Novinky, drby, informace a bonzy

Chcete být informováni o všem, co se šustne ??

21.8.2004

NABLIND - Slavnosti u příležitosti konc léta - u Lanýže na chatě -

15.8.2004

NABLIND - Zdice - městské slavnosti + Vodáci -

18.7.2004

NABLIND - Lounín (BE) - soukromá akce - svatba -

5.7.2004

NABLIND - Líšná u Zbiroha - Městské slavnosti -

                                                                                             



1.7.2004

NABLIND - Zdice - Otvírák ke kinematografu bratří Čadíků -

                                                                                             


28.6.2004

NABLIND - Zdice - Mateřská škola Zdice
-


26.6.2004 - Soukromá oslava narozenin a svátků u Libor Anýže -
Tato akce, resp. dění, které následovalo po našem příjezdu s aparátem do zkušebny, hnuly žlučí všem členům kapely Nablind i Ackcellent do té míry že hned sedám k počítači a hned začerstva Novynki aktualizuji. Celá akce byla pojata jako hraní zadarmo, resp. za pivo a jídlo. Protože jsme byli nuceni pro zoufalý přístup Jardy "Bejbla" Bábela zrušit v Nablindu dočasně post baskytaristy a nový uderník Helena nebyla toho dne k dispozici, basu jsem hrál já. K Lanýžovi na chatu jsme vyrazili v plné polní, tzn. i se světly a celou aparaturou. Vlastošovi se čekání na mojí maličkost zdálo příliš dlouhé, a tak se mi vydal naproti. Spolu tedy nakládáme ve zkušebně harampádí, pro bigbítové písničky si beru obě elektrické kytary, basu přinese Lanýž, a shodně s Vlastošem nadáváme na hmotnost racku. Přes prvotní strach, že se do našeho nového autíčka světla nevejdou, se tam vešly práv akorát. Před vlastním opuštěním Zdic ještě jedeme k nám domů, kde jsem zapomněl foukací harmoniku. Cestou potkáváme Libora Jandu, který jde směrem do města a rukama naznačuje hru paličkami. Zřejmě jde do zkušebny cvičit. Proč ale, když jsme kvůli němu museli odvolat jednu akci a do Blatné s námi nejel vůbec, to zatím neřešíme. To budeme řešit s Vlastošem až v noci. Cestou nabíráme Libora Macha, který celou akci pojal po svém a i přes naše varování si bere s sebou svoji přítelkyni Ivetu. Vzhledem k k zoufalému stavu Machovy páteře - stejně jako kdykoliv jindy - nakládáme s Vlastošem Machovo herberk za bubeníkova nečinného přihlížení. Po příjezdu na místo trachtace uprostřed lesů jsme místními bouřlivě uvítáni. Každý si dáváme jedno pivo a hned stavíme aparaturu. Protože les je na akustiku místo poněkud hluché nastavuji hall malinko víc. Protože stejně jako každé hraní i toto začíná docela slušnou dřinou, hned do sebe soukám asi 7 chlebíčků, než dostanu hlad aspoň trošku pod kontrolu. Lanýžovo Iveta jako správná hospodyně vaří kávu a celá akce se utěšeně rozjíždí ... Po druhé sérii už Lanýžovi docela svítí očka a já se po deseti letech o5 dostávám do formy a basa skutečně hraje tak jak má. O přestávkách si děláme legraci z Machovo jména, a to vždy když jde někdo čůrat. Podle toho, jaxe komu moc chce a tudíž jak rychle utíká do lesa voláme na nešťastníka MACH 2 !!, MACH 3 !!! apod. Na další sérii velí Lanýž přezbrojení, a to, že já si vezmu elektriku a on basu. Opilcům mozek již není schopen zpívat a přemýšlet nad basovou linkou zároveň a tak to častokrát vypadá jako že hrajeme dvě písničky dohromady. Do druhém songu mě Lanýž klepe na rameno a velí o5 přezbrojit do původní sestavy řka, že "Ty na tu basu umíš líp než já ...". Tak to zůstane až do úplně poslední písničky, na kterou si beru kytaru. Zde však již Libor nezpívá, takže to zase nevypadá až tak zle. Po celou dobu produkce za mnou chodí p. Šmíd z Levína, mžourá na mě alkoholem podlitými očky a neustále mne chválí, že basu dobře vedu a že to mám v srdci a že se přede mnou sklání a že by si s náma hned zahrál nebejt tak opilej atd., atd. a tiskne si mě na hruď jak pražská hospodyně ruskýho vojáka v roce 1945. No a já přikyvuji a přikyvuji na znamení že má zajisté pravdu a ostatní se usmívají a usmívají. Ale asi má pan Šmíd pravdu. Zas tak hrozný to nebylo. Druhá polovina trachtace byla ve znamení veselého vtipkování na adresu bubeníka Macha a jeho přítelkyně, kteří se bez sebemenších výčitek v naší přítomnosti neustále oblizovali a lezli po sobě, čímž ve mě i ve Vlastošovi evokovali vzpomínky na mládí, takže jsme v koutku duše těžce záviděli. Příjemně mne přeqapilo, že jsem v lese našel světlušky (asi 5) neb jsem oprávněně předpokládal, že léto je letos tak mizerné že jim ty světýlka tou zimou ani svítit nemůžou. Machovo Iveta - patřičně načatá alkoholem - se jednoho svítícího exempláře dožadovala s tím, že si jej vezme domu. O nesvítící kusy neměla evidentně zájem, neboť v temném lese nebyly vidět a tudíž se velmi špatně hledaly. Postupem času se tokající pár sexuálními hrátkami unavil tak, že požadoval okamžitou jízdu domu, což se zase nelíbilo Vlastošovi, který se začal pomalu dostávat do nálady a navazoval kontakty s přítomnými slečnami a paními. S jednou dokonce vedl tak vášnivý rozhovor až byl upozorněn, že vedlesedící pán je její manžel... Přibližně ve čtvrt na jednu v noci, kdy už byla venku taková zima, že se nedalo sedět aa ani horká káva nehřála tolik jako zapomenuté mládí jsem se rozhodl probrat Vlastoše z rozhovorů a odvléci jej do auta, kde již dobrou hodinu tokal náš páreček. Po přiblížení se k vozu jsme zjistili, že to tokání nebylo až tak moc náruživé a že je slečna v nouzi, neboť je jí slušně šoufl, a tak většinu času strávili procházkou na čerstvém lesním vzduchu. Startuji a je jasné, že se tady nedá nikde otočit, takže asi 70 metrů můzíme v naprosté tmě odcouvat. Vlastoš radí se otočit v kopci na mokré trávě. Argumentuji, že jsme dost naloženi a máme vysoko těžiště a můžeme se převrátit, nebo v tom lepšim případě zůstat na mokré trávě viset. Vzhledem k tomu, že důvěřuji svým zkušenostem v couvání, zařazuji zpátečku a nechávám komandujícího Vlastoše Vlastošem a couvám podle zrcátek a sem tam i otevřu dveře, neboť v některých místech není za autem vidět nic, jen samá tma. Vlastoš co chvíli huláká, že někomu vjíždíme do zahrádky, popř. že si odřeme lak o živý plot - to vždy, když vzdálenost mezi vozem a plotem klesne pod jeden metr. Bez ztráty hvězdičky docouvávám až na křižovatku a můžeme jet domu. Vlastoš chvíli ladí nenaladitelné rádio z AAA a jedeme k domovu. Osazenstvo na zadním sedadle je zticha a i Vlastoš zakrátko usíná. Asi 7 km od lanýžovo chaty velí Mach zastavit, neboť Ivetě je blujno. Cesta se nekonečně vleče a i mě se už chce čůrat aspoň na MACH 5, ale zkouším to vydržet. Dorážime do Berouna a vykládáme bubeníkovo harampádí. ten samozřejmě vykládání nečinně přihlíží - ba ne, odemknul branku. Iveta se pak snaží zasunout klíč do klíčové dírky hlavního vchodu. Daří se jí to až na 4 pokus což komentuji poznámkou o tom, že pokud se strefuje takhle se vším do všeho, tak to dlouho mít ještě rodinu mít nebudou. Loučíme se a mažeme domu, vlastně do zkušebny vyložit herberk.To ještě nevíme, že celá akce bude mít zajímavou dohru. Přijíždíme na vrátnici a požadujeme klíče od zkušebny. Vrátný odpovídá, že kluci už ve zkušebně jsou ... Koukáme s Vlastošem na sebe a povídáme, že my jsme ti kluci a že my si jdeme uklidit aparaturu do zkušebny. Ne, kluci jsou od večera ve zkušebně a hrajou. Začínají se mě zmocňovat mrákoty, koho ve zkušebně najdu a jsem vytočen doběla. Vlastoš je na tom podobně. Podezříváme Jandu a hádáme s kým budeme mít tu čest. Před zkušebnou jsou 3 auta, tolik tu není ani při našich zkouškách a je mi divně. Vcházíme do zkušebny a zjišťujeme, že zde sedí 4 undergroundlidé, z toho jedna půvabná slečna. Všichni sedí na zemi a popíjejí pivo a kouří. V místnosti 2 Marshally, šestistrunná baskytara, dvě tahací harmoniky, jeden bubínek z kůže australských lovců lebek a jandovo bicí. Libor Janda zde ale není. Vznáším tedy dotaz, jak se sem všichni dostali a co tu ve dvě v noci pohledávaj. Odpověďí je mi informace, že jsou na zkoušce s Liborem Jandou, že jim to dohodnul a vše zařídil, že všichni všechno ví a vše je bez problémů. Na konkrétní dotaz, kde je Libor, dostávám odpověď že tu byl, ale před třemi hodinami (tzn. v jedenáct večer) mu prý volala budoucí manželka Jana, že jde s kamarádkou pít a že Libor musí houpat miminko do doby než se vrátí. A tak tady už třetí hodinu seděj a seděj a čekaj. Ptám se tedy, jestli si myslej, že Janda, kterej nám nechodí na zkoušky v jednu odpoledne jim přijde na zkoušku ve tři ráno ... Necháváme společnost samotnou a jdeme uklízet harampádí. Po asi 20 minutách máme odnoseno a mě je jasné, že ve zkušebně s aparaturou si určitě nenechám vegetovat partu hipízáků bez dozoru. Letmým pohledem ještě zjišťuji, že se ztratila prodlužovačka a ještě pár kabelů z kytarového aparátu. Ten nárokuji na společnosti bez otálení a navrhuji okamžité opuštění zkušebny v rámci slušnosti. Společnost se pomalu balí a mezitím s Vlastošem vyzvídáme, jak se sem vlastně dostali. Dozvídáme se, že se zde koná zkouška nově založené hudební skupiny zatím beze jména, ptám se tedy proč se nás nikdo nezeptal, a to ani Janda. Dostávám odpověď která nás s Vlastošem odzbrojuje. Zkouška je již domluvena 3 týdny a vše je všude zařízeno. Namítám, že stejně jako Libor často lže o zajištěností akcí nám, tak tentokráte zalhal i jim. Nikdo o ničem neví, nikdo nikomu nic nehlásil a my si nepřejeme aby kdokoliv chodil do naší zkušebny bez našeho vědomí. Možná by se ani tak moc nestalo, neboť některé z muzikantů dobře známe neb jsou to naši vzdálení sousedi se kterými se již 20 let nestýkáme, popř. baskytarista je ze Signum Diabolicum, ale čím méně lidí o zkušebně ví, tím lépe a každopádně nechceme skončit jako Mej Dej, kterým nějaká dobrá duše zkušebnu vybílila. Všichni tedy opouštějí prostor zkušebny, na vrátnici dávám příkaz, že nikdo kromě mne a Vlastoše sem nesmí, a to vč. Libora Jandy, Liborovi posílám ještě v noci SMS, aby mi dal dohromady moji bicí soupravu, kterou má někde doma aby na ní cvičil, ale zřejmě na ní necvičí, neboť doma hrát nesmí. Všichni si pak ještě dáváme sraz v neděli odpoledne aby si kapela mohla odvézt zbytek svého haraburdí, neboť to najednou nepobrala a jdeme spát. Hned ráno píšu leták pro všechny směny vrátných, že do naší zkušebny NIKDO (vč. Libora Jandy) bez našeho vědomí nesmí, mezitím přijíždí cizí kapela a odváží si zbytek krámů. Ptám se baskytaristy (který s Liborem léta hrál), jak je na tom Libor jako bubeník a dostávám odpověď, že nic moc, že leckterou písničku se nedokázal naučit ani za rok. S úlevou v srdci odjíždím domů a ještě o peripetii s bubeníkem poinformuji Lanýže, který mi přivezl kus stojanu na světla, co jsme nechali u něj na chatě. Závěr rozhovoru se nese v duchu: "Libor Janda ze dne na den nepřijde kvůli "namoženému zápěstí" na zkoušku, telefony nebere a na SMS neodpovídá, takže jsme nuceni qůli němu odvolat hraní v Batalionu 31.5.2004, ale vůbec mu to nebrání, aby cvičil s jinou kapelou v naší zkušebně. Takže z kapely byl vyhozen před 3 týdny jako bubeník, kdy nepřišel na zkoušku a nyní u nás skončil za tuhle levotu i jako kamarád ..."
21.6.2004 - Přichází Vlastoš a nechápavě se ptá, jak je možný, že neví, že hrajeme tento pátek ve Zdicích na náměstí, že mu to nikdo neřek. Že prý Janda chodí po Zdicích a s vážnou tváří všude roztrubuje, že tento pátek hraje Ackcellent na podiu, které bylo na náměstí instalováno pro kapely z důvodu oslav 10 let Města Zdic. Neboť je prozatím Libor Janda z kapely pro strašný a neprofesionální přístup odejit, shodujeme se s ostatními poblijony, že Janda zřejmě hulí nebo přebral a plácá nesmysly a necháváme celou záležitost plavat.

19.6.2004 - Hospoda na Statku, Pole + Zvlášňý škola
Protože by to měl Ondra v noci špatné s dopravou, domlouváme se, že vyrazíme s předstihem a nabereme jej autem v Broumech. S Lanýžem nakládáme harampádí a s 15 minutovým zpožděním vyrážíme na Broumy. Měl se ještě ozvat Vlastoš, že by jako jel s náma, ale neozval se a tak pojedeme bez něj. Ondra je sice doma, ale sbaleno ještě nemá, neb se právě vrátil z Berouna. Pomalu nakládáme a odjíždíme z5 do Zdic kde nabereme naftu. Tranzit oproti Trosce jede jako fík a cesta moc dlouho netrvá. Když projíždíme obcí Březová, kde se vzal tu se vzal průvod suchých májů. Směrem do Broum jsme si nevšimli ani jediného náznaku výzdoby vesnice a o to více jsme byli překvapeni. Já jsem byl úplně bez peněz, Lanýž dal do placu kilo, všichni jsme si ale skleničku s krásnými děvčaty dali. Ve Hředlích napadlo Ondru vzít s sebou plakát srací Ropuchy a když už bereme plagát, mohli bysme vzít i samotnou Ropuchu ať je nějaká sranda. Ropucha však své 3 telefony nezvedá a další 2 čísla jsou nedostupná. Stavujeme se tedy aspoň u něj doma, ale je doma pouze jeho máma, která netuší kde Zdeněk je, jel však prý ráno někam do Berouna nebo do Prahy, že jí to prý nemusí zajímat. Bereme tedy plakát, dolejeme naftu až po víčko a můžeme vyrazit. Máme na to do jižních čech skoro 2 hodiny. Ondra mezitím spočítal, že Tranzit žere 8 litrů nafty na 100km, což je oproti Trosce vynikající a mažeme na jih. Za Příbramí nás chytá příšerný chcavec, který vydrží až do Březnice. Zvolňujeme tedy z 90 na 80km/h neboť stěrače nestačí tu záplavu stírat a najednou je zase léto a azůro. Cestou jsme potkali cyklistu. Byl velmi mokrý - asi zmoknul ..... Krajina okolo Březnice má již nádech Jižních Čech a je to krajina krásná. Domky malované, sem tam zajíc, dokonce i lišku jsme zahlédli, ale nebyla to ta spořitelní, ale jenom vobyčejná. Tu jsem viděl poprvé v životě. Nálada ve voze je super a co chvíli hulákáme na okoloprojíždějící postarší dámy na byciklech "Hele, Škopková !", atp. V jednom místě špatně odbočujeme, resp. odbočujeme dobře ale příliš brzo, takže si cestu prodloužíme asi o 5 km a musíme jet podle mapy. Jihočeské silničky a cesty mají jednu malou nevýhodu, a to že jsou schopny Vás dovést kamkoliv, ale vždycky jinam než potřebujete. Hospodu "Na statku" nacházíme vcelku bez problémů na první pokus a vjíždíme do dvora. Na zápraží stojí Vašek Běhavý a hned se s ním vítáme. Vašek nás má za techniku Zvlášňý školy a ukazuje nám stodolu. My ale chceme do sálu, neboť jsme předkapela. Celý zájezdní hostinec voní čistotou, ve výčepu hraje zelená barevná televize a dávaj - co jiného - fotbal. Václav pláče hned mezi futrama, že dneska možná ani hrát nebudeme, že včera i dnes je v Blatné bigbítový festival a že tam pláčou že nejsou lidi, že porád leje a že je zima a nikdo necourá přírodou, takže kdoví kdo přijde sem. Nosíme tedy herberk na sál, Ondra počítá bicí a bledne. "Nechal jsem doma virbl", procedí mezi zuby. Necháváme ho na pokoji a protože bubnům nerozumíme, důvěřujeme mu, že si nějak poradí. Na malém stupínku na malém sále poznáváme šumící aparaturu z králováku od bělohlávků a tak máme obavy. Dáváme si místní světlounké ale nesmírně lahodně jemné pivo NEKTAR (vypadá to jako pannenská ranní moč, ale chutná to nadmíru sqěle) a kávu a já protože jsem vyrazil úplně bez peněz, tak počítám drobné ve kterých mám asi 35 Kčs. Na pití si beru poslední dobou už jen vodu ze studně, neboť z městské chlórovky se mi zatínají nohy v pěst, takže není důvod si sebou peníze brát. Místní hostinská kuchyně je však široko daleko vyhlášená a z talířů které nosí kuchařka k vedlejšímu stolu nám tuhnou rysy. Nejmenší dávka je 8 knedlíků a těm hladovějším knedlíky dokonce z talířů přepadávaj ... a já mám jenom těch 35 Kčs a karty tady neberou ... Příště se musím poučit. Ondra zatím použil jeden z tomů jako virbl, ze sálu jsme odšoupli i kulečník i obě půlky pingpongového stolu a ladíme a´t od toho máme pokoj. Jdeme si zase sednout, bude pomalu půl osmé a lidi porád nikde. Václav je nervózní a my trošku taky. Poslední dobou jsme si zvykli na strašnou návštěvnost ale mrzí nás, že jsme kvůli téhle akci která byla domluvena dřív museli odmítnout hraní na festivalu ALTROS, takže nás to šlápnutí "do hovna" trošku mrzí. Úderem osmé vykopáváme do naprosto prázdného sálu. Část lidí sedí venku a zbožně hledí na techniku Zvlášňý školy a menší část sedí ve výčepu a hypnotizuje zelenou barevnou televizi. Vzpomínám na knihu "Ruský týden" oid F.R.Čecha a větu "... Kavale, celý zelený od sledování televize ...". Tak to je přesně tady ta televize. Třeba jí Vašek Běhavý od Kavaleho koupil. Hrajeme v klidu a pokoji, sem tam si někdo přijde poslechnout a i zatleská, Lanýžova Iveta jako správně zaplacený potlesk ale aplauduje po každé písničce což je dobře. Dohrajeme, balíme a jdeme pozorovat Zvlášňý školu. Maji na parketě asi 30-40 lidí - takže taky "natřískáno". Holky, které nás viděly stěhovat aparát se nás se slzou v oku ptají, jestli už jedeme domu. Odpovídáme, že balíme, že to nemá smysl, že tu neni ani noha ale že tady ještě chvíli budeme a všichni souhlasně přitakávají .... Chvíli pozorujeme ZŠ, bereme si kontakt na zvukaře a osvětlovače, rozdáváme pár vizitek a se slzou v oku odjíždíme z hospůdky. Cesta domu nám trvá pouze hodinu, na rozdíl od hodiny a půl, když jsme jeli sem. Pravda - nepršelo. Všichni spali a já jsem pozoroval krajinu. Ondra seděl vepředu a spal jako každý normální člověk opřený o opěradlo, Lanýž usnul zkroucen do uzlíčku a opěradlo objímal. Manželku měl ale na druhé straně ... cestou bylo možno pozorovati rozmanitosti české přírody. Tolik zajíců a lišek jsem ještě pohromadě neviděl. Jaxme se blížili k Příbrami, života náhle ubývalo a ubývalo. Hold uran je uran .... První se budí Ondra, a to tehdy, když přijíždíme před jeho dům v Broumech. Je zima jak v ruskym filmu, rychle vykládáme a jedeme do Zdic. Ve Zdicích taky vykládáme a protože máme všichni hlad a žížeň a protože není ještě moc pozdě, zkoušíme kde by nám něco nalili. První zastávka padla na Lihonádovnu (Limonádovna). Maj otevřeno a Marcelka je svolná i něco uvařit, když mi to někdo zaplatí. Iveta mi tedy půjčuje asi 60 korun a já si nechávám pochutnat na hemenexu z anglické slaniny a 6ti krajících chleba. Krásnej den ....
31.5.2004 - Klub Batalion, Praha - jsme qůli Liborovi Jandovi museli zrušit

30.5.2004 - Zkouška před Batalionem -
Je neděle a máme mít zkoušku, protože jsme neměli díky Jandovi 14 dní v ruce kytaru a zítra by to mohlo být v Batalionu poznat. Chtěli jsme nahrávat naše CD, které potřebujeme jako koza drbání, ale předminulý víkend se Libor Janda omluvil, že slíbil kšeft a minulou neděli se Libor Janda omluvil, že musí odvézt miminko do Motola, neb má horečku 39 stupňů (miminko). Vzhledem k tomu, že nám to hlásil v sobotu ráno, ale až do oběda setrval v práci a jel až po obědě a ještě si stačil ode mne půjčit přenosnou televizi (kterou ještě nevrátil) aby měla mamina kulturní přehled, tak ten stav asi moc vážný nebyl. Všichni o dnešní zkoušce vědí víc jak týden, ještě v pátek jsem to všem připomínal, Lanýž už je na cestě, ale Janda nejeví známky života. Na SMS neodpovídá, telefony nebere. Neustále se utěšuju, že je Janda normální a že neudělá nějakou pitomost, ale vývoj událostí dá zapravdu té horší variantě. Zkouška má být od jedné po obědě, Lanýž se omlouvá, že přijede až ve čtvrt na dvě, což se dá prominout, Janda mrtvej. Ve čtvrt na dvě přijíždí Lanýž a ptá se, kde je Janda. Krčím rameny a nevím. Nejdřív Janda telefon nebere, po třetím neúspěšném volání jej vypíná, nebo mu došla baterka. Jsou skoro dvě hodiny a Janda nikde. Napadá mě ještě, jestli Janda neni v nemocnici pro miminko. Posílám tedy aspoň SMS Jandovo přítelkyni, ať mu laskavě vyřídí, že tu na něj čekáme. V 15:30 (t.j. po hodině a půl) se mi vrací SMS, že Libor má namožené zápěstí a aby to odbubnoval Libor Mach. Ani Lanýž, ani já se nezmůžeme na jediné slovo. Libor Mach sice umí na bicí, ale repertoár Ackcellentu nezná, a tak pokud by měl zítra hrát v Batalionu, musel by to aspoň tejden v kuse cvičit, aby to aspoň trošku vypadalo. Horší je to o to, že kdyby to věděl mohl s námi už 2.5 hodiny dneska hrát, o půl čtvrté toho už moc neuděláme. Volám tedy do Batalionu a jsem za debila. Už qůli tomu, že jsem jim tam nechal 200 plakátů a peníze za jejich roznešení - k ničemu. Napadá mě spásná myšlenka. 28.7.2003 mě přišel mail od Ondry Žižky z Broum, který vyštval Ropuchu z Crystal Planet. Psal, jak se mu líbí naše písničky a že "Ropuchu" má nejraději a že by dal i 200 korun za lístek, kdybysme vystoupili v původní sestavě s Paňákem a Ropuchou. 19.6.2004 máme hrát u Vaška Běhavého z Odyssey v Polích u Blatné, máme na to asi 18 dnů, mohlo by se to stačit. Volám tedy Ondrovi a lanařím jej do Ackcellentu. Ondra je pro každou špatnost, účast přislíbí, i když zatím pouze na zkoušku, ale už jsem klidnější. Ještě týž večer si dáváme schůzku a já povezu do Broum demoCD Ackcellentu (naše jediné, ještě se Zlatovlasem). Teď jsme ale už ve zkušebně zbyteční a tak jdeme aspoň s Lanýžem na pivo. Po hodině a půl odcházím domů a hle! Janda i s rodinou se odněkud vrací s autem i s namoženým zápěstím. Takže stejně jako jindy věděl, že nebude mít čas, ale do očí nám to neřek. Aspoň víme na čem jsme. Asi za dva dny prosákne z nezávislých zdrojů informace, že Janda o víkendu slavil narozeniny někoho z rodiny, takže už víme co si máme o Liborovi myslet a Libor dostává z kapely okamžitý vyhazov. Večer jedu do Broum a zjišťuji, že Ondra nemá o trvalou spolupráci moc zájem ale rád vypomůže v Blatné a i naše CD je ochoten s námi nahrát.
4.5.2004 - Klub Batalion, Praha -

30.4. - 1.5. 2004 - Rodinný pivovar Berounský Medvěd, Beroun -

13.4.2004 - Klub Runway, Plzeň -

23.3.2004 - Klub Batalion, Praha -

20.3.2004 - Ples hasičů, Líšná u Zbiroha (BE) -

9.3.2004 - Klub Batalion, Praha -

                                          


5.3.2004 - rest. u Bělohlávků, Počaply (BE) + REGENERACE -
Ozval se nám Vašek Běhavý z Odyssey, že by nás chtěl jako předkapelu ke Zvlášňý škole, která bude vystupovat v létě u něj v Poli u Blatné a protože se nám ozval i Miloš Kebrle, že by chtěl před Vaška předkapelu a protože Miloš a Vašek jsou kamarádi, taxme to předkapelování vzali. V duchu už jsme se viděli jako poloviční (néli tříčtvrteční) profíci a v případě, že se tohle podaří, že bychom mohli navázat nějakou dlouhodobější spolupráci se slavnějšíma kapelama ... Stále jsme totiž téměř neznámí začátečníci a pořád nám chybí možnost chytit dech a pořádně to rozjet. Na konci února kupuji Tranzita, protože Troska stále ještě nejede a starosti s opravama neberou konce. Finále toho všeho je takové, že když už jsme konečně dali obě naše Trosky dohromady a jsou pojízdné a funkční, tak se jich zbavujeme, protože už toho máme akorát tak dost. Nakládáme s předstihem Tranzita a i když to máme přes Levín k Bělohlávkům asi 6 km, jsme na místě asi 2 hodiny před začátkem vystoupení. Pan hostinský se tváří nevrle, na což jsme byli upozorněni. Dáváme kávu a vyhlížíme do strašné zimy buď Miloše nebo Vaška s kapelou. Ještě asi hodinu budeme sedět o pivu a kávě než se oba sejdou. Pomáháme kapele vynosit aparaturu jejíž stáří je na první pohled patrné, většina komponentů pochází z produkce firmy "UDo" (Udělej Doma) a tak okukujeme na co se hrálo v létech sedmdesátých, když jsme ještě tahali kačera na provázku. Ani kapela Regenerace však nepatří přes svůj nesporný věhlas v západních čechách ke známějším hudebním sdružením a stále se nemůžeme ubránit pocitu, že by to jméno spíš sedělo nějakému dívčímu folkovému sdružení. Náš předpoklad, že qůli Regeneraci asi dnes sál u Bělohlávků praskat ve švech nebude, takže se s nikým nesvezeme, se naplňuje. Taháme naší nástrojovku a ladíme. Můj marshall strašně šumí, což nedělal. Vzhledem k tomu, že takhle šumí všechno co má elektronky, je v sále asi špatná nula. Václav nabízí svůj marshall ale ten zase hraje úplně jináč než ten můj a všechny písničky znějí jako sjezd metalistů. Riskujeme šílený šum a začínáme hrát. nemá to úroveň neboť po každé písničce se ladí aparatura, leccos píská a hučí, sem tam nejdou mikrofony - sice kvalitní - ale určitě pamatují ještě Klementa Gottwalda, vlastně Zlína. Asi dvacet lidí právě přítomných se silně nudí a produkce nemá úroveň. Sem tak zabrousí náš pohled pod podium, kde má Regenerace stůl - dokonce si přivezli i muzikantskou Lidušku a nenuceně se baví. Sem tam se ozývá z podpodia smích. Snažím se zapomenout na možnost, že tím konkurenční kapela vyjadřuje obdiv nad naším muzikantským umem. Dohráváme poslední písničku, pár lidí zatleská. Jdeme si pro pivo, uklízíme herberk a nastupuje regenerace. Aparatura jako na potvoru najednou funguje bez chyby (tohle už známe od Crystal Ship) a regenerace hraje. Profesionalita kapely je nesporná a tak sedím a poslouchám, sem tam natáčím a sem tam fotím. Bramborák s Lanýžem spolu a ještě asi 3 lidmi tancují a Vlastoš vyzval muzikantskou Lidušku k tanci. Tancují spolu celou produkci Regenerace a protože nevím v jakém poměru je Liduška k muzikantům z Regenerace, nejistě očekávám, že Vlastošovi někdo v nejbližší době asi barevně pozmění displej či počet kostí v těle. Liduška se Vlastoše drží jako Káča čerta a bubeník Regenerace vrhá z podia do tmy strašný kukuče. Liduška zřejmě patří jemu ..... O přestávce si jde Regenerace i Liduška sednout ke stolu a my všichni se přeme, jestli dostane Vlastoš nabančíno hned nebo až po skončení produkce. Pohledem do ztemnělé místnosti zjišťuji, že komě nás a Regenerace je v sále ještě asi 10 lidí, no prostě natřískáno .... Regenerace nastupuje na druhou půlku programu, Vlastoš tancuje s Muzikantskou Liduškou, Bramborák Janda tancuje s Lanýžem. Jinak se sál, do té doby prázdný, plní do té doby sedícími deseti lidmi. regenerace zdárně dohrává koncert, Vlastoš předává Lidušku majiteli a v tu chvíli přichází pan hostinský, který nevybíravými slovy vyhazuje přítomné ven. jeden z muzikantů Regenerace oponuje hostinskému, že aspoň dopije, načež hostinský zařve "VEN !!!" a to tónem, který nepřipouští diskuzi. Všichni nosí harampádí do našich Tranzitů, ten vaškův je plný tak, že by se už myš nevešla, my jsme na tom lépe. Muzikant, který si dovolil oponovat hostinskému si pod vousy mumlá "Kdybych nebyl vožralej, já bych mu ukázal ...", načež se loučíme a Regenerace odjíždí do Polí. Přichází Miloš s penězi, které ale odmítáme, protože tato akce byla pro něj určitě ztrátová, takže tu domluvenou pětistovku oželíme. Regenerace na naftě propálila určitě víc ...
Obrázky neoplývají kvalitou, neboť byly pořízeny videokamerou přes infra v téměř absolutní tmě ...

