňování a v duchu jsem litoval, že jsme nevzali mikrofony naše. Ostatní poblijoni jsou připraveni a tak dávám Bramborovi pokyn k zahájení produkce. Ačkoliv začínáme Ropuchou, Brambor odklepává ploužák a mě běhá mráz po zádech neboť si uvědomuji, že muzikanti se docela slušně ožrali. Nahlas se na Brambora mračím, a to tak, že jsem si strhnul dvě vrásky. Brambor začíná lépe, ale na písničce je cítit, že to nesedí. Refrény jsou v jiném tempu než sloky, najednou od bicích ticho. V duchu počítám do sta, neboť bych musel Brambora zabít, ale bicí znova začínají hrát a tak dokončujeme první písničku. Vítám publikum a zjišťuji, že místo aby Vlastoš zvučil, tak flirtuje s děvčaty a tancuje s nimi po parketu. Zjištujeme též, že aparatura je hrozná, v odposleších je slyšet kulový a z beden leze do lidí koule. Prohlašuji tento vešer za prohraný a skládám zbraně. Zpívám jako o život a snažím se aspoň trošku nahradit mizerné vlastnosti mikrofonu svým hulákáním - taky mizerným. Ještě týden si toto vystoupení budu pamatovat, neboť budu držet bobříka mlčení. Zatím však hrajeme, co chvíli umlkají bicí - to jak Bramborovi padají paličky z rukou, popř. jak je rovnou láme o hramu malého bubnu. Kraken před každou písničkou studje svů§j notový zápis a snaží se aspoň trochu informaci do sebe nasát, a to s větším či menším úspěchem, takže sem tam slyším v některé písničce i fráze z písničky jiné. V duchu všem slibuji nekrutější smrt žízní. Stačilo aby nechlastali. S všelijakým výsledkem končíme hraní a několik nadšenců nám tleská. Dáváme dva přídavky, ale další produkce již nemá smysl a taxe s diváky loučíme. Přichází za mnou člověk mladšího vzhledu a prosí, zdali by si s kamarádem nemohli
zajamovat. Vybavuje se mi před očima Zlatovláskovo nekontrolovatelné řádění a v duchu lituji pana Majera - majitele pivovaru. Vymlouvám se tedy na časový tlak - pomalu se blíží druhá v noci. Žebrající jamer odchází a my začínáme nakládat herberk do Trosky. Vyčítám opilcům jejich stav a přístup k produkci, neboť tato šance se již nemusí opakovat. Kraken krabatí opilý obličej a smečuje, že cvičil celý týden a dokonce přišel o 1000 korun, protože si vzal qůli nám dovolenou. Odpovídám, že lidem je jedno, jak dlouho cvičil, pokud se při koncertu opije a oni se na to musej koukat, nehledě na to, že za zkušebnu kterou využívá celá kapela jsem já dal taky 1000 korun a nikdo z muzikantů mi nepřidal ani korunu. Stejný problém má i Brambor, který se dušuje že to co předvedl je vrchol jeho mistrovství. Zapomíná však dodat, že v chlastu. Všichni si dávají pivo ale já už bych rád
vypad, blíží se půl třetí ráno a jsem unaven. Sedím v Trosce a čekám na
poblijony. Po deseti minutách přichází Niki a hlásí, že poblijoni kují pikle. Za dalších deset minut přichází Vlastoš s tím, že už se ty kecy co tam opilí muzikanti vedou, už nedají poslouchat. Za dalších deset minut přicházejí provinilci a u otevřených dveří Trosky si zapalují cigaretu. Jakoby si nemohli zapálit o metr dál. Vyrážíme domu a nálada je na bodu mrazu. V duchu počítám své investice a jejich návratnost do kapely, která se i přes své sliby
o abstinenci při každém koncertu stačí vožrat. Kraken s Bramborem zatím spřádají plány na svojí trashmetalovou kapelu se Zlatovláskou a zbytek kapely se dusí smíchy
protože si představuje takto vypadající hudební sdružení, nálada je ale stále pod bodem mrazu.
Krokem projíždíme Berounem a vykládáme jednoho poblijona za druhým. Do
Zdic jede jenom Vlastoš a Janda s chlapem. Co čert nechtěl, ve Zdicích
nás staví policejní hlídka. Papíry máme sice v pořádku, ale chybí nám
doklad o pojištění, které jsme v tom zmatku asi nechali doma. Policista se též
blbě zeptá, jestli jsem nepožil alkoholický nápoj. Odpovídám popravdě že
v osum jsem měl jedno pivo "na hlas".A je průser. Příslušník
krabatí čelo a vysvětluje něco o jízdě pod vlivem. Argumentuji, že jsem měl
pouze jedno pivo, a to v osum hodin večer s tím, že teď jsou tři hodiny ráno,
a to je sedum hodin dištance. nehledě na to, že denně najezdím stovku
kilometrů s tonerama za zákazníkama (renovujeme tonery s doživotní zárukou)
a kvůli takovýhle blbosti bych si teda papíry určitě sebrat nenechal nehledě
na to, že mám za zádama aparaturu za sto tisíc a ještě pár poblijonů a
že mi ten případnej průser s nabouranym poblijónem za to nestojí. Orgán však zůstává k mým
argumentům hluch a požaduje 200,-. Tím se schodek v dnešní, vlastně včerejší,
produkci ještě prohlubuje, neboť jsme hráli zadarmo. Orgáni (byli na nás
celkem tři) se asi 15 minut přehrabovávají v dokladech a já mezitím nechávám
motor naší Trosky puštěný, aby poblijoni vevnitř nezmrzli. Když už je po
všem, dávám jedničku a ujíždím 100 metrů za zatáčku kam orgáni nevidí
a hle - Troska začíná cukat. Tohle s Vlastošem už známe, Trosky tohle dělaj když se přehřejou a čerpadlo nedodává benzín do motoru. Chvilku postáváme u zdické hasičárny, protože se tam dá zastavit a Janda využívá nucené zastávky k malé potřebě. Podle toho jak dlouho u toho stromku stál to byla ale spíš potřeba dost velká. Čeká nás dlouhá jízda do kopce a tak je nutno nechat Trosce
vorazit. Míjí nás známé policejní auto. Tváříme se neutrálně neboť stojíme na zákazu zastavení, ale tajně předpokládáme, že v desetistupňovém mrazu ve tři ráno nikde v okolí hořet nebude. Po chvilce nasedáme, startujeme, vyjíždíme. Vše se zdá v pořádku až na malé náměstíčko, kde motor o5 začíná škubat. V duchu proklínám všechny orgány světa a přeju jim nejhorší smrt žízní. Sobě nadávám taky, že jsem raději motor nezhasnul. Přískoky se dostáváme až k místní bývalé cihelně, kde nám Troska dává veřejně najevo svůj názor na dnešní jízdu, motor nekompromisně zhasíná a ve voze vzdáleném 100 metrů od cíle cesty o5 zavládne mrtvolné ticho. Proti nám jede známý policejní vůz. Tváříme se neutrálně, žádný zákaz zde není, provoz je až na nás nulový, takže proč bychom si zde - v půli kopce - nemohli jen tak zastavit a odpočinout si před další cestou. Sem tam zkouším nastartovat, ale ještě nenadešla ta zprávná chvíle. Za další chvíli si půl roku mladá baterka říká, že i ona by si mohla přidat svým dílem, a taxe startér otáčí vláčnějc a vláčnějc až otevírám dveře, dávám zpátečku a pouštím Trosku z kopce dolů. Troska chytá a bublá, dávám tedy jedničku dokud je při chuti a vyjíždíme na sytič zbytek kopce. Na cílové rovince se už Troska srovnává a domů dojíždíme jako normální lidé. Teď už jenom vyložit aparaturu a pak už jako každý normální běžný člověk hurá ve čtyři ráno do postele .....
Volá Niki, kamarád to Krakenův, že dohodnul charitativní akci, kde se
bude vybírat pro vozíčkáře. My tam budeme hrát a ještě dvě kapely, tuším
že progresivní. Niki také prohlásil, že má drobné vylepšení do naší písničky
"Starý schody", a to nějaké vybrnkávání na druhou kytaru, takže
jsme si písničku nanečisto sjeli a ono to bylo docela pěkné, takže stačilo
říct "zahraješ si to s náma" a bylo to.
Kozel zahradníkem (vpravo)
Janda neodpovídá na SMS a chová se velmi zdrženlivě na všechny otázky
týkající se hraní. Máme oprávněný strach z toho, jak to vlastně v lednu
s nahráváním dopadne protože jsme podepsali dost papírů na to abysme si uřízli
pořádnou ostudu, pokud to nevyjde. Jdu tedy za právě nehrající Ropuchou,
neboť Crystal Planet má prázdniny a ptám se jej, zda-li by dokázal jandovo
part zahrát. "Jó, klidně ho vyhoď, je to magor, to zvládneme, uděláme
zase starej Ackcellent, Zlatovláska bude makat a pude to", rozohnila se
Ropucha, která ještě neměla tušení o Zlatovláskově defenestraci (nebo
defloraci ?? teď nevim). Domlouváme tedy s Krakenem zkoušku a protože jsme
si před týdnem ještě udělali jednu zkoušku ve zkušebně v Praskolesích i
s Jandou, Anýžem na kytaru a Paňákem na basu místo Zlatovlase a vybíráme
nejlepší zvuk kapely, uvidíme, která z kombinací bude lepší. Předběžně
tedy vysvětluji Ropuše, že chci, aby v případě že to Janda posere, zaskočil
a dotočil to za něj. Prostě nemám žaludek stavěný na to, aby něco
najednou nefungovalo, a tak se raději jistím. Za hodinu volá Ropucha, že je
ve vinárně u Humla a že tam sedí i Brambor (Janda). Ropucha prý k
Bramborovi přistoupila a seznámila jej se skutečností, že Brambor v
Ackcellentu již nehraje a zbytek odehraje Ropucha. Brambor Janda poulí oči,
protože novinu slyší poprvé, ale vymlouvá se na bolest zad a zranění z války
a ať si to klidně Ropucha odbubnuje. Já dostávám od Ropuchy držťkovou, že
prej nevim co chci a ať se prej nejdřív dohodneme. Ropucha prostě
nepochopila, že když Janda nekomunikuje, tak jej nelze o náhradníkovi
informovat, ale to na ropuchovo nepochopitelné aktivitě nic nemění. Scházíme
se tedy na zkoušce u Ropuchy v Hellerclubu. Ropucha je v
dobré náladě, všem vaří kávu, což vítáme s nadšením a už už si
myslíme že Ropuchovo nasranost byla pouze dočasným módním výstřelkem. Všichni
jsou připraveni, Ropucha nikde. Najednou Ropucha vchází do prostoru
Hellerclubu (nevětratelný sklep asi1.5x2.5 metru) s cigaretou v ruce. Řvu,
protože se ve sklepě už teď nedá dýchat a představa ještě dalšího znečišťování
životního prostoru mě přímo děsí ... Ropucha protahuje xicht, polohlasem
něco poznamenává a típe špačka, který ale ještě 30 dalších minut kouří
do prostoru. Začínáme
Ropuchou. Je to svižná, rychlá a nenáročná písnička. Ropucha
bubnuje jako o život, styl má docela pěkný a leckdy to zní líp než
Janda.Ale ouha! První stopka a Ropucha bubnuje dál jakoby se nechumelilo. Vracím
poblijony zpět a jedeme celou pasáž znova. Nic se neděje. Ropucha to hraje
vlastně poprvé, takže se není proč zlobit, fakt to vypadá dost nadějně,
ale to nadšení nás brzo přejde. Asi 4x přejedeme Ropuchu (písnička) a
protože to vypadá docela zdatně, jdeme na Houmlesáka. Nutno podotknout, že
mezi každou písničkou žebroní Ropucha, abychom zahráli Dům u vycházejícího
slunce nebo Možná, že ... ale nikdo Ropuchu neposlouchá, neboť bychom se
nikam nedostali. Ropuchu to štve a začíná pomalu qasit. Houmlesák není
Ropuchovo přezdívka, ale další z našich písniček. Hra o5 nevypadá nijak
zle až na to že Ropucha tvrdošíjně ignoruje veškeré stopky v písničce a
stejně jako v roce 1989, kdy jsme začínali, mění rytmus uprostřed taktu
kdykoliv se mu zamane. Houmlesák je ale písnička, která má před a za
posledním refrénem systém stopek, a to se Ropuchovi vymstí. Ropucha přes
stopky bubnuje dál jako o život, a tak si inkriminovanou pasáž přehráváme
asi 10x, v naprostém klidu vysvětluji Ropuchovi, že je potřeba zahrát v
inkriminovaném taktu první tři doby a na tu čtvrtou dvě osminky. Ropucha je však výkladem
nedotčená. Už to pochopil i Kraken, který, ačkoliv písničku slyšel dnes
poprvé, hraje bez chyby. "RAZ, DVA, TŘI, ČTÝ - ŘI", počítám
Ropuchovi doby a divoce mávám rukama aby poloslepá Ropucha názorně rytmus
viděla. Ropucha však dál bubnuje dál jako o život a na mávání nijak
nereaguje. Znova vysvětluji Ropuše, že na čtvrtou dobu má zahrát dvě
osminky, ale to už Ropucha zuří, že neumíme složit obyčejnou normální písničku,
zahazuje paličky do kouta a se slovy "Já na to seru - končím" odchází do kuchyně
kouřit. My ostatní balíme aparát a odjíždíme. Vybíhá Ropucha a ptá se
kam jedeme. Odpovídáme, že domu, když tedy končí. Ropucha namítá, že to
mělo platit jenom pro dnešek, ale nám už je to jedno, neboť svou reakci už
předvedla a my si problémy nemůžeme dovolit. To ještě nevíme, jak nás
toto rozhodnutí bude mrzet .... Hned ten den večer o5 začínají chodit od
Ropuchy SMS, které sesílají hromy a blesky na naše hlavy, naši kapelu a vůbec.
Ropucha do toho začíná zamotávat i věci, které s muzikou ani nesouvisí a
jeho depka je o5 k naší nesčetné radosti zde. Kraken se akorát nestačí
divit, neboť je právě svědkem něčeho, co vidí poprvé v životě a na co
jsme ho nedokázali patřičně připravit.
29.12.2002 - Dube, budu se spolehat sam na sebe. Nic od
tebe nechci, tahni treba do prdele. Neverim ti ani slovo.
(nejhorší na tom je to, že nikdo Ropuchovi nic nenabízel,
tím méně , že bychom mu cokoliv slibovali)
29.12.2002 - Odmitam jakoukoliv spolupraci Crystal s Ackcellentem. Jednou
jsem odesel, a tim to skoncilo. Uz ti nebudu psat. End in "&" R
(Ačkoliv Ropucha je ten poslední kdo by do společných
koncertů kecal, neboť mu hrozí vyhazov i od Crystalů - tu zkratku na konci
jsme nikdo nepochopil)
.... no a nějak takhle vesele skončil rok 2002 ...
Vzhledem k tomu, že od posledka víme, jak je sál ve vedlejší vesnici velký a vzhledem k tomu, že to tam máme jenom dva kilometry, nijak nespěcháme a odjezd plánujeme na pátou hodinu. Všichni se schází hned po obědě u nás, protože v naší kapele se poslední dobou vžila docela pěkná tradice přijít co nejdříve a paxe kolem sebe rozhlížet a polohlasem se ptát, co s ušetřeným časem, což má být jako signál pro mě, abych se ostatních zeptal, jestli nechtějí kávu. Všichni samozřejmě chtějí a tak má kapelník zase škodu ... Nakládáme a odjíždíme do nedaleké vísky, která nás vítá absolutní tmou. Zastavujeme před hospodou, kde se má trachtace konat a zjišťujeme, že i ta je studená a tmavá. Co víc, nehoří tam ani svíčka a objekt zeje prázdnotou. Frída, který celou akci dohadoval o5 není k sehnání. Stojíme smutně na potemnělé návsi a vedle nás odjíždí pryč podvalník na převážení aut. Zanechává po sobě jednoho domorodce, který se šourá k nám. "Před deseti minutama vypli proud", vysvětluje. Na otázku, proč tedy v hospodě nikdo hodinu a půl před začátkem trachtace není se nám dostává lapidární odpovědi: "Jel do Hořovic (asi
10km) pro pivo. Dyť je jak malej, nepřijdou mu lidi, moh tam jet klidně ráno ...". To tedy
moh, protože dycky se může něco v aparatůře vyprdelit tak, že to přeqapí i 2 kilometry od baráku a času při opravě rychle ubývá .... Domorodec též dodává povzbudivou zprávu, že před hospodou už asi před půlhodinou stál hlouček lidí, kteří se ale po zjištění aktuálního stavu o5 pokorně rozešli do svých domovů. Hodnotíme tedy pomyslnou inteligenci mániček a přeme se, jestli si to ještě rozmyslí a přijdou, nebo dají přednost Dallasu nebo Dynastii (vesměs neoblíbené to seriály z prostředí českého venkova)v teslovo bedně. Po asi 30 minutách čekání slyší ti s lepším sluchem, po 32 minutách i ti s horším sluchem přijíždějící starou zelenou dacii s upadlým výfukem, několika čistými průstřely ve dveřích a lehce zkorodovanou karoserií, kterou drží pohromadě už jen lak. Pan hostinský je tady ! To jsme se načekali. Jsme vřele uvítáni a zjišťujeme, že v hospodě je zima a tma. Rozdíl mezi venkem a vnitřkem je pouze v tom, že vevnitř nesněží. Teplota je ale stejná, o5 se od huby kouří i nekuřákům. Hostinský tedy zatápí v kamnech ve výčepu a i my obdržíme pytel
třísek a menších prkýnek, abychom zatopili v sále. Jak to ty kamna za hodinu stihnou vytopit ví bůh, ale v podstatě jsme optimističtí a kamnům fandíme. Hostinský se omlouvá, že je toto jeho poslední akce a už tady končí, neb se mu to nerentuje, ale hned domlouvá další pomyslný kšeft na jaro na místní fotbalové hřiště. Zároveň přichází s dobrou zprávou, že pro zahřátí dostaneme guláš (který
si zaplatíme). S velkým halasem tedy přináší v mikrovlnce ohřatý talíř guláše, ze kterého se kouří. Zapichuji tedy lžíci do guláše a zjišťuji, že je v podstatě vlažný. V té zimě tady by zřejmě kouřila i studená polívka. Výčepní se vymlouvá na velkou zimu v sále a tedy že to rychle chladne, ale moc práce si s tim
zřejmě nedal. Na revanš mu tedy aspoň sníme všechen chleba abychom aspoň zahnali hlad. Pomalu přijíždějí kluci z Crystal Shit a všichni si třepeme rukama.
Pohybem vzniká teplo a tak je nám všem hned o něco lépe. Přichází výčepní a sděluje nám, abychom se dřevem šetřili, že víc nedostaneme. Na to, že topíme již asi půl hodiny, teplota v místnosti stoupla asi o dva stupně, ale z pytle zmizela již dobrá půlka třísek to není příliš povzbudivé. Vlastoš tedy nakazuje Frídovi, který je zde v tuto chvíli zbytečný aby dojel do Zdic pro uhlí, jinak že tu zmrznem. Asi má pravdu. Vracejí se asi za hodinu. Mezitím si chodíme pro kávu a horké čaje abysme byli aspoň trošku ohřatí a zjišťujeme stav dřeva ve výčepu, kam si výčepní také přivezl pouze jeden pytel. Výčep je o poznání menší a hlavně tam sedí lidi, takže tam už je fajn, resp. maji tam zadýcháno. Nám ale v tuto chvíli ještě stále mrznou struny na kytarách. Vlastoš po návratu vypráví, jak Frída celou cestu do Zdic tvrdil jak jedou k nim pro uhlí. Jak přelézali nějaký plot a Frída ukázal na hromadu uhlí někde pod plachtou a všichni zúčastnění lopatkama sypali jak jen mohli. Vlastoš se Frídy ptal, jestli je to vůbec jejich uhlí, Frída mu však odpověděl:"Nekecej a nakládej." Vzhledem k tomu, že Zdice jsou již nějaký čas plynofikovány, vyjádřil Vlastoš pochybnost zda byli vůbec u Frídů, ale tuto myšlenkou dále nerozváděl a nikdo se jí ani více nezabýval, neboť kamna přestala spokojeně praskat ale začala hučet, neboť tam rozklepaní a zmrzlí jedinci nakládali jednu lopatku přiveženého uhlí za druhou. Škoda, že už nejezdí parní lokomotivy, tam by se jim ta nabytá zkušenost hodila. Přijíždí Velkej fuel se svým šumícím
P.A. aparátem. Protože víme, jak hrál náš aparát před 3 dny na přehrávce před agenturou, která nás asi před měsícem našla na internetu, neodpustíme si slova opovržení. Neboť jsme též odchováni bratrem Teslou, po zapojení zesilovačů a jejich zapnutí na přehrávce nic. V mrazením v zádech jdu k bednám abych s údivem zjistil, že nám známé šumění při zapnutí zesilovačů se dnes prostě nekoná a v klidovém stavu jsou zesilovače tak tiché, že šum naplno vyhnaného zasilovače se dá zjistit pouze tak, že člověk strčí ucho před reprák. Uchvancancující ! Technický pokrok zdá se ubíhá rychleji než jsme schopni si u nás na venkově připustit. Od osmi hodin prudí Frída abychom již začali hrát. Začínáme lehce před devátou. Sypeme jednu písničku za druhou a hraje se nám super, neboť jsme rozehráni i rozezpíváni ze čtvrteční přehrávky. Lidé tancují i na písničky, které se k tanci vůbec nehodí a vše běží jak drátku. Někdo nese Zlatovlasovi cigaretu a pivo. Zlatovlas si cigaretu nechává s přiblbým úsměvem na rtu připálit. Ihned mu nadávám, že se na podiu nedá dýchat, aby to hned zhasnul. Odpovědí mi je debilní Zlatovlasův úsměv a dlouhej nos. Natahuji se tedy a na druhý pokus mu vytrhávám cigaretu z huby a házím na podlahu. Na tom podiu se fakt dýchat nedalo. Tento večer se později ukáže jako památný. Zlatoblb sebou přivedl malého
Krakena, který hrál ve skupině TOY (Loděnice 27.9.2002)na basu. Později se dozvídáme, že Kraken byl ten den tak okouzlen naší produkcí, že se dokonce podíval na naše www stránky a když tam našel informaci, že sháníme basáka, nerozpakoval se ani minutu a napsal nám, že to tedy bere, ale o tom až později. Dohrajeme tedy celý
repertor, který je Zlatovlas schopen zahrát a s pocitem vítězství přenecháváme prostor skupině
Jimimu, Ropuše a Crystal Planet. Děkujeme tímto velkému Fuelovi, který si nehrál ani s halem ani s
delayem, a tak zvuk na sále i u odposlechů byl jasně čitelný a odpovídající použité aparatuře, prostě z toho už víc vymačkat nešlo. Ne na hlasitosti, ale na kvalitě.
Jdu ven na žlábek na záchod (do Bavoryně technická revoluce ještě
nedorazila a občas tam i někdo vyběhne z lesa s dotazem, jestli už skončila
válka) a zjišťuji, že venku sedí opilý Vlastoš, stejně jako v Loděnicích.
Venku je ale hodně pod nulou, a tak jej aspoň přikrýváme dekou a necháváme
jej tiše trpět. Vlastoš není akutní poblijón, Vlastoš je vůl. Ačkoliv ví,
že když si dá na své dvě piva (protože on normálně alkohol nepije) jednu
skleničku něčeho tvrdšího, tak okamžitě končí, stejně se nechá zlákal.
Tentokrát to byl Frída, který jej pozval na whísku. Nespornou Vlastošovo výhodou
je ale to, že v takovémto stavu nebleje a tudíž není obava, že by znečistil
Trosku. Končíme, balíme a zjišťujeme, že Vlastoš sedící na schodech do
restaurace zřejmě vadil spěchajícím na WC a tak jej někdo přemístil na
druhé schodiště. To je sice hezké, ale tady zase vadí nám při stěhování
beden. Vlastoše tedy zase kotvíme na druhé straně schodiště vedoucí na WC
a ničím nerušeni stěhujeme bedny. Každý jsme tedy u hostinského nechali asi kilo útraty, nic se samozřejmě nevydělalo, ale o to tady vůbec nešlo. Jako veřejná zkouška to fungovalo naprosto sqěle a hlavně jsme věděli co v nás doopravdy je.