                                                                                                                                                


21.2.2004 - Zdice - restaurace "Pod skálou" známá též jako "U chlívků"
Protože jsme ve Zdicích za hvězdy a protože jsme rozjetí, domlouváme pod dojmem výsledků z našich posledních hraní v restauraci "U Chlívků". Slíčná to dívčina, která to domlouvala zřejmě netušila, koho si do nálevny bere, neboť kromě večeře přislíbila i peníz, který jsme ale odmítli. Celou tuto akci jsme vzali pouze jako veřejnou zkoušku, neboť potřebujeme prorazit a dokázat ostatním své kvality. Přijíždíme tedy stále nestartující Troskou před Chlívky a vykládáme. Vzhledem k tomu, že je na plagátu napsáno "Ackcellent" a malými písmeny "Bigbeat", nikdo z přítomných netuší co bude a všichni předpokládají že právě nastupuje nějaká místní barová kapela a že tedy bude trachtace. Stavíme aparatůru i světla a místní štamgasti se podivují, co všechno sebou tahají barové kapely za harampádí. Dáváme každý pivo a opatrně, abychom nebyli pod vlivem dřív než bude trachtaci konec, usrkáváme zlatavý mok. Zjišťujeme, že mezi hosty sedí i ta jemník místního Kulturního domu Přemek Landa, který se k nám hned halasně hlásí a přes celý lokál na nás huláká "HHHVĚĚĚZDÝÝÝ". Stejně jako vždy předpokládáme, že návštěvnost bude mizerná, takže celou akci bereme zvesela. Kolem dvacáté hodiny zapínáme světla a jdeme hrát. Začínáme o5 Ropuchou. V polovině první písničky, kdy hrajeme do prázdné tmavé místnosti, přichází někdo z vedlejšího traktu restaurace, že je to moc nahlas. Tlumíme zvuk a hrajeme druhou písničku. Moc nahlas. O5 tlumíme. Třetí písnička jsou jako obvykle "Narozeniny". Moc nahlas. Tlumíme. Aparatůru jsme mohli dneska klidně nechat doma, neboť ji v pohodě přehulákáme. Po asi 35 minutách hraní, kdy jsme ještě asi 10 zeslbovali zvuk, děláme přestávku a bereme zavděk stejkem s broskví a hranolkami. Hrajeme druhou půlku programu a na několik volných židlí si přišlo sednout několik lidí, co už se nevešli vedle do kójí resp. do chlívků a tváří se, že je naše muzika nesmírně zajímá. Starší pár dokonce spontánně tleská, a tak spontánně staršímu páru za potlesk děkujeme. Když vyčerpáme repertoár Ackcellentu a cheme balit, přichází slečinka, která akci domluvila s poděkováním, že se to všem ve vedlejším traktu restaurace strašně líbilo, jestli bysme nemohli ještě přidat. Takže jsme ještě asi hodinu hráli písničky z Nablindu a nějaké vodrhovačky z country. Když už jsme toho měli asi tak akorát naložili jsme věci do Trosky, poděkovali za jídlo a pití, peníze jsme odmítli, já jsem sedl do Trosky, ostatní se do Trosky pořádně opřeli a zatlačili, čímž se nestartující Troska na druhé převalení rozjásala a jeli jsme o kilometr dál zase to naše harampádí vykládat. Stejk s hranolkama byl ale super ...
Po týdnu, kdy jdeme ke Chlívkům na pivo zjišťujeme, že dívčina dostala funkci vrátné v kovošrotu (asi za odměnu) a vedoucího Chlívků dělá o mnoho ošklivější chlap.
13.2.2004 - Zdice - školní ples

Kromě kladných i záporných zážitků jsme zde nabyli i jeden vyloženě negativní, a to ten, že nám ty malý zmrdi ohnuli obě zpětný zrcátka u Trosky, přičemž jedno z nich rozbili úplně. Jestli tohle jednou bude vydělávat na náš důchod, tak potěš pámbůch. Ani se nedivim Špidlovi, že chce důchody zrušit ...
Vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku času píšu tyto vzpomínky až na po čtyřech měsících, takže asi bude vzhledem ke stavu mé paměti dost kruté si na všechny detaily našich trachtací do detailu vzpomenout.
Akci jsme slíbili pod dojmem dobrého ohlasu hraní na Jiřinkových slavnostech. Trošku mne zarazilo, že celou akci pořádá 5 lidí. Postupem času jsme zjistili, že každý z pořadatelů má jiné představy o průběhu školního plesu a tak jsme na poslední chvíli ještě honili vše možné i nemožné. Ředitelka školy nás odkázala na p. Klatovskou, která bude vše zařizovat. Zvučit celou akci měl vedoucí zdického kulturního klubu, Přemek Landa, který měl do našech přestávek pouštět disco z CD. Protože znám stav místní aparatury, byla mi tato informace krajně podezřelá a Přemkovi hned telefonuji. Přemek se do telefony chytá za hlavu a potvrzuje, že sice bude pouštět diskotéku, ale zvučit bude Jirka Klatovský, místní to zvukař. Aparatura ale zůstává a sebelepší zvukař množství vstupů do mixu neznásobí. Volám tedy Jirkovi Klatovskému a ptám se jej na aparaturu a zvučení. Vzápětí jsem posílán do méně přístupných míst pod zády s oddůvodněním, proč se tak blbě ptám, když místní aparaturu znám a co umí, to už jsme taky poznal ... Pravda, kdysi jsem místní kulturák zvučil... Takže jednoznačně informuji muzikanty o tom, že sebou musíme vzít i celý aparát, a to vč. světel. Poblijóni záři štěstím, protože už dlouho neměli možnost tahat rack se zesilovači, který má asi 50kg a jehož nošení je vždy všemi vyhledávaným zpestřením našich produkcí. Domluva s pořadateli je asi taková, že budeme hrát asi 2 - 3 série v druhé polovině programu. V té první dostanou žáci hodnotné ceny a vystoupí místní dětský pěvecký sbor.
Z práce tedy vyrážím již s předstihem a s částí kapely nakládáme harampádí. Odjíždíme do kulturáku a i přes ujištění, že kulturák bude od 17:30 otevřen, nikde ani noha. Vzhledem k tomu, že v 19:00 má program začít a za hodinu nenazvučíme i kdybysme se zuli, otevírám kulturní stánek vlastním klíčem, co mi zbyl ještě z dob zvučení a rychle nosíme věci dovnitř a stavíme. V 18:00 máme postaveno a zkoušíme zvuk. Je strašný. Dlouho jsme tu nehráli a člověk si místní příšerné (netlumené) akustice rychle odvykne. Chtělo by to hlavní sál něčím vytlumit, neboť se zvuk strašně vrací. Když procházím kolem dveří na sál, napadne mě podívat se na itinerář celé akce, který je na dveře vylepen - a nevěřícně zírám. Skupina Nablind zde dnes vůbec nevystupuje. Polévá mě horký pot, neboť když se 5 pořadatelů nedokáže shodnout na tom, jak proběhne zvučení kapely, proč by jeden z pořadatelů nemohl bez vědomí ostatních vyměnit hlavní hvězdu programu, tzn. nás ?? V duchu si ještě procházím veškeré informace ohledně data a hodiny vystupování, ale nikdo žádnou změnu nehlásil. Dokonce ani na Přemka a jeho disco nezapomněli, jenom ten název "Nablind" tam nějak hledám marně. Nakonec přichází sám Přemek s tím, že všechno co bylo dohodnuto platí a kdy máme hrát se dohodne teprve na místě, neboť původně plánovaný program bude asi kratší, neboť pár čísel vypadlo. Neboť vzpomínky na hraní s Katapultem jsou ještě živé, Přemek si z nás co chvíli dělá legraci a přirovnává nás ke hvězdám a různě do nás rejpe ... My se nebráníme, jako hvězdy víme, že závist okolostojících je nesmírná a stejně jsme si chtěli zvyknout na náš nový úděl a skutečnost, že budeme na ulici stále častěji a častěji poznáváni a oslovováni, takže nám to nevadí. Akorát o autogram si zatím nikdo říct nepřišel, ale i to doufáme jednou přijde .... Přichází ředitelka školy s tím, že na baru je otevřen účet, abychom se šli zatím občerstvit. Prý jsou pro nás připraveny chlebíčky, káva, pivo a pro řidiče i nějaké nealko. Vzhledem k tomu, že tu jsme již hodinu a půl a další hodinu tady budeme tvrdnout bez práce, jdeme na bar. Požadujeme pro každého 2 chlebíčky, každý se dává pivo (0.5l 17,-), Jarda Bejbl Bábel si dává limonádu (2dl 22,-), všichni si dáváme kávu a nestačíme se divit. Chlebíčky prý vůbec nejsou pro nás, neboť je jich málo, párky nejsou vůbec a suchej chleba nám taky nedaj, protože ten je pouze k párkům a ty jak víme nejsou. Čokoládou a sušenkama se sytit nechceme protože to je, jak víme, vo červíky ve stolici a taky nechceme bejt ani jako Ropucha abychom jedli samotnou tatarku nebo hořčici - tak špatně na tom zase nejsme. Takže volíme hladovku a vzápětí si vzpomínám, co se mnou dělá pití piva nalačno. Nedá se nic dělat, dneska to hold qůli dětem přetrpíme. Hlad je ale hlad a tak do začátku naší produkce již máme každý v sobě piva dvě - ti rychlejší dokonce tři. Chtě nechtě, hrát začínáme stále hladoví avšak všichni již mírně podnapilí. Taky to podle toho vypadá. Na sále stoly s chlebíčka a rodiče s upřeným výrazem na nás. My na oplátku upíráme zraky na jejich chlebíčky, která jsou nám upírány a v pauzách srkáme pivo. Děti se ale baví znamenitě a vzhledem k tomu, že nikoho nenapadlo otevřít okna nebo jiným vhodným způsobem zajistil větrání, je na sále vzduch, že by i hůl stála. A my v tom máme pít pivo a hrát. Naštěstí přichází přestávka a Přemek pouští aktuální novinky světové popo music, tzn. čívavu, redy kirkens a podobné vodrhovačky. Děti šílí a jsou na vrcholu extáze. To ovšem přičítáme spíš zoufalému nedostatku kyslíku než kvalitě aparatury. Dopíjíme pivo, co máme ke svačině a jdeme na druhou sérii. Druhá serie je o poznání lepší, ba je úplně vynikající, neboť jsme se již rozehráli a rozezpívali a jsme všichni v náladě. Smutnými pohledy pozorujeme z výšky podia prázdnoucí stoly rodičů a přátel školy a hlavně mizející chlebíčky... Zůstává jich již na stolech opravdu pouze sporadicky. Hrajeme a srkáme pivo, které je zadarmo (jaxi stále ještě myslíme) .... Při druhé přestávce odchází 2/3 rodičů i s dětmi - hlavně protože že snědli chlebíčky a shlédli své bavící se potomky a tudíž je jejich další setrvání zde zbytečné a taky proto, že na sále se nedá dýchat a kvalita vzduchu je zde taková, že by i hůl stála. Jako svačinku zakusujeme naši druhou a tedy poslední kávu a zbytek zvětralého piva. Nechceme vypadat jako debilové a škrti (co bychom neudělali pro děti) a tak nastupujeme na poslední sérii a už se těšíme na hospodu a aspoň kousek feferoňáku, neboť pivo sice nakrátko zahnalo hlad, ale vzápětí bylo ledvinami úspěšně vyplaveno a vyčůráno a žaludek zlomyslně žádal stále víc. Na sále je asi 20 dětí a zbytky učitelského sboru. Dohráváme sérii, uklízíme herberk a ptáme se učitelského sboru, jestli se to dalo s tou akustikou vůbec poslouchat. Učitelský sbor přikyvuje, že to bylo pěkné i když my si myslíme svoje neboť víme jak to má vypadat správně a odnášíme věci do Trosky. V tom přichází Vlastoš s informací, že majitelka baru přišla s tím, že zavírá a kapela má na lístku 640,- a kdo to bude platit. Nechápavě na sebe hledíme. Argumentuji, že to platí dle dohody škola. Nikdo z pořadatelů tady ale už není a majitelka baru chce mít peníze dneska v kapse - škola svoje účty již vyrovnala a tím pro majitelku baru celá akce skončila - zbývá pouze kapela. No a o té nikde nebyla řeč, takže si prý jede celou dobu za své. S hubou otevřenou lapáme po dechu a pokoušejí se o nás mrákoty. Vlastoš tedy informuje, že je právě (vyjímečně) při penězích a že útratu zatáhne. Basák Bejbl vytahuje 120,- za svých 5 limonád (2 dl) a ostatní slibujeme doplacení Vlastošovi hned jak dostaneme každý svůj díl peněz za hraní. Učitelský sbor se pomalu trousí pryč a my pomalu nosíme herberk do Trosky. Samozřejmě až na Libora Macha, který je invalida a nemůže nosit nic těžkého, takže raději nenosí vůbec nic. Vzápětí zjišťuji, že jsme v kulturáku sami a nebýt mých klíčů tak jsme se sem ani nedostali a ani za sebou nezamkli - takže jsem byl vlastně pořadatel já ... Oba Liborové okamžitě odjíždějí domu, Bejbl také a já s Vlastošem jedeme s Troskou skládát herberk do zkušebny a nadáváme na ostatní, že nám s tím nepomohli ... Sedáme do Trosky a zjišťujeme, že ty malý parchanti nám ohnuli obě zpětný zrcátka, z nichž jedno se jim podařilo rozlomit úplně ... Třetí den jdu do ředitelny pro peníze za akci a argumentuji nezaplaceným lístkem. Odpovědí je mi lakonická poznámka: "To jste jim měli říct, že je to v naší režii a že to zaplatí škola" ..... a bylo to vyřízené, předražené pití jsme si tentokráte zaplatili sami ... ale co bysme pro ty děti vlastně neudělali ...

2.2.2004

A je po všem. Všichni už jsme zase normální a vrátili jsme se spokojeně k našim rodinám. Jsme bohatší o pár fotografií, hodinovou videokazetu naší produkce a spoustu nových zkušeností. Takže se v rychlosti vraťme do 30.1.2004 .....
Na pátek 30.1.2004 jsme si všichni kromě Dalibora Jandy vzali dovolenou abychom mohli ještě dopoledne udělat zkoušku. Libor, který neustále sliboval jaxi to zařídí nakonec přišel s tím, že zůstane v práci sám a tudíž svůj džob nemůže opustit a přijde až na dvanáctou . Takže jsme si to dopoledne každý zařídili po svém. Já jsem ještě narychlo dodělával vizitky, které jsme nakonec položili ke kase. Zkouška dopadla docela dobře, Janda sice vykazoval jisté známky nervozity, ale dalo se to snést. Snažili jsme se zachovat klidnou hlavu a rozumně uvažovat nad programem a skutečností že se nám všem klepou nohy a že bychom tady neradi něco zapomněli i když to máme ke kulturáku asi kilometr. Zjišťujeme, že náš program má asi hodinu a jsme s tímto stavem spokojeni. Úderem čtrnácté hodiny odjíždíme do místní restaurace "Pod skálou", které ale nikdo neřekne díky kójím jinak než "U chlívků". Každý dáváme oběd a jedno pivo abychom zahnali trému. Zatím jsme v pohodě a povídáme si o docela obyčejných věcech.


                                                                                                                                                

Postupem času však každý dojedl, každý si dal kávu a další pivo a řeč vázne a vázne ...  Před pátou hodinou přichází ke chlívkům vedoucí místního kulturního klubu Přemek Landa, který je i spolupachatelem dnešního večera a dává si sváču na vidličku.  Povídáme si o dnešním večeru a hltáme organizační informace. Vzhledem k tomu, že nám bylo doporučeno, abychom pozvali na trachtaci co nejvíc našich příznivců, během předchozích 14 dnů jsme 2x projeli berounský okres křížem krážem a téměř všude visely naše plakáty. Za tuto skutečnost nám bylo patřičně vynadáno. To se prej nesmí ... Pomalu se blíží šestá hodina a tudíž termín našeho odjezdu do kulturáku. Strháváme tedy plakáty z Trosky abysme Oldu zbytečně nedráždili a vyrážíme do kulturáku. Vykládáme harampádí a nasáváme atmosféru chvíle. Legendy mají právě zvukovou zkoušku a tak se klidíme k záchodkům. Trosku parkujeme do dvora kulturáku a já zjišťuji, že Troska odmítá startovat, resp.  snaží se ale startér se pouze volně otáčí a nepřiskakuje. Zachovávám klid a utěšuju se, že až ukončíme  produkci Troska se sama opraví a k naší nezměrné radosti sama naskočí. Jeden z techniků nás vyzývá abychom si odnesli nástroje na podium a Katapult se klidí do šatny.  Zvučíme a jsme zatím v klidu. Všichni jsou na nás velice hodní a uklidňují nás, že to bude v pohodě abychom se nebáli. Jsme upozorněni na to, že ten zvuk nebude nic moc, že to ve Zdicích haluje a dělá kouli a že se s tim nedá nic udělat. To mi nemuseli ani říkat, neboť Zdický kulturák s přestávkami zvučím asi 10 let a akustické vlastnosti tohoto kulturního stánku znám víc než dobře. Po první písničce jsme zvukařem uklidněni, že to bude pohoda, že to nemá chybu a že pracovat s náma je paráda. Že ta kapela co hrála před náma (Mej Dej) to měla strašně nahlas a že si furt na něco stěžovali a že se nakonec pohádali, ale my že sme jiný. Zvukař nás též ujistil, že nás vlastně ani zvučit nebude, ale že na nás jenom pustí nějakej program a že to půjde samo. Vycítili jsme že jsme zřejmě v dobrých rukách, neboť nikdo neprudil. Dali jsme tedy Narozeniny a Přízrak abysme věděli, jak dobře se s Lanýžem slyšíme, nechal jsem si ke zvukařově zděšení ztlumit uřvaný odposlech a ještě jsme si prubli Přízrak na zkoušku. Podiový zvukař nechápal, že si chci nechat ztlumit odposlech, když ta kapela před náma to prý chtěla ještě zesílit, tak jsem argumentoval, že chci slyšet sebe, ale i ostatní. Nakonec jsem zjistil, že neslyším kytaru, ale s tím se prý stejně nedá nic udělat, neboť kytara se do odposlechů nedá dát .... Zvukař je zahleděn na Jandovo bicí a mumlá si pod vousy, že by to chtělo ještě dva stojánky, které on ale s sebou nemá. Zatmívá se mi před očima a už vidím, jak jandovo bicí nejsou nazvučeny, nebo jak jedeme pro naše stojánky do zkušebny. Janda protrhává ticho slovy "My bysme pro ně zajeli do zkušebny ...", a kouká přitom na mne. "To je zbytečný", odvětí zvukař, "já je mám v autě". A je vyhráno. Janda dostává do bicích 2 mikrofony a ještě jeden kontaktní snímač. Naprosto v klidu odcházíme na kávu a tušíme, že to bude dobré. V šatně Katapultu zatím vládne hrobové ticho. Jakmile budeme slavný, tak tento systém asi zavedeme taky. Je to balzám na nervy a ideální pro nadcházející koncentraci. My jsme se však zatím koncentrovali šálkem kávy u výčepu a snažili se vypadat naprosto nenápadně ... Sem tam se po očku koukáme na hodiny na mobilu a čím dál tím častěji chodíme na záchod. Odcházím za Oldou s dotazem, kdy jako máme začít hrát, neboť nikdo nám ještě dramaturgii večera nepředstavil. Olda sděluje, že začátek je ve 20.04 a budeme hrát přesně 60 minut. Ještě se dost blbě ptám jak se na jevišti měří přesně 60 minut, když si tam nikdo normální mobil nevezme a hodinky nikdo z nás nemá. Odpovědí je mi pouze lakonické konstatování, že déle hrát nesmíme qůli Katapultu a míň taky ne, protože bysme lidi ochudili o naši šou. Vzhledem k tomu, že máme nacvičený repertoár na asi 50-55 minut předpokládám, že to bude tak akorát a že za těch 5 minut co budou zbejvat do hodiny nás nezastřelej .... O5 odcházíme pít kávu a čůrat a pít kávu a čůrat. Poblijona Jandu odhánim od pípy, která je hned vedle WC. Janda kouká dost dotčeně a objednává si natruc sodovku. Ze zkušenosti vím, co s Jandou udělá jedno pivo a tak mu sodovku povoluji. Je asi 5 minut do osmé hodiny a velím jít do šatny, kde je stále hrobové ticho a připravit se. Šeptem se dohadujeme, jestli nám skutečně Olda měří ty čtyři minuty po osmé, nebo jestli to má na háku. Všichni jsme nervózní jak prvničky a s klepajícíma se rukama odpočítáváme poslední minuty před obecní popravou. Naší ... Je přesně 20.00. Ještě čtyři minuty. Já du domu, sděluje někdo. Ostatní by šli zřejmě rádi s ním ..... V duchu ještě hodnotíme, jestli se stačíme za ty čtyři minuty ještě hromadně vyčůrat, ale vypadá to, že už asi ne, tak si zase hromadně slibujeme, že to teda tu hodinu vydržíme. Vlastoše jsme poslali i s kamerou na balkón a někde by tam měl být i můj táta, který spáchal tyhle nádherný fotky. Vlastoš má nakázáno, aby koncert nahrál naprosto celej abysme si to potom mohli v klidu rozebrat a zjistit chyby, popř. hned někomu za trest nabančit. Ještě minuta. Vypínám mobil s tím, že ani ty moje hodinky nejdou úplně přesně podle grynyče a že se z tý minuty už asi nikdo neposere a velím k výstupu na podium. Letmo zjišťuji, že jsem si nezapnul Rožďala, takže hulákám do mikrofonu "Ahoj Zdice", zapínám zesilovač a aby měly elektronky aspoň trochu času se probudit k práci, oznamuji návštěvníkům, že "Teď vám tady bude hrát jednu hodinu skupina ACKCELLENT". Teprve nyní zapíná Vlastoš kameru, takže o začátek jsme na pásku přišli. Publikum - asi 100-150 lidí - se přesouvá z přísálí do kotle. Zesilovač hraje, Janda odklepává Ropuchu (plagát Zdeňka Hellera jsme pro jistotu nechali doma) a jedeme. 14 dní pilného zkoušení se vyplatilo a kapela je docela sehraná. Nahle bicí znějí jako trabant jedoucí na jeden válec. Janda je nervák a zřejmě mu zase upadla palička. Cítím, že kapela nehraje tak, jaxme naučený, že je to všechno strašně křečovitě, že ta tréma asi působí na každého ale chyb tam moc není. Každou písničku uvádím několika "vtipnými" slovy (za které mě pak Přemek sprdne) a hrajeme. Lidi tleskaj !!! Na tuto skutečnost nejsme zvyklí a tak se pomalu dostáváme do pohody. Zkouším, Narozeniny. Kdesi doma jsem ukradnul malou rádiovku. Nandavám si jí na hlavu (smích) a hrajeme Houmlesáka. Úspěch. Všechny ty písničky hrajeme tak nějak mimo pohodu, všechno je to trošku rychlejší než by to mělo bejt a leckdy jsou moje sóla málo čitelná, protože to prostě nestihnu zahrát. Starý schody. Máme s Lanýžem nacvičenej krásnej dvojhlas. Teprve v noci z kamery zjišťuji, že ho Lanýž nechyt a že to bylo takový trošku pohnojený unissono. Naštěstí ne nenaplňuje moje obava, že zapomenu text a všechno běží jak na drátku. Přízrak - tklivej ploužák a další dvojhlas. Sice trošičku ujetej, ale ladí. Moje sólo má dvě části. Odehraju první a těším se na druhou. Z druhé strany se ale ozve refrén. HA !! Lanýž je taky nervózní a nevydržel napětí chvíle. Zpívám tedy refrén a lituju polovičky sóla o kterou jsem přišel. Na druhou stranu, ženský by určitě házely kalhotky na podium a to by se Katapultu nelíbilo. Sem tam odněkud bleskne blesk, světla svítěj jak o Silvestra, sem tam se za mnou vyhrne oblak mlhy (úplně poprvé jsem si myslel, že za mnou hoří protože nás nenapadlo, že by na nás mohli tento efekt aplikovat). Hrajeme "Blues prázdný kapsy". Protože Janda je nervózní jako pes, nezní to ani jako blues, ale spíš jako polka. Po koncertě povídal Lanýž, že při tý písničce slyšel bouchnout dveře na podiu. Otočil se a ve dveřích usmívající se Olda. Copak se mu asi honilo hlavou ... Jako předposlední písničku hrajeme unylý rock and roll "Když jsme byli malý" s dost stupidním textem. Tato písnička byla do repertoáru zařazena v podstatě pouze z vycpávacích důvodů. Ženeme se rockandrollem, sólo odehrávám popaměti, prsty tuhnou jak je to všechno šíleně splašený a konec písničky. Lidi strašně tleskaj. No to si vybrali tu pravou písničku ... Loučíme se s publikem, sdělujeme, že nevíme kolik je hodin, že jsme sice měli hrát do devíti, ale pokud je to jinak, že to musej přežít a začínáme Vzpomínky. Šlapavka šlape a bez zádrhelů dorážíme do cíle. Lidi tleskaj, Vlastoš vypíná kameru, takže ten úplnej konec na pásku nebude .... Rychle demontujeme naší aparatůru, počínáme si při tom jako mechanici od McLarenu, kabely lítaj vzduchem a v tom přichází jeden z bedňáků a s bohorovným klidem uklidňuje "klucí klídek - je čas". Harampádí odnášíme do šatny a jdeme na pivo, já na kávu a vincentku, kterou jsem si přines. Je mi horko a ani si nevzpomínám na mikinu a 2 telefony v ní. Když si na ní vzpomenu, je už pozdě a šatna Katapultu je zase zamčená. Dnes v Hořovicích totiž hrálo The Teplo - The Beatles revital Kladno a s Luďkem Maulisem jsem měl dohodnuto, že mi přiveze nějaké jejich demo až se budou z Hořovic vracet. Jestli tedy volal, tak měl smůlu - ale na moji omluvu, já se snažil, ale na mé klepání na šatnu nikdo nereagoval. Asi mě měli za nějakého ožralu. Koncert Katapultu končil s půlnocí, tzn. že hráli 2.5 hodiny. Celou produkci Katapultu čekám u kasy, co kdyby se náhodou ve dveřích neobjevil Luděk Maulis, ale nikdo nevchází, naopak několik podnapilých lidí s kopancema pod očima je vyvedeno ven. Několika lidem u kasy ještě sáhodlouze vysvětluji, že The Beatles revital Kladno jsou moji kamarádi a ne ti profláklí Slováci, jak si všichni shodně myslí. Šatna se stále neotevírá, ale my už chceme pomalu uklízet harampádí. Kradu se tedy do šatny přes podium a jsem stopnut jedním z bedňáků, který se jde zeptat jestli si to můžeme odnést. Můžeme, ale pouze za podmínky, že budeme "tišší a hodní". Takže taháme bedny do Trosky zdravíme Dědka s Michalem kteří již jedou domu a zjišťujeme, že se startér neuklidnil. Lanýž je už dávno doma, protože zítra ráno vstává do práce, takže na tlačení trosky do mírného kopečka (asi 15m) jsme sami. Funíme, tlačíme Trosku, někteří i do kalhot, ale Troska zůstává v hlubokém stěhu tvrdošíjně stát. Tohle kolo tedy vyhrála. Jdu za Vaškem Šestákem, který dělá jednoho z vedoucích všem těm pohůnkům, nezavazejům, škublístkům a vyhoďvožralům a prosím jej o dva silné pomocníky. "Neblázni"; radí. "Vezmeme je všechny"; dodává. Jak moudré rozhodnutí to bylo zjišťuji vzápětí. "Ta Troska je moc úzká !!!" pláče jeden ze silotlačů na kterého již nevyzbylo místo na tlačení. Hravě vytláčíme Trosku na silnici, děkuji silákům, kteří ale ještě trvají na skutečnosti, že Troska musí naskočit a bublat a pak teprve prý odejdou. Dělám jim radost, na trojku Trosku nastartuji, z již jedoucího auta ještě hulákáme slova díků a jedeme skládat harampádí. Janda je posera, dostal by doma nabančíno a ještě k tomu vstává do práce, tak utíká spát. My s Vlastošem ještě uklízíme Trosku aby nepřekážela a chceme jít do baru Alpro na kafe. Je však zamčeno a jeden za podnapilejších návštěvníků, který nás viděl, na nás dokonce kroutí hlavou. Nezjišťujeme tedy, co se děje uvnitř a proč je naše přítomnost nevítaná a kávu vařím doma. Nádavkem, jako kdyby nebylo už tak pozdě, ještě pouštím právě nahranou videokazetu a kromě toho, že jsem naší produkcí zhnusen, neb vidím tu nervozitu a uspěchanost s odstupem, dopíjím kafe a klimbám. Vlastoš odchází domů a já ve 2.30 ráno usínám. Nádavkem ještě prospím celou sobotu a nálada se mi zlepšuje teprve, když táta přináší fotografie .... Dle našeho názoru a názoru jiných tedy ta akce nebyla úplně průserová, ale máme my na víc a hlavně to umíme zahrát líp než jsme se předvedli. Zvuk byl dle našeho (na podiu) slušný, lidi příjemný a pouze publikum shodně tvrdilo že nám nebylo rozumět. Takže zvukař měl asi skutečně nakázáno, nebo že by na nás zvolil špatný program ?? Jedna z fanynek dokonce s uzarděním v obličeji přiznala, že se jí náš koncert líbil, že to je její krevní skupina a že jednou budu velkej a slavnej zpěvák (!). Zároveň mi poradila, abych si nechal vyměnit plomby v hubě. Prý to stašně svítí do tmy .... zatracenej amalgám, takhle na nás VZP šetří ...