Protože už na začátku prosince vyhodili Zlatovlase ze školy a protože se Zlatovlas rozhodl doma to neříct aby rodičům nekazil vánoce a protože každý den poctivě šlapal jakoby na autobus a každý den zaparkoval v podniku
NON-STOP v Berouně odkud se zase kolem třetí odpoledne, jakoby z autobusu, vracel, měli jsme oprávněné
obavy jak asi dopadne nahrávání našeho CD, které nám agentura na konec ledna slíbila nahrát
a zaplatit. Bylo nadevše jasné, že Zlatovlasovi se náš styl hraní začíná již delší dobu zajídat, pokud ho to vůbec někdy bavilo, neboť on je zaměřen spíše trash metalově, protože na naše stále opruzující otázky jestli cvičí, a jestli cvičí na basu a ne na kytaru a jestli si tu basu aspoň do tý hospody bere sebou, už odmítal odpovídat. Někdy kolem 21.12. jsme se rozhodli udělat předvánoční zkoušku, protože přes vánoce každej vyvadne a tak by ta díra byla moc znát. Zlatovlas žádá
abych se pro něj stavil v NON-STOPu. Odpovídám, že se pro něj nebudu nikde stavovat, tím méně v hospodě a že má ještě 2 hodiny do odjezdu autobusu, které může využít cvičením před zkouškou a ne chlastem. Vlastošovi, který v tuto chvíli nemá střechu nad hlavou povoluji počkat v Tipsportu aby nezmrznul. Ve smluvenou chvíli přijíždím k
Tipsportu, Vlastoš nasedá do Trosky a hle - u výčepu sedí i Zlatoblb, který se ale nikam nehrne, neboť "právě přišel". Že má být zkouška a že v hospodě sedí od rána, je mu úplně jedno. Nakládám tedy Vlastoše a odvážím
jej k nám. Vařím kávu a protože nepřišel ani krasavec Janda, opravuji kamarádovi počítač. Janda má totiž zřejmě kasárníka. Přebral Vlastošovi chlapa a teď si s ním užívá v bytovce. Podle všeho jej ale chlap nechce pouštět na zkoušky a Janda se musí dovolovat, což ne vždy vyjde. Zlatovlas přichází asi za hodinu a půl po nás. "Nazdar šéfe", zahlaholí své oblíbené, "tak jdeme na to". Zvedám oči od počítače, krátce hledím na hodiny, stavím opozdilce do latě a chystám se jej náležitě vychutnat. V tuto dobu samozřejmě nikam do zkušebny nejedeme, je asi půlhodina do koupání miminek, a tak podrobuji Zlatovlase testu, ze kterého nemůže dle mých názoru a zkušeností vyjít jako vítěz. "Hele je pozdě, seš od rána v hospodě a ještě visíš v Tipsportu v době kdy je zkouška, takže zjistíme jak
seš připraven na lednové nahrávání"; připravuji si průseráře na smeč. "Zahraj nám Ropuchu!"; přikazuji opilcovi
aniž zvedám jediné oko z útrob počítače. "Nasucho ???" (nasucho v tuto chvíli znamená bez aparátu, ne bez píva, i když u Zlatovlase je to jedno), nevěří svým očím
Zlatovlas. "Jo, nasucho. Aspoň se přesvědčíme jak ten repertoár po dvou letech znáš". Zlatovlas začíná hrát notoricky známou písničku. Najednou tichne a ptá se, jak je tam ten refrén. "PO DVOU LÉTECH ????", zvedám udiveně oči z útrob počítače a jakoby nevěřícně kroutím hlavou. Průseráře je nutno si v tuto chvíli náležitě vychutnat, protože tato chvíle se
zřejmě již nebude vícekrát opakovat. Opilec o5 začíná písničku. A znova a znova ... Jsem kurva a vedoucí a vyžaduji na něm hru bez chyb čímž jej doháním k šílenství. S hrůzou si uvědomuji, že veškeré nepřesnosti při hraní a nejednotné nástupy byly způsobeny tím, že Zlatovlas náš repertoár do dnešního dne nezná. Po třetí blbě zahrané (resp. nedohrané, protože
po první sloce nevěděl jak dál) Ropuše doporučuji poblijonovi, aby si vzal k ruce texty, které má mít u sebe, neb jsem mu je tisknul. Průserář ale nic nemá, neb je prý půjčil
Krakenovi. To je nemilé, hlavně pro Zlatovlase, který teď nemá ani tu nejmenší berličku. Vlastoš se dusí smíchy a chroustá lógr z kafe.. Komedie hraná na Zlatovlase se vyvíjí zdařile a nešťastník je na infarkt.
"Dobře, tahle ti nejde, tak dej nějakou jinou, třeba `Zkouším`", radím
Zlatovlasovi.
"To je která ??", lape po dechu Zlatovlas. Po dvou letech cvičení a hraní je to otázka velice vtipná. Tím více, že se jedná hned o druhou písničku v playlistu na koncertech.
"Jéje, ta se mi s nějakou plete" , odtuší Zlatovlas.
"Se kterou ??", vychutnávám si poblijóna.
"To já nevim. Nevim jak se jmenuje ....", posmutní průserář a je
vidět, že ho to opravdu mrzí, anebo je to už kocovina, ale to v tuto chvíli
není rozhodující...
"OK, to se stane. Nikdo nejsme dokonalej.", povzbuzuju průseráře;
" Tak zahraj třeba Narozeniny" (třetí písnička v playlistu)
"To je vona se kterou se mi to plete !!! To je ta vod Á, že jo ??",
vyletí ze židle Zlatovlas a všem se viditelně uleví. Vlastoš poulí oči,
neboť v nadšení nad Zlatovláskovo úspěchem spolkl schroustaný lógr.
"Potřebuju nutně kouř !", žebroní Zlatovlas a myslí si, že
odvede pozornost, což se mu ale ne a ne podařit, protože já jsem nekuřák a
pro kuřáky mám pouze slova nevyššího pohrdání.
"No vidíš, že na tom nejseš eště tak blbě, tak dej aspoň ty
Narozeniny, ať se hneme z místa....", povzbuzuju Zlatovlásku. Zlatovláska
začíná hrát Narozeniny. Písnička ale začíná množstvím stopek a
Zlatovlas se v nich rychle ztrácí a už ve druhém akordu je mimo dobu.
"Seš mimo, počítej !", zastavuji mladého umělce aniž bych zvedl
oči z počítače. Můj odstup Zlatovlase zřejmě znervozňuje, ale v tuto chvíli
je to úplně jedno, neboť jde spíš o to, co Zlatovlas umí zahrát a ne o
to, co si myslí o ostatních. V tuto chvíli si ale aspoň o mě musí myslet
to nejhorší. Zlatovlas tedy písničku začíná ještě asi 2x a pokaždé se
po dvou až třech akordech zastavuje, neboť mu vyčítám, že basu mrmlá, což
ho posléze vždy rozhodí z rytmu protože si doby nepočítá.
"Potřebuju nutně kouř !!!", slzí Zlatovláska. Posílám jej tedy
před barák a kuckající se Vlastoš jde také. Po asi 10 minutách se vrací
Vlastoš jestli se Zlatovláskou ještě chci mluvit. Nechci, neboť jsem
Zlatovláskovo výkonem dobře naladěn a nechci si večer kazit jeho další
produkcí. Vlastoš tedy odnáší Zlatovlasovi jeho basu a opilec bez toho, že
by svého hodného kapelníka ještě viděl odchází.
Druhý den je nám o5 přáno mít dobrou náladu. Přijel Kraken a sedli jsme
si tedy společně s Vlastošem do vinárny u Humla, kde jsme probírali
technické a organizační záležitosti. Pinglová z vinárny na nás přes
svoji stolici (výčepní) houkla, cože jsme to tomu Zlatovláskovi včera
provedli, že sem přišel beze slova, praštil s kytarou o bár, byl nějakej
smutnej a během pití svých asi deseti obvyklých piv nadával na
nespravedlnost světa, což nás všechny potěšilo. Takže takhle nějak skončila
dvouletá kariéra jednoho opilce v jedné nevýznamné bigbítové kapele
okresního formátu.
Je tak mizerně málo času, že jsme vůbec rádi, že se k aktualizaci Novynek
dostaneme ...
Vlastoš s sebou veze svoji přítelkyni "Chlapa" Janu, která má za úkol dávat
na Frídu pozor, aby společné peníze náhodou neprochlastal. Za nějakou chvíli
přijíždí Zlatovláska. Resp. je přivážen jeho matkou, která si přečetla
tyto stránky a zjistila, že má doma malinkatého alkoholika, který není
schopen udržet baskytaru v ruce. Zlatovláska dostává rady o slušném chování
a abstinenci a mamina odjíždí domu ještě pro jeho bratra, který má dnes
také shlédnout naší produkci. Sotva auto mizí v zatáčce, Zlatovláska
objednává pivo. Vzhledem k tomu, že do začátku trachtace v tuto chvíli zbývají
asi 2 hodiny, než se auto stačí vrátit, má Zlatovláska na lístku asi čtyři
čárky (zbytek takticky zakrývá rukou). Na naše varování nereaguje ...
Zvuková zkouška je hrozná, neboť místní sál je menší než leckterá
putyka, a tak se Ropuchovo bicí ozývají lépe než Králodvorské železárny
v době válcování plechu. Stačíme ještě urazit donesený (a námi
zaplacený) guláš a jdeme se podívat, kolik lidí vlastně přišlo. Výsledek
předčil naše očekávání. Přišlo již 10 úplně cizích lidí a 6 našich
- Zdických. Ti posléze zjistí, že se nemaji jak dostat domu a snaží se
dostat do Trosky. To však teprve přijde. My zatím čekáme na startovní výstřel
a Frída již od osmi večer pobíhá mezi oběma kapelami, aby se už konečně
začalo hrát. Posíláme ho do háje a vyčkáváme do deváté. Za prvé je v
sále ještě příliš prázdno a za druhé bychom skončili příliš brzy na
to kolik máme repertoáru... Přijíždí Zlatovláskovo máma i s druhým synkem a oba se připravují na naší produkci. Zlatovláska kouří. Dobře kouří. Kouří tak dobře, že na podiu není vidět, to ale jeho skelnému zraku vůbec nevadí. Přítomnost rodinné kontroly je mu naprosto lhostejná a začínáme hrát. Bicí znějí mizerně. Ropucha z nich vymontoval spodní blány, a taxe z nich stal nejhlučnější nástroj vůbec, tedy možná hned po atomové bombě. Na podiu
není slyšet vlastního slova, zpívám po paměti a hned v úvodu na tuto skutečnost asi 20 došlých posluchačů upozorňuji. Velkej
fuel, který zvučí, se opět snaží seč může, delay střídá reverb a o zpětné vazby na jevišti i v hledišti není nouze. Vlastoš trpí. Je mu blbý neustále majitele aparatury upozorňovat, aby se aspoň trochu krotil. Začínáme hrát Komára. Zlatovláska se nahýbá přes okraj jeviště a s někým nahlas komunikuje. Ptám se
rozšafně do mikrofonu, jestli jsou všichni muzikanti připraveni na rychlou písničku a očekávám adeqátní reakci. Zlatovláska dál komunikuje přes okraj jeviště. Otáčím se na bubeníka Jandu, který je zahleděn kamsi v dál a drbe se paličkou. Vzhledem k tomu, že poblijóni necvičí, nemá produkce patřičnou úroveň a chuť kapelníka poblijonům nabančit vzrůstá každým okamžikem. Rozjíždím tedy rockandrollovou figuru z Komára. Sám. Zlatovláska se na mě otáčí s nechápavým pohledem, jak jsem si jenom mohl dovolit začít hrát písničku v době, kdy on se baví s kamarádem. Janda se dál drbe paličkou. V duchu vymýšlím na poblijony trest. Znovu začínáme Komára, tentokrát již v pořádku. Celá akce se nese v duchu tradičních symbolů. Zlatovlas v průběhu hraní špačka z držky nevyndá a co písnička, to pivo. Janda jej v tom zdárně napodobuje. Zlatovláskovi se co chvíli podaří napít se i v dlouhých nudných pasážích, kde hraje pouze na prázdnou strunu a druhou ruku má volnou. Protože již značně požil, co chvíli dělá
chybu. V podstatě si věci, které hrajeme již dva roky nepamatuje a často a rád si některé písničky, k mé hrůze, zaměňuje. Chybu ale slyší a když se na něj otáčím s vražedným pohledem v očích, usmívá se jako debil a krčí ramenama. A to asi tak 5x do písničky, takže vypadá spíš jako komická vložka než rocker. Končíme produkci a na naše místo jde Jimi a jejich Ropucha revival band. Aparát najednou hraje dobře a zvukaře ani nenapadne aby se zvukem experimentoval, no přece nám to nedělá schválně .... Jdu si pro kafe a míjím Zlatovláskovu mámu. Vyměňujeme si krátký pohled, ve kterém vysvětluji, že za těchto podmínek není možné úroveň produkce zvýšit a že takhle to vypadá na všech našich akcích.
Golden-Hair-Mutter na oplátku pohledem vysvětluje, že je potřeba na mladého muzikanta výchovně působit, což se jí ale
jak se zdá ve Zlatovláskově případu již 19 let nedaří, neboť tento vzápětí odchází na další pivo. Všichni u pultu kritizují Frídovo nápad na tři lístky na baru (pro každou kapelu jeden a pro pořadatele taky jeden), které se platí z celkových vydělaných peněz, neboť my si všechno platíme sami a nechceme dotovat zlatovlasýho ožralu, protože potřebujeme peníze na režii, tzn. na benzín a aparát. Jimiho produkce končí, nakládáme do obou aut. Počítáme peníze a zjišťujeme, že po odečtení lístků zbylo dohromady 7.50 Kč pro obě kapely dohromady. Takovou vatu jsme ještě nezažili. Nadávám, neboť jsem za celý večer vypil pouze jednu kávu, kterou jsem si i zaplatil, neboť jinak piju pouze donesenou minerálku. S pivem při hraní jsem přestal ihned poté, co jsem zjistil, že po konzumaci prsty zdřevění a výsledek je více než žalostný. Přichází Frída a mává rukama, neboť ani on ani 6 zdických posluchačů nemá jak se dostat domu, což nás vůbec nezajímá, neboť jsme plný. Po pěti minutách přichází Zlatovláska, ketrá má obdobný problém, neboť mamina již odjela. Někdo se Zlatovlásky ujímá a nabízí odvoz, a tak slyšíme pouze Zlatovláskův hlasitý pozdrav a světýlko jeho cigarety spěchající k ještě zavřenému autu. Spěch je na místě, neboť zjišťujeme, že ten votrok nám tam nechal všechny jeho tři kytary i s
kombem, se kterým se samozřejmě budeme vláčet sami. Zpáteční cestu absolvujeme pouze pomalu, neboť jsme jako doprovodné vozítko Velkého
fuela, kdyby měl náhodou problémy s nebrzdícím autem. To se však statečně drží a tak dáváme spřátelené skupině ve Zdicích vale a odbočujeme směrem k naší vyhřáté zkušebně ....
Z této akce šel strach. Ba hrůza. Ve Zdicích chcíp pes. Už jako malý jsme sledovali žalostnou návštěvnost některých kulturních akcí. O to větší strach jsme měli dnes, protože jsme tady měli hrát my. A samozřejmě Jimi a Ropucha se svým reviválem. Předpovídal jsem návštěvnost do 30 lidí. Frída bleskem spočítal, že pokud nepřijde aspoň 150 lidí, tak doplácíme z vlastní kapsy. Ten vůl to totiž pořádal ve vlastní režii, a protože žádnou nemá, ale já jo a na muziku mám stále ještě živnostenský list, ani jsem nestačil správně zareagovat a už jsem byl zvolen hlavním pořadatelem. Výběr ostatních pořadatelů neponechal Frída náhodě. Prošel si místní oblíbenou Limonádovnu, kde se dneska točí hlavně pivo a pokud viděl mezi opilci známou tvář, angažoval dotyčného jako pořadatele s tím, že může pít zadarmo. A my jako kapely to v případě nízké návštěvnosti společně zaplatíme. S Frídou a jeho potrhlým nápadem jsme hned zatepla vyrazili dveře. Vzhledem k tomu, že od zkušebny to máme k bývalé sokolovně, nyní kulturnímu domu asi kilometr, chceme vyrazit hned po obědě, aby bylo na všechno dost času. Korunu všemu nasazuje Ropucha, která chce odvézt naší Troskou bicí
(votrava jeden) a chce po nás abychom byli asi tak na jedenáctou hodinu u něj doma v pastoušce. Jsme u něj v 11.05 a očekáváme oprávněnou výtku spojenou s naším zpožděním. Ropucha však staví nám i sobě na kafe a je viditelně dobře naložena. Usrkáváme kafe a zvažujeme naše šance ve zdickém sále. Náhle se ve dveřích zjevuje Jimi a nevěřícně zírá na flegmaticky klidnou Ropuchu. "Dyť jsmne měli sraz v 10.00 s tím, aby jsme byli v 11.00 v Loděnicích na zkoušce", snaží se Jimi nadechnout a zároveň se nějak uklidnit, aby Ropuchu nezabil hned v prvním dějství. Podotýkám, že je poněkud obtížné být v jedenáct hodin 25km od
Heller-clubu (naše bývalá zkušebna ve sklepení ropuchovo pastoušky), když si nás na 11.00 Ropucha pozval na odvoz bicích do zdické sokolovny. Jimi pomalu vychládá, neboť Ropucha věcně argumentuje, že se nenechá od nikoho buzerovat. Celému tomuto rodinnému divadýlku předcházela totiž jedna větší aférka necelý týden předem. Jimi totiž na jedné z posledních zkoušek, kdy se mu pod nejrůznějšími záminkami a výmluvami nesešla polovina lidí prohlásil, že pokud k tomu budou muzikanti přistupovat takhle, tak že kapelu raději rozpustí. Ropucha si pak u mě okamžitě vyžádala audienci a zasypala mě množstvím argumentů, jak si to vlastně Jimi představuje, že ona (Ropucha) má úspěch na dosah ruky a
von, salát jeden (Jimi) jí v tom snad ještě bude bránit. Prostě z jeho argumentů se ten Jimiho podmiňovací smysl věty "pokud" nějak vytratil a Ropucha v podstatě hořce plakala, že Jimi rozpustil kapelu. To vše s nasmlouvanými asi třemi koncerty do konce roku a hlavně s koncertem ve Zdicích za 3 dny. Ropuchovo verdikt byl tedy jasný. Když Jimi může rozpustit kapelu, tak já (Ropucha) tedy taky. Volám
Jimimu, jestlí ví o skutečnosti, že právě přišel o jednoho bláznivýho bubeníka a společně se snažíme přesvědčit krasavce Jandu, aby s Jimim zdickou trachtaci odbubnoval. Janda je schopen slíbit cokoliv, ale rozumnější z nás jsou velmi opatrní. Janda totiž slíbil (a to střízlivý) i hraní na Pěknou v restauraci u Humla, s tím, že má doma tahací
harmoniku. Povídám výborně, přestaň ji tahat po baráku a přitáhni jí
sem, já přinesu baskytaru a bude veselo. "A umíš na to vůbec ???", ptám se harmonikáře. Večer volá Janda, co že se jako bude hrát. Odpovídám, že přesně to, co jsme hulákali odpoledne nasucho, tzn. Vínečko rudé, a ostatní hospodské vodrhovačky na tři akordy a tuším zradu. Zrada se dostavuje rychle. "Ale to já neumim ... ", odtuší Janda. Obracím se tedy na něj s tím, proč tedy svoji produkci majiteli nálevny sliboval, když umí pouze několik svých songů, které kdysi složil. Z Jandovo argumentů začíná pomalu vyplývat, že na harmoniku vlastně nikdy nehrál. Pouze telefonát a vroucná modlitba k všemohoucímu zapříčinila, že Paňák i Anýž měli ten týden ranní a navečer na Pěknou zahrál v plné parádě
NABLIND. Jandovi se tedy věřit nedá a tak Jimiho varuji a radím mu minimálně jednu zkoušku před ostrým vystoupením ve Zdicích. Jinak by se mohlo stát, že my budeme o hodně lepší než Jimiho kapela, a to by nás velmi mrzelo. Marně Jimi přesvědčuje Ropuchu aby tři dny před významným koncertem neblbla ... Marně. Když se dozvídám o tom, že věci se vlastně maji trošku jinak, než Ropucha referovala, intervenuji u Ropuchy s tím, aby s okamžitou platností přestala blbnout a začala makat, než se někdo hodně naštve a v nestřeženém okamžiku jí nabančí. Jeden den před zdickým koncertem se tedy Ropucha pod tíhou výhrůžek částečně uklidňuje a slibuje, že sobotní akci odbubnuje. Na otázku, proč tak blbne odpovídá, že ostatní jenom tak zkoušel ...
Takže se píše 14.12.2002, je jedenáct hodin dopoledne a asi patnáct minut k tomu, Jimi právě přesvědčil Ropuchu, že už se má obléci, že je ještě potřeba dojet do Loděnic na zkoušku a hlavně my, tzn. já, Janda a Vlastoš již máme kávu dopitou, takže Ropuchovo bicí se mohou naložit a můžeme vyrazit do zdického kulturáku. Ropuchu zanecháváme svému osudu a dobýváme se do kulturního domu. Vláčíme chodbou Ropuchvo bicí a narážíme na zřízence uklízejícího šatnu. Ačkoliv kulturák známe jako své boty, slušně se ptáme kam si můžeme bicí odložit, aby nevadily. Zřízenec slušně odvětí a mě se zatmí před očima. Doporučuje totiž postavit bicí tak, aby nevadily tanečním, které se tady budou od 16 do 18.00 konat. To hovado manažerovic. Nenacházíme pro Frídovo čin slov. Při představě, že taneční končí v šest večer, do půl sedmé se tanečníci budou courat ven a hned my invaze dovnitř, rychle zahřát nástroje aby se nerozlaďovaly, z Rožďala vydejchat vodu, ale co s
P.A. ??? Nad tou časovou osou zůstává rozum stát a jako hlavnímu pořadatelovi se o mě pokoušejí žaludeční vředy, závrať, spalničky, neštovice plané i roubované, padoucnicí konče.
Jsme tedy na místě ve třičtvrtě na šest
a vyčkáváme konce tanečních. Pro jistotu jsme na dveře kulturáky vyvěsili náš plakát, to jako kdyby tanečníci chtěli zůstat. Nutno připomenout, že ve Zdicích nevisel jediný plakát, a to proto, že Městský úřad za to chce peníze a ty Frída neměl, takže o akci neexistovala žádná povědomost. Bereme tedy kulturák útokem, bleskem obsazujeme jeviště, taháme kabely, Zlatovláska vláčným krokem přichází, odkládá baskytaru a jde do konzumu pro pivo, my ostatní připravujeme nástrojovky a ladíme. Přijíždí Velkej fuel s
P.A. aparaturou. Také staví a je v dobré náladě, která se hlavně projeví tím, že ani na jevišti, ani v hledišti nebude toho dne nic slyšet. Zlatovláska jde na jeviště, snaží se naladit basu, po chvíli se mu to i částečně daří a zkoušíme zvuk. Válcovny plechu Frýdek Místek hadr. Ukazuje se, že i přes moje varování osobní inzultace nikdo z poblijonů necvičil. Hudba nejednotná, nepřesvědčivá. Zvuk, místo toho aby se lepšil, se spíš zhoršoval. Velkej fuel co chvíli trápil delay a z odposlechů šumělo tak, že by se Niagára mohla stydět. Od osmi hodin poletuje prostorem Frída už už abysme šli hrát. Kdyby blbeček chodil častějc na akce podobného druhu, tak by věděl, že v osum večer lidi ještě seděj u televize a koukaj na sport. Teprve poté se možná odebéřou na kulturní produkce jako je ta naše. Je něco po půl deváté, jdeme na jeviště a dávám bubeníkovi smluvený signál aby do mého přivítání přítomných hrál bubenické sólo. Bubeník, který vše odsouhlasil a vše potvrdil, že všemu rozumí a že bude mé přivítání podmalovávat vířením bubínku a jiným hlukem najednou zjišťuje, že je zřejmě v jiném časoprostoru a odevzdaně se na mne dívá s výrazem v očím, který prozrazuje, že vůbec netuší o co tady dneska večer
go. Znechuceně mávnu rukou a zvoláním "TAK HEZKÝ VEČER" oslovuji publikum. Publikum nereaguje, neboť Velkej fuel právě ukazuje
Penkovi, kterej se též přišel podívat, možnosti jeho procesoru, a můj mikrofon je na začátku naší produkce jaxi vypnutý. Zvukař na mé volání nereaguje. Oba s Penkem kroutí s čudlíky a tahají za kdeco, teprve po chvíli se všímají, že naše kapela je již delší dobu nastoupena a zapínají mikrofon. V duchu proklínám všechny zvukaře světa, neboť je jim na podiu člověk vydán na milost a nemilost a zkoušíme hrát první písničku. Jako obvykle začínáme Ropuchou. Každé páté slovo se topí v ohromné kouli podle toho, jak Velkej fuel právě kroutí s delayem nebo
reverbem, popř. oběma. Po třetí písničce přichází Penk s tím, že není slyšet basa. Namítám, že před 15 minutama se mi dušovali, že všechno funguje a že můžeme začít hrát a posílám oba
doprdele. Pomalu ale jistě uzrává moje myšlenka vyhodit všechny ty staré krámy, co má člověk doma a koupit jednu pořádnou aparaturu, která nešumí, nepíská, nebrumí a posadit za ni Vlastoše a trošku mu důvěřovat. A všechny ostatní enteligenty a kibice bez varování rovnou posílat
doprdele.
Bavoryni máme od domu asi dva kilometry, takže dnešní
den měl naději, že započne v pohodě. Nikdo samozřejmě nevěděl kdo bude
zvučit, kdo co má sebou vzít, Frída byl jako obvykle k nesehnání, a tak
byli všichni ve velkém očekávání věcí příštích. Hned po poledni přichází
Vlastoš s tím, že jde na kávu, neb v danou chvíli nemá střechu nad
hlavou. V tu samou chvíli přijíždí Jimi s kumpánama a protože si
nikdo nepamatuje, jak vlastně sál v Bavoryni vypadá, rozhodujeme se, že se
pojedeme z bezpečnostních důvodů do sousední vísky podívat. V místní
hospodě je asi 5 štamgastů a na sále se kouří od huby i nekuřákům. Sál
se zdá ještě menší než před deseti léty, kdy tady byli někteří z nás
naposled, a tak vtipy na téma, kam se vlastně posluchači vejdou a zda je lepší
je shromažďovat u výčepu nebo raději u záchodků, neberou konce. Slečna
za pípou se dušuje, že pan vedoucí určitě zatopí, ale protože jej nedokáže
sehnat stejně jako my Frídu, tak tuto informaci nelze ověřit a tak pouze věříme,
že Frída není vůl a že nás nenechá hrát v zimě, jako jsme to již zažili
v roce 1992, kdy jsme hráli s Davidem Hoškem někdy v únoru v Kublově na
Slovance. Jelikož pronájem vytopeného sálu stál o 200,- víc než nevytopeného,
David nějakým hnutím mysli dohodnul tu levnější variantu. Hráli jsme tak
pro 4 tančící páry a u výčepu za dveřmi bylo narváno k prasknutí.
Rozjíždíme se tedy na oběd domů a netuše nic zlého
domlouváme se až na čtvrtou hodinu v Bavoryni. Jinak totiž vyrážíme hned
o druhé, protože je to jistější z důvodů nepředvídatelných problémů
a hlavně má člověk více času na postavení aparátu a není tolik
nervozity. Má to samozřejmě i svoje zápory, a to hlavně, že Zlatovláska má
víc času se před hraním ožrat. Po čtvrté hodině se všichni sjíždí před
místní restaurací v Bavoryni. Zlatovláska je vesel a celkem střízliv.