30.1.2004 - jako otvírák a předkapela Katapultu - Zdice - Kulturní dům

Na konci roku dohodnul Libor Dalibor Slávek Petr a Zora Janda Flossmann Janda s vedoucím místního kulturního stánku, proč sem maj porád tahat předkapely odněkud jinde, když maj naši progresivní kapelu přímo před nosem a nejsou schopni toho využít. Předběžně tedy dostal naší účast od vedoucího potvrzenu s tím, ať dodáme demo. Vzhledem k tomu, že to Libor ohlásil zbytku kapely v restauraci, kde jsme byli na pivu, pokládal jsem Jandovo proslov za velmi blbej a nemístnej vtip, už qůli tomu že se Janda při všech vážných i nevážných větách neustále přiblble usmívá. Beru tedy do ruky svůj mobil a ačkoliv je po osmé večer volám vedoucímu sám. Janda se stále přiblble usmívá. Hlas v telefonu ale Jandovo slova potvrzuje a mě běhá mráz po zádech co to zase bude za průser neboť jsme jako ACKCELLENT od léta nehráli. Takže mám aspoň nějakou motivaci a věci začínají mít spád. Protože již delší dobu nemůžeme cvičit u nás ve zkušebně, je potřeba najít zkušebnu jinou. Po týdnu jednání se mi to nakonec daří a s Vlastošem bleskem stěhujeme aparaturu do nové zkušebny a montujeme a montujeme. Zkouška dopadá docela dobře a některé z písniček dokonce obohacujeme dvojhlasem. Všichni pochvalně qitujeme, že by to zase nemusela bejt až tak strašná veřejná poprava. Kamarádi nás sice od Katapultu zrazují a nabádají k ostražitosti, neb prý tato kapela programově kurví předkapelám zvuk za účelem vylepšení vlastního image. Netušíme proč by tohle měli zrovna oni mít po těch letech hraní zapotřebí ale necháme se překvapit - jsme jenom předkapela určená k zabití hodiny před vlastním koncertem, takže tušíme že tam stejně budeme za šašky a že s náma druhý den nepromluví půlka Zdic, takže to bereme zvesela ....


20.12.2003 - Radouš (BE) - soukromá vánoční oslava firmy SES spedice s.r.o.

Akce byla domluvena již asi 2 měsíce předem, všichni z ní ale měli trochu strach, protože na ní měl zaexcelovat náš nový basák Jarda Bábel. Samozřejmě s sebou vláčíme světla - ze čtyř koupených filtrů vybíráme barvu červenou a zelenou. Ostatní namítají, že jiná barevná kombinace by byla lepší, ale my s Vlastošem víme své, neboť hned druhý den, kdy nám stativy na dobírku přišly, jsme si je postavili večer na zahradě a až do dvou do noci jsme k velké radosti sousedů kombinovali jednotlivé filtry tak, aby výsledek byl co nejlepší. Vzhledem k tomu, že naše Troska je pojízdná pouze s velkým úsilím, kupujeme si Trosku jinou - silnější. Do Radouše přijíždíme včas a rychle stavíme, neboť se ukazuje, že ve firmě nejde jeden počítač. Souvislost to má s naší hudební produkcí asi takovou, že v této firmě dělám údržbu počítačů a dnešní výpadek počítače a moje přítomnost zde jsou dány do souvislosti, a tak jsem náležitě využit nejen k hudební produkci. Mix se nám vrátil z opravy, polovina konektorů nešla, takže jsme zvědavi, co nám s tím v servisu provedli. Letmo zjišťujeme, že jedna ze šavlí zase nejde a hlavně že veškeré naše nastavení je to tam, takže to musíme kompletně nastavovat celé znovu. Lidé se již pomalu scházejí a my budeme ladit do lidí. Jarda přijíždí na poslední chvíli, neboť ho z práce dřív nepustili. S hrůzou zjišťujeme, že basa nedrží géčko a kolík se protáčí, sál kde hrajeme nevá valné tlumení, takže to celé haluje a píská a houká a zvuk nic moc ... Za dlouhých 30 minut se nám podařilo ten šílenej zvuk aspoň nějak ukrotit a tak můžeme začít produkci. Sice to ze začátku nešlape tak jako s Paňákem, ale na to že to je první vystoupení, to není nejhorší. Jarda Bábel neremcá jako Paňák a bez řečí na sebe nechá pražit červené světlo z jedné a zelené světlo z druhé strany, takže zepředu vypadá částečně jako čert kterýmu se z jedný stranu udělalo blbě od žaludku. My ostatní na tom ale nejsme o nic lépe .... Vlastoš tančí s místními děvami a vůbec se nevěnuje zvučení a technice qůli které sem byl přivežen. Průběžně jsme chváleni za kvalitu produkce, neboť jsme prý pořadatele příjemně překvapili. Nu, co dodat ... Udělali nám suprovej řízek (děkujeme moc), uklidili jsme aparaturu a mazali jsme zase domu, kde se všichni najednou rozprchli jako když střelí do fronty na maso a aparaturu jsme museli zase uklízet sami s Vlatošem ...


27.9.2003 - Beroun (BE) - Pivovar Berounský medvěd - Pivní slavnosti
Michal Charvát, Paňák, Vlastoš,  LanýžS Lanýžem (Libor Anýž) jsme byli domluveni, že s sebou vezmeme naše nová světla a uděláme z dnešní produkce šou. Libor to má do pivovaru akorát přes Berounku, takže se nakládání nezúčastní. Nakládám já a Vlastoš a svou ruku přiloží i Paňák. Troska je naložena a já se rozhoduji, jak povezeme světla aby škody pomlácením a odřením byly co nejmenší ... Nesu stojan v krabici - Paňák na mě valí bulvy a dost nasraně se ptá, co to je ? Povídám, že stojany od světel, aby lidi měli šou a třeba i něco "přitlačili" a i do budoucna že to bude profesionálnější, že je to dohodnutý s Lanýžem. Paňák se otáčí na podpadku a se slovy "nehraju" odchází. Povídám Vlastošovi: "Vsaď boty, že nedoběhnu k telefonu (mobil jsem měl doma na stole) a bude volal Libor". Rychlým krokem jdu k telefonu a co se nestalo. Již z dálky slyším telefon neúnavně zvonit - mám to k telefonu asi 30 metrů. Volá Lanýž, že mu Paňák volal ohledně světel. Sděluje mi, že světla tentokráte nakládat nebudeme, že je to sice velká škoda, ale že to vydržíme a že mám Paňákovi vyřídit, že je rád že s ním dneska hraje naposled. Oponuji Liborovi, že nelze vyřídit vzkaz někomu, kdo již dávno odešel ... Takže se aspoň domlouváme tak, že se pro Paňáka stavíme až pojedeme s aparaturou kolem něj ... Naposledy si s Vlastošem opakujeme seznam, co vše v Trosce je a co není abychom snad nedej bože něco nezapomněli a pomalu vyrážíme. Paňák mi nestojí za to abych z trosky vystupoval, takže troubím a prozváním jej a čekáme. Po dlouhé chvíli Paňák vylézá ze dvora. s dotazem : " Máš světla ??". Odseknu pouze "sedni si, nebo ti rozbiju hubu" a odjíždíme do Berouna. V Berouně vládne nálada na Oslavenec Franta Pytlík s kamarádembodě mrazu ale všichni se držíme, protože jsme se zařekli, že pokud budeme Paňáka bít, tak jedině až po produkci aby nebyl poškozen zákazník .... Dneska je sobota. Včera tady hrál Honza Vyčítal se svým orchestrem, a tak se ptám místních jakej to byl šrumec, protože jsem jeho produkci nestih - původně nám bylo slibováno, že mu budeme dělat předkapelu, ale to byly asi pouze dohady z kuloárů, neboť chronologie večera tomu nějak neodpovídala. "Pssst !!!  O tom se tady nesmí nahlas mluvit jestli nechceš bejt v průseru", odsekne tiše jeden z dotázaných a dost daleko bokem od ostatních sděluje, že Honza sice přijel a chtěl zahrát, ale nepřijela aparatůra a majitel aparatury a zvukař v jedné osobě měsíc dopředu sliboval, co všechno už zvučil a jaké má výsledky a neustále ujišťoval a ujišťoval až byl onen kritický den produkce a zvukař nikde. Hrát se mělo od 19.00. Aparatura přijela v 19.10. Na place asi 300 lidí. Zvukař prý obhlídl podium a sdělil, že tolik drátu nemá, že přivezl pouze jeden mikrofon a bednu .... a odjel. Majitel pivovaru byl samozřejmě zralý na infarkt a vše co by tedy mohlo faux paux připomínat bylo zapovězeno pod trestem strašné smrti, což je ale na druhou stranu pochopitelné. Takže podnik vrátil lidem vstupné a všichni se zase pokojně rozešli do svých domovů. Večer u stolu prý akorát zahráli nějací místní šmrdlálistí, ale pouze na hubu, takže to nebyla ani malinká náplast nad zlikvidovaným večerem ... Sděluji tedy ostatním co se včera přihodilo a ostatní přikyvují, neboť už o tom vědí - těm to zase po strašlivém zapřísahání řekli ostatní místní.
   
Paňákova nová basa hraje přes velkou aparaturu nádherně, ale Paňákovi se zase něco nelíbí a kecá a kecá ... V průběhu produkce se nemůžeme ubránit pocitu, že Paňák hraje do některých písniček bludy, a to ne, že by měl baskytaru se šesti strunami, ale že tisíckrát ohrané věci z dob Zelenáčů 68-71 mu prostě nestojí za to, aby si je aspoň občas doma nasucho přehrál, takže je prostě zapomněl a tóny loví ve vzpomínkách .... ty jsou ale k jeho škodě notně zředěné pivem ... Vytahuji fotoaparát, který jsem si sebou vzal za účelem zhotovení aspoň jedné fotografie z každého hraní a chci fotit. To zmerčí jeden z posluchačů a neustále po mě chce abych jej vyfotil s Frantou Pytlíkem, neb je jeho kamarád a má dneska narozeniny. Když to opakuje už asi podesáté, odebéřu se s foťákem ke stolu, kde sedí dva tisknoucí se ochmelkové a fotografuji. Do toho přichází další požadavek. Zahrát Frantovi Pytlíkovi písničku, protože má dneska narozeniny a do mikrofonu to výslovně uvést. Nechci se dohadovat s ochmelkou, který většinu slov obtížně cedí skrze zuby, rezignuji na svou funkci a před další sérií uvádím oslavence jakožto hvězdu večera a vynáším množství jeho zásluh při budování naší krásné socialistické vlasti ačkoliv jej vidím poprvé v životě.... Nutno poznamenat, že slavnosti piva byly docela správnou pitkou, na nádvoří šrotiště obrovskej kolotoč s jízdou za 20 Kčs a ještě dle tabulky na kolotoči zjišťujeme, že těch atrakcí tady bylo včera povícero ...
    Standardně končíme akci po půlnoci a jsme dotazováni, zda-li bychom neodehráli Mikulášskou. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli je již Paňák odejit, sdělujeme že jsme bez basáka a že se do týdne ozveme. Lanýž bleskem kontaktuje Jardu Bábela, ten slibuje pomoc, ale posléze se dozvídáme, že kapela je již dohodnuta. Za 14 dní se dozvídáme i skutečnost že se nikdo nezajímá ani o Silvestra, takže díky Paňákovi jsme přišli o pár super kšeftů, ale aspoň budeme po létech na Silvestra zase doma s rodinou ...


26.9.2003 - Zdice (BE) - Jiřinková slavnost Základní školy Zdice
Nejdřív jsme se této akce dost báli, neboť co je v domě není pro mě, ale pak jsme na to kývli a dobře jsme udělali. Počasí bylo vynikající, nálada byla vynikající a Paňák se předvedl s novou šestistrunnou baskytarou na kterou ještě neuměl, a tak co chvíli šahal někam jinam než měl .... Protože  ale byla docela hezká,  tak jsme ho nechali, ať tedy s náma hraje ... Celou dobu jsme hráli v podstatě po zpaměti, neboť odposlechy strašně vazbily, což je i z fotografie pochopitelné - ta stříška nad vchodem do tělocvičny tam neměla být - takže odposlechy jsme měli staženy na minimum. Jako školáčci jsme si tu stříšku ale docela chválili, zvlášť v zimních měsících, takže jí tam asi nechaj ....
Na slavnosti nabízeli děti za tučný peníz své výrobky - dá se říci že pěkně vyvedené, takže jsme pustili chlup a domu také něco přinesli ... Po jedné písničce se po naší pravé straně ozval bouřlivý potlesk. To se místní kuchařky původně najaté na vaření kávy odhodlaly vyhledat zdroj hluku (to jako nás) a celou sérii potichu poslouchaly. Samozřejmě že tím okamžikem podávání kávy skončilo. My už byli po kávě, takže nás to až tak nemrzelo ... A kolem nás chodily děti všech ročníků a velikostí sem a zase tam a korzovalo se a vybíralo a nakupovalo a ti nejšťastnější honili mičudu na blízkém hřišti. A do toho někdo (zřejmě to byl Libor Mach) utrousil: "Já se v podstatě těm pedofilům ani nedivim ...". My teda taky ne ... Vzhledem k tomu, že jsme hráli pro první až pátý ročník - ti starší mi přišlo že tam zastoupeni nebyli - jsme byli nuceni konstatovat, že některé dívky jsou vyspělé více, než leckterá dáma naší generace dnes .... hold vitamíny jsou svinstvo ... Přichází paní ředitelka školy a děkuje nám za produkci a prosí nás jestli bychom nezahráli na plesu školy někdy v únoru.. Paňák mezi zuby utrousí:"Já se toho Nablindu snad nezbavim", ale ples slibujeme a blba si nevšímáme ....


30.8.2003 - Stašov (BE) - soukromá narozeninová oslava
Tato sešlost usnesla se v podstatě narychlo, o to víc však byla spontánní. Máme to ze svých skromných příbytků do Stašova co by kamenem dohodil a zbytek došel a tak vyrážíme velmi zvolna. K tomu ještě někde doma ztrácím klíče, a to jak od domu, tak od Trosky, takže hledáme a čekáme a hledáme a čekáme. Po půlhodině hledání, kdy jsme s Paňákem prošli celý dům dvakrát a všude si opakujeme kde jsme oba byli, což je v podstatě zbytečné, protože klíče jsem někam pohodil já, klíče nacházím na závaží u vrat a já si najednou z ničeho nic vzpomínám, že jsem je tam položil s tím, že je to dobře viditelné místo "na ráně" kde prostě nelze klíče přehlédnout. Hold stárnem ... Zapomněl jsem ještě uvést, že asi tak dvě hodiny před tímto extempore jsem na Trosce vyměňoval brzdovou pumpu, neboť i poslední brzdící kolo Trosky vypovědělo poslušnost. Odvzdušnit se však již nepodařilo a tak jedeme do 5 km vzdálené vísky na dvojku a při brždění je potřeba 2x našlapat. Jinak je Troska v perfektním stavu - tedy kromě věčně prázdné nádrže ... Libor Mach s námi tentokrát nejel, neboť mu nestálo za tak mrzutý peníz startovat auto. Nevadí, celý večírek se nakonec ukázal velmi neformálním a bicí nechyběly ...
Do Stašova přijíždíme s asi půlhodinovým zpožděním, ale nevadí to, neboť oslavenec ještě čutá míč na hřišti neb jest fotbálista anébrž míčočud hřištní. Leje jako z konve a protože stále ještě nevíme jestli máme hrát venku (už je zima) nebo vevnitř (tam je o poznání teplejc) sedíme v místní restauraci a každý
pijeme pivo. Za chvíli se začnou trousit i ostatní fotbálistí včetně uštvaného oslavence. Místní vyhráli 3:0. Teplota venku - a po dešti - kvapem klesá, a tak protože už nejsme nejmladší, budeme hrát vevnitř. Ve Stašově je parádní stupínek, takové malé podium a tak si s Liborem říkáme, že jsme měli vzít naše nová "show" světla, která jsme si za tím účelem koupili. Sami - bez Paňáka, který na rozdíl od roku 1989, kdy tvrdil, že je jedno jak to hraje, hlavně že to svítí a svůj zesilovač zdobil ruskou tříkanálovou barevnou hudbou u které jako na potvoru třetí kanál nikdy nefungoval, se dneska zařek, že světla hřejí a že mu asi bude horko a jestli toho máme vůbec zapotřebí a jiný slaboduché kecy ...  hold Paňák. Rozsvítili jsme si tedy světla místní, a to světla všech barev - akorát bílý nebylo. Zkouším i něco vyfotit, ale osvětlení je tak mizerné, že přepínám na infra aby z těch lidí dole aspoň něco bylo... Začínáme hrát, je to trochu nahlas, sál nepatří k největším a koule jak má bejt. Skoro všechno se vrací nazpátek. Paňákovi dokonce i pivo. Po první písničce všichni tleskají jako jeden oslavenec. Dneska nám tady bude dobře .... Pouštíme se tedy do práce - písnička střídá písničku, sem tam někdo zatleská, sem tam někdo trsne křápem. Oslavenec nese na stůl kousky prasátka, které teda za oslavencovo stáří vůbec nemohlo. V porovnání s Líšnou se nám kůži (byť vypadala sebenádherněji) už přinést neopovážili - už proto, že si Paňák zapamatoval, jak taková vepřová kůže vypadá .... sám jí totiž má už od dětství na bříšku a na prdelce.  Hrajeme Mašinku a dav dvaceti lidí se zvedá ze židlí. Stejně je to ale krásnej song, co ?? Ten co šel jako první, krade nějakému místnímu miminku panenku z kočárku a už si to ten lidskej had žene sálem. Zatáčky vybíraj s největšíma obtížema a vždy pouze s kvílením pneumatik. Naštěstí písnička končí a ten co šel první vrací panenku zpátky do kočárku. Co taková blbá písnička s lidma dokáže udělat .... Libor se dneska zařek, že o půlnoci končí protože jde v neděli do práce. Je neděle, čtvrt na jednu ráno a všichni včetně kapely (mimo mě a moji studniční vodu) nerušeně konzumují pivo. Honím tedy poblijony aby šli hrát když se odpoledne tak tumlovali. Lanýž se jen tak mimochodem ptá kolik je hodin a když mu ukazuju hodinky, hrozí se. Jdeme na poslední sérii, hrajeme a zpíváme jako Kája Gottů a loučíme se jako vždycky Jasnou zprávou. Lanýž svůj slib nedodržel a do postele doráží až kolem druhé ráno, stejně jako my.


29.8.2003 - Paňák hlásí, že mu zesilovač vyhořel, takže za částku 10.000,- dostane zájemce baskytaru Hohner s vyhořelým zesilovačem a bednu.


19.8.2003 - Paňák prodává baskytaru i s aparátem - cena k jednání asi 10.000Kč - tel.: 606250598


16.8.2003 - Líšná u  Zbiroha - soukromá oslava
Přijali jsme v úterý požadavek na hraní na soukromé slavnosti, a protože jsme neměli na sobotu jiného programu a i Paňák se cítil střízliv, akci jsme přijali. Zprvu jsme byli ujišťováni, že se jedná o narozeniny, ale pak se ukázalo, že to byl svátek, což ale na celé akci nic neměnilo. Usmyslel jsem si, že koupím za kapelu oslavenci flašku, ale pak se na to nějak v návalu práce zapomnělo, no snad nám to odpustěj ....

 Příjezd kapely do Líšné byl požadován na 16.00. Protože ale na všechny naše akce jezdíme včas, vyjma akcí, kdy přijedeme pozdě (protože se něco zapomene a musíme se vracet), byli jsme v Líšné již o půl třetí. Pořadatelům jsme tím zřejmě udělali velkou čáru přes rozpočet, protože jak jsme posléze zjistili, celá akce byla přísně časově naplánována, a tak jsme jim tu radost trošku zkazili ... Ihned po příjezdu na náves, kde jsme měli s pořadateli sraz, se všichni začali shánět po nálevně. Byla nedaleko, avšak zavřená. Ale to již přicházel hlavní pořadatel a poblijóni se tudíž nestačili ukázat v tom horším světle. Vjíždíme Troskou do nedaleké zahrady, kde se má trachtace odehrávat. Spousta nechápavých pohledů. Představení hlavní oslavenkyni - teprve nyní zjišťujeme že je to žena, neboť se celou dobu mluvilo o oslavenci. Vykládáme harampádí z Trosky. 
    A pak se to najednou z ničeho nic stalo. Přišla ONA a zeptala se, jestli něco nepotřebujeme, že nám byla přidělena, kdybychom jako něco potřebovali.  No, potřebovali jsme najednou všichni, ale jak jsme posléze zjistili, zrovna námi požadovaná služba nebyla jako na potvoru mezi nabízenými. V kapele zavládlo hrobové ticho a všichni se snažili nekoukat tam, kam se oči samovolně stáčely. Až teprve v průběhu večera přišel její dědeček, zamáčkl slzu a sdělil nám, že chodí teprve do osmý třídy... (Veronika (taxe jmenovala), ne ten dědeček). Kapela byla tedy terorizována hormony nejrozmanitějších druhů a v průběhu večera jsme občas myšlenkou zapomínali být věrnými manželi, Paňák nemaje manželku pak věrným zoofilem. Všichni namísto toho, aby si pivo objednávali najednou, si jej objednávali většinou postupně, aby to nádherný tělo mohlo co nejdelší dobu co nejblíž k nám a my do toho krásnýho výstřihu mohli koukat co nejdýl ....  ten den jsme pohledem zhřešili všichni ...

Vzhledem k neoficiálnosti oslavy měl Paňák povoleno vzít si sebou tričko se smrtkou, tentokrát nás ale překvapuje a bere si smrtku úplně jinou než do Karlštejna. Původní smrtka je totiž od Karlštejna ještě umaštěná neboť Paňák se vidličkou najíst neumí a veškeré poživatiny mimo piva jí zásadně rukama. Postavili jsme tedy aparát, zjistili, co kde zase nefunguje, opravili nefungující a zkusili první 2 písničky na zjištění jak to funguje. Vypadalo to, že to asi funguje a žebrota Paňák se hned začal zajímat o to, kde že maj to prasátko, co pořadatel sliboval. Po chvíli též otravuje s jiným dotazem, a sice "kam s ním", neboť nám pořadatel zapomněl ukázat onu místnůstku, kam i pan císař chodil sám a pěšky ... Radíme mu aby zatím chodil za reprobednu, jak už to udělal pořadatelovo vlčák, ale Paňák odmítá s ohledem na nedalekou osmačku a nechce si uříznout ostudu hned na začátku, kdyby mu snad nedejbože náhodou ten jeho chlupatej ještěr upad na zem. Začínáme hrát a vypadá to, že to dneska půjde. Najednou basa nehraje. Všichni se otáčíme a Paňák, který celou dobu co my jsme ladili pidlikal na basu svoje neurčitá sóla, zjistil, že mu aparát nehraje. Ozývaly se z něho zvuky ne nepodobné ladění rádia popř. lámání kamene ve velkolomu Čertovy schody. Paňák chvíli laboruje s čudlíky a já pro jistotu hledám kabel, kterým standardně připojuji Paňáka s basou do mixu. Naštěstí na mě poblijóni volají, že už je vše v pořádku, že je problém pouze v ekvalizéru, což je část zesilovače v podstatě postradatelná, a tak je nastavení korekcí provedeno tak, aby zesilovač vyluzoval zvuky pouze žádané. Nikdo z nás se při produkci nešetří, Já s Lanýžem řveme do mikrofonů jak o poslední hodince, Mach (podle něhož letci pojmenovali rychlost letadel) bouchá do bicích s odhodláním přinejmenším přehlušit nás a Paňák chlastá jak o život. Prasátko několikráte padá do ohně, řetěz převodovky několikráte padá z pastorku, Paňák několikráte padá do trávy. Zábava pěkně ubíhá, všem se zřejmě líbíme a snad jen nerudní sousedé volají na našeho pořadatele (jinak starosty obce Líšná) aby si  "ztlumil to rádio". První nadšenci se vrhají k prasátku a obsluha ořezává na prkénko. Každý na porce ale kouká dost divně, neboť je to samá kůže a masa jen pomálu. Obsluha tedy s provinilým úsměvem jako že jsme jí na ten podraz přišli krájí poctivě od masa. Já již delší dobu konzumuji svoji dovezenou studniční vodu, ostatní se dolejvaj alkoholem. Co chvíli přijde někdo z rodiny a nabízí tu Napoleóna, tu Metaxu s tím, jak je to strašně jemné a lahodné .... Nemůžeme samozřejmě urazit a tak s mottem "Vejdi a neuškoď" poctivě necháváme voňavé a pálící tekutině vejít dovnitř. V zápalu boje si dokonce zahrál hlavní pořadatel trachtace a  starosta obce Líšná na bicí s tím, že už to kdesi viděl v televizi a že to zřejmě umí taky. Jeho synovec se nenechal zahambit a zdatně jej podporoval. Končili jsme přesně v deset večer. Prý aby si vesničané nepletli naši produkci se zkouškou místního rozhlasu a hromadně nepodávali stížnost na rušení nočního klidu. To nám ale vůbec nebránilo v tom, abysme neuklidili harampádí do Trosky a nezasedli s Lanýžem s kytarou k jednacímu stolu, kde seděli všichni ostatní a ještě asi hodinu jim tam nepreludovali unplugged (nahubu). Spojenými tamtamy se nám doneslo, že veškeré sousedstvo prý stálo u hradeb a poslouchalo. Vyrážíme domu příjemně unaveni a jsme rádi, že jsme našli nové a tak příjemné přátele. Domu jsme jeli přes Žebrák, neboť Troska je stroj velmi hladový a jedině v Žebráce maji nejlevnější benzín. Sesedám se stroje, čepuji, jdu platit, a hle! Zdická policie - no zdravíčko, svět je strašně malej, ale nepožil jste, že ne ?? No ani náhodou, přece mě znáte ....že ano ? Ale zajisté, tak šťastnou cestu a hodně kilometrů bez nehod .... Děkujem ... Udělám dva kroky a hle: kamarád Zdeněk Vinš - topenář, kterého jsem asi 2 roky neviděl, ale kterému jsem asi před 3 hodinami volal a celý ve svatebním. "Co blbneš ?? Tys utopil starou ?". Zdeněk nakonec vysvětluje, že náš společný kamarád Zdeněk Simr se právě oženil (po asi pětiletém fungování na psí knížku) a jsme oba rádi, že se po tak dlouhé době vidíme. Doma vyhazujeme oba Libory a Paňák jde se mnou vykládat harampádí. Neustále žebroní abych jej šel vyprovodit aspoň k Oktábcům, ale protože já nejsem  ani homosexuál ani zoofil a chce se mi již spát, zanechávám Paňáka za dveřmi na pospas osudu ... 

 

 


Žebrota Paňák si vybírá vždy ty nejlepší kusy masa

Kluci s klukamááá, ....
holky s holkamááá, ....

12.8.2003 - Ropucha posílá SMS
Prodám ty moje bubny. Akorat mi prekazej ve sklepe (viz Hellerclub). Zeptej se Bramboraka (Libor Janda), zda je bude chtit. Dik, Ropusak


26.7.2003 - Karlštejn - Romantický hotel Mlýn - Nablind
Taxmesi zase uřízli pěknou ostudu. Ačkoliv naše nepojízdná Troska byla od úterý v servízu (nespojkovala, nebrzdila, a vůbec nedělala spoustu věcí, které by auto dělat mělo...) a náš rodinný mechanik Milan se dušoval že bude v pátek jako rybička (Troska, ne Milan), v pátek na Trosce ještě nebylo autogenem šáhnuto a ve výfuku stále díra jak po zásahu kalašnikovem. S mrazením v zádech zvedám mobila a volám Libora Macha, který akci dohazoval, že by možná stálo za hřích celou akci odvolat, neboť jak se do Karlštejna dopravíme, ví Bůch ...  Libor v zápětí volá zpět, v telefonu bledý až zsinalý a též s mrtvolným potem a hlásí, že paní pořadatelku naše dopravní problémy nezajímají, což je nakonec pravda ... Volám narychlo našeho kamaráda a velkopodnikatele Míru Petrenku, který disponuje lecjakým mobilním parkem a dotazuji se na odvoz do Karlštejna. Míra nabízí tranzita. Jsme zachráněni ...

V inkriminovaný den se scházíme kolem 14.00 - ze zkušenosti víme, že nakládání nám většinou zabírá kolem hodiny. V 15.00 máme skutečně naloženo a hodláme pomalu odjet, když v tom volá náš rodinný automechanik, že troska je již opravena ... Nechává nás to klidnými a vyjíždíme přes Beroun, kde nakládáme oba Libory - Macha a Lanýže. Libor Mach, u kterého se všeobecně ví, že jeho páteř drží stejně jako ta moje na čestné slovo, se usazuje na předním sedadle a oba poblijony strkáme dozadu. Vzhledem k tomu, že Tranzit nemá zadní sedačky, vzal jsem z domova obyčejné židle. Nikdo z nás stále ještě neví o jámě lvové, do které jedeme, neboť všichni jakž takž známe Karlštejn a předpokládáme, že budeme hrát někde v hospůdce směrem k hradu. Namísto toho dle instrukcí přejíždíme na druhý břeh a jedeme podél vody k našemu hotelu "Mlýn". U brány zjišťuji, že někdo zaparkoval modrou oktávku tak, že nelze projet ani tam ani sem. Libor Mach, který je strůjcem dnešní akce, vylézá ven a jme se hledat viníka. Za chvilku se vrací se zprávou, že viníkem je návštěvnice-žena-řidička a že za chvíli zjedná nápravu.
"OK", povídám Machovi, "takže ty dva vzadu nebudeme zatím ukazovat, že jo ?"
"Nojo, dej jim náhubek ...", odvětil oslovený ...
Tu teprve s hrůzou zjišťujeme, co to s sebou vláčíme za exota.  Všichni se domníváme, že jsme jakž takž oblečeni. Kulak Paňák (Paňákus Slámus Sedlákus) si sebou ale veze své opocené pumpky a obnošené tričko Irón Mejdej s lebkou přes všechna prsa. A že Paňák má prsa .... Leckterá ženská by se mohla stydět .... Pravda, že paňákovo tričko bylo o dost dražší než naše nažehlené košile .. Až do poslední chvíle předpokládáme, že Paňák z futrálu v posledním okamžiku vytáhne aspoň trošku ucházející oblečení. Nevytáhnul.... Přecházíme tuto skutečnost mlčením a vírou, že si toho pořadatel nevšimne. Jsme totiž součástí nějakého kulturního programu pro pražskou pobočku snad nějaké americké firmy a místní sešlost podle toho vypadá. Snažíme se vybrat aspoň trošku kloudné místo pro bicí, neboť Mach si neustále stěžuje, že mu souprava cestuje po trávníku, a to i přesto, že za tím účelem sebou vláčí koberec. Po chvilce nalézá optimální místo a i my ostatní podle jeho pozice stavíme ostatní aparaturu. Hraje se nám docela dobře, i když šťávu to začíná mít až po druhé sérii, kdy leckteří začínají tancovat. Paňák tancuje již dávno. Poté, co se začne stmívat a dostaneme do naší blízkosti stylovou louč abychom nepadali do vody, protože stojíme na srázu hned vedle řeky, poskakuje Paňák vedle louče. Oheň mu na tváři kreslí strašidelné stíny a někteří návštěvníci znechuceně odcházejí. Teprve později zjišťujeme, že za to nemohla Paňákova vizáž, ale že návštěvníci odcházeli po dvojicích do blízkosti řeky, kde si měli ten večer co říct. Po vynikající večeři (kdy my už nemohli a Paňák stejně jako jindy plakal, že toho bylo málo) odcházíme hrát. Dneska se hraje pěkně a akustika exteriéru je velice chválena. Co chvíli chodíme na toaletu a zjišťujeme, že obyčejnému lidu na jehož počest je celá trachtace prováděna se ten cirgus líbí. Cestou na toaletu zjišťujeme kam až při povodních sahala voda a není nám moc dobře ... přinejmenším by nám to zatopilo pisoáry a my bychom pak neměli kam chodit. Končíme asi o půl jedné ráno a jsme příjemně překvapeni, že místní lidé nám nenadávají do různých forem života, jako to umějí návštěvníci restaurací nižších kategorií, kam též chodíme hrát. Je to prostě akce na úrovni a až na paňákovo zevnějšek se dle našeho celá akce vydařila. Pouze zjišťujeme, že je nutno více cvičit, a to dohromady, neboť Libor Mach s námi běžně nehraje a na výsledku je to sem tam znát. Dohodli jsme se i na rozšíření repertoáru neboť již asi druhý rok je nám předhazováno, že hrajeme moc country (jsme vlastně country skupina) a málo Olympiců a Katapultů, a tak s tím jako máme něco udělat. Tak asi jó. Balíme a nasedáme do zapůjčeného tranzita. Kontrolně se ptám, jestli všechno máme a jestli někomu něco neschází. Jsme všichni a nikomu neschází nic.
Mach se na mě náhle otáčí : " Maj náhubky ??"
Domů dorážíme před třetí ráno a  je to první akce, kdy nejsme servaní od hraní a smradlaví od kouření svých závislých kamarádů. Jen více takových akcí ...


21.6.2003 - Zdice - Koupaliště - Ackcellent
Hned v pondělí objíždím Zdice a okolí s plakátama. Nablind mě může být dneska ukradenej, ale Ackcellent je moje kapela, a tak se snažim neponechat  nic náhodě. V duchu si vysnívám nadšené ovace aspoň stovky návštěvníků. Ještě, že jsem nevěděl o tom, jak to v sobotu dopadne, protože od té doby bych všechny naše oficiální akce ve Zdicích vyměnil za jednu útulnou hospůdku hodně daleko odtud, protože dnes už vím, že Zdice jsou jeden velkej Kocourkov, kde je můžou auta i motorky v obytné zóně na Samohelce jezdit sedmdesátkou, kde si lidi za významného přispění obce vybudují svépomocí sportovní hřiště a další rok jedná obec o odstranění stavby, protože na hřiště nebylo povoleno a spoustu dalších, ale popořádku....
Již v pondělí domlouvám s Kostrou (zdický plavčík), že já jsem ten, co tady v sobotu hrál a že máme dovoleno v sobotu hrát znova. Kostra již o mě ví a slibuje že v 15:00 nám vjezd na koupaliště otevře. Celou akci beru již tak, že to není akce ani města ani Míry a že v tom lítám sám. Pár lidí nám sice vrazilo kudlu do zad, ale dejme tomu - život je boj a fňukat se nesmí. Poctivě objíždím plakátovací plochy, pájim kabely, sháním zvukaře.... V sobotu, asi o půl třetí, přijíždíme ke koupališti a hrůzou nás polévá pot. Ačkoliv praží sluníčko, na koupališti neni jediná noha a celé koupaliště je zavřené na zámek. Takže o dnešní návštěvnosti je již rozhodnuto. O tom, jak je možné že koupaliště, které si na sebe musí vydělat za pouhé 3
měsíce v roce (a to ještě polovinu z té doby proprší, takže lidi nepřijdou), je v hlavní sezóně zavřené, již nediskutujeme. Již před dvaceti léty se na zdické koupaliště sháněl plavčík teprve na začátku července a koupaliště se otevíralo s příchodem prvních mrazíků, takže zdičtí si již přivykli, tenkrát se ale ještě dalo chodit do řeky, dneska je z Červeného potoka pouze 3 metry hluboká obecní stoka. Kostra skutečně přichází a otevírá koupaliště. Plni veselí a elánu stavíme aparaturu a přichází osazenstvo kiosku, které snad dneska tuší tučnou tržbu. V duchu odhadujeme návštěvnost někde mezi 5-10 lidmi. Povídáme si ještě chvilku o tom, který podnikatel by si dovolil nechat v sezóně zavřené koupaliště, popř. jej dokonce v tu dobu opravovat a někdo si vzpomenul i na otvírání koupaliště 1.6. letošního roku, kdy se sice otevřelo, ale koupat se nesmělo, neboť nikdo odpovědný nezajistil odebrání vzorků vody pro laboratoř. V největších vedrech tedy laborantky dělaly rozbor zdické vody a koupaliště bylo zavřené. Otevíralo se opět s příchodem prvních mráčků. 
Aparatura je již postavená a počítáme lidi. Je jich na vteřinu přesně sedm. Návštěvnost jak blázen, ale bereme to s humorem. Stavím ještě kameru na stolek abysme měli záznam toho našeho faux paux, jak říkáme a začínáme hrát. Repertoár máme asi na 90 minut, někteří další přijíždějí, jiní odcházejí. Chtěli jsme si zahrát a nechtěli jsme nakrknout ty, co již přišli, takže dojíždíme až do finále, děkujeme sedmi divákům za mohutnou návštěvnost a neutuchající ovace a jdeme sbírat vajgly a kelímky u kiosku .... 
O dalším oficiálním hraní kdekoliv v Kocourkově jménem Zdice je tedy rozhodnuto ....


14.6.2003 - Zdice - Koupaliště - Nablind
S Mírou Petrenkou, který si letos vzal do nájmu obžérní stánek na zdickém koupališti jsme si řekli, že hudební činnost v těch místech má dlouhou tradici a že by koupajícím se návštěvníkům nebylo proti srsti, kdyby byli nuceni sem tam vyslechnout nějakou tu naši hudební produkci. Vybere se nějaké vlezné, Míra bude mít na pivu větší obrat a my dostaneme pivo zadarmo. Slovo tedy slovo a Míra slíbil, že vše zařídí, abysme si vytiskli plakáty. Tisknu tedy asi 40 plakátů a hned v úterý jich 20 vezu Mírovi s tím, aby je odnesl na obec tak, jak slíbil, aby se stačily vyvěsit. Míra ale na smluveném místě není a do telefonu má, zdá se, těžší jazyk a odpovídá táhle a váhavě, takže mu sděluji že plakáty nechávám v jeho nálevně na baru, barmanovi přikazuji aby hned jeden z plakátů vylepil na dveře a všechny ostatní na prostory zdického koupaliště a na oficiální vývěsní plochy. Sám beru zbytek plakátů a objíždím blízké vesnice s cílem neponechat nic náhodě. Ještě v pátek večer, když jedu navečer kolem koupaliště zjišťuji, že nevisí ani jeden plakát, a to ani na koupališti, kde je to vlastně nejjednodušší. Tuším zradu a spoléhám aspoň na plakáty mnou vyvěšené. Celý důsledek tohoto průšvihu ale pocítíme až zítra a tak stále ještě věřím na zázraky. Zdické koupaliště je otevřeno do 19.00, tzn. my bychom tak kolem 17.00-18.00 mohli začít hrát, tzn. v 15.00 už aby se stavělo, abychom nebyli v moc velkém tlaku kdyby se něco stalo. Přijíždíme Troskou ke koupališti, hlava na hlavě, auto na autu a zjišťujeme  několik závažných skutečností. Na koupaliště se nelze dostat neboť u vrat stojí auto, Míra Petrenka je někde pryč, nikdo o nás neví a plakát není ani jeden. Nejhorší na tom bylo to, že i zaměstnanci Mírovo stánku najednou začínají tvrdit, že je to naše akce a že jsme si to měli oběhat sami, ale já jsem jim nedokázal vysvětlit, že nám to Míra slíbil zařídit jako součást jeho stánku - jednalo se v podstatě o jeho kšeft, protože jemu se zvedne obrat na pivu. Sháníme tedy Míru, ale ten je někde v Praze. Slibuje sice, že je do hodiny zpět a vše dozařídí po telefonu, ale 30 minut se nic neděje. Jdu tedy za plavčíkem Kostrou, který stejně jako ostatní nic neví.  Deset lidí volá deseti jiným lidem, honí se starosta, správce koupaliště, plavčík, uklízečka, nástěnkář i topič a já oceňuji svoji trpělivost, protože přijet na svým kamarádem zpunktovanou akci takhle nepřipravenou se mi už dlouho nestalo. Nechci ale nikomu podrazit nohy a tak vyjednáváme a vyjednáváme. Nakonec jsme vpuštěni do areálu s podmínkou, že nikdo o ničem neví, ale že si to budeme jako pořadatelovat sami a že dohlídneme aby se nikdo neutopil a uklidíme vajgly a kelímky od piva u Mírova kiosku po těch co budou poslouchat. Nevěřím vlastním uším, ale když už jsme tady, bude aspoň prdel, neboť se nám to nechce zase jen tak tahat nazpátek ...  Než je aparatura postavena, je skoro čtvrt na sedum a lidi se pomalu začínají balit. Začínáme hrát a zjišťujeme, že by to i lidi zajímalo ale nikdo s tim nepočítal takže rodiny s dětmi odcházejí domů. Ani ta country a trampská muzika je nestačila zabrzdit. Končíme asi před devátou a znechuceni jdeme balit. Jeden z místních při poslední sérii bere krabici a obchází posluchače. Dle jeho slov tam bylo asi 380,- korun. Peníze ale nenese kapele, ale do kiosku, o čemže se dozvídáme až dodatečně, neboť si nikdo vybírajícího místního nevšiml. Ze slušnosti se ptám Míry jestli jsme za konzumaci něco dlužni, Míra chvíli přemýšlí a v duchu počítá a sděluje, že nic. Na honorář si nikdo nárok neděláme, protože jsme o vybraných penězích nevěděli a co můžete chtít po deseti lidech, takže jsem to brali spíš jako takovou PROMO akci - jako reklamu do budoucna a ponaučení.
V závěru se ještě Míra vytasil s 19 plakátama, které mu prý v pátek barman podal, co jako s nima že už tam tejden ležej ... a my jdeme uklízet vajgly a kelímky ke kiosku ...


10.5.2003 - Počaply - U Ciprů
NABLIND měl zahrát v Počaplích (BE) fotbalistům. Vzhledem k tomu, že se jedná o destinaci vzdálenou 5 km od našich domovů, rozhodli jsme si dát sraz až v šest večer s tím, že to bude stačit. Paňák avízoval, že s sebou bereme Pavla Sudíka, který akci dohazoval. Původně totiž měl zahrát fotbalistům Čoudabend, ale protože konkurenční kapela byla nějak rozhádaná, akci odmítla. Nakládáme aparát do Trosky a vyrážíme s Paňákem pro Pavla Sudíka, který bydlí na druhém konci Zdic. Libor Anýž mezitím vyrazil z Berouna, a do Počapel, kam mu jezdí mandelinka, to má přibližně stejně daleko jako my ze Zdic. Pavla Sudíka očividně utrhujeme od večeře, neboť má plnou pusu jídla a umaštěné ruce. Na jeho posmutnělé tváři lze vyčíst organizační problémy. "Právě mi volali, kolik by prej stálo zrušení. Prej se všichni rozutekli a nikdo tedy na place neni...". Vzhledem k tomu, že tato informace přišla v podstatě hodinu před začátkem trachtace, byli jsme dost naštvaní. Horší bylo, že náš host-bubeník Michal Charvát byl v tu dobu již nějaký čas na cestě ze Sedlčan. Bylo nasnadě, že už jej odchytneme někde pár kilometrů od Počapel. Raději jsme tedy volili cestu nejjednodušší, a to společné setkání v restauraci u Ciprů, kde měla trachtace proběhnout s tím, že teprve tam domluvíme další postup. Posléze tedy skutečně všichni scházíme v inkriminované hospodě kde inkasujeme bakšiš pro Michala na benzín, neboť to má skutečně dost daleko. Porovnáváme mezi hraním do čepice zde pro místní sedící a mezi tím samým hraním do čepice ve Zdicích v restauraci Savoy na sídlišti, kam jsme mezitím ještě zavolali. Po chvilce rozhodování volíme Zdice, protože to tam známe a máme tam naše publikum. Teda musíme to stihnout dokud budou ještě střízliví, aby nás ještě poznali. Sedáme tedy do aut a jedeme do Zdic. Oknem stěhujeme kompletní aparát na sálek. Začínáme hrát a už první sérii hrajeme naplno. V duchu přemítáme o úspěšnosti akce ale hrajeme jako o život. Při druhé sérii se na náš sálek hrne asi 12 lidí a obsazuje nejbližší dlouhý stůl. Skoro všechny písničky zpívají s námi, k těm rychlejším ještě přidávají bouchání pěstí do stolu. Takže ještě trošku zvyšujeme hlasitost neboť se neslyšíme, ale protože teď už sebou pořád bereme Rackovu novou aparaturu, potenciometry ještě mají velikou rezervu. Mezi návštěvníky je i dost našich kamarádů, kteří nás ale ještě neměli tu čest slyšet a je vidět, že jsou dost překvapeni. Kvalita produkce je totiž jako vždy vysoká a to ve Zdicích není vždy zvykem. V jedenáct hodin večer, přesně ve chvíli kdy s Paňákem a pinglem Radkem debatujeme o produkci, zvoní místní Savoyský telefon. Koukáme s Paňákem po sobě a v duchu si říkáme "průser" a Radek od telefonu přikyvuje. Naše muzika, ale hlavně bušení rytmické skupinky do stolu a otevřené okno, neboť se vevnitř nedalo dýchat, udělalo své a tak raději balíme. Zahráli jsme si suprově. Nikdo nám ale nic neposlal-  i lístek jsme si museli zaplatit sami, ale hlavně že byli posluchači spokojeni. Michal jede domu, Libor a Paňák jedou ještě s Pavlem Sudíkem a jeho banjem do hospody U ptáka a já jedu s Troskou domu vykládat aparaturu. Libor volá telefonem "Taxi Petrenka" a těch pár metrů z hospody do hospody se vezou taxíkem.


22.2.2003 - Hrnčířské trhy v Praze - Julda Fulda
Tato akce byla přímým důsledkem silvestrovské trachtace s NABLINDEM v pivovaru Berounský Medvěd. Svým přijemným zevnějškem jsme udolali organizátora Hrnčířských trhů a tak jsme si plácli. Vzhledem k tomu, že jsme si nebyli jisti atmosférou, rozhodli jsme se vzít sebou Vlastoše coby zvukaře pro záchranu nenadálých výpadků počas hry. Má se hrát od 12.00, naše milá přítomnost se tudíž očekává již od 11.00, z důvodu rezervy chceme být v Praze tedy v 10.00, tzn. v 8.00 začít nakládat a v 9.00 projíždět Berounem, kde nabereme Lanýže. Neboť jsem osoba tuze zodpovědná, vstávám již v 6.00 a vše připravuji aby se na něco nezapomnělo. Bije osmá hodina ale nikde ani noha. Volám Paňákovi, má ale vypnutý telefon. Volám tedy na pevnou linku s tím rizikem že dostanu po držce. Paňákovo maminka mi sděluje, že Paňák již vstal a obléká se. Jdou na mě mrákoty. Volám Vlastošovi. Telefon zvoní a zvoní a zvoní. Znám Vlastošovo spánek z dob, kdy jsme kopali studnu a vím, že vůbec není lehké jej probudit. Takže volám ještě jednou. Telefon zvoní a zvoní a zvoní. Proklínám moji zodpovědnost a milé kamarády a začínám nosit reprobedny. V 8.50 přiváží tatínek Paňáka. Oběma prý není dobře - jsou nemocni na sračky - prý na ně leze nachlazení. Nemuseli tedy spát spolu .... Nakládáme rack, který sám neunesu a který jako jediný na Paňáka zbyl, jinak už je Troska naložena.  Volám ještě Vlastošovi, neboť si nejsem jist jestli spí ve Zdicích u exmanželky, nebo v Počaplích u rodičů nebo u nějaké z jeho nových milenek, že bychom jej eventuelně cestou někde nabrali (třeba nárazníkem nebo tak ...). Vlastošovo telefon zvoní a zvoní a zvoní až padá do schránky. To je pro mne znamení že Vlastošovo baterka již dokonala, neboť Vlastoš nemá aktivovanou schránku a v 9.00 opouštíme Zdice s tím, že hold jedeme bez Vlastoše. Lanýž mezitím již 3x došel na smluvenou autobusovou zastávku a zase domu, neboť se mu nechtělo tak dlouho samotnému čekat, ale na druhou stranu nás zase nechtěl propásnout. V 9.45 přichází SMS. Píše Vlastoš, kde že jako jsme ? Že stojí v naší ulici a Troska nikde. Odpovídáme mu esemeskou, že sraz byl v 8.00. Praha byla totiž prázdná a právě projíždíme Letnou. Vlastoš dává vinu mě, že jsem jej neprobudil a že jsme se pro něj nezastavili, ale kdo mohl vědět kde Vlastoš zrovna přebývá. Píšu tedy Vlastošovi, že je vůl. Nechci mu nadávat, ale Lanýž s Paňákem zákonitě zjistili že se dá na malé akce jezdit i bez zvukaře a Vlastoš tedy přišel o kšeft. O tento, i o ty další. Hraje se nám mizerně - instrumentálně sice nemáme chybu, ale atmosféra je strašná. Co chvíli někdo přijde abychom to ztlumili, ale my už neměli kam. Jak jsme zvyklí zpívat nahlas po hospodách, tak tady jsme přeřvávali i ty mikrofony, co jsme si sebou vzali. Korunu všemu nandal jeden z hrnčířů, který za námi přišel s tím, že jsme mu odehnali všechny zákazníky a že přišel o kšeft. Drželi jsme se tedy zpátky, hráli jsme bez razance, nesršelo to z nás jako obvykle, nikoho jsme nestrhli k tanci ale ustáli jsme to. Naučili jsme se, jak se nese zvuk v široké a dlouhé hale plné keramických cetků, kde se dalo v pohodě zpívat "na hubu". Vrcholem všeho byl již zmíněný trhovec, který nám přišel vynadat na začátku za příliš hlasitou produkci, který nám na konci programu přišel poděkovat za tichou produkci a dal nám každému jednu pohlednici s keramickým motivem. Moc tímto děkujeme. Eště ji mám schovanou, jak by řekl Čochtan. Vzhledem k tomu, že byl začátek Matějské pouti, neopomněli jsme domů přivézt spoustu "hodnotných dárků" jak to říkal Standa Kubeš, jako např. nafukovací balónky, srdce z perníku, čokoládu a jiné běžně nedostupné zboží z Prahy.


4.2.2003 
Pochvoň Zlatovláska dostává vyhazov z práce, protože se mu podařilo mít za 5 odpracovaných směn 5 maňasů na kase. Zlí jazykové doporučují Zlatovlasovi, aby ještě jednou zkusil školu, neb je pro samostatný život (kromě chlastu) ještě nepřipravený.


30.1.2003
Přichází Niki, tentokráte s celými novinami (Berounsko 30.1.2003) a lakonickým sdělením, že jsme zase v novinách. Informace potěšila hlavně z toho důvodu, že ze tří kapel, které na akci hrály, si vyfotili nás. Asi jsme byli nejopilejší ... Dostává se nám i ohlasu od studentů Berounského Gymnázia, kteří nám vzkazují, že naši kapelu milují, neboť se prý při zpívání strašně šklebím a jim se to libí. No proti gustu, žádnej dyšputát ...
Klikni pro větší fotografii
Při poklepání na fotku se vám otevře obrázek v původní velikosti. Na fotografii lze vidět zleva Nikiho, mezi tanečníky je vytřeštěná Krakenovo hlava s ohňovejma očima a Bubu. Krasavec Brambor Janda není vidět protože při hraní sedí (možná se dokonce právě ohýbá, neboť zlomil 2 paličky - takovou má Brambor sílu) a Vlastoš stojí fotografovi za zády a dělá na kapelu ošklivé xichty


27.1.2003
Přichází Niki s útržkem novin (Berounsko 27.1.2003) v ruce a lakonickým sdělení, že jsme v novinách. Název naší kapely samozřejmě zase napsali blbě ....


25.1.2003 - - Pivovar Berounský Medvěd
Včera mi volal Brambor, jak to bude s tím hraním a já se přiznávám, že jsem na to zapomněl jako na smrt a hned zháníme Nikiho, jestli si to nějak nerozmyslel. Nerozmyslel, porád to platí a jde do tuhého. Naštěstí Niki už kapelu převčírem skoro potajmu obvolal, takže dneska už si vychutnávali jenom mě.  Neboť je prý předem dáno, že budeme hrát jako poslední, tzn. třetí a protože nezvučíme, nemusíme nijak moc spěchat neboť bychom se v Berounském Pivovaru pletli, takže balíme v klidu a po šesté vyrážíme ze Zdic do Berouna (11 km). Přijíždíme do nám dobře známých míst a jdeme se podívat co je vevnitř. Vevnitř je teplo. Všichni dáváme jedno pivo "na uvítanou" a já "na uvítanou" a "na hlas". Posléze zjistíme, že to "na hlas" nemělo smysl, že to stačilo pouze "na uvítanou". Já tedy zůstávám u jednoho piva, neboť jsem řidič a nehodlám si nechat sebrat řidičák qůli jedný akci, ostatní se nehodlají nikterak omezovat a je to na nich rychle vidět. Všichni se královsky bavíme na účet ostatních dvou kapel, které zkouší a porád jim něco nehraje. Jdeme si tedy aspoň do Trosky pro nástroje aby měly čas rozmrznout. Niki jde za zvukařem, který jaxe ukazuje nemá o naší produkci ani potuchy. Niki se vrací spokojen, neboť zvukařovi je jedno jestli zahrajeme nebo ne, takže i my jsme spokojeni že zvukař neprudí. Popíjím tonik a limonádu a několik káf a prohlížím žalostné vybavení zvukařovo. Žalostné proto, že je porovnávám s naším nedávno zakoupeným aparátem. Pravda, že na něco podobného jsme hráli donedávna i my. Zajímá mě typ použitých mikrofonů, neboť mám strach, že mne nebude slyšet, ale Niki mě upozorňuje, že tento typ dobře zná a že se na tento typ mikrofonu - až nápadně podobnému polskému mikrofonu ULTRA ze sedmdesátých let - mohu stoprocentně spolehnout. Jdu si sednout k ostatním a zjišťuji, že zábava poblijonů pokračuje i beze mne, což mne mrzí, neboť jsem předpokládal, že úcta ke kapelníkovi bude větší. Poblijoni zatím využívají mé nepřítomnosti k co největší konzumaci piva než jim na to přijdu a konzumaci zakážu. Začíná hrát první kapela. Nehrají špatně, ale je to žánrově úplně mimo nás, a taxe královsky bavíme, trsáme na jejich písničky a děláme ostudu. Přichází druhá kapela. Kytarista má problémy, neboť z komba se ozývá pouze brum a na jakoukoliv kombinaci šlapek efektového procesoru budna nereaguje. Vlastně reaguje. Temným bručením. Asi dneska nemá den. Jdu s pískem a protože na pískoviště se jde kolem výčepu a tudíž kolem kapely, slyším, jak jeden konkurenční muzikant povídá druhému konkurenčnímu muzikantovi. Vono už to zase nehraje ??? Jéje. Kolikrát my jsme si už takhle povídali, ale zatím se technika jaˇx taˇx (jakš - takš) drží a tak raději držíme hubu. Při dokončování potřeby slyším, že kapela již začala hrát a tak spěchám abych byl u toho. Vybalujeme z Trosky zesilovače aby se aspoň trošku ohřály a pomalu se připravujeme. V duchu hodnotím návštěvníky - je jich tady asi 70 i stav muzikantů a odhaduji úroveň našeho vystoupení. Kraken i Brambor mají zase nakoupíno, ale oba slibují že jsou v pohodě. V pohodě skutečně jsou, ale v trošku jiné než by měli před vystoupením, při kterém by si neměli uříznout ostudu, být. Kapela končí a my čekáme než si svůj herberk nastrkají do auta. Pak začínáme drátovat my. Zjišťuji, že na případné mrknutí do textu mohu zapomenout, neboť na kapelu se zde nesvítí a my starší potmě již vidíme slabějc, takže aspoň si na viditelnější místo pokládám playlist. Kraken si do stejného místa pokládá svoji tabulaturu, která mu bude v příštích okamžicích stejně nanic. Kraken má ještě stále drobnější problémy se zapamatováním naší tvorby a třeba rockandroly qůli němu nehrajeme vůbec. Zkouším mikrofon a aspoň trošku ukonejšen že slyším vlastní hlas z beden pozoruji jak jsou na tom ostatní. Vlastoš pluje prostorem a pomáhá nám tahat kabely. Trošku mám hrůzu z toho, jak měl zvukař nastaveny korekce a odhadoval jsem kvality použitých mikrofonů i přes Nikiho uklidňování a v duchu jsem litoval, že jsme nevzali mikrofony naše. Ostatní poblijoni jsou připraveni a tak dávám Bramborovi pokyn k zahájení produkce. Ačkoliv začínáme Ropuchou, Brambor odklepává ploužák a mě běhá mráz po zádech neboť si uvědomuji, že muzikanti se docela slušně ožrali. Nahlas se na Brambora mračím, a to tak, že jsem si strhnul dvě vrásky. Brambor začíná lépe, ale na písničce je cítit, že to nesedí. Refrény jsou v jiném tempu než sloky, najednou od bicích ticho. V duchu počítám do sta, neboť bych musel Brambora zabít, ale bicí znova začínají hrát a tak dokončujeme první písničku. Vítám publikum a zjišťuji, že místo aby Vlastoš zvučil, tak flirtuje s děvčaty a tancuje s nimi po parketu. Zjištujeme též, že aparatura je hrozná, v odposleších je slyšet kulový a z beden leze do lidí koule. Prohlašuji tento vešer za prohraný a skládám zbraně. Zpívám jako o život a snažím se aspoň trošku nahradit mizerné vlastnosti mikrofonu svým hulákáním - taky mizerným. Ještě týden si toto vystoupení budu pamatovat, neboť budu držet bobříka mlčení. Zatím však hrajeme, co chvíli umlkají bicí - to jak Bramborovi padají paličky z rukou, popř. jak je rovnou láme o hramu malého bubnu. Kraken před každou písničkou studje svů§j notový zápis a snaží se aspoň trochu informaci do sebe nasát, a to s větším či menším úspěchem, takže sem tam slyším v některé písničce i fráze z písničky jiné. V duchu všem slibuji nekrutější smrt žízní. Stačilo aby nechlastali. S všelijakým výsledkem končíme hraní a několik nadšenců nám tleská. Dáváme dva přídavky, ale další produkce již nemá smysl a taxe s diváky loučíme. Přichází za mnou člověk mladšího vzhledu a prosí, zdali by si s kamarádem nemohli zajamovat. Vybavuje se mi před očima Zlatovláskovo nekontrolovatelné řádění a v duchu lituji pana Majera - majitele pivovaru. Vymlouvám se tedy na časový tlak - pomalu se blíží druhá v noci. Žebrající jamer odchází a my začínáme nakládat herberk do Trosky. Vyčítám opilcům jejich stav a přístup k produkci, neboť tato šance se již nemusí opakovat. Kraken krabatí opilý obličej a smečuje, že cvičil celý týden a dokonce přišel o 1000 korun, protože si vzal qůli nám dovolenou. Odpovídám, že lidem je jedno, jak dlouho cvičil, pokud se při koncertu opije a oni se na to musej koukat, nehledě na to, že za zkušebnu kterou využívá celá kapela jsem já dal taky 1000 korun a nikdo z muzikantů mi nepřidal ani korunu. Stejný problém má i Brambor, který se dušuje že to co předvedl je vrchol jeho mistrovství. Zapomíná však dodat, že v chlastu. Všichni si dávají pivo ale já už bych rád vypad, blíží se půl třetí ráno a  jsem unaven. Sedím v Trosce a čekám na poblijony. Po deseti minutách přichází Niki a hlásí, že poblijoni kují pikle. Za dalších deset minut přichází Vlastoš s tím, že už se ty kecy co tam opilí muzikanti vedou, už nedají poslouchat. Za dalších deset minut přicházejí provinilci a u otevřených dveří Trosky si zapalují cigaretu. Jakoby si nemohli zapálit o metr dál. Vyrážíme domu a nálada je na bodu mrazu. V duchu počítám své investice a jejich návratnost do kapely, která se i přes své sliby o abstinenci při každém koncertu stačí vožrat. Kraken s Bramborem zatím spřádají plány na svojí trashmetalovou kapelu se Zlatovláskou a zbytek kapely se dusí smíchy protože si představuje takto vypadající hudební sdružení, nálada je ale stále pod bodem mrazu. Krokem projíždíme Berounem a vykládáme jednoho poblijona za druhým. Do Zdic jede jenom Vlastoš a Janda s chlapem. Co čert nechtěl, ve Zdicích nás staví policejní hlídka. Papíry máme sice v pořádku, ale chybí nám doklad o pojištění, které jsme v tom zmatku asi nechali doma. Policista se též blbě zeptá, jestli jsem nepožil alkoholický nápoj. Odpovídám popravdě že v osum jsem měl jedno pivo "na hlas".A je průser. Příslušník krabatí čelo a vysvětluje něco o jízdě pod vlivem. Argumentuji, že jsem měl pouze jedno pivo, a to v osum hodin večer s tím, že teď jsou tři hodiny ráno, a to je sedum hodin dištance. nehledě na to, že denně najezdím stovku kilometrů s tonerama za zákazníkama (renovujeme tonery s doživotní zárukou) a kvůli takovýhle blbosti bych si teda papíry určitě sebrat nenechal nehledě na to, že mám za zádama aparaturu za sto tisíc a ještě pár poblijonů a že mi ten případnej průser s nabouranym poblijónem za to nestojí. Orgán však zůstává k mým argumentům hluch a požaduje 200,-. Tím se schodek v dnešní, vlastně včerejší, produkci ještě prohlubuje, neboť jsme hráli zadarmo. Orgáni (byli na nás celkem tři) se asi 15 minut přehrabovávají v dokladech a já mezitím nechávám motor naší Trosky puštěný, aby poblijoni vevnitř nezmrzli. Když už je po všem, dávám jedničku a ujíždím 100 metrů za zatáčku kam orgáni nevidí a hle - Troska začíná cukat. Tohle s Vlastošem už známe, Trosky tohle dělaj když se přehřejou a čerpadlo nedodává benzín do motoru. Chvilku postáváme u zdické hasičárny, protože se tam dá zastavit a Janda využívá nucené zastávky k malé potřebě. Podle toho jak dlouho u toho stromku stál to byla ale spíš potřeba dost velká. Čeká nás dlouhá jízda do kopce a tak je nutno nechat Trosce vorazit. Míjí nás známé policejní auto. Tváříme se neutrálně neboť stojíme na zákazu zastavení, ale tajně předpokládáme, že v desetistupňovém mrazu ve tři ráno nikde v okolí hořet nebude. Po chvilce nasedáme, startujeme, vyjíždíme. Vše se zdá v pořádku až na malé náměstíčko, kde motor o5 začíná škubat. V duchu proklínám všechny orgány světa a přeju jim nejhorší smrt žízní. Sobě nadávám taky, že jsem raději motor nezhasnul. Přískoky se dostáváme až k místní bývalé cihelně, kde nám Troska dává veřejně najevo svůj názor na dnešní jízdu, motor nekompromisně zhasíná a ve voze vzdáleném 100 metrů od cíle cesty o5 zavládne mrtvolné ticho. Proti nám jede známý policejní vůz. Tváříme se neutrálně, žádný zákaz zde není, provoz je až na nás nulový, takže proč bychom si zde - v půli kopce - nemohli jen tak zastavit a odpočinout si před další cestou. Sem tam zkouším nastartovat, ale ještě nenadešla ta zprávná chvíle. Za další chvíli si půl roku mladá baterka říká, že i ona by si mohla přidat svým dílem, a taxe startér otáčí vláčnějc a vláčnějc až otevírám dveře, dávám zpátečku a pouštím Trosku z kopce dolů. Troska chytá a bublá, dávám tedy jedničku dokud je při chuti a vyjíždíme na sytič zbytek kopce. Na cílové rovince se už Troska srovnává a domů dojíždíme jako normální lidé. Teď už jenom vyložit aparaturu a pak už jako každý normální běžný člověk hurá ve čtyři ráno do postele .....