Slovo "střízliv" je možná nevhodně zvoleno, spíš by se dalo
napsat "v rámci možností". Na dnešní show se má přijít podívat
i Paňák a Libor Anýž s chotěma, všichni se těšíme na to, co kdo zase
provede. Náhle zjišťujeme že o ozvučení se starat nemusíme, že všechno
prý běží jako na drátkách. Stejně jako v Osově zvučí Velkej Fuel.
Co chvíli se prostorem mihne Frída, hlavu v dlaních a slzy ve vočích:
"Von jim došel benzín". Informace měla znamenat asi tolik, že
zvukař zůstal stát asi 20 metrů od svého domku a bude mít tedy zpoždění.
Po příjezdu zvukaře zjišťujeme, že každý dojel do Bavoryně s úplně prázdnou
nádrží a tudíž nikdo není schopen nikomu půjčit ani kanystr. Stavíme si
aparát a zjišťujeme, že množství beden, které Velkej Fuel přivezl by stačilo
na ozvučení Strahova, neb aparatura zabrala dobrou třetinu malého sálu.
Trochu se strachujeme, že si lidi nebudou mít kam sednout, ale tyto obavy se
postupem času ukázaly jako liché. Naladíme, nazvučíme a pozorujeme přicházející
dav lidu. Sál se utěšeně zaplňuje našimi kamarády a my začínáme zjišťovat,
že dneska přesilovku hrát zřejmě nebudeme. Zlatovláska pije pivo a já se
snažím předvídat hudební znalosti svých mamutů, kteří na 100% na své nástroje
od posledního hraní nesáhli. Ačkoliv ve 20.00 je sál zaplněn pouze zpola,
Frída nadčasově pluje prostorem a buzeruje, že už máme začít hrát. Odoláváme
až do do čtvrt na devět, kdy už je tak votravnej, že se to nedá vydržet.
Jakou jsme udělali krávovinu zjišťujeme s hrůzou až na konci Jimiho
produkce. Hrajeme standardní sérii a lidé tancují. Co chvíli se slyším ze
sálu, co chvíli ne, to podle toho, jak zvukař z dlouhé chvíle tahá za
jednotlivé šavle. V některých písničkách se ze sálu ozývá asi třísekundové
echo, za které se by se nemuselo stydět ani Václavské náměstí. Prostě
zvukař byl v dobrém rozmaru a hodlal si dnešní večer užít. Zlatovláska
hraje opřen za jednou z P.A. beden a - jak jinak - prdelí do publika, skelný
zrak upřen na našeho bubeníka Krasavce Brambora Jandu. Kytara se opět po
druhé písničce rozlaďuje, ale po doladění už zvuk sedí a hraje se pěkně.
Až na zvuk, resp. ozvučení. Po nás přichází na řadu Ropucha a Jimi.
Hraje jim to lépe a i když to zvukařovi houká a syčí a píská a sem tam
to okoření třívteřinovým echem, zní jim to pořád lepší než nám. V
tu dobu odchází i Paňák a spol. Přece nám to ten zvukař nekazí záměrně.
Pravda, že v Jimiho kapele hraje jeho synek a tak jej co chvíli podezříváme
z nadržování .... Procházím lokálem, piji kávu a donesenou vodu neboť naši
Trosku dokážu ovládat pouze já a tak jsem obětován za řidiče. . Zlatovláska
sedí u výčepu a silně skleněným zrakem pozoruje okolí a něco veselého
vypráví spolusedícím. Jimi končí krátce po jedenácté a Frída nadčasově
pluje lokálem a shání naši kapelu, že je ještě moc brzo (to jsme mu
argumentovali na začátku) a že se lidé chtějí bavit. No, to nám řek
novinu ... Přináším si již sbalenou promrzlou kytaru, Rožďála nechávám
v Trosce a půjčuji si jedno z tranzistorových komb konkurenční kapely,
Zlatovláskovi utrhujeme od huby pívo a vlečeme ho k base za přílivu mnoha
sprostých slov, neboť on chtěl ještě pít a hlavně v tomto stavu není
schopen rozumně stát, natož snad ještě hrát na hudební nástroj. Začínáme
hrát, ale již bez not a pouze zpaměti, ale alkohol je na produkci znát a úroveň
hraní není valná. Odehráváme asi hodinu a Zlatovláska škemrá abych si
vzal basu a sám se dere ke kytaře. S Bramborem hrajeme základ k "Jdu při
zdi" a ožralá Zlatovláska do základu improvizuje. Jam je asi
dvacetiminutový. Resp. jamovala Zlatovláska. My s Bramborem jsme hráli dokola
to samé. Zlatovláska v alkoholickém opojení se dostávala do transu a nebylo
cesty jak jí zastavit, resp. ono se mu možná ani nechtělo končit, i když
na celé produkci byl znát útlum na kvalitě a už to nemělo ten spád jako
na začátku - takové odnikud nikam. Frída nadčasově proplul z lokálu až před
Zlatovlásku a dožadoval se ukončení jeho produkce. Zlatovláska však neslyšela
... Po dlouhých deseti minutách se v xichtu červená Zlatovláska uvolila
ukončit jednotvárné solo na tříakordový základ. Všichni si oddechli.
Bylo na čase rychle opustit lokál, neboť podnapilí štamgasti se dožadovali
delší produkce, a to silou. Silou se dožadovala vysvětlení u Frídy i
Zlatovláska, proč si nemohla hrát déle. Silou se Frída pokoušel Zlatovláskovi
oponovat. Protože měl ale nakoupeno méně než Zlatovláska, jeho argumenty
neměly takovou váhu. Již v tu dobu bylo jasné, že 14.12. se sem pro velký
úspěch zase vrátíme. Hostinský totiž nepředvídal návštěvu asi 80 návštěvníků,
kterým se podařilo se do sálu vecpat a během první půlhodiny přišel o všechny
zásoby piva, takže s ním musel Jimi ještě do Berouna do pivní pohotovosti
pro dva sudy. Když byli všichni pohodlně usazeni v Trosce a již jsme se snažili
odjet, začal Zlatovláska pobíhat po parkovišti s tím, že nemá jak se
dostat domu, což nám bylo srdečně jedno, protože se nám nechtělo jezdit s
autem bez technické jezdit po okrese a hlavně za draho. Opouštěli jsme
Bavoryňi s dobrým pocitem v srdci, neboť hlouček asi dvaceti lidí na
parkovišti právě řešil dilema, kdo koho odveze domů neboť všichni měli
prázdnou nádrž a benzínka ve Zdicích již zavřená. My jsme byli sice taky
na dně a na suchu, ale na dojetí domů to stačilo. Zlatovlásky se asi někdo
ujal, neboť druhý den na parkovišti již nestála .... Po akci postrádáme
červený koberec na kterém jsme měli postaveny bicí aby neujížděly. Asi
jej hostinský ztopil ...
Tak dlouho rejpala Ropucha, že na to nemáme, až jsme si řekli, že na to
máme a že Osov vezmem a že si půjdem s Ropuchou zahrát. Už kvůli tomu, že
jako třicetiletý fotři se dvacetiletejch pumprlíků neleknem a že do tý
squadry zapadneme. Domlouváme se tedy na odjezd kolem 16.00, aby bylo na všechno
dost času. Je domluveno, že manažer Crystal Planet Frýda dojede pro Zlatovlásku
do Berouna. Najednou se doslýchám, že Jimi už chce vyrazit po poledni, protože
není jasné jak postavit P.A. a bude se tedy laborovat. Zlatovláska, namísto
cvičení a opakování si písniček, které ani po dvou letéch nezná a porád
se ptá, jak co začíná, samozřejmě necvičí, nýbrž sedí v Berouně v
baru NON-STOP a samozřejmě se neodbejvá .... Protože je záhodno sehnat
Zlatovlásku a domluvit jeho dopravu dřív než vyrazíme a protože je kapelník
zodpovědný člověk, telefonujeme kam se dá a sháníme Frýdu, který má
ale vybitou baterku. Voláme zpátky Zlatovláskovi, že musí okamžitě ukončit
konzumaci a sednout na nejbližší autobus, neboť není jistota, že by se do
Osova dostal a pořád lepší mizernej a věčně opilej basák než žádnej,
aspoň prozatím. Zlatovláska, který není schopen se za normálních podmínek
sám o sebe postarat, opravdu nasedá na první autobus, vevnitř teprve podle jízdního
řádu zjišťuje, že autobuse skutečně jede směrem na Zdice, kam skutečně
po dvaceti minutách jízdy doráží. Čekáme již před místní limonádovnou,
kde si kapelník kupuje dva párky v rohlíku a dva litry citronové limonády
zvící barvy pannenské ranní moči. Nechybí ani vincentka. Ta barvu ranní
moči nemá, avšak na rozdíl od citronové chemické limonády tak chutná.
Jede s námi i Marcela, Jandovo to sestra a Ropuchovo to exbejvalka. To bude
zase jásotu ... Po Zlatovláskově nezbytné konzumaci staropramenu v limonádovně
(kapelník už vytahoval žlutou kartu) se Marcela usazuje na přední sedadlo
(to aby ji poblijóni nevomakávali) a poblijóni zaujali místa na hřadu na
zadním sedadle, kde je o poznání teplejc než vpředu. Svítí ale sluníčko
a den jenom září. Díky tomu, že jsme vyrazili včas, je na všechno dost času
a cesta ubíhá v klidu a pohodě. Asi za 30 minut dorážíme do Osova, nacházíme
restauraci na křižovatce a jdeme zaparkovat a seznámit se s členy Ropuchovo
kapely, které zatím známe pouze z doslechu. Zlatovláska jde k výčepu a
kapelník si připravuje druhou žlutou kartu. Vzhledem k tomu, že P.A. nikde a
Zlatovláska bude dneska hrát na basový aparát berounské skupiny MEJ DEJ,
existuje reálné nebezpečí, že Zlatovláska bude až do zvukové zkoušky
pendlovat mezi výčepem a záchodkama, a tak si kapelník pro jistotu připravuje
i kartu červenou. Stalo se. Zlatovláska se dneska držel zpátky, a tak za
dobu své skoro tříhodinové nepřítomnosti stačil dle okolostojících
urazit pouze 3 kousky. Hold byl zodpovědný. S velkým zpožděním doráží P.A.
a majitel aparatury i náš Vlastoš se začínají činit. Kabely létají
vzduchem, od pájky se kouří jak od pracujícího cikána a co chvíli zazní
od kabelů výkřik. Tu od jásotu, že se něco povedlo, tu od zásahu elektrickým proudem.
Připravuji si na podium plakát srací Ropuchy. Živá Ropucha přihlíží a
šklebí se, neboť ostatní pochopili, že se zde produkuje legrace a Ropucha
je na plakátu poznána. Samotná reakce Ropuchy je však kolosální, neboť
Ropucha prohlašuje, že se jí plakát líbí a že ho chce taky a že je to
dobrej nápad. Všichni ostatní měli totiž strach, že excelentní plakát
Ropuchu rozzlobí, ba nasere a že Ropucha plakát v návalu vzteku zničí.
Nestalo se. Konečně je v osm večer vše připraveno a my jdeme na zvukovou
zkoušku. Zahrajeme Ropuchu a vypadá to že to půjde. Bez odposlechů, s koulí
vracející se po dvou vteřinách ze sálu, ale půjde to. Začínáme hrát
rovnou druhou písničkou. Ačkoliv Janda ví, že mu stačí jedno pivo, aby mu
padaly paličky z rukou a zapomínal stopky v písničkách, zjišťuji během
hraní, že i přes Jandovo ujištění, že nebude pít, neboť ví, jak to
dopadlo minulý týden v Loděnicích, požil. Oproti Loděnicím, kde byla
atmosféra dost upjatá a Zlatovláska co chvíli posílala Krakena do prdele,
zde se hraje poměrně klidně a program pěkně odsejpá. Během písniček se
smiřuji s tím, že pokud zpívám falešně, tak s tím stejně nic nelze udělat,
protože na podiu není nic slyšet a člověk hraje a zpívá pouze podle toho,
co se vrátí po dvou vteřinách ze sálu. Na vtipy o Ropuchovi ale lidé
reagují a potvrzuje se samozřejmě i to, že hrát první není žádnej med,
neboť většina lidí přichází v polovičce naší produkce, někteří až
na konci. Posléze pak žebroní, že nás neslyšeli, abychom něco zahráli.
Kromě toho, že praskla struna a kytara se o5 šíleně rozlaďovala, vypadá
to, že by to mohlo začít fungovat. Kromě technických nedostatků na které
jsme přišli až v průběhu hraní, např. že jsme k mému marshallovi nedali
mikrofon, nebo že bicí nebyly nazvučeny a Janda do nich bouchal tak urputně
až bubeníkovi z MEJ DEJ protrhl blánu, do té doby pannenskou, se hrálo pěkně.