18.1.2003 
Volá Niki, kamarád to Krakenův, že dohodnul charitativní akci, kde se bude vybírat pro vozíčkáře. My tam budeme hrát a ještě dvě kapely, tuším že progresivní. Niki také prohlásil, že má drobné vylepšení do naší písničky "Starý schody", a to nějaké vybrnkávání na druhou kytaru, takže jsme si písničku nanečisto sjeli a ono to bylo docela pěkné, takže stačilo říct "zahraješ si to s náma" a bylo to. 

Pámbůch asi nebyl doma, ale Zlatovlásce se podařilo najít práci. V podstatě udělali kozla zahradníkem , protože tento okresní opilec dostal práci výčepního ve zdické herně "U HUMLA". Plni radosti jsme jej šli navštívit i s fotoaparátem (fotografie jsou ještě v laboratoři) a hned začaly padat sázky, jak dlouho Pochvoň Zlatovlas za pípou vydrží abstinovat. Již po první šichtě utíká Zlatovláska s právě vydělanou částkou 800,- do berounského NON-STOPU, kde ji kompletně směňuje za alkohol. 


Kozel zahradníkem (vpravo)


2003


28.12.2002
Janda neodpovídá na SMS a chová se velmi zdrženlivě na všechny otázky týkající se hraní. Máme oprávněný strach z toho, jak to vlastně v lednu s nahráváním dopadne protože jsme podepsali dost papírů na to abysme si uřízli pořádnou ostudu, pokud to nevyjde. Jdu tedy za právě nehrající Ropuchou, neboť Crystal Planet má prázdniny a ptám se jej, zda-li by dokázal jandovo part zahrát. "Jó, klidně ho vyhoď, je to magor, to zvládneme, uděláme zase starej Ackcellent, Zlatovláska bude makat a pude to", rozohnila se Ropucha, která ještě neměla tušení o Zlatovláskově defenestraci (nebo defloraci ?? teď nevim). Domlouváme tedy s Krakenem zkoušku a protože jsme si před týdnem ještě udělali jednu zkoušku ve zkušebně v Praskolesích i s Jandou, Anýžem na kytaru a Paňákem na basu místo Zlatovlase a vybíráme nejlepší zvuk kapely, uvidíme, která z kombinací bude lepší. Předběžně tedy vysvětluji Ropuše, že chci, aby v případě že to Janda posere, zaskočil a dotočil to za něj. Prostě nemám žaludek stavěný na to, aby něco najednou nefungovalo, a tak se raději jistím. Za hodinu volá Ropucha, že je ve vinárně u Humla a že tam sedí i Brambor (Janda). Ropucha prý k Bramborovi přistoupila a seznámila jej se skutečností, že Brambor v Ackcellentu již nehraje a zbytek odehraje Ropucha. Brambor Janda poulí oči, protože novinu slyší poprvé, ale vymlouvá se na bolest zad a zranění z války a ať si to klidně Ropucha odbubnuje. Já dostávám od Ropuchy držťkovou, že prej nevim co chci a ať se prej nejdřív dohodneme. Ropucha prostě nepochopila, že když Janda nekomunikuje, tak jej nelze o náhradníkovi informovat, ale to na ropuchovo nepochopitelné aktivitě nic nemění. Scházíme se tedy na zkoušce u Ropuchy v Hellerclubu. Ropucha je v dobré náladě, všem vaří kávu, což vítáme s nadšením a už už si myslíme že Ropuchovo nasranost byla pouze dočasným módním výstřelkem. Všichni jsou připraveni, Ropucha nikde. Najednou Ropucha vchází do prostoru Hellerclubu (nevětratelný sklep asi1.5x2.5 metru) s cigaretou v ruce. Řvu, protože se ve sklepě už teď nedá dýchat a představa ještě dalšího znečišťování životního prostoru mě přímo děsí ... Ropucha protahuje xicht, polohlasem něco poznamenává a típe špačka, který ale ještě 30 dalších minut kouří do prostoru. Začínáme Ropuchou. Je to svižná, rychlá  a nenáročná písnička. Ropucha bubnuje jako o život, styl má docela pěkný a leckdy to zní líp než Janda.Ale ouha! První stopka a Ropucha bubnuje dál jakoby se nechumelilo. Vracím poblijony zpět a jedeme celou pasáž znova. Nic se neděje. Ropucha to hraje vlastně poprvé, takže se není proč zlobit, fakt to vypadá dost nadějně, ale to nadšení nás brzo přejde. Asi 4x přejedeme Ropuchu (písnička) a protože to vypadá docela zdatně, jdeme na Houmlesáka. Nutno podotknout, že mezi každou písničkou žebroní Ropucha, abychom zahráli Dům u vycházejícího slunce nebo Možná, že ... ale nikdo Ropuchu neposlouchá, neboť bychom se nikam nedostali. Ropuchu to štve a začíná pomalu qasit. Houmlesák není Ropuchovo přezdívka, ale další z našich písniček. Hra o5 nevypadá nijak zle až na to že Ropucha tvrdošíjně ignoruje veškeré stopky v písničce a stejně jako v roce 1989, kdy jsme začínali, mění rytmus uprostřed taktu kdykoliv se mu zamane. Houmlesák je ale písnička, která má před a za posledním refrénem systém stopek, a to se Ropuchovi vymstí. Ropucha přes stopky bubnuje dál jako o život, a tak si inkriminovanou pasáž přehráváme asi 10x, v naprostém klidu vysvětluji Ropuchovi, že je potřeba zahrát v inkriminovaném taktu první tři doby a na tu čtvrtou dvě osminky. Ropucha je však výkladem nedotčená. Už to pochopil i Kraken, který, ačkoliv písničku slyšel dnes poprvé, hraje bez chyby. "RAZ, DVA, TŘI, ČTÝ - ŘI", počítám Ropuchovi doby a divoce mávám rukama aby poloslepá Ropucha názorně rytmus viděla. Ropucha však dál bubnuje dál jako o život a na mávání nijak nereaguje. Znova vysvětluji Ropuše, že na čtvrtou dobu má zahrát dvě osminky, ale to už Ropucha zuří, že neumíme složit obyčejnou normální písničku, zahazuje paličky do kouta a se slovy "Já na to seru - končím" odchází do kuchyně kouřit. My ostatní balíme aparát a odjíždíme. Vybíhá Ropucha a ptá se kam jedeme. Odpovídáme, že domu, když tedy končí. Ropucha namítá, že to mělo platit jenom pro dnešek, ale nám už je to jedno, neboť svou reakci už předvedla a my si problémy nemůžeme dovolit. To ještě nevíme, jak nás toto rozhodnutí bude mrzet .... Hned ten den večer o5 začínají chodit od Ropuchy SMS, které sesílají hromy a blesky na naše hlavy, naši kapelu a vůbec. Ropucha do toho začíná zamotávat i věci, které s muzikou ani nesouvisí a jeho depka je o5 k naší nesčetné radosti zde. Kraken se akorát nestačí divit, neboť je právě svědkem něčeho, co vidí poprvé v životě a na co jsme ho nedokázali patřičně připravit.


30.12.2002 - Setri si kredit, vis co uz jsi utratil penez. A hlavne nevopruzuj, nemam na tebe kdy - a ani naladu. Bramboraku dvojko, jdi po sobe sezrat svy hovno. Nazdar!
29.12.2002
- Dube, budu se spolehat sam na sebe. Nic od tebe nechci, tahni treba do prdele. Neverim ti ani slovo.
(nejhorší na tom je to, že nikdo Ropuchovi nic nenabízel, tím méně , že bychom mu cokoliv slibovali)
29.12.2002 - Odmitam jakoukoliv spolupraci Crystal s Ackcellentem. Jednou jsem odesel, a tim to skoncilo. Uz ti nebudu psat. End in "&" R
(Ačkoliv Ropucha je ten poslední kdo by do společných koncertů kecal, neboť mu hrozí vyhazov i od Crystalů - tu zkratku na konci jsme nikdo nepochopil)


No a pak dostáváme poslední ránu ..... Ze své poštovní schránky tahám obálku nadepsanou "kapitalista Šilhavý" s miliónem útržků červenobílého papíru.

Zdeňku.

  • To, co jsi roztrhal a narval mi do schránky je tvůj Certifikát dobrého zákazníka z Homecreditu (tzn. že dobře své nové bicí splácíš a nejsi s platbami v prodlení), který tě opravňuje (resp. opravňoval) ke slevě až 600Kč při nákupu jakéhokoliv zboží v prodejnách s logem Homecredit

  • dále jsi mohl využít odklad splátek až o 2 měsíce

  • mohl sis vybrat hotovostní úvěr až 20000 Kč (až zase nebudeš mít v polovině zimy na uhlí) aniž bys cokoliv dalšího musel komukoliv předkládat

  • nemusel by si při dalších úvěrech dokládat tvůj žalostný příjem

  • a hlavně byl to TVŮJ dokument, ne můj. Na to, co se děje se smlouvami v Homecreditu nemám nejmenší vliv.

  • ... a teď máš hovno. Tím, žes to roztrhal, jsi nepomoh ani neuškodil ani mě, ani nikomu jinému, kromě sebe.

Prostě pokud ti můžu dobře poradit (na základě našich dlouhodobých pozorování), di a vem si volňáska do nejbližšího cvokhausu, protože seš nukleární vůl kterej zasluhuje ústavní péči, a to dost intenzivní. Nechápu, že ti za tu tvoji náladovost a nespolehlivost eště nikdo z kamarádů nerozbil hubu ... Hlavně nezapomeň zase poslat aspoň 50 SMS, co že jsme to za bandu parchantů a že s náma končíš ...

Jinak (k obrázku níže):

  • Nevim, co bych ti měl vyčítat. To, že neumíš zahrát v písničce stopku, jsem ti nevyčítal ani jsem to nikterak nekomentoval, byla to přece jenom první zkouška. Paličky jsi ale zahodil první ty ! Je to v prvý řadě tvůj problém, že psychicky neuneseš zahrát refrén 4x po sobě. Až jednou složíš hit a lidi ho budou chtít na koncertě hrát 5x po sobě (Olympic - Vymyslel jsem spoustu nápadů), tak taky práskneš s paličkama a zrušíš kapelu ??

  • Kripl se píše s měkkým "I"

  • Do prdele si to nestrčim, neboť my už delší dobu používáme toaletní papír. Je o poznání měkčí než ty prospekty co používáš ty. Zkus to taky - stojí to za to.


 .... no a nějak takhle vesele skončil rok 2002 ...

Zhodnocení v kostce ???

  • Dali jsme dohromady Trosku1203 a v podstatě 30 vlastních písniček repertoáru

  • Několikrát jsme Zlatovláskovi vyhrožovali smrtí protože chlastal líp než hrál

  • Získali jsme Vlastoše

  • Díky Ropuchovo přímluvě jsme navázali kontakt s Crystal Planet a Mey Dey a odehráli jsme s nima za listopad a prosinec 6 vystoupení

  • Na základě šílených zvučení Velkého Fuela jsme se rozhodli koupit vlastní nový P.A.aparát asi 2x550W. Takže už jsme provždy opustili věčně šumící Teslyho přístroje.

  • Navázali jsme spolupráci s agenturou AHNE, která nám slíbila nahrát CD - to jsme ještě nevěděli že se jedná o zloděje

  • Zlatovláska dostává vyhazov ze školy a posléze na základě nezkrotitelného chlastání i vyhazov od nás a bereme jsme si místo ní Krakena. Kraken ještě výrazněji snížil věkový průměr kapely (je mu teprve 18 světelnejch let), ale za 14 dní uměl to, co Zlatovláska za 2 roky.

  • Dokázali jsme si, že když se chce, tak to jde a všichni kibicové co to neuměj a kteří hlavně radí jak by to mělo vypadat, se maji udržovat co nejdál od kapely

  • Jsme zase o rok starší

                                                                                                              

 

dost málo na to, že to trvalo celej rok ....... ?


14.12.2002 - Bavoryně (BE)

Vzhledem k tomu, že od posledka víme, jak je sál ve vedlejší vesnici velký a vzhledem k tomu, že to tam máme jenom dva kilometry, nijak nespěcháme a odjezd plánujeme na pátou hodinu. Všichni se schází hned po obědě u nás, protože v naší kapele se poslední dobou vžila docela pěkná tradice přijít co nejdříve a paxe kolem sebe rozhlížet a polohlasem se ptát, co s ušetřeným časem, což má být jako signál pro mě, abych se ostatních zeptal, jestli nechtějí kávu. Všichni samozřejmě chtějí a tak má kapelník zase škodu ... Nakládáme a odjíždíme do nedaleké vísky, která nás vítá absolutní tmou. Zastavujeme před hospodou, kde se má trachtace konat a zjišťujeme, že i ta je studená a tmavá. Co víc, nehoří tam ani svíčka a objekt zeje prázdnotou. Frída, který celou akci dohadoval o5 není k sehnání. Stojíme smutně na potemnělé návsi a vedle nás odjíždí pryč podvalník na převážení aut. Zanechává po sobě jednoho domorodce, který se šourá k nám. "Před deseti minutama vypli proud", vysvětluje. Na otázku, proč tedy v hospodě nikdo hodinu a půl před začátkem trachtace není se nám dostává lapidární odpovědi: "Jel do Hořovic (asi 10km) pro pivo. Dyť je jak malej, nepřijdou mu lidi, moh tam jet klidně ráno ...". To tedy moh, protože dycky se může něco v aparatůře vyprdelit tak, že to přeqapí i 2 kilometry od baráku a času při opravě rychle ubývá .... Domorodec též dodává povzbudivou zprávu, že před hospodou už asi před půlhodinou stál hlouček lidí, kteří se ale po zjištění aktuálního stavu o5 pokorně rozešli do svých domovů. Hodnotíme tedy pomyslnou inteligenci mániček a přeme se, jestli si to ještě rozmyslí a přijdou, nebo dají přednost Dallasu nebo Dynastii (vesměs neoblíbené to seriály z prostředí českého venkova)v teslovo bedně. Po asi 30 minutách čekání slyší ti s lepším sluchem, po 32 minutách i ti s horším sluchem přijíždějící starou zelenou dacii s upadlým výfukem, několika čistými průstřely ve dveřích a lehce zkorodovanou karoserií, kterou drží pohromadě už jen lak. Pan hostinský je tady ! To jsme se načekali. Jsme vřele uvítáni a zjišťujeme, že v hospodě je zima a tma. Rozdíl mezi venkem a vnitřkem je pouze v tom, že vevnitř nesněží. Teplota je ale stejná, o5 se od huby kouří i nekuřákům. Hostinský tedy zatápí v kamnech ve výčepu a i my obdržíme pytel třísek a menších prkýnek, abychom zatopili v sále. Jak to ty kamna za hodinu stihnou vytopit ví bůh, ale v podstatě jsme optimističtí a kamnům fandíme. Hostinský se omlouvá, že je toto jeho poslední akce a už tady končí, neb se mu to nerentuje, ale hned domlouvá další pomyslný kšeft na jaro na místní fotbalové hřiště. Zároveň přichází s dobrou zprávou, že pro zahřátí dostaneme guláš (který si zaplatíme). S velkým halasem tedy přináší v mikrovlnce ohřatý talíř guláše, ze kterého se kouří. Zapichuji tedy lžíci do guláše a zjišťuji, že je v podstatě vlažný. V té zimě tady by zřejmě kouřila i studená polívka. Výčepní se vymlouvá na velkou zimu v sále a tedy že to rychle chladne, ale moc práce si s tim zřejmě nedal. Na revanš mu tedy aspoň sníme všechen chleba abychom aspoň zahnali hlad. Pomalu přijíždějí kluci z Crystal Shit a všichni si třepeme rukama. Pohybem vzniká teplo a tak je nám všem hned o něco lépe.  Přichází výčepní a sděluje nám, abychom se dřevem šetřili, že víc nedostaneme. Na to, že topíme již asi půl hodiny, teplota v místnosti stoupla asi o dva stupně, ale z pytle zmizela již dobrá půlka třísek to není příliš povzbudivé. Vlastoš tedy nakazuje Frídovi, který je zde v tuto chvíli zbytečný aby dojel do Zdic pro uhlí, jinak že tu zmrznem. Asi má pravdu. Vracejí se asi za hodinu. Mezitím si chodíme pro kávu a horké čaje abysme byli aspoň trošku ohřatí a zjišťujeme stav dřeva ve výčepu, kam si výčepní také přivezl pouze jeden pytel. Výčep je o poznání menší a hlavně tam sedí lidi, takže tam už je fajn, resp. maji tam zadýcháno. Nám ale v tuto chvíli ještě stále mrznou struny na kytarách. Vlastoš po návratu vypráví, jak Frída celou cestu do Zdic tvrdil jak jedou k nim pro uhlí. Jak přelézali nějaký plot a Frída ukázal na hromadu uhlí někde pod plachtou a všichni zúčastnění lopatkama sypali jak jen mohli. Vlastoš se Frídy ptal, jestli je to vůbec jejich uhlí, Frída mu však odpověděl:"Nekecej a nakládej." Vzhledem k tomu, že Zdice jsou již nějaký čas plynofikovány, vyjádřil Vlastoš pochybnost zda byli vůbec u Frídů, ale tuto myšlenkou dále nerozváděl a nikdo se jí ani více nezabýval, neboť kamna přestala spokojeně praskat ale začala hučet, neboť tam rozklepaní a zmrzlí jedinci nakládali jednu lopatku přiveženého uhlí za druhou. Škoda, že už nejezdí parní lokomotivy, tam by se jim ta nabytá zkušenost hodila. Přijíždí Velkej fuel se svým šumícím P.A. aparátem. Protože víme, jak hrál náš aparát před 3 dny na přehrávce před agenturou, která nás asi před měsícem našla na internetu, neodpustíme si slova opovržení. Neboť jsme též odchováni bratrem Teslou, po zapojení zesilovačů a jejich zapnutí na přehrávce nic. V mrazením v zádech jdu k bednám abych s údivem zjistil, že nám známé šumění při zapnutí zesilovačů se dnes prostě nekoná a v klidovém stavu jsou zesilovače tak tiché, že šum naplno vyhnaného zasilovače se dá zjistit pouze tak, že člověk strčí ucho před reprák. Uchvancancující ! Technický pokrok zdá se ubíhá rychleji než jsme schopni si u nás na venkově připustit. Od osmi hodin prudí Frída abychom již začali hrát. Začínáme lehce před devátou. Sypeme jednu písničku za druhou a hraje se nám super, neboť jsme rozehráni i rozezpíváni ze čtvrteční přehrávky. Lidé tancují i na písničky, které se k tanci vůbec nehodí a vše běží jak drátku. Někdo nese Zlatovlasovi cigaretu a pivo. Zlatovlas si cigaretu nechává s přiblbým úsměvem na rtu připálit. Ihned mu nadávám, že se na podiu nedá dýchat, aby to hned zhasnul. Odpovědí mi je debilní Zlatovlasův úsměv a dlouhej nos. Natahuji se tedy a na druhý pokus mu vytrhávám cigaretu z huby a házím na podlahu. Na tom podiu se fakt dýchat nedalo. Tento večer se později ukáže jako památný. Zlatoblb sebou přivedl malého Krakena, který hrál ve skupině TOY (Loděnice 27.9.2002)na basu. Později se dozvídáme, že Kraken byl ten den tak okouzlen naší produkcí, že se dokonce podíval na naše www stránky a když tam našel informaci, že sháníme basáka, nerozpakoval se ani minutu a napsal nám, že to tedy bere, ale o tom až později. Dohrajeme tedy celý repertor, který je Zlatovlas schopen zahrát a s pocitem vítězství přenecháváme prostor skupině Jimimu, Ropuše a Crystal Planet. Děkujeme tímto velkému Fuelovi, který si nehrál ani s halem ani s delayem, a tak zvuk na sále i u odposlechů byl jasně čitelný a odpovídající použité aparatuře, prostě z toho už víc vymačkat nešlo. Ne na hlasitosti, ale na kvalitě. Jdu ven na žlábek na záchod (do Bavoryně technická revoluce ještě nedorazila a občas tam i někdo vyběhne z lesa s dotazem, jestli už skončila válka) a zjišťuji, že venku sedí opilý Vlastoš, stejně jako v Loděnicích. Venku je ale hodně pod nulou, a tak jej aspoň přikrýváme dekou a necháváme jej tiše trpět. Vlastoš není akutní poblijón, Vlastoš je vůl. Ačkoliv ví, že když si dá na své dvě piva (protože on normálně alkohol nepije) jednu skleničku něčeho tvrdšího, tak okamžitě končí, stejně se nechá zlákal. Tentokrát to byl Frída, který jej pozval na whísku. Nespornou Vlastošovo výhodou je ale to, že v takovémto stavu nebleje a tudíž není obava, že by znečistil Trosku. Končíme, balíme a zjišťujeme, že Vlastoš sedící na schodech do restaurace zřejmě vadil spěchajícím na WC a tak jej někdo přemístil na druhé schodiště. To je sice hezké, ale tady zase vadí nám při stěhování beden. Vlastoše tedy zase kotvíme na druhé straně schodiště vedoucí na WC a ničím nerušeni stěhujeme bedny. Každý jsme tedy u hostinského nechali asi kilo útraty, nic se samozřejmě nevydělalo, ale o to tady vůbec nešlo. Jako veřejná zkouška to fungovalo naprosto sqěle a hlavně jsme věděli co v nás doopravdy je.
     Protože už na začátku prosince vyhodili Zlatovlase ze školy a protože se Zlatovlas rozhodl doma to neříct aby rodičům nekazil vánoce a protože každý den poctivě šlapal jakoby na autobus a každý den zaparkoval v podniku NON-STOP v Berouně odkud se zase kolem třetí odpoledne, jakoby z autobusu, vracel, měli jsme oprávněné obavy jak asi dopadne nahrávání našeho CD, které nám agentura na konec ledna slíbila nahrát a zaplatit. Bylo nadevše jasné, že Zlatovlasovi se náš styl hraní začíná již delší dobu zajídat, pokud ho to vůbec někdy bavilo, neboť on je zaměřen spíše trash metalově, protože na naše stále opruzující otázky jestli cvičí, a jestli cvičí na basu a ne na kytaru a jestli si tu basu aspoň do tý hospody bere sebou, už odmítal odpovídat. Někdy kolem 21.12. jsme se rozhodli udělat předvánoční zkoušku, protože přes vánoce každej vyvadne a tak by ta díra byla moc znát. Zlatovlas žádá abych se pro něj stavil v NON-STOPu. Odpovídám, že se pro něj nebudu nikde stavovat, tím méně v hospodě a že má ještě 2 hodiny do odjezdu autobusu, které může využít cvičením před zkouškou a ne chlastem. Vlastošovi, který v tuto chvíli nemá střechu nad hlavou povoluji počkat v Tipsportu aby nezmrznul. Ve smluvenou chvíli přijíždím k Tipsportu, Vlastoš nasedá do Trosky a hle - u výčepu sedí i Zlatoblb, který se ale nikam nehrne, neboť "právě přišel". Že má být zkouška a že v hospodě sedí od rána, je mu úplně jedno. Nakládám tedy Vlastoše a odvážím jej k nám. Vařím kávu a protože nepřišel ani krasavec Janda, opravuji kamarádovi počítač. Janda má totiž zřejmě kasárníka. Přebral Vlastošovi chlapa a teď si s ním užívá v bytovce. Podle všeho jej ale chlap nechce pouštět na zkoušky a Janda se musí dovolovat, což ne vždy vyjde. Zlatovlas přichází asi za hodinu a půl po nás. "Nazdar šéfe", zahlaholí své oblíbené, "tak jdeme na to". Zvedám oči od počítače, krátce hledím na hodiny, stavím opozdilce do latě a chystám se jej náležitě vychutnat. V tuto dobu samozřejmě nikam do zkušebny nejedeme, je asi půlhodina do koupání miminek, a tak podrobuji Zlatovlase testu, ze kterého nemůže dle mých názoru a zkušeností vyjít jako vítěz. "Hele je pozdě, seš od rána v hospodě a ještě visíš v Tipsportu v době kdy je zkouška, takže zjistíme jak seš připraven na lednové nahrávání"; připravuji si průseráře na smeč. "Zahraj nám Ropuchu!"; přikazuji opilcovi aniž zvedám jediné oko z útrob počítače. "Nasucho ???" (nasucho v tuto chvíli znamená bez aparátu, ne bez píva, i když u Zlatovlase je to jedno), nevěří svým očím Zlatovlas. "Jo, nasucho. Aspoň se přesvědčíme jak ten repertoár po dvou letech znáš". Zlatovlas začíná hrát notoricky známou písničku. Najednou tichne a ptá se, jak je tam ten refrén. "PO DVOU LÉTECH ????", zvedám udiveně oči z útrob počítače a jakoby nevěřícně kroutím hlavou. Průseráře je nutno si v tuto chvíli náležitě vychutnat, protože tato chvíle se zřejmě již nebude vícekrát opakovat. Opilec o5 začíná písničku. A znova a znova ... Jsem kurva a vedoucí a vyžaduji na něm hru bez chyb čímž jej doháním k šílenství. S hrůzou si uvědomuji, že veškeré nepřesnosti při hraní a nejednotné nástupy byly způsobeny tím, že Zlatovlas náš repertoár do dnešního dne nezná. Po třetí blbě zahrané (resp. nedohrané, protože po první sloce nevěděl jak dál) Ropuše doporučuji poblijonovi, aby si vzal k ruce texty, které má mít u sebe, neb jsem mu je tisknul. Průserář ale nic nemá, neb je prý půjčil Krakenovi. To je nemilé, hlavně pro Zlatovlase, který teď nemá ani tu nejmenší berličku. Vlastoš se dusí smíchy a chroustá lógr z kafe.. Komedie hraná na Zlatovlase se vyvíjí zdařile a nešťastník je na infarkt.
"Dobře, tahle ti nejde, tak dej nějakou jinou, třeba `Zkouším`", radím Zlatovlasovi.
"To je která ??", lape po dechu Zlatovlas. Po dvou letech cvičení a hraní je to otázka velice vtipná. Tím více, že se jedná hned o druhou písničku v playlistu na koncertech.
"Jéje, ta se mi s nějakou plete" , odtuší Zlatovlas.
"Se kterou ??", vychutnávám si poblijóna.
"To já nevim. Nevim jak se jmenuje ....", posmutní průserář a je vidět, že ho to opravdu mrzí, anebo je to už kocovina, ale to v tuto chvíli není rozhodující...
"OK, to se stane. Nikdo nejsme dokonalej.", povzbuzuju průseráře; " Tak zahraj třeba Narozeniny" (třetí písnička v playlistu)
"To je vona se kterou se mi to plete !!! To je ta vod Á, že jo ??", vyletí ze židle Zlatovlas a všem se viditelně uleví. Vlastoš poulí oči, neboť v nadšení nad Zlatovláskovo úspěchem spolkl schroustaný lógr.
"Potřebuju nutně kouř !", žebroní Zlatovlas a myslí si, že odvede pozornost, což se mu ale ne a ne podařit, protože já jsem nekuřák a pro kuřáky mám pouze slova nevyššího pohrdání.
"No vidíš, že na tom nejseš eště tak blbě, tak dej aspoň ty Narozeniny, ať se hneme z místa....", povzbuzuju Zlatovlásku. Zlatovláska začíná hrát Narozeniny. Písnička ale začíná množstvím stopek a Zlatovlas se v nich rychle ztrácí a už ve druhém akordu je mimo dobu.
"Seš mimo, počítej !", zastavuji mladého umělce aniž bych zvedl oči z počítače. Můj odstup Zlatovlase zřejmě znervozňuje, ale v tuto chvíli je to úplně jedno, neboť jde spíš o to, co Zlatovlas umí zahrát a ne o to, co si myslí o ostatních. V tuto chvíli si ale aspoň o mě musí myslet to nejhorší. Zlatovlas tedy písničku začíná ještě asi 2x a pokaždé se po dvou až třech akordech zastavuje, neboť mu vyčítám, že basu mrmlá, což ho posléze vždy rozhodí z rytmu protože si doby nepočítá.
"Potřebuju nutně kouř !!!", slzí Zlatovláska. Posílám jej tedy před barák a kuckající se Vlastoš jde také. Po asi 10 minutách se vrací Vlastoš jestli se Zlatovláskou ještě chci mluvit. Nechci, neboť jsem Zlatovláskovo výkonem dobře naladěn a nechci si večer kazit jeho další produkcí. Vlastoš tedy odnáší Zlatovlasovi jeho basu a opilec bez toho, že by svého hodného kapelníka ještě viděl odchází.
Druhý den je nám o5 přáno mít dobrou náladu. Přijel Kraken a sedli jsme si tedy společně s Vlastošem do vinárny u Humla, kde jsme probírali technické a organizační záležitosti. Pinglová z vinárny na nás přes svoji stolici (výčepní) houkla, cože jsme to tomu Zlatovláskovi včera provedli, že sem přišel beze slova, praštil s kytarou o bár, byl nějakej smutnej a během pití svých asi deseti obvyklých piv nadával na nespravedlnost světa, což nás všechny potěšilo. Takže takhle nějak skončila dvouletá kariéra jednoho opilce v jedné nevýznamné bigbítové kapele okresního formátu.