Po nás vystupuje skupina MEJ DEJ z Berouna. Jsou o poznání vyhranější než
my a sází skladbu za skladbou. Žánrově jsou však někde úplně jinde a ještě
možné o kousek vlevo. Za zmínku stojí i veselá příhoda z doby, kdy zvukaři
pájeli dráty a ostatní měli volno a pili kafe. Excelentní bubeník z MEJ
DEJ lehce požil. Ale fakt jenom lehce. Protože měl ale nakoupíno už odvčerejška
za pět minut jsme jej viděli spícího vedle unavené Ropuchy na židlích na
okraji sálu. Na buzení nereagoval. Posléze se probudil, objednal si kafe,
roztrhl pytlík s cukrem a se slovy "klucí, už jsem v pohodě"
vysypal cukr do popelníku. Jako správný kamarádi jsme mu to samozřejmě celý
večer k jeho nepříčetné radosti připomínali. Po MEJ DEJ nastupuje Jimi s
Ropuchou a celá ta mezinárodní squadra. Hrajou jako vždycky výborně akorát
zvukaři čas od času experimentují s hallem a koule na sále ještě
posiluje. Ropucha bubnuje jak o život a konec programu se pomalu blíží.
Trachtace končí kolem půlnoci, což je akorát. Majitel restaurace nás chválí,
že je všude pohoda a nikdo nic nerozbil a jdeme rozdělovat tučné zisky. Na
zpáteční cestě dostává Janda akutní depresi (na rozdíl od Ropuchy,
kterej jí má už chronickou) a celou dobu kecá o tom, jak silně prodělává,
že za Loděnice nedostal ani korunu a teď má ještě zaplatit 300,- za
protrženou blánu a když je mu ještě řečeno, že na Loděnice každej z
kapely doplácí 75 korun, protože se fakt najezdila spousta kilometrů a každej
se nechal odvézt až domu (samozřejmě každej bydlí na druhém konci okresu)
a za Osov se v podstatě taky nevydělalo, jdeme si přece zahrát a nasbírat
fanoušky, brblá, že na tomto způsobu účtování jsme se nedohodli (ačkoliv
seděl s Vlastošem u jednoho stolu, když jsme to před půlrokem řešili) a
vyhrožuje programem, který počítá kilometry. Necháváme ho být a o5 projíždíme
okres křížem krážem podle toho, jak kdo bydlí, tentokrát plně za režii
kapelníka, protože v Osově se vydělalo daleko méně než v Loděnicích.
Když se jdu druhý den podívat za Ropuchou, Janda tam sedí i s Marcelou a
omlouvá se za včerejší kecy. No budiž. Hlavně, že kvalita produkce stoupá.
Po dlouhé době náš první koncert v této
sestavě. Akci dohodnul Ožrala Zlatovláska. Budiž mu za to dík. Celá akce
byla doprovázena množstvím nervozity a alkoholu (k velké nelibosti kapelníka).
Již samotné nalodění na Trosku stálo by za menší román. Ačkoliv jsme si
dali sraz po druhé hodině, jednotlivci (Zlatovláska) se šourají s několikahodinovým
zpožděním. Po naložení našeho nástrojového parku se vydáváme pro
Jandu, který na nás má čekat doma i s bicíma, které si ze zkušebny vzal
za účelem cvičení. Po příjezdu do Koněprus zjišťujeme, že Janda ještě
usilovně pracuje na kapitalisty a doma není. Nakládáme tedy jeho bicí
pohozené v garáži a z jejich polohy lze vyčíst že tam již takhle týden
leží, tzn. že Libor necvičil. Libor přijíždí na motorce s půlhodinovým
zpožděním. Nejlepší obrana je útok, a tak všichni dostáváme zprďana ještě
dřív než se stačíme nadechnout k otázce, kdy si jako myslí že do Loděnic
timhle tempem přijedeme. Nutno dodat, že někdy před půlhodinou vyrazil z práce
Vlastoš a že čeká v Berouně ve větru a dešti v Berouně za mostem směrem
na Loděnice. Libor tedy nasedá a Zlatovláska oznamuje, že Malej Kraken
(baskytarista ze skupiny TOY) čeká už asi půl hodiny i s basovým aparátem
někde v Berouně a že už je mu asi zima. Vyrážíme tedy zase do Berouna pro
basový aparát a pro Krakena, kterého bereme s sebou. Kraken již čeká, ale
basový aparát nemá. Musíme pro něj zajet do jiné ulice na druhém konci
Berouna. Dojíždíme na druhý kraj města a Kraken se dere ke zvonku bytovky,
kde by se měl ochotný kamarád nacházet. Nikdo neotvírá. Krakem telefonuje
mobilem kamsi do dáli. Z rozhovoru lze vyčíst, že kamarád již 2 roky bydlí
na úplně jiném okraji města, což by ale Kraken měl vědět. Nutno
podotknout, že každou tuto zastávku využívá Zlatovláska k inhalování
cigaretových výparů, takže interiér Trosky podle toho vypadá. Dvakrát prší.
Jednou málo, podruhé dost. Zastavujeme na druhém konci města a Kraken se
Zlatovláskou a Janda jdou pro basový aparát. Konečně se vrací i s ním a
nakládáme bednu zvící skoro poloviční velikosti naší Trosky. Konečně přijíždíme
na místo, kde má už hodinu a půl čekat Vlastoš. Vlastoš zde ale není.. Přes
ulici je hospoda a tak kapelník vysílá posla, aby se šel podívat, jestli se
Vlastoš nešel ohřát do restaurace. Kromě kapelníka-řidiče se ale z
Trosky vyhrne celé osazenstvo, druží se k poslovi a všichni jdou do
restaurace pro Vlastoše. Sotva zmizí ve dveřích nálevny, otevírá přední
dveře Trosky Vlastoš, který čekal opodál a nestačil k vozu tak rychle dojít.
Opilci se půl hodiny nevracejí. Na kapelníka jdou mrákoty ohledně průběhu
celého odpoledne a hlavně počtu již najetých kilometrů a počtu vypitých
piv. Po půl hodině se vracejí opilci, kteří hlásí, že Vlastoše nenašli
a Zlatovláska, která seděla na předním sedadle a zjišťuje, že si nemá
kam sednout, protože tam již sedí Vlastoš, nepříčetně řve. Vlastoš
ale místo navigátora obhájil, a tak je opilecká skupinka uhnízděna na zadním
sedadle, kde je aspoň na rozdíl od předních sedadel teplo. Se zpožděním přijíždíme
do Loděnic, kde je ale klub zavřený a nikde nikdo. Přes ulici je hospoda a
protože kapelník již dva dny kašle a zřejmě dostane zánět průdušek a
za tím účelem nakoupil i 5 vincentek, jdeme všichni do restaurace. Kapelník
na čaj, ostatní na pivo. Přecházíme silnici, pak travnatý pás a najednou
Janda uklouzne a v poslední chvíli smyk vyrovnává a nehází tlamu do hovna
zvícího netušených rozměrů. Všichni Jandovi nadáváme, že ten den pěkně
začíná a že ještě šlápne do hovna a že to dneska asi pěkně skončí.
Průserář čistí boty o trávu a něco mele o prasatech a střevní nouzi.
Pravda je, že (hlavně pro muzikanta) vidět název svý kapely (i když blbě
napsanej) metrovým písmem na zdi vyhlášenýho klubu je přinejmenším zvláštní.
Kapelník dává čaj a je ostatními přemluven k jednomu pivu, které ale přenechává
opilcům. Číšník ale rozhodně s pivem nepospíchá a než opilci dostanou
své vytoužené pivo (kolikáté již dneska), čaj je již dávno vypit.
Kapelník se tedy zvedá a jde si prohlédnout klub, který už by snad měl být
otevřen. Není. Asi po půl hodině se dveře od klubu otevírají a všichni
mohou jít dovnitř. Pódium je plné aparátu loděnické skupiny "3 dny
na břiše", která zde zkouší. Opilci s Vlastošem si jdou pro pivo,
kapelník pro vincentku a všichni diskutují o možném počtu dnešních návštěvníků,
neboť každý o akci řekl přinejmenším deseti různým kamarádům. Z toho
vyplývá, že zřejmě bude problém do sálu všechny osoby vměstnat. Přicházejí
zvukaři a jmou se uklízet podium. Stavíme si aparát, na notový stojánek věšíme
plakát seroucí Ropuchy velikosti 1x1 metr, který sklízí velký ohlas a ladíme.
Zlatovláska zjišťuje, že svlečna z Prahy, která byla na dnešní akci pozvána,
nepřijela a smutnou náladu úročí deseti pivy u baru. Kapelník vyhrožuje
Zlatovláskovi červenou kartou a zabitím, pokud koncert nedopadne
excelentně, vlastně ackcellentně. Všichni zvučí a ladí, Vlastoš pomáhá
místním zvukařům, Zlatovláska u báru prolévá hrdlo a posílá nevěrnici
doprdele. Je nazvučeno a čeká se pouze na opilého Zlatovlásku. Kapela si
pro něj jde k báru svorně ruku v ruce a nápady na zlatovláskův trest v případě,
že to zkurví a udělá ostatním ostudu neberou konce. Všem běhá mráz po zádech
co Zlatovláska zase provede a všichni mu pomalu a jistě přejí tu nejhorší
smrt a přemýšlí, kde sehnat jiného basáka. Nikdo ale o žádném neví.
Zlatovláska jde znechuceně na podium. Večer bez pražské svlečny pro něj
ztratil smysl. My ostatní se svlečně nedivíme. Vědět jak Zlatovláska
vypadá a jakou má konzumaci piva, tak nepřijedeme taky. Zvuková zkouška je
vyjímečná, všechno je slyšet a naše úvodní písnička
"Ropucha" jede jak dráha. Bez chyb, bez zaváhání, super.
Konstatujeme v dnešním dnu obrat k lepšímu a protože máme asi hodinu
volno, jdeme na vincentku, ostatní na
pivo. Na pivo jde i Janda, který ví, že mu stačí jedno pivo aby zapomněl
bubnovat a pletl si písničky. Podle toho bude taky dnešní večer vypadat. Zlatovláska se odebírá i přes výhružky
ostatních k báru také. Pomalu se blíží osmá hodina a tudíž i začátek
programu. Všichni víme, že
se začne asi o hodinu později, ale poměrně nízká
návštěvnost je zarážející a všichni obvolávají své kamarády, které
na akci pozvali aby zjistili, že dotyčný pozvaný nepřijde, neboť je
nemocen, bolí ho noha, večeří, nemá auto, nestihnul autobus nebo jej manželka
prostě nepustila. Začínáme asi o půl deváté a hned ze začátku je jasné
že konzumace alkoholu přesáhla povolenou mez. Stopky jsou tam, kde nemají být,
tam kde by měly být, tam Janda bubnuje jako o závod, co chvíli se bicí na
chvíli umlčují, to jak mu padaj paličky z rukou, do toho opilá baskytara
loudí tóny za které by se nemusela stydět alternativa a i kapelníkova
kytara se neustále rozlaďuje podle toho jak stoupá teplota v sále. Prostě
komično ad absurdum. Zpěv je i přes kapelníkův tuberkolósní kašel v rámci
možností vynikají a program ubíhá. Co chvíli se z publika ozývá potupný
výkřik či poznámka na adresu opilého baskytaristy, který většinu repertoáru
hraje prdelí do publika, co chvíli se otáčí k bicím, popř. na druhou
stranu, ke klavíru, kde kapelník položil Zlatovlásce playlist. Podle toho,
jak se ve volných chvílích kapelník otáčí dozadu po obou poblijonech, aby
se ujistil, že ještě stále stojí kapela za ním a že není na podiu sám,
zjišťuje, že Zlatovláska playlist na piánu studuje velmi zaujatě. Asi tak
2 písničky. Zlatovláska si uvědomuje výkřiky z publika, jde na rampu a milého
Krakena i ostatní několikrát posílá do prdele. Kapelníkovi, který si
rychle uvědomuje, že každý z návštěvníků přispěl kapelám částkou
šedesáti korun za vstupné, střídavě běhá mráz po zádech a zatmívá před
očima. Chvílemi přemýšlí i o eventualitě, že kapela pojede domů bez
Zlatovlásky, který ať si poradí jak chce. Začíná písnička Starý
schody. Basa po chvíli vyčkávání začíná hrát doprovod k písničce Možná,
že. Kapelník zastavuje hru a otáčí se ke Zlatovlásce, která netuší,
která bije. Kapelník znova začíná Starý schody. Chvíli se nic neděje a
pak baskytara z posledních sil začíná správně hrát. Písnička končí.
Další pomalou písničkou je Možná, že. Kytara začíná hrát, má
nastoupit basa, ale je ticho. Kytara opakuje předehru a kapelník se otáčí
na Zlatovlásku s ortelem smrti a červenou kartou v očích. Nic. Zlatovláska
právě loví bobříka nevědění. Tupě zírá do blba a hledá v publiku nápovědu.
Nikdo ale neví, jak má písničku začít, a tak se nápověda nekoná. Právě
ve chvíli kdy kapelník do mikrofonu utrousí, že to tedy zahrajeme bez basy,
basa o dobu později rozjíždí vyhrávku. Komično chvíle se mísí s pocitem
ostudy a kapelník by se rád viděl aspoň 100km odsud. Konečně vbíháme do
cílové rovinky, balíme a jdeme si vyměnit místa s druhou kapelou, která
jde zase na podium. Zlatovláska jde k baru. Tentokrát následovaná i Vlastošem
i Jandou. Kapela TOY hraje o poznání čistěji a přesněji než my, ale
jejich styl hudba nám moc neříká. Po asi hodině hraní konkurenční kapely
celá akce končí a kapelník si jde pro peníze, všichni ostatní k báru, Zlatovláska
si zase jde sednout na své trucovací místo a konzumuje pivo. Na konci konzumace bude na
jeho lístku asi 10 piv a 8
jablek. Kapelník také
konzumuje, ale pouze donesenou vincentku prokládanou čajem. Je to sice hnus,
ale pomáhá to. Zjišťujeme, že Vlastoš mezi námi není. Sedí na schodech
před klubem a je mu špatně. Ačkoliv měl jenom dvě piva, blbec je proložil
vodkou a neštěstí bylo dokonáno. Kapelník zjišťuje, že asi metr od
Vlastoše leží jeho mobil a ledvina, které by se mohly stát snadným
terčem útoku hackerů, a tak je kapelník dává na zadní sedadlo Trosky. Všichni
se soukají do Trosky a náhle se probudivší Vlastoš na Loděnice vykřikuje
že mu byla ukradena ledvina (transplantace je svinstvo) i s mobilem. Z bezpečnostních důvodů sedí Vlastoš na zadním
sedadle u dveří. Pomalu projíždíme Berounem a co chvíli vyhazujeme jednoho
opilého muzikanta za druhým. Všichni musí přelézt přes spícího Vlastoše,
který o sobě neví. Janda požaduje odvoz do Koněprus. Kapelník, který počítá
kilometry - a tudíž rentabilitu celé akce - je nasrán doběla. Janda celou dobu
opakuje svoji omluvu na téma jeho dnešní kontakt s alkoholem. Z Koněprus ještě
jedeme přes benzínku v Popovicích, Vlastoš se nenechá tankováním benzínu
sebeméně rušit. Do Zdic přijíždíme asi ve dvě hodiny ráno. Ačkoliv
jsou Loděnice od Zdic asi 20km, dneska jsme najeli 75km. Budím Vlatoše. Nic.
Beru tedy do ruky videokameru a obejdu ještě celou Trosku a Vlastoše filmuji.
Kameru jsme měli s sebou, a tak je celý dnešní večer zdokumentován na pásu.
Bedny vyklízíme až dopoledne, protože jsem na skládání zůstal sám. Usínám
pomalu a hlavou se honí jednotlivé okamžiky včerejšího večera. V duchu dávám
Jandovi žlutou kartu, Zlatovláska už má minimálně tři a ještě výhružku
strašlivé smrti žízní. Tak dopadla naše první akce po 8 letech.
"Domluv si s Jimim kolik chces akci, ja uz do toho nespadam. Vcera jsem
se na to Jimimu vysral.Jste mi vsichni tak narame ukradeny.Ropusak"
"Kdyz si s Jimim domlouvas akci na hrani, tak mu taky sezen bubenika.Ja na spolecne akci s Ackcellentem hrat nebudu. To je moje posledni
slovo. Ropusak."
Sesedli jsme se u rodičů Buba na zahradě, dostali jsme vynikající
topinky a záhy zjistili, že je nám všem zima, takže jsme vyškemrali
pár vaťáků a pouze opilecký synek Vlastoš projevil přání
vykoupat se v místním bazénu. Ostatní samozřejmě jeho nadšení
nesdíleli.
Zlatovláska se oslavy nezúčastnila neboť nekopala, protože se práce
štítí a za druhé bylo reálné nebezpečí, že by nám to všechno
mohla vychlastat.
Sice jsme
již měsíc na kytary nesáhli protože kopeme studnu, resp. jímku na dešťovou
vodu a v rukách rozbitých od sbíječky se kytara udržet nedá, ale hned v
sobotu jsme se pozvali do Osova, kde slavila Ropuchovo banda narozeniny. Díky
poněkud pozdějšímu výjezdu, protože se kamínky ve vlasech ze studny
musely umýt a nohy některých otroků již sýrovatěly, a také proto, že
jsme museli ještě v Berouně nabrat Vlastoše, který měl slezinu U hradeb a
tudíž jsme jej našli v již zuboženém stavu, a také proto, že jsme se
cestou jeli ještě podívat na opravu naší Blaženy, kam se mechanikovi
dokonce ještě podařilo namontovat střešní okno, jsme nestihli začátek
programu. V době našeho příjezdu již oslava vesele bujela a světe div se,
nestačili jsme se divit ani my. Jééé ahój, co tu děláš, vyste taky přijeli,
kde ty ses tady zjevil ??? Prostě ve Zdicích byl klid a ticho jenom pro to, že
byli všichni puberťáci tady. Na přítomných bylo vidět že jsme skutečně
přijeli dost pozdě a že hlavní program večera již byl, protože Zlatovláska,
který také u Ropuchy hraje basu, civěl s otevřenou hubou nepřítomně dopředu
a někdy i v bok a posléze se přiznal ke 14 kouskům. Na osumnáctiletého člověka
je to dost ... To samozřejmě neznamená, že by po našem příjezdu začal
pít sódovku ... O jedné z přestávek si Krasavec Janda sedl za Ropuchovo bicí
a společně se Zlatovláskou a ropuchovo kytaristou marmeládovali. Krasavec
Janda byl okamžitě zaměřen téměř nenávistným pohledem své vlastní
sestry, která již přes čtvrt roku sdílí s Ropuchou dvě křesla, židli,
stoleček a lóže a na akci se byla také podívat. Také jí bylo jasné, že
za bubny se posadila tvrdá ropuchovo konkurence a její celkový dojem z večera
dostává kyselejší ráz. Pojali jsme
myšlenku, že bychom mohli místní opilce oblažit naší muzikou, ale nazvučení
akce bylo tak šílené, a kytaristovi dokonce praskla struna "která nikdy
nepraská", takže nakonec jsme nezahráli, což bylo asi dobře i když nás
to mrzelo ... Většina místních totiž věděla, že hrajeme, ale nikdy neměla
tu čest nás slyšet. Takže jsme se domluvili na podzim, až budou mít naši
umělci narozeniny, že tu akci uděláme tady. Do uší hladila chvála přítomných
(včetně výčepního) na hlavu našeho bubeníka, který Ropuchu totálně převálcoval,
čehož si ostatní velice cenili. Protože jsme se domů vrátili poněkud brzo
ráno, spali bubeník i zvukař na rozkládací posteli u nás v obýváku.
Vstával jsem v 7.00. V 7.30 byl proveden první pokus o probuzení spáčů, a
to uvařením kafete, rozsvícením světla v obýváku a halasným zvoláním
"Milenci, vstávat !". Beru si kávu s sebou ven a jmu se čerpat
z jímky vodu abychom mohli začít kopat včas. Ještě nám toho hodně chybí
a sbíječka se musí vrátit. V 8.15 manželka hlásí, že milenci stále ještě
spí. Zvukaře tedy přejmenovávám na Vospalku Vlastoše a bubeníka na
Vospalku Krasavce. V 8.45 prosím manželku, aby milencům opět zhasla světlo, jinak se
nedoplatíme za elektriku. Milenci se probudili v 9.00 a hned se sápali ke
studené kávě. Pod tíhou výčitek svědomí jim i ve studeném stavu velmi
chutnala. Výkon milenecké dvojice zatížené motolicí z noci nebyl nejslavnější
a tak jsme to samozřejmě vykopat nestihli... Večer ve 21.00 se ukládám do
postele s vizí sedmihodinového spánku náhradou za včerejší den, ale přichází
mi lakonická SMS: "plenarni zasedani - ihned - savoy". A tak jsem se
zase domu vrátil až v jednu. V restauraci Savoy ve Zdicích na sídlišti máme
rádi a chodíme tam často stejně jako do nové herny k Mírovi Petrenkovi.
Tento večer seděl v Savoji také Jimi Hendrix, zpěvák ropuchovy kapely a ještě jeho
kamarád. Jimi sděloval pocity ze včerejšího hraní, nezapomněl připomenout,
že když se druhý den vraceli na místo činu aby uklidili aparaturu, Zlatovláska
už měl v sobě zase 6 piv a všichni se pozastavovali nad tím, proč vůl vstával o
dvě hodiny dřív než ostatní jen pro to aby se zase dolil.
Ackcellent zjišťuje, že Vlasta Jaroš mezi ostatní zapadl víc než dobře a
jsme všichni rádi. Zjišťujeme, že na sebe též máme výborné spojení, o
kterém hovořila Ropucha (26.7.2000). Projevuje se většinou tak,
že pokud někdo ostatním pošle SMS, že jde do hospody, tak než tam stačí
dojít, tak ostatní tam už dávno sedí ...
Dnes jsme odehráli soukromou akci v soukromém pivovaru Berounský
Medvěd v Berouně (to dá rozum, že ..). Akce vynikající, stejně jako vždy,
bylo o nás dobře pečováno a lidi se (dle ohlasů) dobře bavili. Fotografie
dole je z písničky "Jede jede mašinka .... ". Inkriminovaná paní
v bílém, t.č. dost podnapilá nejprve poškrábala polovinu kapely, poté se
těsně ovinula kolem druhé poloviny aby vzápětí kontrovala hláškou
"Tak hraj debile !"
Tento den je pro naší Ropuchu mimořádně svátečním. Po sedmi
letech kecání a zaujímání nejrůznějších finančních strategií, využívá
Ropucha služeb firmy Výpočetní,
kancelářská a telekomunikační technika - Pavel Šilhavý - ACKCELLENT Zdice,
resp. jejího úvěrového
oddělení a na splátky si kupuje zbrusu nové bicí. Akce měla samozřejmě
i své stinné stránky, neboť firma ACKCELLENT přivezla Ropuše bicí až
domu, což neměla dělat, neboť byla vzápětí osočena, kolik asi na milé
Ropuše vydělala peněz a o kolik si snížila daně (!).
Nablind s Liborem Machem za bicíma spolu s Ackcellentem hraje v Broumech. Návštěvnost
asi 20 lidí. Po ukončení produkce se Nablind pohádal, protože ostatním se
nelíbilo, že by měli platit za používání Rackovo aparatury a za dopravu víc
než 500Kč za večer, protože Racek zjistil, že tato částka pouze z části
amortuje aparaturu a na cestovné vůbec nezbývá. Racka už delší dobu nebaví
hradit společnou zábavu ze svého, rozdává peníze ostatním a s okamžitou
platností ruší pokladnu Nablindu. Ackcellent odjíždí domu Azorem, Zbytek
Nablindu Anýžovo škodovkou. Ještě ten den večer posílá Racek Zlatovláskovi
i přes jeho příšernou hru SMS, aby hned druhý den přišel na zkoušku.
Libor Anýž už ale na zkoušce chybí ... Zjišťujeme, že Zlatovláska
i přes jeho pokročilý alkoholismus přece jenom udělal nějaký pokrok, takže
práce rychle utíká ... Včera byl vyjímečný den také z proto, že akci
poprvé zvučil Vlasta Jaroš, kterého jsme více méně náhodou oslovili,
protože Petr Klouček, který zvučil doposud se neosvědčil a hlavně se mu příliš
křížily termíny, neboť hraje kytaru ve skupině Jedním dechem Jazz band.
Vlastovi se práce líbí a sděluje nám, že zrovna tohle chtěl dělat vždycky,
pročež jsme všichni rádi, že mezi nás Vlasta zapad. Ukazuje se, jak koumácké
bylo zbavení se Petra Kloučka i Libora Anýže, protože každý z nich hraje
někde jinde a Ackcellent by brali pouze jako koníčka. My ale chceme hrát
natvrdo a ne, až bude mít někdo čas.
Tento den v sobě skrývá příjemné prožití odpoledne a večera,
neb se jdeme s krasavcem Jandou (jestli ho doktor pustí) podívat za našimi kamarády z kladenského
Tepla do hořovického Labe.
Únava mnohých pozvaných již v krátké době přesáhla únosnou
mez ....
Krasavce již není mezi ženatými. Ze dne na den, 3 měsíce po svatbě,
bez vysvětlení.... Naše fotografka si zřejmě našla jiného koně ......
nebo už ho měla dřív ??? Držíme palce! Náš krasavec Fllossmmaann se
samozřejmě přejmenovává zpátky na Janda.
Ropucha na potkání kdekomu vysvětluje, že si bicí nekupuje, protože
s těma volama z jejich kapely už hrát nebude, protože místo aby se hrálo,
tak ostatní choděj kouřit a docházka na zkoušky je jak v holubníku.
Jejich kytarista si mu dokonce dovolil říct, aby za nima nechodil dřív než
si koupí bicí. Podotkli jsme, že Ropucha si skutečně nejdříve musí
koupit bicí a hlavně naučit se na ně, aby kapela vůbec mohla začít zkoušet.
Odpovědí nám byla smršť argumentů, že pokud není chuť kapely hrát, není
důvod si kupovat bicí....
Hele Ty Kapelniku,vzorkovaci jidla po hospodach jsi Ty a Panak.Ja jsem si obednal a vy jste mi to jidlo neurvale uziraly.Asi vam doma
nevarily.
Ackcellent is death-na internetu bla,bla,bla stale tlachani o nicem.Takto bylo a stale bude pri Tve nespolehlive deaktivaci
.ROPUSAK.