30.11.2002 - Nový Jáchymov (BE)
Je tak mizerně málo času, že jsme vůbec rádi, že se k aktualizaci Novynek dostaneme ...

   Předpokládáme, že když nemáme čím, tak po nás přece nebudou chtít zvučit. Nechtěli, o5 přijel velkej Fuel. Na rozdíl od naší Trosky, které brzdí pouze levé přední kolo, jemu nebrzdilo žádné. Prej v pakně něco zarachotilo a pak už jenom brzdil motorem. Jako obvykle jsme přijeli s dostatečným předstihem. Všude vyvěšené plakáty (asi 2) dávaly tušit vysokou  návštěvnost. Pouze jeden z místních domorodců (shodou okolností také muzikant) celou dobu věštil, že to bude s návštěvností slabé, že v těchto místech mimo sezónu chcíp pes. Jeho slova se měla zakrátko potvrdit v celé své kráse.  Paní hostinská otevřela hlavní vchod a nakázela přeparkovat Trosku, abychom to měli blíž k vykládání harampádí. Sedám do Trosky a pomalu točím kolečko k restauraci. Ostatní poblijoni si zatím dávají u baru pivo a kouř. Couvám k otevřenému vchodu a najednou se Troska začíná nebezpečně naklánět, jakoby ji něco stahovalo dozadu na bok. Zašlápnu veškeré všechny jednu fungující brzdu a bleskem hodnotím situaci. Poblijoni u baru, přesně tak aby mne neviděli, zapřádají nějaký strašně důležitý rozhovor o sběru borůvek na příští tisíciletí. Úvaha je jasná. Když vylezu z Trosky, tak se převrátí na bok, tak moc hezky je nakloněná. Zůstávám sedět a vyčkávám. Noha dřevěná od brždění. Zkouším ruční brzdu, ale jedno ze zadních kol asi zřejmě visí ve vzduchu neboť Troska pomalu klouže dál .... Asi po dvou minutách, kdy už jsem měl v noze křeče od brzdění, vycházejí veselí poblijoni z putyky ven a nevěřícně zírají na nakloněnou Trosku. Otevírám střešní okénko a volám na poblijony, jestli je to z jejich úhlu stejně ošklivé jako z toho mého. Poblijoni z uctivé vzdálenosti přitakávají, že je a že Troska skutečně hrozí převrácením. Nadávám tedy poblijonům do obecních blbů a netáhel a  přikazuji jim aby se vší silou opřeli do střechy  Trosky a pomohli jí vyrovnat, že se to tedy pokusíme zcouvat. Poblijonům náhle svítá a vší (od slova "veš") silou tlačí zboku do Trosky a vyrovnávají jí do té chvíle, než se mi podaří vycouvat asi čtyři metry z neosvětleného pangejtu, který má hospoda přímo před vchodem. Ó, jaká prozřetelnost mě velela najmout si právě takovéto inteligentní poblijony.... ostatním by to snad mohlo trvat ještě déle, než by pochopili že mají Trosku zboku podepřít. Troska zase stojí bezpečně na všech čtyřech kolech, já se potácím ven, jednu nohu dřevěnou od stání na brzdě a mrazením v zádech, kdo by Trosku zase stavěl na kola, kdyby se převrátila a jdu na panáka - tu chvíli zvládnou poblijoni vykládat Trosku sami....
   Vlastoš s sebou veze svoji přítelkyni "Chlapa" Janu, která má za úkol dávat na Frídu pozor, aby společné peníze náhodou neprochlastal. Za nějakou chvíli přijíždí Zlatovláska. Resp. je přivážen jeho matkou, která si přečetla tyto stránky a zjistila, že má doma malinkatého alkoholika, který není schopen udržet baskytaru v ruce. Zlatovláska dostává rady o slušném chování a abstinenci a mamina odjíždí domu ještě pro jeho bratra, který má dnes také shlédnout naší produkci. Sotva auto mizí v zatáčce, Zlatovláska objednává pivo. Vzhledem k tomu, že do začátku trachtace v tuto chvíli zbývají asi 2 hodiny, než se auto stačí vrátit, má Zlatovláska na lístku asi čtyři čárky (zbytek takticky zakrývá rukou). Na naše varování nereaguje ... Zvuková zkouška je hrozná, neboť místní sál je menší než leckterá putyka, a tak se Ropuchovo bicí ozývají lépe než Králodvorské železárny v době válcování plechu. Stačíme ještě urazit donesený (a námi zaplacený) guláš a jdeme se podívat, kolik lidí vlastně přišlo. Výsledek předčil naše očekávání. Přišlo již 10 úplně cizích lidí a 6 našich - Zdických. Ti posléze zjistí, že se nemaji jak dostat domu a snaží se dostat do Trosky. To však teprve přijde. My zatím čekáme na startovní výstřel a Frída již od osmi večer pobíhá mezi oběma kapelami, aby se už konečně začalo hrát. Posíláme ho do háje a vyčkáváme do deváté. Za prvé je v sále ještě příliš prázdno a za druhé bychom skončili příliš brzy na to kolik máme repertoáru... Přijíždí Zlatovláskovo máma i s druhým synkem a oba se připravují na naší produkci. Zlatovláska kouří. Dobře kouří. Kouří tak dobře, že na podiu není vidět, to ale jeho skelnému zraku vůbec nevadí. Přítomnost rodinné kontroly je mu naprosto lhostejná a začínáme hrát. Bicí znějí mizerně. Ropucha z nich vymontoval spodní blány, a taxe z nich stal nejhlučnější nástroj vůbec, tedy možná hned po atomové bombě. Na podiu není slyšet vlastního slova, zpívám po paměti a hned v úvodu na tuto skutečnost asi 20 došlých posluchačů upozorňuji. Velkej fuel, který zvučí, se opět snaží seč může, delay střídá reverb a o zpětné vazby na jevišti i v hledišti není nouze. Vlastoš trpí. Je mu blbý neustále majitele aparatury upozorňovat, aby se aspoň trochu krotil. Začínáme hrát Komára. Zlatovláska se nahýbá přes okraj jeviště a s někým nahlas komunikuje. Ptám se rozšafně do mikrofonu, jestli jsou všichni muzikanti připraveni na rychlou písničku a očekávám adeqátní reakci. Zlatovláska dál komunikuje přes okraj jeviště. Otáčím se na bubeníka Jandu, který je zahleděn kamsi v dál a drbe se paličkou. Vzhledem k tomu, že poblijóni necvičí, nemá produkce patřičnou úroveň a chuť kapelníka poblijonům nabančit vzrůstá každým okamžikem. Rozjíždím tedy rockandrollovou figuru z Komára. Sám. Zlatovláska se na mě otáčí s nechápavým pohledem, jak jsem si jenom mohl dovolit začít hrát písničku v době, kdy on se baví s kamarádem. Janda se dál drbe paličkou. V duchu vymýšlím na poblijony trest. Znovu začínáme Komára, tentokrát již v pořádku. Celá akce se nese v duchu tradičních symbolů. Zlatovlas v průběhu hraní špačka z držky nevyndá a co písnička, to pivo. Janda jej v tom zdárně napodobuje. Zlatovláskovi se co chvíli podaří napít se i v dlouhých nudných pasážích, kde hraje pouze na prázdnou strunu a druhou ruku má volnou. Protože již značně požil, co chvíli dělá chybu. V podstatě si věci, které hrajeme již dva roky nepamatuje a často a rád si některé písničky, k mé hrůze, zaměňuje. Chybu ale slyší a když se na něj otáčím s vražedným pohledem v očích, usmívá se jako debil a krčí ramenama. A to asi tak 5x do písničky, takže vypadá spíš jako komická vložka než rocker. Končíme produkci a na naše místo jde Jimi a jejich Ropucha revival band. Aparát najednou hraje dobře a zvukaře ani nenapadne aby se zvukem experimentoval, no přece nám to nedělá schválně .... Jdu si pro kafe a míjím Zlatovláskovu mámu. Vyměňujeme si krátký pohled, ve kterém vysvětluji, že za těchto podmínek není možné úroveň produkce zvýšit a že takhle to vypadá na všech našich akcích. Golden-Hair-Mutter na oplátku pohledem vysvětluje, že je potřeba na mladého muzikanta výchovně působit, což se jí ale jak se zdá ve Zlatovláskově případu již 19 let nedaří, neboť tento vzápětí odchází na další pivo. Všichni u pultu kritizují Frídovo nápad na tři lístky na baru (pro každou kapelu jeden a pro pořadatele taky jeden), které se platí z celkových vydělaných peněz, neboť my si všechno platíme sami a nechceme dotovat zlatovlasýho ožralu, protože potřebujeme peníze na režii, tzn. na benzín a aparát. Jimiho produkce končí, nakládáme do obou aut. Počítáme peníze a zjišťujeme, že po odečtení lístků zbylo dohromady 7.50 Kč pro obě kapely dohromady. Takovou vatu jsme ještě nezažili. Nadávám, neboť jsem za celý večer vypil pouze jednu kávu, kterou jsem si i zaplatil, neboť jinak piju pouze donesenou minerálku. S pivem při hraní jsem přestal ihned poté, co jsem zjistil, že po konzumaci prsty zdřevění a výsledek je více než žalostný. Přichází Frída a mává rukama, neboť ani on ani 6 zdických posluchačů nemá jak se dostat domu, což nás vůbec nezajímá, neboť jsme plný. Po pěti minutách přichází Zlatovláska, ketrá má obdobný problém, neboť mamina již odjela. Někdo se Zlatovlásky ujímá a nabízí odvoz, a tak slyšíme pouze Zlatovláskův hlasitý pozdrav a světýlko jeho cigarety spěchající k ještě zavřenému autu. Spěch je na místě, neboť zjišťujeme, že ten votrok nám tam nechal všechny jeho tři kytary i s kombem, se kterým se samozřejmě budeme vláčet sami. Zpáteční cestu absolvujeme pouze pomalu, neboť jsme jako doprovodné vozítko Velkého fuela, kdyby měl náhodou problémy s nebrzdícím autem. To se však statečně drží a tak dáváme spřátelené skupině ve Zdicích vale a odbočujeme směrem k naší vyhřáté zkušebně ....


23.11.2002 - Zdice (BE)
Z této akce šel strach. Ba hrůza. Ve Zdicích chcíp pes. Už jako malý jsme sledovali žalostnou návštěvnost některých kulturních akcí. O to větší strach jsme měli dnes, protože jsme tady měli hrát my. A samozřejmě Jimi a Ropucha se svým reviválem. Předpovídal jsem návštěvnost do 30 lidí. Frída bleskem spočítal, že pokud nepřijde aspoň 150 lidí, tak doplácíme z vlastní kapsy. Ten vůl to totiž pořádal ve vlastní režii, a protože žádnou nemá, ale já jo a na muziku mám stále ještě živnostenský list, ani jsem nestačil správně zareagovat a už jsem byl zvolen hlavním pořadatelem. Výběr ostatních pořadatelů neponechal Frída náhodě. Prošel si místní oblíbenou Limonádovnu, kde se dneska točí hlavně pivo a pokud viděl mezi opilci známou tvář, angažoval dotyčného jako pořadatele s tím, že může pít zadarmo. A my jako kapely to v případě nízké návštěvnosti společně zaplatíme. S Frídou a jeho potrhlým nápadem jsme hned zatepla vyrazili dveře. Vzhledem k tomu, že od zkušebny to máme k bývalé sokolovně, nyní kulturnímu domu asi kilometr, chceme vyrazit hned po obědě, aby bylo na všechno dost času. Korunu všemu nasazuje Ropucha, která chce odvézt naší Troskou bicí (votrava jeden) a chce po nás abychom byli asi tak na jedenáctou hodinu u něj doma v pastoušce. Jsme u něj v 11.05 a očekáváme oprávněnou výtku spojenou s naším zpožděním. Ropucha však staví nám i sobě na kafe a je viditelně dobře naložena. Usrkáváme kafe a zvažujeme naše šance ve zdickém sále. Náhle se ve dveřích zjevuje Jimi a nevěřícně zírá na flegmaticky klidnou Ropuchu. "Dyť jsmne měli sraz v 10.00 s tím, aby jsme byli v 11.00 v Loděnicích na zkoušce", snaží se Jimi nadechnout a zároveň se nějak uklidnit, aby Ropuchu nezabil hned v prvním dějství. Podotýkám, že je poněkud obtížné být v jedenáct hodin 25km od Heller-clubu (naše bývalá zkušebna ve sklepení ropuchovo pastoušky), když si nás na 11.00 Ropucha pozval na odvoz bicích do zdické sokolovny. Jimi pomalu vychládá, neboť Ropucha věcně argumentuje, že se nenechá od nikoho buzerovat. Celému tomuto rodinnému divadýlku předcházela totiž jedna větší aférka necelý týden předem. Jimi totiž na jedné z posledních zkoušek, kdy se mu pod nejrůznějšími záminkami a výmluvami nesešla polovina lidí prohlásil, že pokud k tomu budou muzikanti přistupovat takhle, tak že kapelu raději rozpustí. Ropucha si pak u mě okamžitě vyžádala audienci a zasypala mě množstvím argumentů, jak si to vlastně Jimi představuje, že ona (Ropucha) má úspěch na dosah ruky a von, salát jeden (Jimi) jí v tom snad ještě bude bránit. Prostě z jeho argumentů se ten Jimiho podmiňovací smysl věty "pokud" nějak vytratil a Ropucha v podstatě hořce plakala, že Jimi rozpustil kapelu. To vše s nasmlouvanými asi třemi koncerty do konce roku a hlavně s koncertem ve Zdicích za 3 dny. Ropuchovo verdikt byl tedy jasný. Když Jimi může rozpustit kapelu, tak já (Ropucha) tedy taky. Volám Jimimu, jestlí ví o skutečnosti, že právě přišel o jednoho bláznivýho bubeníka a společně se snažíme přesvědčit krasavce Jandu, aby s Jimim zdickou trachtaci odbubnoval. Janda je schopen slíbit cokoliv, ale rozumnější z nás jsou velmi opatrní. Janda totiž slíbil (a to střízlivý) i hraní na Pěknou v restauraci u Humla, s tím, že má doma tahací harmoniku. Povídám výborně, přestaň ji tahat po baráku a přitáhni jí sem, já přinesu baskytaru a bude veselo. "A umíš na to vůbec ???", ptám se harmonikáře. Večer volá Janda, co že se jako bude hrát. Odpovídám, že přesně to, co jsme hulákali odpoledne nasucho, tzn. Vínečko rudé, a ostatní hospodské vodrhovačky na tři akordy a tuším zradu. Zrada se dostavuje rychle. "Ale to já neumim ... ", odtuší Janda. Obracím se tedy na něj s tím, proč tedy svoji produkci majiteli nálevny sliboval, když umí pouze několik svých songů, které kdysi složil. Z Jandovo argumentů začíná pomalu vyplývat, že na harmoniku vlastně nikdy nehrál. Pouze telefonát a vroucná modlitba k všemohoucímu zapříčinila, že Paňák i Anýž měli ten týden ranní a navečer na Pěknou zahrál v plné parádě NABLIND. Jandovi se tedy věřit nedá a tak Jimiho varuji a radím mu minimálně jednu zkoušku před ostrým vystoupením ve Zdicích. Jinak by se mohlo stát, že my budeme o hodně lepší než Jimiho kapela, a to by nás velmi mrzelo. Marně Jimi přesvědčuje Ropuchu aby tři dny před významným koncertem neblbla ... Marně. Když se dozvídám o tom, že věci se vlastně maji trošku jinak, než Ropucha referovala, intervenuji u Ropuchy s tím, aby s okamžitou platností přestala blbnout a začala makat, než se někdo hodně naštve a v nestřeženém okamžiku jí nabančí. Jeden den před zdickým koncertem se tedy Ropucha pod tíhou výhrůžek částečně uklidňuje a slibuje, že sobotní akci odbubnuje. Na otázku, proč tak blbne odpovídá, že ostatní jenom tak zkoušel ...
Takže se píše 14.12.2002, je jedenáct hodin dopoledne a asi patnáct minut k tomu, Jimi právě přesvědčil Ropuchu, že už se má obléci, že je ještě potřeba dojet do Loděnic na zkoušku a hlavně my, tzn. já, Janda a Vlastoš již máme kávu dopitou, takže Ropuchovo bicí se mohou naložit a můžeme vyrazit do zdického kulturáku. Ropuchu zanecháváme svému osudu a dobýváme se do kulturního domu. Vláčíme chodbou Ropuchvo bicí a narážíme na zřízence uklízejícího šatnu. Ačkoliv kulturák známe jako své boty, slušně se ptáme kam si můžeme bicí odložit, aby nevadily. Zřízenec slušně odvětí a mě se zatmí před očima. Doporučuje totiž postavit bicí tak, aby nevadily tanečním, které se tady budou od 16 do 18.00 konat. To hovado manažerovic. Nenacházíme pro Frídovo čin slov. Při představě, že taneční končí v šest večer, do půl sedmé se tanečníci budou courat ven a hned my invaze dovnitř, rychle zahřát nástroje aby se nerozlaďovaly, z Rožďala vydejchat vodu, ale co s P.A. ??? Nad tou časovou osou zůstává rozum stát a jako hlavnímu pořadatelovi se o mě pokoušejí žaludeční vředy, závrať, spalničky, neštovice plané i roubované, padoucnicí konče.
Jsme tedy na místě ve třičtvrtě na šest a vyčkáváme konce tanečních. Pro jistotu jsme na dveře kulturáky vyvěsili náš plakát, to jako kdyby tanečníci chtěli zůstat. Nutno připomenout, že ve Zdicích nevisel jediný plakát, a to proto, že Městský úřad za to chce peníze a ty Frída neměl, takže o akci neexistovala žádná povědomost. Bereme tedy kulturák útokem, bleskem obsazujeme jeviště, taháme kabely, Zlatovláska vláčným krokem přichází, odkládá baskytaru a jde do konzumu pro pivo, my ostatní připravujeme nástrojovky a ladíme. Přijíždí Velkej fuel s P.A. aparaturou. Také staví a je v dobré náladě, která se hlavně projeví tím, že ani na jevišti, ani v hledišti nebude toho dne nic slyšet. Zlatovláska jde na jeviště, snaží se naladit basu, po chvíli se mu to i částečně daří a zkoušíme zvuk. Válcovny plechu Frýdek Místek hadr. Ukazuje se, že i přes moje varování osobní inzultace nikdo z poblijonů necvičil. Hudba nejednotná, nepřesvědčivá. Zvuk, místo toho aby se lepšil, se spíš zhoršoval. Velkej fuel co chvíli trápil delay a z odposlechů šumělo tak, že by se Niagára mohla stydět. Od osmi hodin poletuje prostorem Frída už už abysme šli hrát. Kdyby blbeček chodil častějc na akce podobného druhu, tak by věděl, že v osum večer lidi ještě seděj u televize a koukaj na sport. Teprve poté se možná odebéřou na kulturní produkce jako je ta naše. Je něco po půl deváté, jdeme na jeviště a dávám bubeníkovi smluvený signál aby do mého přivítání přítomných hrál bubenické sólo. Bubeník, který vše odsouhlasil a vše potvrdil, že všemu rozumí a že bude mé přivítání podmalovávat vířením bubínku a jiným hlukem najednou zjišťuje, že je zřejmě v jiném časoprostoru a odevzdaně se na mne dívá s výrazem v očím, který prozrazuje, že vůbec netuší o co tady dneska večer go. Znechuceně mávnu rukou a zvoláním "TAK HEZKÝ VEČER" oslovuji publikum. Publikum nereaguje, neboť Velkej fuel právě ukazuje Penkovi, kterej se též přišel podívat, možnosti jeho procesoru, a můj mikrofon je na začátku naší produkce jaxi vypnutý. Zvukař na mé volání nereaguje. Oba s Penkem kroutí s čudlíky a tahají za kdeco, teprve po chvíli se všímají, že naše kapela je již delší dobu nastoupena a zapínají mikrofon. V duchu proklínám všechny zvukaře světa, neboť je jim na podiu člověk vydán na milost a nemilost a zkoušíme hrát první písničku. Jako obvykle začínáme Ropuchou. Každé páté slovo se topí v ohromné kouli podle toho, jak Velkej fuel právě kroutí s delayem nebo reverbem, popř. oběma. Po třetí písničce přichází Penk s tím, že není slyšet basa. Namítám, že před 15 minutama se mi dušovali, že všechno funguje a že můžeme začít hrát a posílám oba doprdele. Pomalu ale jistě uzrává moje myšlenka vyhodit všechny ty staré krámy, co má člověk doma a koupit jednu pořádnou aparaturu, která nešumí, nepíská, nebrumí a posadit za ni Vlastoše a trošku mu důvěřovat. A všechny ostatní enteligenty a kibice bez varování rovnou posílat doprdele.


9.11.2002 - Bavoryně
   Bavoryni máme od domu asi dva kilometry, takže dnešní den měl naději, že započne v pohodě. Nikdo samozřejmě nevěděl kdo bude zvučit, kdo co má sebou vzít, Frída byl jako obvykle k nesehnání, a tak byli všichni ve velkém očekávání věcí příštích. Hned po poledni přichází Vlastoš s tím, že jde na kávu, neb v danou chvíli nemá střechu nad hlavou. V tu samou chvíli  přijíždí Jimi s kumpánama a protože si nikdo nepamatuje, jak vlastně sál v Bavoryni vypadá, rozhodujeme se, že se pojedeme z bezpečnostních důvodů do sousední vísky podívat. V místní hospodě je asi 5 štamgastů a na sále se kouří od huby i nekuřákům. Sál se zdá ještě menší než před deseti léty, kdy tady byli někteří z nás naposled, a tak vtipy na téma, kam se vlastně posluchači vejdou a zda je lepší je shromažďovat u výčepu nebo raději u záchodků, neberou konce. Slečna za pípou se dušuje, že pan vedoucí určitě zatopí, ale protože jej nedokáže sehnat stejně jako my Frídu, tak tuto informaci nelze ověřit a tak pouze věříme, že Frída není vůl a že nás nenechá hrát v zimě, jako jsme to již zažili v roce 1992, kdy jsme hráli s Davidem Hoškem někdy v únoru v Kublově na Slovance. Jelikož pronájem vytopeného sálu stál o 200,- víc než nevytopeného, David nějakým hnutím mysli dohodnul tu levnější variantu. Hráli jsme tak pro 4 tančící páry a u výčepu za dveřmi bylo narváno k prasknutí.
    Rozjíždíme se tedy na oběd domů a netuše nic zlého domlouváme se až na čtvrtou hodinu v Bavoryni. Jinak totiž vyrážíme hned o druhé, protože je to jistější z důvodů nepředvídatelných problémů a hlavně má člověk více času na postavení aparátu a není tolik nervozity. Má to samozřejmě i svoje zápory, a to hlavně, že Zlatovláska má víc času se před hraním ožrat. Po čtvrté hodině se všichni sjíždí před místní restaurací v Bavoryni. Zlatovláska je vesel a celkem střízliv. Slovo "střízliv" je možná nevhodně zvoleno, spíš by se dalo napsat "v rámci možností". Na dnešní show se má přijít podívat i Paňák a Libor Anýž s chotěma, všichni se těšíme na to, co kdo zase provede. Náhle zjišťujeme že o ozvučení se starat nemusíme, že všechno prý běží jako na drátkách. Stejně jako v Osově zvučí Velkej Fuel.  Co chvíli se prostorem mihne Frída, hlavu v dlaních a slzy ve vočích: "Von jim došel benzín". Informace měla znamenat asi tolik, že zvukař zůstal stát asi 20 metrů od svého domku a bude mít tedy zpoždění. Po příjezdu zvukaře zjišťujeme, že každý dojel do Bavoryně s úplně prázdnou nádrží a tudíž nikdo není schopen nikomu půjčit ani kanystr. Stavíme si aparát a zjišťujeme, že množství beden, které Velkej Fuel přivezl by stačilo na ozvučení Strahova, neb aparatura zabrala dobrou třetinu malého sálu. Trochu se strachujeme, že si lidi nebudou mít kam sednout, ale tyto obavy se postupem času ukázaly jako liché. Naladíme, nazvučíme a pozorujeme přicházející dav lidu. Sál se utěšeně zaplňuje našimi kamarády a my začínáme zjišťovat, že dneska přesilovku hrát zřejmě nebudeme. Zlatovláska pije pivo a já se snažím předvídat hudební znalosti svých mamutů, kteří na 100% na své nástroje od posledního hraní nesáhli. Ačkoliv ve 20.00 je sál zaplněn pouze zpola, Frída nadčasově pluje prostorem a buzeruje, že už máme začít hrát. Odoláváme až do do čtvrt na devět, kdy už je tak votravnej, že se to nedá vydržet. Jakou jsme udělali krávovinu zjišťujeme s hrůzou až na konci Jimiho produkce. Hrajeme standardní sérii a lidé tancují. Co chvíli se slyším ze sálu, co chvíli ne, to podle toho, jak zvukař z dlouhé chvíle tahá za jednotlivé šavle. V některých písničkách se ze sálu ozývá asi  třísekundové echo, za které se by se nemuselo stydět ani Václavské náměstí. Prostě zvukař byl v dobrém rozmaru a hodlal si dnešní večer užít. Zlatovláska hraje opřen za jednou z P.A. beden a - jak jinak - prdelí do publika, skelný zrak upřen na našeho bubeníka Krasavce Brambora Jandu. Kytara se opět po druhé písničce rozlaďuje, ale po doladění už zvuk sedí a hraje se pěkně. Až na zvuk, resp. ozvučení. Po nás přichází na řadu Ropucha a Jimi. Hraje jim to lépe a i když to zvukařovi houká a syčí a píská a sem tam to okoření třívteřinovým echem, zní jim to pořád lepší než nám. V tu dobu odchází i Paňák a spol. Přece nám to ten zvukař nekazí záměrně. Pravda, že v Jimiho kapele hraje jeho synek a tak jej co chvíli podezříváme z nadržování .... Procházím lokálem, piji kávu a donesenou vodu neboť naši Trosku dokážu ovládat pouze já a tak jsem obětován za řidiče. . Zlatovláska sedí u výčepu a silně skleněným zrakem pozoruje okolí a něco veselého vypráví spolusedícím. Jimi končí krátce po jedenácté a Frída nadčasově pluje lokálem a shání naši kapelu, že je ještě moc brzo (to jsme mu argumentovali na začátku) a že se lidé chtějí bavit. No, to nám řek novinu ...  Přináším si již sbalenou promrzlou kytaru, Rožďála nechávám v Trosce a půjčuji si jedno z tranzistorových komb konkurenční kapely, Zlatovláskovi utrhujeme od huby pívo a vlečeme ho k base za přílivu mnoha sprostých slov, neboť on chtěl ještě pít a hlavně v tomto stavu není schopen rozumně stát, natož snad ještě hrát na hudební nástroj. Začínáme hrát, ale již bez not a pouze zpaměti, ale alkohol je na produkci znát a úroveň hraní není valná. Odehráváme asi hodinu a Zlatovláska škemrá abych si vzal basu a sám se dere ke kytaře. S Bramborem hrajeme základ k "Jdu při zdi" a ožralá Zlatovláska do základu improvizuje. Jam je asi dvacetiminutový. Resp. jamovala Zlatovláska. My s Bramborem jsme hráli dokola to samé. Zlatovláska v alkoholickém opojení se dostávala do transu a nebylo cesty jak jí zastavit, resp. ono se mu možná ani nechtělo končit, i když na celé produkci byl znát útlum na kvalitě a už to nemělo ten spád jako na začátku - takové odnikud nikam. Frída nadčasově proplul z lokálu až před Zlatovlásku a dožadoval se ukončení jeho produkce. Zlatovláska však neslyšela ... Po dlouhých deseti minutách se v xichtu červená Zlatovláska uvolila ukončit jednotvárné solo na tříakordový základ. Všichni si oddechli. Bylo na čase rychle opustit lokál, neboť podnapilí štamgasti se dožadovali delší produkce, a to silou. Silou se dožadovala vysvětlení u Frídy i Zlatovláska, proč si nemohla hrát déle. Silou se Frída pokoušel Zlatovláskovi oponovat. Protože měl ale nakoupeno méně než Zlatovláska, jeho argumenty neměly takovou váhu. Již v tu dobu bylo jasné, že 14.12. se sem pro velký úspěch zase vrátíme. Hostinský totiž nepředvídal návštěvu asi 80 návštěvníků, kterým se podařilo se do sálu vecpat a během první půlhodiny přišel o všechny zásoby piva, takže s ním musel Jimi ještě do Berouna do pivní pohotovosti pro dva sudy. Když byli všichni pohodlně usazeni v Trosce a již jsme se snažili odjet, začal Zlatovláska pobíhat po parkovišti s tím, že nemá jak se dostat domu, což nám bylo srdečně jedno, protože se nám nechtělo jezdit s autem bez technické jezdit po okrese a hlavně za draho. Opouštěli jsme Bavoryňi s dobrým pocitem v srdci, neboť hlouček asi dvaceti lidí na parkovišti právě řešil dilema, kdo koho odveze domů neboť všichni měli prázdnou nádrž a benzínka ve Zdicích již zavřená. My jsme byli sice taky na dně a na suchu, ale na dojetí domů to stačilo. Zlatovlásky se asi někdo ujal, neboť druhý den na parkovišti již nestála .... Po akci postrádáme červený koberec na kterém jsme měli postaveny bicí aby neujížděly. Asi jej hostinský ztopil ...


5.10.2002 - OSOV
Tak dlouho rejpala Ropucha, že na to nemáme, až jsme si řekli, že na to máme a že Osov vezmem a že si půjdem s Ropuchou zahrát. Už kvůli tomu, že jako třicetiletý fotři se dvacetiletejch pumprlíků neleknem a že do tý squadry zapadneme. Domlouváme se tedy na odjezd kolem 16.00, aby bylo na všechno dost času. Je domluveno, že manažer Crystal Planet Frýda dojede pro Zlatovlásku do Berouna. Najednou se doslýchám, že Jimi už chce vyrazit po poledni, protože není jasné jak postavit P.A. a bude se tedy laborovat. Zlatovláska, namísto cvičení a opakování si písniček, které ani po dvou letéch nezná a porád se ptá, jak co začíná, samozřejmě necvičí, nýbrž sedí v Berouně v baru NON-STOP a samozřejmě se neodbejvá .... Protože je záhodno sehnat Zlatovlásku a domluvit jeho dopravu dřív než vyrazíme a protože je kapelník zodpovědný člověk, telefonujeme kam se dá a sháníme Frýdu, který má ale vybitou baterku. Voláme zpátky Zlatovláskovi, že musí okamžitě ukončit konzumaci a sednout na nejbližší autobus, neboť není jistota, že by se do Osova dostal a pořád lepší mizernej a věčně opilej basák než žádnej, aspoň prozatím. Zlatovláska, který není schopen se za normálních podmínek sám o sebe postarat, opravdu nasedá na první autobus, vevnitř teprve podle jízdního řádu zjišťuje, že autobuse skutečně jede směrem na Zdice, kam skutečně po dvaceti minutách jízdy doráží. Čekáme již před místní limonádovnou, kde si kapelník kupuje dva párky v rohlíku a dva litry citronové limonády zvící barvy pannenské ranní moči. Nechybí ani vincentka. Ta barvu ranní moči nemá, avšak na rozdíl od citronové chemické limonády tak chutná. Jede s námi i Marcela, Jandovo to sestra a Ropuchovo to exbejvalka. To bude zase jásotu ... Po Zlatovláskově nezbytné konzumaci staropramenu v limonádovně (kapelník už vytahoval žlutou kartu) se Marcela usazuje na přední sedadlo (to aby ji poblijóni nevomakávali) a poblijóni zaujali místa na hřadu na zadním sedadle, kde je o poznání teplejc než vpředu. Svítí ale sluníčko a den jenom září. Díky tomu, že jsme vyrazili včas, je na všechno dost času a cesta ubíhá v klidu a pohodě. Asi za 30 minut dorážíme do Osova, nacházíme restauraci na křižovatce a jdeme zaparkovat a seznámit se s členy Ropuchovo kapely, které zatím známe pouze z doslechu. Zlatovláska jde k výčepu a kapelník si připravuje druhou žlutou kartu. Vzhledem k tomu, že P.A. nikde a Zlatovláska bude dneska hrát na basový aparát berounské skupiny MEJ DEJ, existuje reálné nebezpečí, že Zlatovláska bude až do zvukové zkoušky pendlovat mezi výčepem a záchodkama, a tak si kapelník pro jistotu připravuje i kartu červenou. Stalo se. Zlatovláska se dneska držel zpátky, a tak za dobu své skoro tříhodinové nepřítomnosti stačil dle okolostojících urazit pouze 3 kousky. Hold byl zodpovědný. S velkým zpožděním doráží P.A. a majitel aparatury i náš Vlastoš se začínají činit. Kabely létají vzduchem, od pájky se kouří jak od pracujícího cikána a co chvíli zazní od kabelů výkřik. Tu od jásotu, že se něco povedlo, tu od zásahu elektrickým proudem. Připravuji si na podium plakát srací Ropuchy. Živá Ropucha přihlíží a šklebí se, neboť ostatní pochopili, že se zde produkuje legrace a Ropucha je na plakátu poznána. Samotná reakce Ropuchy je však kolosální, neboť Ropucha prohlašuje, že se jí plakát líbí a že ho chce taky a že je to dobrej nápad. Všichni ostatní měli totiž strach, že excelentní plakát Ropuchu rozzlobí, ba nasere a že Ropucha plakát v návalu vzteku zničí. Nestalo se. Konečně je v osm večer vše připraveno a my jdeme na zvukovou zkoušku. Zahrajeme Ropuchu a vypadá to že to půjde. Bez odposlechů, s koulí vracející se po dvou vteřinách ze sálu, ale půjde to. Začínáme hrát rovnou druhou písničkou. Ačkoliv Janda ví, že mu stačí jedno pivo, aby mu padaly paličky z rukou a zapomínal stopky v písničkách, zjišťuji během hraní, že i přes Jandovo ujištění, že nebude pít, neboť ví, jak to dopadlo minulý týden v Loděnicích, požil. Oproti Loděnicím, kde byla atmosféra dost upjatá a Zlatovláska co chvíli posílala Krakena do prdele, zde se hraje poměrně klidně a program pěkně odsejpá. Během písniček se smiřuji s tím, že pokud zpívám falešně, tak s tím stejně nic nelze udělat, protože na podiu není nic slyšet a člověk hraje a zpívá pouze podle toho, co se vrátí po dvou vteřinách ze sálu. Na vtipy o Ropuchovi ale lidé reagují a potvrzuje se samozřejmě i to, že hrát první není žádnej med, neboť většina lidí přichází v polovičce naší produkce, někteří až na konci. Posléze pak žebroní, že nás neslyšeli, abychom něco zahráli. Kromě toho, že praskla struna a kytara se o5 šíleně rozlaďovala, vypadá to, že by to mohlo začít fungovat. Kromě technických nedostatků na které jsme přišli až v průběhu hraní, např. že jsme k mému marshallovi nedali mikrofon, nebo že bicí nebyly nazvučeny a Janda do nich bouchal tak urputně až bubeníkovi z MEJ DEJ protrhl blánu, do té doby pannenskou, se hrálo pěkně. Po nás vystupuje skupina MEJ DEJ z Berouna. Jsou o poznání vyhranější než my a sází skladbu za skladbou. Žánrově jsou však někde úplně jinde a ještě možné o kousek vlevo. Za zmínku stojí i veselá příhoda z doby, kdy zvukaři pájeli dráty a ostatní měli volno a pili kafe. Excelentní bubeník z MEJ DEJ lehce požil. Ale fakt jenom lehce. Protože měl ale nakoupíno už odvčerejška za pět minut jsme jej viděli spícího vedle unavené Ropuchy na židlích na okraji sálu. Na buzení nereagoval. Posléze se probudil, objednal si kafe, roztrhl pytlík s cukrem a se slovy "klucí, už jsem v pohodě" vysypal cukr do popelníku. Jako správný kamarádi jsme mu to samozřejmě celý večer k jeho nepříčetné radosti připomínali. Po MEJ DEJ nastupuje Jimi s Ropuchou a celá ta mezinárodní squadra. Hrajou jako vždycky výborně akorát zvukaři čas od času experimentují s hallem a koule na sále ještě posiluje. Ropucha bubnuje jak o život a konec programu se pomalu blíží. Trachtace končí kolem půlnoci, což je akorát. Majitel restaurace nás chválí, že je všude pohoda a nikdo nic nerozbil a jdeme rozdělovat tučné zisky. Na zpáteční cestě dostává Janda akutní depresi (na rozdíl od Ropuchy, kterej jí má už chronickou) a celou dobu kecá o tom, jak silně prodělává, že za Loděnice nedostal ani korunu a  teď má ještě zaplatit 300,- za protrženou blánu a když je mu ještě řečeno, že na Loděnice každej z kapely doplácí 75 korun, protože se fakt najezdila spousta kilometrů a každej se nechal odvézt až domu (samozřejmě každej bydlí na druhém konci okresu) a za Osov se v podstatě taky nevydělalo, jdeme si přece zahrát a nasbírat fanoušky, brblá, že na tomto způsobu účtování jsme se nedohodli (ačkoliv seděl s Vlastošem u jednoho stolu, když jsme to před půlrokem řešili) a vyhrožuje programem, který počítá kilometry. Necháváme ho být a o5 projíždíme okres křížem krážem podle toho, jak kdo bydlí, tentokrát plně za režii kapelníka, protože v Osově se vydělalo daleko méně než v Loděnicích. Když se jdu druhý den podívat za Ropuchou, Janda tam sedí i s Marcelou a omlouvá se za včerejší kecy. No budiž. Hlavně, že kvalita produkce stoupá.


27.9.2002 - LODĚNICE
   
Po dlouhé době náš první koncert v této sestavě. Akci dohodnul Ožrala Zlatovláska. Budiž mu za to dík. Celá akce byla doprovázena množstvím nervozity a alkoholu (k velké nelibosti kapelníka). Již samotné nalodění na Trosku stálo by za menší román. Ačkoliv jsme si dali sraz po druhé hodině, jednotlivci (Zlatovláska) se šourají s několikahodinovým zpožděním. Po naložení našeho nástrojového parku se vydáváme pro Jandu, který na nás má čekat doma i s bicíma, které si ze zkušebny vzal za účelem cvičení. Po příjezdu do Koněprus zjišťujeme, že Janda ještě usilovně pracuje na kapitalisty a doma není. Nakládáme tedy jeho bicí pohozené v garáži a z jejich polohy lze vyčíst že tam již takhle týden leží, tzn. že Libor necvičil. Libor přijíždí na motorce s půlhodinovým zpožděním. Nejlepší obrana je útok, a tak všichni dostáváme zprďana ještě dřív než se stačíme nadechnout k otázce, kdy si jako myslí že do Loděnic timhle tempem přijedeme. Nutno dodat, že někdy před půlhodinou vyrazil z práce Vlastoš a že čeká v Berouně ve větru a dešti v Berouně za mostem směrem na Loděnice. Libor tedy nasedá a Zlatovláska oznamuje, že Malej Kraken (baskytarista  ze skupiny TOY) čeká už asi půl hodiny i s basovým aparátem někde v Berouně a že už je mu asi zima. Vyrážíme tedy zase do Berouna pro basový aparát a pro Krakena, kterého bereme s sebou. Kraken již čeká, ale basový aparát nemá. Musíme pro něj zajet do jiné ulice na druhém konci Berouna. Dojíždíme na druhý kraj města a Kraken se dere ke zvonku bytovky, kde by se měl ochotný kamarád nacházet. Nikdo neotvírá. Krakem telefonuje mobilem kamsi do dáli. Z rozhovoru lze vyčíst, že kamarád již 2 roky bydlí na úplně jiném okraji města, což by ale Kraken měl vědět. Nutno podotknout, že každou tuto zastávku využívá Zlatovláska k inhalování cigaretových výparů, takže interiér Trosky podle toho vypadá. Dvakrát prší. Jednou málo, podruhé dost. Zastavujeme na druhém konci města a Kraken se Zlatovláskou a Janda jdou pro basový aparát. Konečně se vrací i s ním a nakládáme bednu zvící skoro poloviční velikosti naší Trosky. Konečně přijíždíme na místo, kde má už hodinu a půl čekat Vlastoš. Vlastoš zde ale není.. Přes ulici je hospoda a tak kapelník vysílá posla, aby se šel podívat, jestli se Vlastoš nešel ohřát do restaurace. Kromě kapelníka-řidiče se Stačej 2 piva a jeden paňáček a Vlastoš jde k zemi ..... ale z Trosky vyhrne celé osazenstvo, druží se k poslovi a všichni jdou do restaurace pro Vlastoše. Sotva zmizí ve dveřích nálevny, otevírá přední dveře Trosky Vlastoš, který čekal opodál a nestačil k vozu tak rychle dojít. Opilci se půl hodiny nevracejí. Na kapelníka jdou mrákoty ohledně průběhu celého odpoledne a hlavně počtu již najetých kilometrů a počtu vypitých piv. Po půl hodině se vracejí opilci, kteří hlásí, že Vlastoše nenašli a Zlatovláska, která seděla na předním sedadle a zjišťuje, že si nemá kam sednout,  protože tam již sedí Vlastoš, nepříčetně řve. Vlastoš ale místo navigátora obhájil, a tak je opilecká skupinka uhnízděna na zadním sedadle, kde je aspoň na rozdíl od předních sedadel teplo. Se zpožděním přijíždíme do Loděnic, kde je ale klub zavřený a nikde nikdo. Přes ulici je hospoda a protože kapelník již dva dny kašle a zřejmě dostane zánět průdušek a za tím účelem nakoupil i 5 vincentek, jdeme všichni do restaurace. Kapelník na čaj, ostatní na pivo. Přecházíme silnici, pak travnatý pás a najednou Janda uklouzne a v poslední chvíli smyk vyrovnává a nehází tlamu do hovna zvícího netušených rozměrů. Všichni Jandovi nadáváme, že ten den pěkně začíná a že ještě šlápne do hovna a že to dneska asi pěkně skončí. Průserář čistí boty o trávu a něco mele o prasatech a střevní nouzi. Pravda je, že (hlavně pro muzikanta) vidět název svý kapely (i když blbě napsanej) metrovým písmem na zdi vyhlášenýho klubu je přinejmenším zvláštní. Kapelník dává čaj a je ostatními přemluven k jednomu pivu, které ale přenechává opilcům. Číšník ale rozhodně s pivem nepospíchá a než opilci dostanou své vytoužené pivo (kolikáté již dneska), čaj je již dávno vypit. Kapelník se tedy zvedá a jde si prohlédnout klub, který už by snad měl být otevřen. Není. Asi po půl hodině se dveře od klubu otevírají a všichni mohou jít dovnitř. Pódium je plné aparátu loděnické skupiny "3 dny na břiše", která zde zkouší. Opilci s Vlastošem si jdou pro pivo, kapelník pro vincentku a všichni diskutují o možném počtu dnešních návštěvníků, neboť každý o akci řekl přinejmenším deseti různým kamarádům. Z toho vyplývá, že zřejmě bude problém do sálu všechny osoby vměstnat. Přicházejí zvukaři a jmou se uklízet podium. Stavíme si aparát, na notový stojánek věšíme plakát seroucí Ropuchy velikosti 1x1 metr, který sklízí velký ohlas a ladíme. Zlatovláska zjišťuje, že svlečna z Prahy, která byla na dnešní akci pozvána, nepřijela a smutnou náladu úročí deseti pivy u baru. Kapelník vyhrožuje Zlatovláskovi červenou kartou  a zabitím, pokud koncert nedopadne excelentně, vlastně ackcellentně. Všichni zvučí a ladí, Vlastoš pomáhá místním zvukařům, Zlatovláska u báru prolévá hrdlo a posílá nevěrnici doprdele. Je nazvučeno a čeká se pouze na opilého Zlatovlásku. Kapela si pro něj jde k báru svorně ruku v ruce a nápady na zlatovláskův trest v případě, že to zkurví a udělá ostatním ostudu neberou konce. Všem běhá mráz po zádech co Zlatovláska zase provede a všichni mu pomalu a jistě přejí tu nejhorší smrt a přemýšlí, kde sehnat jiného basáka. Nikdo ale o žádném neví. Zlatovláska jde znechuceně na podium. Večer bez pražské svlečny pro něj ztratil smysl. My ostatní se svlečně nedivíme. Vědět jak Zlatovláska vypadá a jakou má konzumaci piva, tak nepřijedeme taky. Zvuková zkouška je vyjímečná, všechno je slyšet a naše úvodní písnička "Ropucha" jede jak dráha. Bez chyb, bez zaváhání, super. Konstatujeme v dnešním dnu obrat k lepšímu a protože máme asi hodinu volno, jdeme na vincentku, ostatní na pivo. Na pivo jde i Janda, který ví, že mu stačí jedno pivo aby zapomněl bubnovat a pletl si písničky. Podle toho bude taky dnešní večer vypadat. Zlatovláska se odebírá i přes výhružky ostatních k báru také. Pomalu se blíží osmá hodina a tudíž i začátek programu. Všichni víme, že Všichni poblijóni jsou už dávno doma a Vlastoš zůstal v Trosce sám .... jó chlast ... se začne asi o hodinu později, ale poměrně nízká návštěvnost je zarážející a všichni obvolávají své kamarády, které na akci pozvali aby zjistili, že dotyčný pozvaný nepřijde, neboť je nemocen, bolí ho noha, večeří, nemá auto, nestihnul autobus nebo jej manželka prostě nepustila. Začínáme asi o půl deváté a hned ze začátku je jasné že konzumace alkoholu přesáhla povolenou mez. Stopky jsou tam, kde nemají být, tam kde by měly být, tam Janda bubnuje jako o závod, co chvíli se bicí na chvíli umlčují, to jak mu padaj paličky z rukou, do toho opilá baskytara loudí tóny za které by se nemusela stydět alternativa a i kapelníkova kytara se neustále rozlaďuje podle toho jak stoupá teplota v sále. Prostě komično ad absurdum. Zpěv je i přes kapelníkův tuberkolósní kašel v rámci možností vynikají a program ubíhá. Co chvíli se z publika ozývá potupný výkřik či poznámka na adresu opilého baskytaristy, který většinu repertoáru hraje prdelí do publika, co chvíli se otáčí k bicím, popř. na druhou stranu, ke klavíru, kde kapelník položil Zlatovlásce playlist. Podle toho, jak se ve volných chvílích kapelník otáčí dozadu po obou poblijonech, aby se ujistil, že ještě stále stojí kapela za ním a že není na podiu sám,  zjišťuje, že Zlatovláska playlist na piánu studuje velmi zaujatě. Asi tak 2 písničky. Zlatovláska si uvědomuje výkřiky z publika, jde na rampu a milého Krakena i ostatní několikrát posílá do prdele. Kapelníkovi, který si rychle uvědomuje, že každý z návštěvníků přispěl kapelám částkou šedesáti korun za vstupné, střídavě běhá mráz po zádech a zatmívá před očima. Chvílemi přemýšlí i o eventualitě, že kapela pojede domů bez Zlatovlásky, který ať si poradí jak chce. Začíná písnička Starý schody. Basa po chvíli vyčkávání začíná hrát doprovod k písničce Možná, že. Kapelník zastavuje hru a otáčí se ke Zlatovlásce, která netuší, která bije. Kapelník znova začíná Starý schody. Chvíli se nic neděje a pak baskytara z posledních sil začíná správně hrát. Písnička končí. Další pomalou písničkou je Možná, že. Kytara začíná hrát, má nastoupit basa, ale je ticho. Kytara opakuje předehru a kapelník se otáčí na Zlatovlásku s ortelem smrti a červenou kartou v očích. Nic. Zlatovláska právě loví bobříka nevědění. Tupě zírá do blba a hledá v publiku nápovědu. Nikdo ale neví, jak má písničku začít, a tak se nápověda nekoná. Právě ve chvíli kdy kapelník do mikrofonu utrousí, že to tedy zahrajeme bez basy, basa o dobu později rozjíždí vyhrávku. Komično chvíle se mísí s pocitem ostudy a kapelník by se rád viděl aspoň 100km odsud. Konečně vbíháme do cílové rovinky, balíme a jdeme si vyměnit místa s druhou kapelou, která jde zase na podium. Zlatovláska jde k baru. Tentokrát následovaná i Vlastošem i Jandou. Kapela TOY hraje o poznání čistěji a přesněji než my, ale jejich styl hudba nám moc neříká. Po asi hodině hraní konkurenční kapely celá akce končí a kapelník si jde pro peníze, všichni ostatní k báru, Zlatovláska si zase jde sednout na své trucovací místo a konzumuje pivo. Na konci konzumace bude na jeho lístku asi 10 piv a 8 jablek. Kapelník také konzumuje, ale pouze donesenou vincentku prokládanou čajem. Je to sice hnus, ale pomáhá to. Zjišťujeme, že Vlastoš mezi námi není. Sedí na schodech před klubem a je mu špatně. Ačkoliv měl jenom dvě piva, blbec je proložil vodkou a neštěstí bylo dokonáno. Kapelník zjišťuje, že asi metr od Vlastoše leží jeho mobil a ledvina, které by se mohly stát snadným terčem útoku hackerů, a tak je kapelník dává na zadní sedadlo Trosky. Všichni se soukají do Trosky a náhle se probudivší Vlastoš na Loděnice vykřikuje že mu byla ukradena ledvina (transplantace je svinstvo) i s mobilem. Z bezpečnostních důvodů sedí Vlastoš na zadním sedadle u dveří. Pomalu projíždíme Berounem a co chvíli vyhazujeme jednoho opilého muzikanta za druhým. Všichni musí přelézt přes spícího Vlastoše, který o sobě neví. Janda požaduje odvoz do Koněprus. Kapelník, který počítá kilometry - a tudíž rentabilitu celé akce - je nasrán doběla. Janda celou dobu opakuje svoji omluvu na téma jeho dnešní kontakt s alkoholem. Z Koněprus ještě jedeme přes benzínku v Popovicích, Vlastoš se nenechá tankováním benzínu sebeméně rušit. Do Zdic přijíždíme asi ve dvě hodiny ráno. Ačkoliv jsou Loděnice od Zdic asi 20km, dneska jsme najeli 75km. Budím Vlatoše. Nic. Beru tedy do ruky videokameru a obejdu ještě celou Trosku a Vlastoše filmuji. Kameru jsme měli s sebou, a tak je celý dnešní večer zdokumentován na pásu. Bedny vyklízíme až dopoledne, protože jsem na skládání zůstal sám. Usínám pomalu a hlavou se honí jednotlivé okamžiky včerejšího večera. V duchu dávám Jandovi žlutou kartu, Zlatovláska už má minimálně tři a ještě výhružku strašlivé smrti žízní. Tak dopadla naše první akce po 8 letech.


23.9.2002 - dnes ve večerních a časně ranních hodinách jsme s Ropuchou uzavřeli dohodu o vzájemném neútočení a klidu zbraní. Zatím je to sice dohoda dočasná, neboť se plánuje několik společných hraní s The Crystal Planet (Ropucha na bicí), ale kdo ví, třeba už bude svárům odzvoněno ...


1.8.2002 - Ropucha nám dává najevo, že Zlatovláska dostal v jeho skupině The Crystal Ship padáka a že už maji jinýho basáka. Zároveň nás upozornil, že kapela byla přejmenována na The Crystal Planet a hned nám poslal rozpis koncertní šňůry, kterou hodlají uchvátit pracující lid : 24.8.2002 Madla-Beroun (Ropuchovo narozeninová show), 28.9.2002 Osov (rock&blugras), Roztoky se vyjednávají ... (takhle nám to napsal)


 25.6.2002 - Ropucha snad fetuje nebo má depku, neboť nám posílá sprosté a výhružné  SMS, nedosti na tom, prozvání i naše pevné linky v jednu hodinu v noci, pročež jej oficiálně varujeme, že mu bude kompletně rozbita čelist vč. ciferníku pokud s tím okamžitě nepřestane.

Ropucha nás obšťastnila např. těmito výrazy: "Banda parchantů", "vykur mi prdel","magore","kriple neschopnej","lemple","pretvarko zasrana","mantaku","priblblo","prase nekulturni","misto mozku mas prdel z vosku","uriznu ti kriplovskou palici","sráči","zbabela sracka","zaostala nicka","zaostalej magor, hlava bez mozku","hnus sobeckozidackej", a spoustu jiných, celkem asi 50 zpráv během dne ....


 5.6.2002 - Ropucha posílá SMS:
"
Domluv si s Jimim kolik chces akci, ja uz do toho nespadam. Vcera jsem se na to Jimimu vysral.Jste  mi vsichni tak narame ukradeny.Ropusak"

A je to tady! Kdo za to může! Ropucha zřejmě utrpěla mozkovou menstruaci ... Škoda, že Ropucha nehraje u nás v kapele. Upřímně lituju Jimiho, který dělal konkurs na zpěváka ve skupině The Other Voices (Doors Revival) a který fakt platí za profíka, že takového dementa v okruhu 10km od svého bydliště trpí a že Ropuchovi ještě nerozbil hubu.


4.6.2002 - Ropucha posílá SMS:
"
Kdyz si s Jimim domlouvas akci na hrani, tak mu taky sezen bubenika.Ja na spolecne akci s Ackcellentem hrat nebudu. To je moje posledni slovo. Ropusak."

Zřejmě se milé Ropuše doneslo, že v Osově byla až druhá a asi se jí to dotklo. Je to zvláštní, ze právě Ropucha horovala v podstatě rok pro to, aby jsme společně jeli zahrát do Broum, "aby jsme jim to natřeli" našim bývalým kamarádům z dob 1990-1994. Teprve po mých nesčetných dotazech, zdali už jejich čerstvě založená skupina má vůbec něco nazkoušíno dal pokoj.


2.6.2002 - Jímka na dešťovou vodu je po měsíci vykopána. Bubu sice neudrží v rukách kytaru, protože je má od sbíječky rozbité, ale všichni jsou naplnění euforií, co dál. Jakou práci teď ??? Naštěstí je ještě potřeba dodělat plot, takže chlapci se dlouho nudit nebudou ... 

Večer, i přesto že zítra je pondělí a my musíme do práce, byla uspřádána dokopná

Vlastoš přinesl 6 lahví Dorata, které jsme nechali "chladit" do místního bazénu. Tady je jich ale už jenom 5. Ta šestá neměla čas schladnout ...

Kromě Dorata jsme měli sem tam i nějaký fernet.
Sesedli jsme se u rodičů Buba na zahradě, dostali jsme vynikající topinky a záhy zjistili, že je nám všem zima, takže jsme vyškemrali pár vaťáků a pouze opilecký synek Vlastoš projevil přání vykoupat se v místním bazénu. Ostatní samozřejmě jeho nadšení nesdíleli.
Zlatovláska se oslavy nezúčastnila neboť nekopala, protože se práce štítí a za druhé bylo reálné nebezpečí, že by nám to všechno mohla vychlastat.

Akce skončila v pondělí asi v 1.00 hodinu ráno


28.5.2002 - tento víkend jsme prožili hustě. Sice jsme již měsíc na kytary nesáhli protože kopeme studnu, resp. jímku na dešťovou vodu a v rukách rozbitých od sbíječky se kytara udržet nedá, ale hned v sobotu jsme se pozvali do Osova, kde slavila Ropuchovo banda narozeniny. Díky poněkud pozdějšímu výjezdu, protože se kamínky ve vlasech ze studny musely umýt a nohy některých otroků již sýrovatěly, a také proto, že jsme museli ještě v Berouně nabrat Vlastoše, který měl slezinu U hradeb a tudíž jsme jej našli v již zuboženém stavu, a také proto, že jsme se cestou jeli ještě podívat na opravu naší Blaženy, kam se mechanikovi dokonce ještě podařilo namontovat střešní okno, jsme nestihli začátek programu. V době našeho příjezdu již oslava vesele bujela a světe div se, nestačili jsme se divit ani my. Jééé ahój, co tu děláš, vyste taky přijeli, kde ty ses tady zjevil ??? Prostě ve Zdicích byl klid a ticho jenom pro to, že byli všichni puberťáci tady. Na přítomných bylo vidět že jsme skutečně přijeli dost pozdě a že hlavní program večera již byl, protože Zlatovláska, který také u Ropuchy hraje basu, civěl s otevřenou hubou nepřítomně dopředu a někdy i v bok a posléze se přiznal ke 14 kouskům. Na osumnáctiletého člověka je to dost ... To samozřejmě neznamená, že  by po našem příjezdu začal pít sódovku ... O jedné z přestávek si Krasavec Janda sedl za Ropuchovo bicí a společně se Zlatovláskou a ropuchovo kytaristou marmeládovali. Krasavec Janda byl okamžitě zaměřen téměř nenávistným pohledem své vlastní sestry, která již přes čtvrt roku sdílí s Ropuchou dvě křesla, židli, stoleček a lóže a na akci se byla také podívat. Také jí bylo jasné, že za bubny se posadila tvrdá ropuchovo konkurence a její celkový dojem z večera dostává kyselejší ráz. Pojali jsme myšlenku, že bychom mohli místní opilce oblažit naší muzikou, ale nazvučení akce bylo tak šílené, a kytaristovi dokonce praskla struna "která nikdy nepraská", takže nakonec jsme nezahráli, což bylo asi dobře i když nás to mrzelo ... Většina místních totiž věděla, že hrajeme, ale nikdy neměla tu čest nás slyšet. Takže jsme se domluvili na podzim, až budou mít naši umělci narozeniny, že tu akci uděláme tady. Do uší hladila chvála přítomných (včetně výčepního) na hlavu našeho bubeníka, který Ropuchu totálně převálcoval, čehož si ostatní velice cenili. Protože jsme se domů vrátili poněkud brzo ráno, spali bubeník i zvukař na rozkládací posteli u nás v obýváku.  Vstával jsem v 7.00. V 7.30 byl proveden první pokus o probuzení spáčů, a to uvařením kafete, rozsvícením světla v obýváku a halasným zvoláním "Milenci, vstávat !".  Beru si kávu s sebou ven a jmu se čerpat z jímky vodu abychom mohli začít kopat včas. Ještě nám toho hodně chybí a sbíječka se musí vrátit. V 8.15 manželka hlásí, že milenci stále ještě spí. Zvukaře tedy přejmenovávám na Vospalku Vlastoše a bubeníka na Vospalku Krasavce. V 8.45 prosím manželku, aby milencům opět zhasla světlo, jinak se nedoplatíme za elektriku. Milenci se probudili v 9.00 a hned se sápali ke studené kávě. Pod tíhou výčitek svědomí jim i ve studeném stavu velmi chutnala. Výkon milenecké dvojice zatížené motolicí z noci nebyl nejslavnější a tak jsme to samozřejmě vykopat nestihli... Večer ve 21.00 se ukládám do postele s vizí sedmihodinového spánku náhradou za včerejší den, ale přichází mi lakonická SMS: "plenarni zasedani - ihned - savoy". A tak jsem se zase domu vrátil až v jednu. V restauraci Savoy ve Zdicích na sídlišti máme rádi a chodíme tam často stejně jako do nové herny k Mírovi Petrenkovi. Tento večer seděl v Savoji také Jimi Hendrix, zpěvák ropuchovy kapely a ještě jeho kamarád. Jimi sděloval pocity ze včerejšího hraní, nezapomněl připomenout, že když se druhý den vraceli na místo činu aby uklidili aparaturu, Zlatovláska už měl v sobě zase 6 piv a všichni se pozastavovali nad tím, proč vůl vstával o dvě hodiny dřív než ostatní jen pro to aby se zase dolil.