(na otázku, co je to nespolehlivá deaktivace napsal: " To
ses ty a Panak"
Ty nejsi curak, ty jsi primocarej kokot
Vis jakej je rozdil mezi Tebou a Pegasem ? ...zadnej:oba jste nedochvilni a
nespolehlivi. Pegas ma to plus ze ma alespon nekdy signal,coz u Tebe nehrozi.
(napsáno na základě faktu, že Ropucha prodala telefon s Paegasem a
koupila si Eurotel)
Ropucha kdekomu na potkání vykládá, že kupuje nové bicí. Stojí
22.000,- a jsou na splátky. Jenom si vyřídit úvěr ...
Udělali jsme válečnou výpravu do Berouna do restaurace Madla a navštívili
koncert našich kamarádů z Kladna - skupiny The
Teplo. Večer vesměs vyjímečný až na to, že si spřátelená kapela neustále stěžovala,
že se nedostavila naše (dneska vlastně už cizí) Ropucha, která se těší
v Teple (Teplu, Teply, Tepla, ...) pro svou vkusnou poezii mimořádné oblibě.
THE TEPLO – 19.4.2001 Ve čtvrtek 19.4. byl Beroun. V Madle se možná v nejbližší budoucnosti
nebudou konat žádné kulturní akce, protože se tam změnilo vedení. Náš orchestr
byl poslední, koho tam ještě nechali zahrát. Začalo se okolo půl deváté, když
v areálu bylo zhruba šedesát lidí. Nakonec jich bylo okolo stovky, což je tak
akorát. Přijeli se podívat Georgeovi rodiče a jel s námi také Michalův tatínek
Karel, který se ožral jako zvíře a celou poslední sérii prospal. Bohužel
nepřišel místní lev salónu Ropucha, což nás hodně zamrzelo. Žádný incident se
nestal, až na ožralého Karla, který celou cestu domů strašně chrápal a to
takovou intenzitou, že přehlušil i motor Azora!!!!
Kromě toho, že jsme zřejmě našli hledaného baskytaristu (shodou
okolností je to člověk, kterého všichni známe už dlouhá léta, a kterému
jsme sami chtěli zavolat),
zakoupili jsme mixážní pult a do kapely se po 6 letech odmlčení vrátil
David Hošek z Broum, se vlastně nic nového nestalo ...
Ropucha pilně cvičí se svoji novou skupinou TNT. Stále ještě nemá
bicí, ale to není jakosti na závadu ...
Krasavce již není mezi svobodnými. Aby unikl svým četným závazkům,
nechává se přejmenovat na Flossmann. Inspirací mu bylo jméno známé a
námi oblíbené fotografky.
V návaznosti na dokončovací práce na našem repertoáru a nahrávání
demo CD jsme se uvolili a ve větru a dešti (vlastně jenom ve větru) se
nechali ve Zdicích na lávce přes dálnici vyfotit. Posléze jsme promrzlí
ukecali krasavce aby nás pozval na kafe. Tento naši intervenci přijal s neskrývaným
nadšením a nabídl i bábovku (pro každého jeden kousek), dobrák jeden od
kosti.
Kdo
si zakoupil jedno z posledních čísel Trnek Brnek, mohl se setkat s naprosto
odporným xichtem, který jsme my nuceni pozorovat daleko častěji, než čtenáři
TB, kteří zmíněný časopis po přečtení zahodí. Jakoby mu nestačila již
jedna výhra v soutěži o nejstrašnější xicht republiky, rozhodl se náš
bubeník Libor Dalibor Petr Slávek, Zora a krasavec Janda opět zkusit štěstí a opět se přihlásil
do soutěže... Jandu zřejmě zaskočil fakt, že jej na ulici cizí lidé
nepoznávají a že se k němu hlásí pouze kamarádi, kteří jej znají a že
se neprodírá davy nadšených fanoušků a žadatelů o autogram. Kdo se účastňýte hlasování v této soutěži, prosím
vás, dejte mu zase hlas, protože z té slivovice, kterou vyhrál posledně, nám
dal každému trošku (ale opravdu jednom trošku) napít. Pokud vyhraje a
nebude krkoun, mohl by nám dát napít zase ... Je až s podivem, co člověk,
v civilu s xichtem vcelku ucházejícím, dokáže pro chlast udělat. Na druhou
stranu, jak sám Libor Dalibor Petr Slávek Zora a krasavec Janda tvrdí, užívá chlast
ne jako metlu lidstva, nýbrž jako lék, a to lék nadmíru účinný, proto
jej užívá přísně pravidelně, dokonce pravidelněji než jídlo ...
Náš bývalý kamarád a bývalý bubeník skupiny Ackcellent, Zdeněk
Ropucha Ropušák Motýl Cibule Slepejš a Sepéši Heller i přesto, že si stále ještě nekoupil bicí, navštívil pražskou dívčí skupinu
SUPERFLY (Supermoucha, Superlet) s tím, že si s nimi bude hrát.
Pardon, že s nimi bude hrát na bicí. My mu to samozřejmě všichni moc přáli ...,
že ? Žebronil na nás naše navštívenky aby se
prý měl čím pochlubit. Proč zrovna našima, to už nám neřek ..... Vrátil se až za dva dny, kdy oznámil, že nikde hrát nebude, že prý hrajou pěkně ale že si to rozmyslel a že mu to žánrově nesedí,
že prý chce hrát POETIC ROCK, nikomu ovšem nevysvětlil, co to znamená. Jen my zasvěcení víme, že v Praze nezůstal proto, že se mu žádná z dívek nelíbila ...
Libor
Dalibor Petr Slávek Zora a nyní i krasavec Janda se zúčastnil soutěže
časopisu Trnky Brnky o nejkrásnější xicht. Snad Jandův přirozený šarm,
snad osud, snad náhoda chtěla tomu, že Libor vyhrál. My mu vítězství
samozřejmě z celého srdce přejeme, protože doufáme, že nám Libor dá
cucnout hlavní ceny - tou jest pravá nefalšovaná slivovice. Jenom musíme
nynějšího krasavce kontrolovat, aby tu pravou slivovici neschoval a nám
nenabídnul slivky z obchodu. Zatím jej však lidi na ulici nepoznávají a neškemrají
o autogram, a tak s Liborem vycházíme docela normálně, dá se říct, že se
Libor vůbec nezměnil .... zatím....
Náš bývalý kamarád a bývalý bubeník skupiny Ackcellent, Zdeněk
Ropucha Ropušák Motýl Cibule Slepejš a Sepéši Heller rozpouští
kapelu The Little Esther, kde hráli navlas stejní lidé
(jako vejce vejci) jako v kapele The Crystal Ship. Důvodem
rozpuštění kapely prý bylo, že Ropucha se svými kumpány nebyla schopna
druhou kapelu autorsky, hudebně i časově na zkouškách zvládnout. Zlí jazykové dokonce tvrdí
(ústa nevymáchaný), že Ropucha s kumpánama snad ani jednou nezkoušela. Nechceme být
příliš rýpaví, ale nemalou zásluhu na tom bude mít zřejmě i to, že
Ropucha jako bubeník obou skupin stále ještě nemá bicí ...
Gratulace se přijímají emilem, popř. telefonicky nebo SMS (Paňák: 0311686229, Pinďa: 0606/358351)
(to je ten opilý pán v bílém uprostřed, náš bývalý kamarád,
bývalý bubeník a bývalý textař). V tuto chvíli ještě neví, že
si přečte inzerát v Onnanci, bude zamilován a že bude chtít hrát v dívčí kapele Superfly z Prahy.
... a zase jsme o rok starší ...
Ačkoliv náš bývalý bubeník Ropucha založil během minulých dvou měsíců
již dvě hudební skupiny (mimochodem v obou hrají stejní [jako vejce vejci] lidé), dodnes si
nekoupil, k velké nelibosti ostatních, bicí ...
Společná výstava fotografií Ing. Šilhavého a Karla Slánského
11.10.2000 jsme hráli ve Výstavní síni Městského úřadu ve
Zdicích na vernisáži Společné
výstavy umělecké výstavy fotografií. Hrálo
se pěkně, ale publikum nepatřilo k našemu oblíbenému. Tréma stoupala úměrně
s přibývajícím počtem kravat a oficiality v místnosti, na které nejsme příliš
zvyklí. Po odeznění tří trampských písní, které patřily
k oficiálnímu programu se návštěvníci odebrali k vlastní prohlídce vystavených
fotografií. My jsme pak pokračovali v neoficiálním programu ještě asi 45
minut, kdy nás místní zaměstnanci přišli upozornit, že naší produkcí
rušíme právě probíhající zasedání městské rady ....
Náš kamarád a bývalý bubeník skupiny Ackcellent, Zdeněk
Ropucha Ropušák Motýl Cibule a Sepéši Heller se podrobil
operaci křečových žil na nohách (jeho). Po návratu z nemocnice nám téměř
každý den opakoval, že celou tu dobu, co kapela existuje a co s náma hrál
(než prodal bicí, zmetek jeden) nehrál tak mizerně proto, že by na to neuměl,
ale že měl křeče v nohách, takže "nestíhal". Po celou dobu
operace měl největší strach hlavně o to, aby se doktorům nesmekla ruka a neuřízli
mu pytlík.
Postřehy a dojmy
z akce v Otmíčích: Teploty vzduchu dosahovaly 30 stupňů, teploty piva
10 stupňů. Už od začátku se hrálo divně. Vypůjčené (prý velmi kvalitní)
mikrofony se ukázaly jako neschopné provozu, nálada pod psa, buď to nehrálo,
nebo to vazbilo. Skladby již tolikrát ohrané se hrály jako bychom je hráli poprvé. Spousta
přehmatů a ky(i)xů. Několikrát za večer dal Paňák výpověď. Vzhledem k tomu, že
jsme na Paňákovy menstruace zvyklí, nevzali jsme jeho nálady vůbec na vědomí.
Soutěž o první tančící pár vyšla. Vítězná dvojice si odnesla černé tričko s
logem skupiny Nablind ve velikosti XXL. Výhoda našich triček je zřejmá:
do této
velikosti se vejde i poprsí vyšších hodnot a přitom je stále dostatečně volné.
Když začala klesat intenzita osvětlení a rozsvítili jsme naše halogenové
reflektory o celkové kadenci 2x500 W (1000W=1x rychlovarná konvice), během
několika mála minut jsme dokázali vyrazit pojistky v místní restauraci, kam jsme
byli připojeni. Vzhledem k tomu, že pohaslo i veřejné osvětlení ve vesnici, moc
silný pojistky tam asi nemaj .... . Po několikerém výpadku proudu, kdy jsme
okamžitě přešli na hraní unplugged (na hubu) jsme světla vypnuli a hru úspěšně
dokončili. Pořadatel nám náhradou za naše zánovní halogenové reflektory
nabídnul jednu 60W žárovku ... Poněkud sporný dojem ze hry však zůstal - asi přeci jenom to horko
... Končilo se k velké nelibosti návštěvníků půl hodiny po půlnoci. Půl hodiny
po tom co jsme aparaturu uklidili ve zkušebně, začala bouřka a průtrž. Ještě, že
jsme nehráli déle ...
Pořadatel odvolal zábavu (Nablind) v Otmíčích. Mělo se hrát na letním parketu před místní restaurací, pro
případ deště by plocha byla kryta vojenskými stany. Z důvodů dovolených a
nemožnosti zajistit stany se akce odložila na jiný termín (ještě neznáme). Zatím
tedy platí pouze 19.8.2000 na stejném místě. Celý den bude probíhat soutěž
družstev v nohejbale, ve večerních hodinách (až do padnutí) budeme opět hrát pod
názvem Nablind. Vzhledem k předpokládanému rozsahu akce je lépe přijít na
produkci o něco dřív, nebo si nesednete (pokud nechcete stát pouze u výčepu,
chcete, já vim ....)
Ropucha zakládá skupinu
The Crystal Ship
Výhodou této skupiny, jak sama Ropucha tvrdí, je to, že na sebe mají výborné
spojení. Na otázku, jak vypadá výborné spojení Ropucha odvětila, že maji
všichni mobilní telefony ... Jak promyšlené ! A my všichni jsme až dosud měli
Ropuchu za obecního blba.
Ropucha zakládá skupinu
The Little Ester
Libor
Janda
si na nátlak Racka kupuje bicí. Libor je sice kdysi měl, ale prodal je, protože
na ně nehrál. Od té doby se pilně cvičí abychom byli ve vynikající formě,
až zase někdo přijde, abysme šli hrát ..... Nestály ho prý moc, hezký
byly taky, hraje se na ně prej taky moc hezky. Akorát je polepil černou
samolepící tapetou aby vypadaly drsně rockově. Libor hrával skladby většinou
metalovějšího charakteru, ale přechod na naše bigbeatové popěvky mu nečiní
sebemenší potíže. Potíž je pouze v tom, že spoustu notoricky známých
skladeb od Katapultu nebo Olympicu, které všichni znají, on nezná. Na druhou
stranu nám dává najevo, že jsme všichni béčka, neboť neznáme jeho oblíbence
... Jinak je to člověk milý, pracovitý, nečinící potíží, rád se
nadchne pro každou blbost, pití piva počínaje a hraním konče ...