3.5.2002 - ...a deme do ňý ! teda do tý výměny ... a hned přejmenováváme Azora na Trosku a vybíráme barvu na finální nástřik - zřejmě to bude červená metla. Kdybysme raději více cvičili ....  Nablind je u ledu .... Tohle je náš starej Azor


30.4.2002 - 1.5.2002 - Nablind hraje ve večerních hodinách v rodinném pivovaru Berounský medvěd, jak jinak - v Berouně. Původně jsem předpokládali návštěvnost vyšší a byla potvrzena i účast Military clubu, ale nic takového se nekonalo a tak jsme se oprávněně obávali druhého dne, kdy jsme měli projíždět na korbě vojenského vozu v koloně Military clubu. Akce skončila kolem druhé hodiny ranní, když už jsme mleli z posledního (hrálo se v podstatě od 18.00). Racek hodlal hned po sbalení věcí odjed domů, ale v podstatě všichni se těšili na prvomájovou projížďku po Berouně a vlastně i tu trošku slávy, i když ani ve tři ráno jsme nevěděli nic jistého... Ráno se naše obavy ještě prohloubily, protože pan Majer, majitel pivovaru, hlásil, že stále nic neví. Takže jsme dali ranní kávu, Paňák s Anýžem i několik ranních a dopoledních pšeničných piv, Racek pouze několik ranních a dopoledních toniků a veseta-col a podívali se, jestli v udírně ještě nezbyli nějaké klobásy z večera. Byly tam! V jedenáct dopoledne kolem nás projela kolona Military clubu aniž by se obtěžovala i jen přibrzdit a tím v podstatě naše dvoudenní akce skončila. Kromě hezkého pocitu z hraní, z piva a klobás se přidružil i hezký pocit z vrakoviště, kde jsme nalezli vrak Škody 1203 v lepším stavu než je náš Azor, takže asi budeme jednat o jeho výměně ...


26.4.2002 - Ropucha posílá SMS, že se mu na nové bicí soupravě povolují šrouby
Ackcellent zjišťuje, že Vlasta Jaroš mezi ostatní zapadl víc než dobře a jsme všichni rádi. Zjišťujeme, že na sebe též máme výborné spojení, o kterém hovořila Ropucha (26.7.2000). Projevuje se většinou tak, že pokud někdo ostatním pošle SMS, že jde do hospody, tak než tam stačí dojít, tak ostatní tam už dávno sedí ...


 25.4.2002 - Racek a Krasavcem Jandou Flossmannem Jandou šli navštívit koncert spřátelené skupiny The Teplo v Berounské Madle, která je kupodivu o5 otevřena pro hudební sdružení, což přes rok nebyla pravda. Okamžitě po shledání se Tepláci ptali kde máme Ropuchu. Vzhledem k tomu, že jim jeho přítomnost na place citelně chyběla odrazilo se to i na celkovém výkonu skupiny, který byl ten večer vyjímečný oproti jiným večerům, kdy je také vyjímečný. Tryskáč Tomišín slavil ten den svátek a Zbyněk Maulisů narozeniny, takže jsme každému z nich koupili alkoholický nápoj a šli se podívat raději na novou tepláckou aparaturu, která díky Houmrovi hrála skvěle. Mimo jiné jsme v Madle povečeřeli (a zaplatili) i kuřecí nudličky na nivě s americkými bramborami což výsledný dojem z akce ještě podpořilo ... Vivat Teplo !

31.5. jedem na Teplo do Labe do Hořovic


21.3.2002
Dnes jsme odehráli soukromou akci v soukromém pivovaru Berounský Medvěd v Berouně (to dá rozum, že ..). Akce vynikající, stejně jako vždy, bylo o nás dobře pečováno a lidi se (dle ohlasů) dobře bavili. Fotografie dole je z písničky "Jede jede mašinka .... ". Inkriminovaná paní v bílém, t.č. dost podnapilá nejprve poškrábala polovinu kapely, poté se těsně ovinula kolem druhé poloviny aby vzápětí kontrovala hláškou "Tak hraj debile !"



14.3.2002
Tento den je pro naší Ropuchu mimořádně svátečním. Po sedmi letech kecání a zaujímání nejrůznějších finančních strategií, využívá Ropucha služeb firmy Výpočetní, kancelářská a telekomunikační technika - Pavel Šilhavý - ACKCELLENT Zdice, resp. jejího úvěrového oddělení a na splátky si kupuje zbrusu nové bicí. Akce měla samozřejmě i své stinné stránky, neboť firma ACKCELLENT přivezla Ropuše bicí až domu, což neměla dělat, neboť byla vzápětí osočena, kolik asi na milé Ropuše vydělala peněz a o kolik si snížila daně (!).


9.3.2002
Nablind s Liborem Machem za bicíma spolu s Ackcellentem hraje v Broumech. Návštěvnost asi 20 lidí. Po ukončení produkce se Nablind pohádal, protože ostatním se nelíbilo, že by měli platit za používání Rackovo aparatury a za dopravu víc než 500Kč za večer, protože Racek zjistil, že tato částka pouze z části amortuje aparaturu a na cestovné vůbec nezbývá. Racka už delší dobu nebaví hradit společnou zábavu ze svého, rozdává peníze ostatním a s okamžitou platností ruší pokladnu Nablindu. Ackcellent odjíždí domu Azorem, Zbytek Nablindu Anýžovo škodovkou. Ještě ten den večer posílá Racek Zlatovláskovi i přes jeho příšernou hru SMS, aby hned druhý den přišel na zkoušku. Libor Anýž už ale na zkoušce chybí ...  Zjišťujeme, že Zlatovláska i přes jeho pokročilý alkoholismus přece jenom udělal nějaký pokrok, takže práce rychle utíká ... Včera byl vyjímečný den také z proto, že akci poprvé zvučil Vlasta Jaroš, kterého jsme více méně náhodou oslovili, protože Petr Klouček, který zvučil doposud se neosvědčil a hlavně se mu příliš křížily termíny, neboť hraje kytaru ve skupině Jedním dechem Jazz band. Vlastovi se práce líbí a sděluje nám, že zrovna tohle chtěl dělat vždycky, pročež jsme všichni rádi, že mezi nás Vlasta zapad. Ukazuje se, jak koumácké bylo zbavení se Petra Kloučka i Libora Anýže, protože každý z nich hraje někde jinde a Ackcellent by brali pouze jako koníčka. My ale chceme hrát natvrdo a ne, až bude mít někdo čas.

 

 


 16.11.2001
Tento den v sobě skrývá příjemné prožití odpoledne a večera, neb se jdeme s krasavcem Jandou (jestli ho doktor pustí) podívat za našimi kamarády z kladenského Tepla do hořovického Labe.


 3.11.2001

Náš kamarád Vlasta Jaroš je o rok starší (chudák) a Paňák asi zřejmě taky, Pinďa bude mít svátek, a to všechno se zřejmě bude slavit právě dneska v malém salónku restaurace SAVOY ve Zdicích. Hrát bude jako obvykle Trampsko country hudební skupina Nablind, neboť Vlasta slíbil taky něco k jídlu a taky k pití. Je až s podivem, že v dnešním kapitalistickém světě se člověk musí v první řadě především starat o to, jestli nebude mít hlad nebo žížeň a kolik že za to svoje komediantství druhým vlastně dostane mědi. Na cizelování hudebního přednesu a umělecké úrovně vůbec pak většinou nezbývá čas. 

Několik fotografií z akce. Vlasta Jaroš, náš budoucí zvukař, je ta osoba ve fialovém tričku.

 
Únava mnohých pozvaných již v krátké době přesáhla únosnou mez ....

 


 1.11.2001
Krasavce již není mezi ženatými. Ze dne na den, 3 měsíce po svatbě, bez vysvětlení.... Naše fotografka si zřejmě našla jiného koně ...... nebo už ho měla dřív ??? Držíme palce! Náš krasavec Fllossmmaann se samozřejmě přejmenovává zpátky na Janda.

David Hošek se půl roku neukázal, nezvedá telefony, na SMS neodpovídá. I přes svůj kladný a aktivní vztah k hudbě se nezúčastnil ani jediné zkoušky. Post baskytaristy zatím zaujímá kytarista ze skupiny Nablind Libor Anýž.. Ackcellent sice nepravidelně ale často cvičí a kvalita produkce rychle vzrůstá. Škoda, že nemáme čas jenom na muziku ....


1.7.2001
Ropucha na potkání kdekomu vysvětluje, že si bicí nekupuje, protože s těma volama z jejich kapely už hrát nebude, protože místo aby se hrálo, tak ostatní choděj kouřit a docházka na zkoušky je jak  v holubníku. Jejich kytarista si mu dokonce dovolil říct, aby za nima nechodil dřív než si koupí bicí. Podotkli jsme, že Ropucha si skutečně nejdříve musí koupit bicí a hlavně naučit se na ně, aby kapela vůbec mohla začít zkoušet. Odpovědí nám byla smršť argumentů, že pokud není chuť kapely hrát, není důvod si kupovat bicí....

* * * * *

Ropucha zřejmě prožívá osobní depresi, neboť neustále týrá svůj mobilní telefon a posílá nám, hlavně však kapelníkovi různé výhružné SMS - hlavně poté, co si přečetl tyto stránky. Vzhledem k tomu, že s Ropuchou nijak nekomunikujeme, snaží se zřejmě kdysi excelentní, nyní stárnoucí bubeník na sebe upoutat pozornost a proto otravuje. Nektere z jeho SMS jsme byli nuceni uverejnit:

  • 28.7.2001
    Hele Ty Kapelniku,vzorkovaci jidla po hospodach jsi Ty a Panak.Ja jsem si obednal a vy jste mi to jidlo neurvale uziraly.Asi vam doma nevarily.

  • 1.8.2001
    Ackcellent is death-na internetu bla,bla,bla stale tlachani o nicem.Takto bylo a stale bude pri Tve nespolehlive deaktivaci .ROPUSAK.
    (na otázku, co je to nespolehlivá deaktivace napsal: " To ses ty a Panak"

  • 6.7.2001
    Ty nejsi curak, ty jsi primocarej kokot

  • 8.7.2001
    Vis jakej je rozdil mezi Tebou a Pegasem ? ...zadnej:oba jste nedochvilni a nespolehlivi. Pegas ma to plus ze ma alespon nekdy signal,coz u Tebe nehrozi. (napsáno na základě faktu, že Ropucha prodala telefon s Paegasem a koupila si Eurotel)

Jak sami vidíte, obsah Ropuchovo zprav postráda jakýkoliv rozumný obsah a je omezen pouze na emotivní výtrysky Ropuchovo nitra. A stejně ho máme rádi ....


19.6.2001
Ropucha kdekomu na potkání vykládá, že kupuje nové bicí. Stojí 22.000,- a jsou na splátky. Jenom si vyřídit úvěr ...


18.6.2001

Skupina NABLIND byla pozvána na besídku dětí v nové mateřské škole ve Zdicích. Děti posledního ročníku se loučily se školkou neb v září půjdou některé z nich do školy.

Proti původnímu návrhu hrát na hubu jsme se zakrátko všichni svorně postavili, takže se brala aspoň miniaparatura na mikrofony. Vzhledem k tomu, že Libor hrál na španělku nasucho, nebylo jej slyšet a posléze jsme se shodli, že bez velké aparatury již nebudeme jezdit nikam, neboť výsledek stejně nestojí za nic. Racek pokazil co se dalo, bylo vedro, dusno, hnusně, bez odposlechů. Děti si i přes nevalnou úroveň produkce hudbu pochvalovaly a i asi 50 ks dospělých svorně tleskalo. Poslední píseň odpoledne "Mašinka" byla bleskově upravena pro použití v dětském zařízení, takže jsme zpívali např. jede jede do dáli, veze samý opilý, nebo přistoupila starší dáma, přisedla mi peněženku. Jaké však bylo naše překvapení, když za námi začaly ty prckové chodit, že to zpíváme blbě, že tam má bejt vožralý a dařbujána .... Sloku "já ti ho tam nalámu, jako šišku salámu" jsme nezpívali pro jistotu vůbec, což omladina těžce nesla, neboť se na ní těšila nejvíce. V očích dospělých se na oplátku zračily obavy, jak si s textem poradíme aby nedošlo k mravní újmě prcků. Zřejmě jsme obstáli na výbornou neboť nám zástupkyně školky veřejně poděkovaly a vychválily, že děláme malé přestávky a hodně hrajeme. Poté se všichni kromě nás, neboť my jsme utíkali do Újezda na Katapult, odebrali opékat špekáčky. Za celou akci od nás dostaly černý puntík do žákajdy pouze Zdické neviny, které se sice zmínily o našem hraní ve školce a jmenovitě i uvedly jména umělců (to jako nás), naší fotografii ale neuveřejnily a jméno NABLIND taktně ukryly za nicneříkající název "Kytarová skupina Libora Anýže". Fotografie si tedy uveřejňujeme sami a vlastní. Za zmíňku stojí pouze to, že Paňák si na Katapultu našel dífku svého srdce, takže nesplnil původní slib daný Ropuchovi, že jej vezme autem domu. Ropucha, která přijela do Újezda vlakem, tak byla nucena ukecat Racka, kterýžto byl nucen jí poslouchat až do Zdic, a to ani nepřidala na benzín.


19.4.2001
Udělali jsme válečnou výpravu do Berouna do restaurace Madla a navštívili koncert našich kamarádů z Kladna  - skupiny The Teplo. Večer vesměs vyjímečný až na to, že si spřátelená kapela neustále stěžovala, že se nedostavila naše (dneska vlastně už cizí) Ropucha, která se těší v Teple (Teplu, Teply, Tepla, ...)  pro svou vkusnou poezii mimořádné oblibě.

citujeme:
THE TEPLO – 19.4.2001 Ve čtvrtek 19.4. byl Beroun. V Madle se možná v nejbližší budoucnosti nebudou konat žádné kulturní akce, protože se tam změnilo vedení. Náš orchestr byl poslední, koho tam ještě nechali zahrát. Začalo se okolo půl deváté, když v areálu bylo zhruba šedesát lidí. Nakonec jich bylo okolo stovky, což je tak akorát. Přijeli se podívat Georgeovi rodiče a jel s námi také Michalův tatínek Karel, který se ožral jako zvíře a celou poslední sérii prospal. Bohužel nepřišel místní lev salónu Ropucha, což nás hodně zamrzelo. Žádný incident se nestal, až na ožralého Karla, který celou cestu domů strašně chrápal a to takovou intenzitou, že přehlušil i motor Azora!!!!


15.4.2001
Kromě toho, že jsme zřejmě našli hledaného baskytaristu (shodou okolností je to člověk, kterého všichni známe už dlouhá léta, a kterému jsme sami chtěli zavolat), zakoupili jsme mixážní pult a do kapely se po 6 letech odmlčení vrátil David Hošek z Broum, se vlastně nic nového nestalo ...


1.4.2001
Ropucha pilně cvičí se svoji novou skupinou TNT. Stále ještě nemá bicí, ale to není jakosti na závadu ...


27.3.2001
Krasavce již není mezi svobodnými. Aby unikl svým četným závazkům, nechává se přejmenovat na  Flossmann. Inspirací mu bylo jméno známé a námi oblíbené fotografky.


11.3.2001
V návaznosti na dokončovací práce na našem repertoáru a nahrávání demo CD jsme se uvolili a ve větru a dešti  (vlastně jenom ve větru) se nechali ve Zdicích na lávce přes dálnici vyfotit. Posléze jsme promrzlí ukecali krasavce aby nás pozval na kafe. Tento naši intervenci přijal s neskrývaným nadšením a nabídl i bábovku (pro každého jeden kousek), dobrák jeden od kosti.

Jedna z fotografií

Krasavec Janda se pokusil o i pózu alá Majkl Džeksn. Hvězda pop  music to ale zřejmě umí o něco lépe ... Promrzlému Krasavci se totiž klepala ruka ...

Promodralí zimou jsme přijali vřelé pozvání našeho krasavce na kávu. Vzniklé kulturní sezení bylo využito (vzhledem k tomu, že Zlatovláska je stále ještě muzikant začátečník) k názorné ukázce, jak se drží kytara.

Byla takhle dlouhá, ale pak se utrhla a odplavala pryč...., krasavec se baví se Zlatovláskou o vodních vílách ... nebo že by to byla velikost pozadí naší fotografky ... ?

Krasavec radí Zlatovlásce: Musíš bejt chytrej .... když nebudeš cvičit, tak z tebe milionář nebude .....

.... Zlatovláska ale dobře míněným radách nerozumí ....

druhá z fotografií ...

Ropucha stále ještě nemá bicí. Nedosti tomu, jeho mobilní telefon je již delší dobu tich, na SMS zprávy neodpovídá, ba je ani nepřijímá. Vzhledem k tomu, že je i málo viděn na veřejnosti, proslýchá se, že se zřejmě začal živit prací (což mu samozřejmě při jeho povaze nemůže dlouho vydržet) a mobilní telefon, který má na splátky a za který dluží ještě 700 Kč firmě ACKCELLENT-výpočetní, kancelářská a telekomunikační technika, zřejmě zrušil ...


01.03.2001
Někdo je krásnej, někomu zase vyjde fotka v novinách ...Civilní fotografie Libora Dalibora petra Slávka Zory JandyKdo si zakoupil jedno z posledních čísel Trnek Brnek, mohl se setkat s naprosto odporným xichtem, který jsme my nuceni pozorovat daleko častěji, než čtenáři TB, kteří zmíněný časopis po přečtení zahodí. Jakoby mu nestačila již jedna výhra v soutěži o nejstrašnější xicht republiky, rozhodl se náš bubeník Libor Dalibor Petr Slávek, Zora a krasavec Janda opět zkusit štěstí a opět se přihlásil do soutěže...  Jandu zřejmě zaskočil fakt, že jej na ulici cizí lidé nepoznávají a že se k němu hlásí pouze kamarádi, kteří jej znají a že se neprodírá davy nadšených fanoušků a žadatelů o autogram. Kdo se účastňýte hlasování v této soutěži, prosím vás, dejte mu zase hlas, protože z té slivovice, kterou vyhrál posledně, nám dal každému trošku (ale opravdu jednom trošku) napít. Pokud vyhraje a nebude krkoun, mohl by nám dát napít zase ... Je až s podivem, co člověk, v civilu s xichtem vcelku ucházejícím, dokáže pro chlast udělat. Na druhou stranu, jak sám Libor Dalibor Petr Slávek Zora a krasavec Janda tvrdí, užívá chlast ne jako metlu lidstva, nýbrž jako lék, a to lék nadmíru účinný, proto jej užívá přísně pravidelně, dokonce pravidelněji než jídlo ...


19.01.2001
Náš bývalý kamarád a bývalý bubeník skupiny Ackcellent, Zdeněk Ropucha Ropušák Motýl Cibule Slepejš a Sepéši Heller i přesto, že si stále ještě nekoupil bicí, navštívil pražskou dívčí skupinu SUPERFLY (Supermoucha, Superlet) s tím, že si s nimi bude hrát. Pardon, že s nimi bude hrát na bicí.  My mu to samozřejmě všichni moc přáli ..., že ? Žebronil na nás naše navštívenky aby se prý měl čím pochlubit. Proč zrovna našima, to už nám neřek ..... Vrátil se až za dva dny, kdy oznámil, že nikde hrát nebude, že prý hrajou pěkně ale že si to rozmyslel a že mu to žánrově nesedí, že prý chce hrát POETIC ROCK, nikomu ovšem nevysvětlil, co to znamená. Jen my zasvěcení víme, že v Praze nezůstal proto, že se mu žádná z dívek nelíbila ...

Poslal nám tuhle SMS:

S TEMA SUPERFLY TO KLEKLO.NESEDI MI TO.NA ZENSKY SPATNE NEHRAJOU.STYLOVE JSEM JINDE.MA PREDSTAVA JE:POETIC ROCK.KDYZ SKLADAM TEXT TAK TAM TU HUDBU SLYSIM.

Škoda jenom, že Superfly nevěděly, že Ropucha stále ještě nemá bicí ....


10.12.2000
Krasavec, že jo ????Krasavec i se svým pokladem ...Libor Dalibor Petr Slávek Zora  a nyní i krasavec Janda se zúčastnil soutěže časopisu Trnky Brnky o nejkrásnější xicht. Snad Jandův přirozený šarm, snad osud, snad náhoda chtěla tomu, že Libor vyhrál. My mu vítězství samozřejmě z celého srdce přejeme, protože doufáme, že nám Libor dá cucnout hlavní ceny - tou jest pravá nefalšovaná  slivovice. Jenom musíme nynějšího krasavce kontrolovat, aby tu pravou slivovici neschoval a nám nenabídnul slivky z obchodu. Zatím jej však lidi na ulici nepoznávají a neškemrají o autogram, a tak s Liborem vycházíme docela normálně, dá se říct, že se Libor vůbec nezměnil .... zatím....

 

 


20.11.2000
Náš bývalý kamarád a bývalý bubeník skupiny Ackcellent, Zdeněk Ropucha Ropušák Motýl Cibule Slepejš a Sepéši Heller rozpouští kapelu The Little Esther, kde hráli navlas stejní lidé (jako vejce vejci) jako v kapele The Crystal Ship. Důvodem rozpuštění kapely prý bylo, že Ropucha se svými kumpány nebyla schopna druhou kapelu autorsky, hudebně i časově na zkouškách zvládnout. Zlí jazykové dokonce tvrdí (ústa nevymáchaný), že Ropucha s kumpánama snad ani jednou nezkoušela. Nechceme být příliš rýpaví, ale nemalou zásluhu na tom bude mít zřejmě i to, že Ropucha jako bubeník obou skupin stále ještě nemá bicí ...


16.11.2000
Paňák je zase o rok starší a Pinďa má svátek  ...
Gratulace se přijímají emilem, popř. telefonicky nebo SMS (Paňák: 0311686229, Pinďa: 0606/358351)

 A zde jsou některé drobné postřehy z akce:

Jako obvykle jsme hráli trampský repertoár pod názvem "NABLIND"

 

Nálada (aspoň) v našem kulturním koutku byla vynikající

Podívat se přišla i Ropucha
(to je ten opilý pán v bílém uprostřed, náš bývalý kamarád, bývalý bubeník a bývalý textař). V tuto chvíli ještě neví, že si přečte inzerát v Onnanci, bude zamilován a že bude chtít hrát v dívčí kapele Superfly z Prahy.

 

 

Všichni se v podstatě dobře bavili a hladina alkoholu v krvi některých prudce stoupala. Vlasta Jaroš (to je ten pán na obrázku) nebyl opilý. Bylo mu pouze ten den večer dost špatně a tak to moc nepřeháněl.

Penkovi ale ten den špatně nebylo ...

Nálada místních se prudce zvýšila, když Paňák zjistil že mezi dary je i zavařovačka s kyselým zelím 

Pinďa měl jenom svátek a tak nedostal tolik dárků jako Paňák, který měl narozeniny...

... Paňák ale zase nedostal pannu s třemi nafukovacími otvory, kterou dostal Pinďa

V podstatě se ale akce vydařila ...
... a zase jsme o rok starší ...


1.11.2000
Ačkoliv náš bývalý bubeník Ropucha založil během minulých dvou měsíců již dvě hudební skupiny (mimochodem v obou hrají stejní [jako vejce vejci] lidé), dodnes si nekoupil, k velké nelibosti ostatních, bicí ...


11.10.2000
Společná výstava fotografií Ing. Šilhavého a Karla Slánského
11.10.2000 jsme hráli ve  Výstavní síni Městského úřadu ve Zdicích na vernisáži Společné výstavy umělecké výstavy fotografií. Hrálo se pěkně, ale publikum nepatřilo k našemu oblíbenému. Tréma stoupala úměrně  s přibývajícím počtem kravat a oficiality v místnosti, na které nejsme příliš zvyklí. Po odeznění tří  trampských písní, které patřily k oficiálnímu programu se návštěvníci odebrali k vlastní prohlídce vystavených fotografií. My jsme pak pokračovali v neoficiálním programu ještě asi 45 minut, kdy nás místní zaměstnanci přišli upozornit, že naší produkcí rušíme právě probíhající zasedání městské rady ....

 


20.8.2000
Náš kamarád a bývalý bubeník skupiny Ackcellent, Zdeněk Ropucha Ropušák Motýl Cibule a Sepéši Heller
se podrobil operaci křečových žil na nohách (jeho). Po návratu z nemocnice nám téměř každý den opakoval, že celou tu dobu, co kapela existuje a co s náma hrál (než prodal bicí, zmetek jeden) nehrál tak mizerně proto, že by na to neuměl, ale že měl křeče v nohách, takže "nestíhal". Po celou dobu operace měl největší strach hlavně o to, aby se doktorům nesmekla ruka a neuřízli mu pytlík.


19.8.2000
Postřehy a dojmy z akce v Otmíčích: Teploty vzduchu dosahovaly 30 stupňů, teploty piva 10 stupňů. Už od začátku se hrálo divně. Vypůjčené (prý velmi kvalitní) mikrofony se ukázaly jako neschopné provozu, nálada pod psa, buď to nehrálo, nebo to vazbilo. Skladby již tolikrát ohrané se hrály jako bychom je hráli poprvé. Spousta přehmatů a ky(i)xů. Několikrát za večer dal Paňák výpověď. Vzhledem k tomu, že jsme na Paňákovy menstruace zvyklí, nevzali jsme jeho nálady vůbec na vědomí. Soutěž o první tančící pár vyšla. Vítězná dvojice si odnesla černé tričko s logem skupiny Nablind ve velikosti XXL. Výhoda našich triček je zřejmá: do této velikosti se vejde i poprsí vyšších hodnot a přitom je stále dostatečně volné. Když začala klesat intenzita osvětlení a rozsvítili jsme naše halogenové reflektory o celkové kadenci 2x500 W (1000W=1x rychlovarná konvice), během několika mála minut jsme dokázali vyrazit pojistky v místní restauraci, kam jsme byli připojeni. Vzhledem k tomu, že pohaslo i veřejné  osvětlení ve vesnici, moc silný pojistky tam asi nemaj .... . Po několikerém výpadku proudu, kdy jsme okamžitě přešli na hraní unplugged (na hubu) jsme světla vypnuli a hru úspěšně dokončili. Pořadatel nám náhradou za naše zánovní halogenové reflektory nabídnul jednu 60W žárovku ... Poněkud sporný dojem ze hry však zůstal - asi přeci jenom to horko ... Končilo se k velké nelibosti návštěvníků půl hodiny po půlnoci. Půl hodiny po tom co jsme aparaturu uklidili ve zkušebně, začala bouřka a průtrž. Ještě, že jsme nehráli déle ...


29.7.2000
Pořadatel odvolal zábavu (Nablind) v Otmíčích. Mělo se hrát na letním parketu před místní restaurací, pro případ deště by plocha byla kryta vojenskými stany. Z důvodů dovolených a nemožnosti zajistit stany se akce odložila na jiný termín (ještě neznáme). Zatím tedy platí pouze 19.8.2000 na stejném místě. Celý den bude probíhat soutěž družstev v nohejbale, ve večerních hodinách (až do padnutí) budeme opět hrát pod názvem Nablind. Vzhledem k předpokládanému rozsahu akce je lépe přijít na produkci o něco dřív, nebo si nesednete (pokud nechcete stát pouze u výčepu, chcete, já vim ....)


26.7.2000
Ropucha zakládá skupinu The Crystal Ship
Výhodou této skupiny, jak sama Ropucha tvrdí, je to, že na sebe mají výborné spojení. Na otázku, jak vypadá výborné spojení Ropucha odvětila, že maji všichni mobilní telefony ... Jak promyšlené ! A my všichni jsme až dosud měli Ropuchu za obecního blba.


1.6.2000
Ropucha zakládá skupinu The Little Ester


10.5.2000
Libor Janda si na nátlak Racka kupuje bicí. Libor je sice kdysi měl, ale prodal je, protože na ně nehrál. Od té doby se pilně cvičí abychom byli ve vynikající formě, až zase někdo přijde, abysme šli hrát ..... Nestály ho prý moc, hezký byly taky, hraje se na ně prej taky moc hezky. Akorát je polepil černou samolepící tapetou aby vypadaly drsně rockově.  Libor hrával skladby většinou metalovějšího charakteru, ale přechod na naše bigbeatové popěvky mu nečiní sebemenší potíže. Potíž je pouze v tom, že spoustu notoricky známých skladeb od Katapultu nebo Olympicu, které všichni znají, on nezná. Na druhou stranu nám dává najevo, že jsme všichni béčka, neboť neznáme jeho oblíbence ... Jinak je to člověk milý, pracovitý, nečinící potíží, rád se nadchne pro každou blbost, pití piva počínaje a hraním konče ...